ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.283.2018:28
sp. zn. 5 Azs 283/2018 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr. Jiřím
Šubrtem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 250, Náměšť na Hané, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2018, čj. MV-43385-4/SO-2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2018, čj. 22 A 30/2018-
16,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2018, čj. 22 A 30/2018-16, se r uší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce, který je občanem Ukrajiny, požádal dne 7. 11. 2017 na Zastupitelském úřadě
České republiky ve Lvově o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání. Žádost byla dne
20. 11. 2017 postoupena Ministerstvu vnitra, které dne 9. 2. 2018 rozhodlo s odkazem
na §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, že žalobci dlouhodobé vízum neudělí, neboť z pohovoru
se žalobcem vyplynulo, že jím deklarovaná podnikatelská činnost na území České republiky
je pouze formální. Žalobce zejména není řádně informován o své obchodní společnosti
Lev But, s. r. o., a místo jejího vedení vykonává práce na stavbách, které vyplývají z předmětu
její obchodní činnosti. Žalobce podal v reakci na toto rozhodnutí žádost o nové posouzení
důvodů neudělení dlouhodobého víza. Žalovaná však žádosti žalobce nevyhověla.
[2] Žalobce následně podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou krajský soud odmítl,
protože nebyly splněny podmínky její přípustnosti. Krajský soud s odkazem na §171 písm. a)
zákona o pobytu cizinců konstatoval, že správní soudy v návaznosti na závěry přijaté v rozsudku
Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. 12. 2017 ve věci Soufiane El Hassani
proti Minister Spraw Zagranicznych, C-403/16, dovozují, že právní úprava o vyloučení soudního
přezkumu rozhodnutí o novém posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza je v rozporu
s čl. 32 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu
Společenství o vízech (vízový kodex), ve znění nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 610/2013 ve spojení s čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, proto se
nepoužije (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2018, čj. 45 A 102/2016-23).
Také v případě neudělení dlouhodobého víza (nad 3 měsíce), které vízový kodex neupravuje
a které jinak zůstává v kompetenci členských států, dovodil NSS v rozsudku ze dne 4. 1. 2018,
čj. 6 Azs 253/2016-49, přípustnost soudního přezkumu rozhodnutí o žádosti o nové posouzení
důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem studia, a to s ohledem na směrnici
Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004. Krajský soud zdůraznil, že v projednávané věci
žalobce žádal o udělení dlouhodobého víza výlučně z důvodu podnikání (účast v právnické
osobě). U tohoto důvodu pro udělení dlouhodobého víza se však v rozhodovací praxi správních
soudů konstantně soudní přezkum s odkazem na §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců vylučuje
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2013, čj. 7 As 80/2013-34). V projednávané věci se tedy
podle krajského soudu nejedná o jeden z případů, v nichž judikatura dovozuje přípustnost
soudního přezkumu.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalované
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Stěžovatel namítá, že v návaznosti na judikaturu citovanou krajským soudem nelze činit rozdíly
mezi jednotlivými druhy víz, neboť je zjevné, že se v případě těchto rozhodnutí vždy jedná
o rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2013,
čj. 1 Ans 9/2013-39). Takové rozhodnutí tedy musí být přezkoumatelné soudy (srov. analogicky
rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci El Hassani, anebo rozsudek NSS ze dne
4. 1. 2018, čj. 6 Azs 253/2016-49).
[4] Stěžovatel navrhl, aby NSS kasační stížností napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný se plně ztotožnil s usnesením krajského soudu.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] Jedinou spornou otázkou je, zda krajský soud správně posoudil nepřípustnost žaloby.
[8] Podle §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců (ve znění před novelizací provedenou
zákonem č. 222/2017 Sb. s účinností k 15. 8. 2017) jsou z přezkoumání soudem vyloučena rozhodnutí
o neudělení víza; to neplatí, jde-li o neudělení víza rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie.
[9] NSS ve shodě se svým nedávným rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, čj. 10 Azs 112/2018-50,
konstatuje, že z uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud není žadatelem o vízum rodinný
příslušník občana Evropské unie, nepodléhá rozhodnutí o neudělení víza soudnímu přezkumu.
Tato výluka ze soudního přezkumu není podle judikatury NSS a Ústavního soudu v rozporu
s ústavním pořádkem České republiky (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 9As 95/2008-45,
č. 1955/2009 Sb. NSS, rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2013, čj. 7 As 80/2013-34, a např. nález
Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, a usnesení Ústavního soudu ze dne
18. 9. 2018, sp. zn. II. ÚS 582/2018). Dosavadní rozhodovací praxe tento závěr vyvodila z toho,
že na udělení víza nemá žadatel nárok a neudělením víza není zasaženo do žádného základního
práva, kterému podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod náleží soudní ochrana.
NSS však v rozsudku ze dne 10. 9. 2009, čj. 9 As 95/2008-45, připustil, „že s ohledem na budoucí
vývoj zejména komunitární právní úpravy nevylučuje, že v budoucnu bude namístě se touto soudní
výlukou (a zejména jejími dopady) zabývat a hledat nová řešení“. Předvídaná situace nastala,
a NSS se proto na tuto otázku znovu zaměřil.
[10] Správní orgány České republiky uplatňují při vydávání víz nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009, vízový kodex, příp. směrnici 2004/38/ES
(v případě rodinných příslušníků občana Evropské unie). Podle čl. 32 odst. 3 vízového kodexu
mají žadatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, právo na odvolání. Obsahem
tohoto práva se zabýval Soudní dvůr Evropské unie v již zmiňovaném rozsudku El Hassani.
Podle něj se podmínky opravného prostředku proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza
řídí vnitrostátním právem každého členského státu. Musejí být však dodrženy zásady
rovnocennosti a efektivity, tzn. členské státy musí zajistit soudní ochranu práv,
která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Jelikož členské státy při posuzování důvodů
zamítnutí žádosti o udělení víza vycházejí z ustanovení vízového kodexu (uplatňují unijní právo),
musí rovněž brát v potaz ustanovení Listiny základních práv Evropské unie.
[11] Podle čl. 47 Listiny má každý, jehož práva a svobody zaručené unijním právem byly porušeny, právo
na účinné prostředky nápravy před soudem. Z téhož článku Soudní dvůr vyvodil možnost podrobit
soudnímu přezkumu rozhodnutí správního orgánu, který sám nesplňuje podmínky nezávislosti
a nestrannosti (srov. rozsudek ze dne 16. 5. 2017, Berlioz Investment Fund, C-682/15, bod 55).
Soudní dvůr proto ve věci El Hassani konstatoval, že „řízení o opravném prostředku proti rozhodnutím
o zamítnutí žádosti o udělení víza, musí v určitém stadiu řízení zaručit možnost podání opravného prostředku
k soudu“.
[12] České vnitrostátní právo upravuje opravný prostředek proti rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o udělení víza v §180e zákona o pobytu cizinců a označuje jej jako žádost o nové
posouzení důvodů neudělení víza. Tento opravný prostředek je považován za speciální typ
řádného opravného prostředku, který vyústí v rozhodnutí správního orgánu o veřejném
subjektivním právu cizince, tj. v rozhodnutí podle §65 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne
4. 7. 2013, čj. 1 Ans 9/2013-39, č. 2973/2014 Sb. NSS). Rozhodnutí o novém posouzení důvodů
neudělení víza tak svou povahou splňuje vnitrostátní zákonné podmínky pro to, aby mohlo být
podrobeno soudnímu přezkumu (nevztahují se na ně ani kompetenční výluky podle §70 s. ř. s.).
Vyloučení soudního přezkumu tohoto rozhodnutí se proto neslučuje s čl. 32 odst. 3 vízového
kodexu ve spojení s čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
[13] Pokud je ustanovení vnitrostátního práva v rozporu s právem Evropské unie
k neprospěchu žalobce, je soud povinen od této vnitrostátní právní normy odhlédnout a nepoužít
ji (srov. rozsudek ze dne 29. 11. 2017, čj. 6 Azs 320/2017-20, č. 3683/2018 Sb. NSS, body 68–72,
v němž NSS odmítl použít ustanovení zákona o azylu neumožňující soudní přezkum zajištění
cizince, a rozsudek ze dne 4. 1. 2018, čj. 6 Azs 253/2016-49, č. 3718/2018 Sb. NSS, zejména
bod 45, v němž NSS shledal, že vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení
dlouhodobých víz je rovněž neslučitelné s unijním právem). NSS proto konstatuje,
že §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců se v případě stěžovatele nepoužije a krajský soud
pochybil, když rozhodnutí žalovaného vyloučil ze soudního přezkumu a žalobu proti němu věcně
neprojednal. Žaloba by měla být rovněž projednána bez ohledu na to, jaký je důvod podání
žádosti o dlouhodobé vízum – podnikání, studium atd. (srov. rozsudek Soudního dvora
Evropské unie ve věci El Hassani, z něhož krajským soudem zmiňované rozdělování žádostí
podle jejich důvodů nevyplývá).
[14] Na závěru soudu nic nemění ani skutečnost, že dřívější rozhodovací praxe připouštěla
soudní výluku z přezkumu těchto rozhodnutí. Právní názor na tuto otázku se vyvinul v důsledku
výkladu stěžejních ustanovení vízového kodexu v judikatuře Soudního dvora. Vzhledem k tomu,
že tento právní názor má původ v rozhodnutí soudu, jehož interpretační vodítka jsou pro NSS
závazná, nebylo zapotřebí předkládat tuto věc k posouzení rozšířenému senátu (srov. usnesení
rozšířeného senátu ze dne 11. 1. 2006, čj. 2 Afs 66/2004-53, č. 1833/2009 Sb. NSS).
IV. Závěr a náklady řízení
[15] NSS tedy zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V novém řízení je krajský soud vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Otázku, jaký je důvod žádosti o udělení
dlouhodobého víza, tedy nebude považovat za podmínku samotného soudního přezkumu,
ale za skutečnost důležitou pro posouzení důvodů, pro které nebylo stěžovateli vízum uděleno.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu