ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.18.2017:55
sp. zn. 5 As 18/2017 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. H., zastoupen Mgr. Miluší
Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti žalovanému: Obvodní
soud pro Prahu 7, se sídlem Ovocný trh 14, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 29. 11. 2016, čj. 8 A 153/2016-34,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, čj. 8 A 153/2016-34, se ruší a věc
se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 8. 12. 2015 podal žalobce u žalovaného žádost o poskytnutí informace podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“),
ve které se (mimo jiné) v bodě 3) dotázal, zda byly v minulosti na soudkyni JUDr. Polákovou
podány stížnosti, a pokud ano, kdy, z jakého důvodu a s jakým výsledkem bylo uzavřeno jejich
šetření.
[2] Dne 23. 12. 2015 zaslal žalovaný žalobci k bodu 3) žádosti odpověď následujícího znění:
„Ano. Dle možností dohledání v našem informačním systému bylo dohledáno pět stížností, které byly výsledně shledány jako nedůvodné,
všechny byly podány jako stížnost na nevhodné chování soudních osob. Podány byly následně:
• 11. 7. 2012 - 2St 27/2012
• 31. 12. 2014 - 2St 2/2015
• 17. 6. 2015 - 2St 38/2015
• 15. 6. 2015 - 2St 39/2015
• 22. 7. 2015 - 2St 40/2015“
[3] Žalobce nepovažoval odpověď za vyčerpávající, a proto dne 20. 1. 2016 podal stížnost
na postup při vyřizování jeho žádosti podle §16a odst. 1 písm. c) informačního zákona.
Nesouhlasil s vyřízením bodu 3) své žádosti, protože dle jeho názoru byl informační systém
ISAS u žalovaného zaveden až v roce 2004, zatímco JUDr. Poláková působí u žalovaného již
od roku 1995. Žalovaný měl podle žalobce dohledat požadované informace také v jiných
evidenčních pomůckách, například v rejstřících vedených v listinné podobě, popř. v osobním
spisu soudkyně. Stížnost měla být žalovaným předložena do sedmi dnů nadřízenému
orgánu - Ministerstvu spravedlnosti, doručena mu však byla až dne 3. 3. 2016.
[4] Dne 24. 8. 2016 podal žalobce u městského soudu žalobu na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu, kterou se domáhal, aby městský soud uložil žalovanému povinnost vydat
ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o jeho žádosti a povinnost nahradit žalobci
náklady řízení.
[5] Dne 8. 11. 2016 vydalo ministerstvo rozhodnutí o tom, že postup žalovaného
se v souladu s §16a odst. 6 písm. a) informačního zákona potvrzuje a stížnost žalobce se zamítá.
Podle ministerstva nebyl bod 3) žádosti žalobce nijak časově ohraničen; žalovaný tak žádosti
vyhověl, protože žalobci poskytl informace z dostupných informačních systémů, jejichž nalezení
nebylo podmíněno mimořádně rozsáhlým vyhledáváním, které je spojeno s úhradou nákladů.
Ministerstvo dále uvedlo, že podle skartačního řádu ze dne 19. 12. 2018, který je platný rovněž
pro okresní soudy, se na správní spisy ve věcech stížností vztahuje skartační lhůta 10 let,
která v minulosti nebyla odlišná. Lze tak předpokládat, že žalovaný by při manuálním procházení
stížnostních spisů dospěl ke stejnému závěru, jaký sdělil žalovanému na základě informačního
systému. Další údaje o stížnostech nelze dohledat ani v osobním spisu soudkyně, protože takové
informace nejsou jeho součástí, což plyne z instrukce ministerstva ze dne 23. 1. 1998,
kterou se stanoví způsob vedení osobního spisu, jeho obsah, podmínky jeho pohybu a ochrana
osobních údajů v něm obsažených.
[6] Rozsudkem ze dne 29. 11. 2016 městský soud žalobu zamítl. Konstatoval, že podle §81
odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
Jakákoliv (byť potenciální) nečinnost žalovaného skončila vydáním rozhodnutí ministerstva
ze dne 8. 11. 2016, které stížnost žalobce zamítlo a potvrdilo postup žalovaného.
V důsledku uvedeného se žaloba stala nedůvodnou.
II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[7] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů,
které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítl, že rozhodnutí o stížnosti podle §16a
informačního zákona není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. Není tedy pro soud závazné
a ani není určující pro závěr o tom, zda žádost byla nebo nebyla vyřízena v plném rozsahu a zda
je správní orgán ohledně (části) žádosti o informace nečinný. Pokud by rozhodnutí nadřízeného
orgánu o stížnosti mělo být samo o sobě závazné pro závěr o (ne)činnosti správního orgánu,
muselo by podléhat samostatnému soudnímu přezkumu, kterému však nepodléhá.
Postup správních orgánů, který aproboval městský soud, je „pohybem v kruhu“: stěžovateli byly
dle jeho názoru poskytnuty neúplné informace, o zbytku žádosti žalovaný nerozhodl,
ale podle městského soudu již nečinnost netrvá, protože ministerstvo vydalo rozhodnutí
o potvrzení postupu žalovaného. Rozhodnutí ministerstva nelze napadnout samostatnou
žalobou, a stěžovatel je tak vyloučen ze soudní ochrany svých práv. Žalovaný měl stěžovateli
dohledat informace požadované v bodu 3) jeho žádosti v dalších evidenčních pomůckách soudu,
a pokud tak nebylo možné učinit, měl vydat odůvodněné rozhodnutí, kterým by poskytnutí
informace odmítl. Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný setrval na svém názoru, že při poskytnutí informací stěžovateli nepochybil.
Navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
III. Usnesení rozšířeného senátu
[9] Pátý senát, kterému byla tato věc původně přidělena, postoupil věc rozšířenému senátu,
protože judikatura NSS nebyla jednotná v otázce, zda rozhodnutí o stížnosti podle §16a odst. 6
písm. a) informačního zákona je rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s., proti němuž se lze bránit
žalobou u správního soudu. Zodpovězení této otázky přitom bylo podstatné pro posouzení
kasační stížnosti. Rozšířený senát usnesením ze dne 20. 11. 2018, čj. 5 As 18/2017-40, spornou
právní otázku zodpověděl
takto:„Potvrzení postupu povinného subjektu dle §16a odst. 6 písm. a) zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vydané na základě stížnosti dle §16a odst. 1 písm. b)
téhož zákona, není rozhodnutím o žádosti o poskytnutí informace; žadatel o informaci se může bránit vůči
povinnému subjektu nečinnostní žalobou podle §79 odst. 1 s. ř. s.“ Současně vrátil věc desátému senátu
k projednání a rozhodnutí. Z usnesení rozšířeného senátu dále plyne, že podáním stížnosti
dle §16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona jsou vyčerpány prostředky ochrany proti
nečinnosti, a bylo-li tak z pohledu žadatele učiněno bezvýsledně, jsou splněny podmínky
pro podání žaloby dle §79 s. ř. s. proti povinnému subjektu jako žalovanému.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Vzhledem k citovanému usnesení rozšířeného senátu je zřejmé, že stěžovatel
před podáním žaloby vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, neboť podal stížnost
na postup žalovaného (která byla vyřízena až po podání žaloby). Stěžovatel postupoval správně,
pokud jako žalovaného označil Obvodní soud pro Prahu 7.
[12] V projednávané věci je podstatné, že stěžovatel tvrdil, že mu žalovaný neposkytl všechny
požadované informace a ani nevydal rozhodnutí o částečném odmítnutí jeho žádosti.
[13] Mezi účastníky není sporné, že nadřízený orgán (ministerstvo) v průběhu řízení o žalobě
postup žalovaného potvrdil. Fakticky se tedy situace stěžovatele nijak nezměnila,
neboť ani ministerstvo neposkytlo stěžovateli informace, kterých se mu dle jeho tvrzení
nedostalo, popř. nevydalo rozhodnutí o (částečném) odmítnutí žádosti [srov. kompetenci
nadřízeného orgánu dle §16a odst. 6 písm. c) informačního zákona].
[14] Téměř shodnou otázkou, jako je řešena v tomto případě, se NSS zabýval ve věci týchž
účastníků, v níž byl vydán rozsudek ze dne 6. 4. 2017, čj. 4 As 12/2017-21. Podstatné argumenty
citovaného rozsudku lze aplikovat také v této věci a NSS nemá důvod se od nich odchýlit.
[15] Městský soud se při posuzování důvodnosti žaloby stěžovatele měl zabývat otázkou,
zda žalovaný byl či nebyl nečinný ve vztahu k žádosti o informace ze dne 8. 12. 2015,
jejíž vyřízení bylo následně potvrzeno ministerstvem jako nadřízeným orgánem. Při posuzování
nečinnosti jsou v této souvislosti možné tři alternativy: (1) povinný subjekt poskytne všechny
informace, čímž žádost vyřídí a není nečinný; (2) povinný subjekt vydá rozhodnutí o odmítnutí
či částečném odmítnutí poskytnutí informací [§14 odst. 5 písm. b), popř. §15 informačního
zákona], anebo žádost odloží [§14 odst. 5 písm. a) a c), popř. §17 odst. 5 informačního zákona],
což také vylučuje nezákonnou nečinnost; anebo (3) povinný subjekt v zákonem předepsané lhůtě
neposkytne veškeré informace ani o žádosti zákonem předepsaným způsobem nerozhodne,
a stane se tak nečinným. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že při posuzování důvodnosti
žaloby městský soud pochybil, pokud tvrdil, že je nedůvodná z důvodu vydání rozhodnutí
ministerstvem, a vůbec se tak nezabýval výše uvedenými okolnostmi, které jsou
pro posouzení důvodnosti nečinnostní žaloby rozhodné.
[16] Městský soud tedy nesprávně vymezil meritorní otázku a v důsledku toho se vůbec
nevyjádřil ke stěžejní žalobní námitce, ve které stěžovatel tvrdil, že mu nebyly v úplnosti sděleny
požadované informace. Tím městský soud zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností
pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. NSS nezbylo než rozsudek městského
soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, aby posoudil opomenutou žalobní námitku.
[17] Závěrem NSS konstatuje, že se nemohl zabývat věcnými argumenty stěžovatele,
zda mu byly poskytnuty všechny požadované informace či nikoliv, neboť by to bylo předčasné.
V. Závěr a náklady řízení
[18] Vzhledem k výše uvedenému NSS zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.). V něm je městský soud vázán právním
názorem vysloveným NSS v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.), a tedy posoudí, zda žalovaný
vyčerpal celý obsah žádosti stěžovatele o poskytnutí informace co do rozsahu požadovaných
informací (tj. zda mu poskytl veškeré požadované informace, popř. zda poskytl pouze část
a ve zbytku opomněl vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti, v důsledku čehož zůstal nečinný).
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 3 s. ř. s. v novém
rozhodnutí ve věci městský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu