ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.213.2019:18
sp. zn. 5 As 213/2019 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Bc. L. R., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační
stížnosti žalobce proti výrokům II., III. a IV. usnesení Městského soudu v Praze ze dne
18. 6. 2019, č. j. 3 Af 21/2019 - 77,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á.
II. Kasační stížnost se v části směřující proti výroku IV. usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 18. 6. 2019, č. j. 3 Af 21/2019 - 77, od m ít á .
III. Kasační stížnost se v části směřující proti výrokům II. a III. usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 18. 6. 2019, č. j. 3 Af 21/2019 - 77, za mí t á.
IV. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
v části směřující proti výroku IV. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2019,
č. j. 3 Af 21/2019 - 77.
V. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti v části
směřující proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2019,
č. j. 3 Af 21/2019 - 77.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jehož výrokem I.
byla odmítnuta žaloba T. R., jež společně se stěžovatelem brojila proti celkem 6 rozhodnutím
žalovaného ze dne 19. 2. 2019, č. j. 5807/19/5300-22442-706033, č. j. 5577/19/5300-22442-
706033, č. j. 5896/19/5300-22442-706033, č. j. 5913/19/5300-22442-706033,
č. j. 5489/19/5300-22442-706033 a ze dne 8. 4. 2019, č. j. 13291/19/5300-22442-706033 a proti
celkem 3 rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 19. 2. 2019,
č. j. 1267472/19/2006-52523-110517, ze dne 22. 3. 2019, č. j. 2068299/19/2006-52523-110517
a ze dne 4. 4. 2019, č. j. 2069276/19/2006-52523-110517. Žaloba T. R. byla odmítnuta z důvodu,
že tato rozhodnutí se nijak nedotýkají její právní sféry, ale toliko právní sféry druhého žalobce –
stěžovatele. A dlužno dodat, že proti tomuto výroku napadeného usnesení městského soudu
se jmenovaná T. R. brání kasační stížností, přičemž její věc je u Nejvyššího správního soudu
vedena pod sp. zn. 5 Afs 214/2019.
[2] Výrokem II. předmětného usnesení byla zamítnuta žádost stěžovatele na osvobození
od soudního poplatku; výrokem III. byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce. Městský
soud totiž dospěl k závěru, že stěžovatel ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků
neposkytl úplné informace a důkazy o své finanční situaci. Výrokem IV. byl proto stěžovatel
současně vyzván k úhradě soudního poplatku za žalobu.
[3] V kasační stížnosti proti těmto výrokům stěžovatel uvedl, že jeho situace i celé jeho
rodiny, je soudům už dávno dobře známá. Současně požádal o osvobození od soudního poplatku
a navrhl ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
K výroku I.
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí o osvobození od soudního poplatku
a návrhem na ustanovení zástupce z řad advokátů. K danému soud sděluje, že podáním kasační
stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí,
kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost; srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS. Takovým procesním rozhodnutím je mimo jiné usnesení o zamítnutí
žádostí o osvobození od soudního poplatku – stěžovatele tedy v řízení o podané kasační stížnosti
netíží poplatková povinnost. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem.
[6] Nejvyšší správní soud však i přesto musel zvážit, zda stěžovatel pro povahu právní
otázky, která má být předmětem přezkumu zdejším soudem, zastoupení advokátem pro ochranu
svých práv nepotřebuje; byť totiž není zastoupení stěžovatele advokátem v tomto řízení povinné,
je jistě možné. Vzhledem k tomu, že z kasační stížnosti stěžovatele je zřejmé, čeho se domáhá
(kasační stížnost je projednatelná), a jedná se o jednoduchou právní otázku (osvobození
od soudních poplatků), Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelovo zastoupení není
nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Rozhodl proto o neustanovení zástupce, jak stanoví výrok
I. tohoto rozsudku.
K výroku II.
[7] Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost stěžovatele v mezích
uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že kasační stížnost
je dílem nepřípustná a dílem nedůvodná.
[8] Podstatou projednávané věci je otázka, zda městský soud posoudil správně žádost
stěžovatele o přiznání osvobození od soudního poplatku a návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů. Na tomto místě je však nutno uvést, že stěžovatel neomezil rozsah své kasační stížnosti
toliko na výroky II. a III., jimiž bylo rozhodnuto právě o podstatě věci, ale napadl též výrok IV.,
kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku.
[9] Ve vztahu k výroku IV. napadeného usnesení městského soudu se však jedná o kasační
stížnost, která je nepřípustná. Výzva k zaplacení soudního poplatku je totiž rozhodnutím, kterým
se upravuje toliko vedení řízení; jde o upozornění na zákonnou povinnost zaplatit soudní
poplatek, avšak sama o sobě výzva nezakládá žádné negativní důsledky pro účastníky řízení
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2005, č. j. 2 As 2/2005 – 37,
či ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 – 47).
[10] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost v části směřující proti výroku IV. napadeného
usnesení – výzvě k úhradě soudního poplatku je ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
nepřípustná, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než ji odmítnout.
K výroku III.
[11] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu z hlediska
jeho výroků II. a III., přičemž neshledal důvodnou námitku stran neosvobození od soudního
poplatku ani námitku ohledně neustanovení zástupce v řízení před městským soudem.
[12] Institut individuálního osvobození od soudních poplatků je upraven v §36 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních
poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané
osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení
ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození
se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[13] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2009, č. j. 8 As 20/2009 - 50,
je soud povinen v každém jednotlivém případě vážit konkrétní specifické okolnosti žádosti
o osvobození od soudních poplatků a individuální poměry žadatele. Účastníka lze osvobodit
od soudních poplatků pouze tehdy, bude-li řádně osvědčeno, že pro jeho celkové poměry nelze
setrvávat na povinnosti soudní poplatek uhradit. Rozhodnutí o tom, zda lze přiznat účastníku
osvobození od soudních poplatků, je tedy vázáno na prokázání okolnosti, že účastník nemá
k jejich úhradě dostatečné prostředky. Je přitom výlučně na účastníku, aby svoji finanční
a majetkovou situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a předložil doklady prokazující
nedostatek finančních prostředků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové
a majetkové možnosti účastníka řízení sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2008, č. j. 1 As 63/2008 - 34, či ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS) a za předpokladu, že byl účastník
řádně poučen (§36 odst. 1 s. ř. s.), takovou žádost zamítne. Stejně tak soud takovou žádost
zamítne, jsou-li údaje sdělené účastníkem nevěrohodné, popř. neúplné (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
[14] Jak vyplynulo ze soudního spisu, městský soud stěžovatele výzvou ze dne 2. 5. 2019
vyzval k prokázání majetkových a výdělkových poměrů, k čemuž mu zaslal formulář „Prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“; vyzval jej k jeho řádnému vyplnění a zaslání ve lhůtě
14 dnů od jeho doručení. Současně stěžovatele řádně poučil, že nebude-li formulář ve stanovené
lhůtě zaslán soudu zpět náležitě vyplněný, soud žádosti o osvobození od soudních poplatků
nevyhoví.
[15] Stěžovatel předmětné prohlášení zaslal dne 10. 5. 2019 společně s vyplněným formulářem
pro daňové přiznání daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2018, v němž tvrdil
příjmy v částce 343 403 Kč a výdaje v částce 314 623 Kč s dílčím základem daně z příjmů v částce
28 780 Kč. Městský soud konstatoval, že stěžovatel touto nepodepsanou, nedatovanou, částečně
nevyplněnou listinou (bez adresy místa pobytu, telefonu, e-mailu), a bez podacího razítka
finančního úřadu, nazvanou daňové přiznání z příjmů fyzických osob za rok 2018, neprokázal
a nedoložil tvrzené příjmy a výdaje z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků. V samotném prohlášení, jímž deklaroval
příslušné údaje, nebylo nadto podle městského soudu najisto postaveno, z jakých reálných příjmů
skutečně žije. Stěžovatel nedoložil, z čeho platí reálné náklady na své živobytí, zejména stravu,
podnikání a péči o nemocnou matku, bydlení, k němuž nedoložil výši platby nájemného,
ani jiných opakujících se výdajů v souvislosti s bydlením, např. spotřebu energií. V prohlášení
stěžovatel také uvedl, že nepobírá pomoc pro osoby v hmotné nouzi či jinou sociální podporu,
např. příspěvek na bydlení. Rovněž neuvedl, z jakých zdrojů hradí své blíže neupřesněné dluhy.
Za této situace nebyly splněny předpoklady pro plné ani částečné osvobození od soudních
poplatků.
[16] Nejvyšší správní soud konstatuje, že z napadeného rozhodnutí městského soudu jsou
zjevné důvody, pro které soud stěžovateli osvobození od soudního poplatku nepřiznal; s jeho
hodnocením se Nejvyšší správní soud také ztotožňuje. Stěžovatel předložil toliko obecná tvrzení
o své majetkové a osobní situaci, jež se i Nejvyššímu správnímu soudu jeví jako neúplná
a nevěrohodná. Tato tvrzení nijak nedoložil (předložené daňové přiznání je pouhým vyplněným
formulářem bez toho, aby bylo zřejmé, že tento formulář stěžovatel skutečně podal příslušnému
finančnímu úřadu). Jestliže navíc stěžovatel tvrdil, že měl v roce 2018 jakožto osoba samostatně
výdělečně činná zisk pouze 28 780 Kč, není ani Nejvyššímu správnímu soudu zřejmé, z čeho
hradí náklady na své živobytí i příležitostné náklady související s jeho zdravotním stavem; sám
přitom uvedl, že nepobírá žádné dávky v hmotné nouzi. Dále je třeba poznamenat, že stěžovatel
vypomáhá své matce, která je na něm údajně závislá. Nepochybně tak musí mít nějaké další
zdroje, jež v prohlášení o svých poměrech neuvedl. Stěžovatel nadto městskému soudu
neupřesnil a nedoložil ani žádné své výdaje.
[17] Jelikož není patrné, z čeho stěžovatel fakticky žije (stěžovatel nedoložil úplné a průkazné
údaje), nemohl městský soud objektivně posoudit jeho majetkové poměry. Pro posouzení žádosti
o osvobození od soudních poplatků je nezbytné, aby měl soud celkový přehled o osobních,
majetkových a finančních poměrech. Bylo výlučně na stěžovateli, aby své osobní, finanční
a majetkové poměry městskému soudu dostatečně konkrétně popsal a svá tvrzení také doložil.
Skutečnost, že tak neučinil, nelze klást k tíži městskému soudu. Jak bylo uvedeno výše, soud
nemá povinnost z úřední povinnosti zjišťovat výdělkové a majetkové možnosti účastníků řízení.
Nevěrohodnost či neúplnost tvrzení stěžovatele o existenci předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků pak vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno; viz rozsudek Nejvyššího
správního soud ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS.
Kasační stížnost je proto v této části nedůvodná.
[18] Uvedené pak samozřejmě dopadá i na návrh na ustanovení zástupce pro řízení
před městským soudem. Jak vyplývá z §35 odst. 10 s. ř. s., pro ustanovení zástupce musí být
splněny kumulativně dvě podmínky, a to sice existence předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků a nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně práv navrhovatele (srov. též rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Jelikož není splněna
již první podmínka, neboť soud neshledal existenci předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků, i v tomto případě byla kasační stížnost stěžovatele nedůvodná.
[19] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele v části
týkající se výroků II. a III. napadeného usnesení zamítl jako nedůvodnou dle §110 odst. 1 s. ř. s.
K výrokům IV. a V.
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výroku IV.
napadeného usnesení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, pokud byl návrh odmítnut.
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výrokům II. a III.
napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s.; úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné administrativní činnosti
v tomto řízení nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud, byť by mu právo na náhradu nákladů
řízení svědčilo, náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu