ECLI:CZ:NSS:2019:7.ADS.56.2019:33
sp. zn. 7 Ads 56/2019 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Ing. Š. A., zastoupen
JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Krajinská 281/44, České
Budějovice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 7. 1. 2019, č. j. 58 Ad 18/2018 - 72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek zaplacený soudní poplatek za kasační
stížnost ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
k rukám jeho zástupce do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Česká správa sociální zabezpečení rozhodnutím ze dne 10. 1. 2017, č. j. X dále též
„prvostupňové rozhodnutí“), zamítla žádost žalobce o zvýšení českého starobního důchodu
s poukazem na §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „zákon o důchodovém pojištění“), a mezinárodní smlouvu č.
29/2003 Sb.m.s., uzavřenou mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení (dále
též „smlouva o sociálním zabezpečení“).
[2] Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, které žalovaná rozhodnutím
ze dne 26. 6. 2018, č. j. X, zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.
II.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích,
který ji rozsudkem ze dne 7. 1. 2019, č. j. 58 Ad 18/2018 - 72, zamítl. Krajský soud se ztotožnil
s hodnocením správních orgánů. Krajský soud nepřisvědčil argumentaci, že dávka, kterou pobíral
na Ukrajině, není starobním důchodem (ale speciální dávkou vyplácenou v důsledku černobylské
katastrofy, na kterou nedopadá čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním zabezpečení). Podle krajského
soudu ze správního spisu vyplývá, že žalobci byl na Ukrajině přiznán od 10. 6. 2002 starobní
důchod, který je třeba podřadit pod čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním zabezpečení, který stanoví,
že důchody přiznané před vstupem této smlouvy v platnost nebudou v případě přesídlení občanů
z jedné smluvní země do druhé smluvní země přepočítávány a budou vypláceny smluvní stranou,
která důchod přiznala. Ani další námitky neshledal krajský soud důvodnými a žalobu proto jako
nedůvodnou zamítl. Plné znění rozsudku je přístupné na www.nssoud.cz a soud na něj
pro stručnost odkazuje.
III.
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl shora rekapitulovaný rozsudek krajského soudu
včasnou kasační stížností z důvodů uvedených v §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti namítal,
že dávku, kterou pobíral na Ukrajině, nelze považovat za starobní důchod. Jedná se o speciální
dávku určenou pro likvidátory černobylské katastrofy, což vyplývá i z jím předložených listin.
Dle názoru stěžovatele se proto v jeho případě neuplatní čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním
zabezpečení. To vyplývá i z předložených listin. Překlad některých listin pak provedl až krajský
soud, čímž došlo ke zkrácení práv stěžovatele. Stěžovatel dále namítl, že žalovaná v napadeném
rozhodnutí nijak nezohlednila náklady, které stěžovatel vynaložil na úřední překlad dokumentů,
které předložil ve správním řízení, nadto stěžovateli prostřednictvím své úřednice nesprávně
poradila, aby zrušil pobírání dávky likvidátorovi černobylské katastrofy. Žalovaná ani soud dále
nevzaly v úvahu, že stěžovatel je bez jakéhokoli jiného příjmu. Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že dávku, kterou pobíral na Ukrajině, nelze
považovat za starobní důchod. Jedná se o speciální dávku určenou pro likvidátory černobylské
katastrofy. Dle názoru stěžovatele se proto v jeho případě neuplatní čl. 40 odst. 2 smlouvy
o sociálním zabezpečení.
[8] Správní orgány a následně krajský soud ve svých rozhodnutích naopak dospěly k závěru,
že předmětnou dávku je třeba považovat za starobní důchod, v důsledku čehož bylo namístě
aplikovat čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním zabezpečení.
[9] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se správními orgány a krajským soudem.
[10] Podle čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním zabezpečení: Důchody přiznané před vstupem této
smlouvy v platnost nebudou v případě přesídlení občanů z jedné smluvní strany do druhé smluvní strany
přepočítávány a budou vypláceny smluvní stranou, která důchod přiznala. Podle čl. 2 odst. 1 smlouvy se tato
vztahuje na poskytování těchto peněžitých dávek: - podle právních předpisů České republiky: 1. dávek
v nemoci a mateřství, 2. dávek při invaliditě, 3. dávek ve stáří, 4. dávek pozůstalých, 5. dávek při pracovních
úrazech a nemocech z povolání, 6. pohřebného, 7. dávek v nezaměstnanosti, 8. přídavků na děti; - podle právních
předpisů Ukrajiny: 1. dávek při dočasné pracovní neschopnosti, 2. dávek v těhotenství a při porodu, při narození
dítěte a při péči o dítě, 3. rodinných dávek, 4. dávek při pracovních úrazech a nemocech z povolání a úmrtí
poškozeného nastalého v jejich důsledku, 5. dávek v nezaměstnanosti, 6. starobního důchodu, 7. invalidního
důchodu, 8. důchodu v případě ztráty živitele, 9. pohřebného. (důraz přidán). Podrobněji viz
k této smlouvě např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2012,
č. j. 6 Ads 67/2012 – 37.
[11] Z čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním zabezpečení tedy vyplývá, že i starobní důchody
přiznané na Ukrajině před vstupem smlouvy v platnost (smlouva vstoupila v platnost v roce
2003) nelze v souvislosti s přesídlením příjemce důchodu přepočítat k výplatě ve druhém
smluvním státu, tj. v ČR. Mezi stranami přitom není sporné, že sporná dávka (důchod) byl
stěžovateli vyplácena od 10. 6. 2002, tj. před vstupem smlouvy v platnost.
[12] Podle názoru Nejvyššího správního soudu si správní orgány i krajský soud obstaraly
dostatek podkladů pro závěr, že dávka poskytovaná stěžovateli na území Ukrajiny byla starobním
důchodem, tj. dávkou podřaditelnou pod čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním zabezpečení.
[13] To, že stěžovatel pobíral na Ukrajině starobní důchod, vyplývá z potvrzení obstaraných
Českou správou sociálního zabezpečení (viz např. potvrzení vydané Penzijním fondem Ukrajiny
ze dne 19. 3. 2015, ze dne 7. 10. 2016 a ze dne 21. 10. 2016). Z uvedených potvrzení vyplývá,
že stěžovatel pobíral „starobní důchod“. To vyplývá i z dalších potvrzení, např. ze dne
26. 12. 2017 a ze dne 14. 2. 2018, z nichž dále vyplývá, že starobní důchod byl orgány Ukrajiny
stěžovateli přiznán předčasně na základě zákona upravujícího status a sociálním zajištění občanů,
kteří byli postiženi v důsledku havárie na černobylské jaderné elektrárně (dále též „zákon
o sociální ochraně“). Krajský soud si vyžádal překlad uvedeného zákona, z něhož zjistil,
že v čl. 55 nazvaném Podmínky pro poskytování starobních důchodů osobám, které pracovaly nebo bydlely
na územích radioaktivního zamoření se uvádí, že Osobám, které pracovaly nebo bydlely na územích
radioaktivního zamoření, se důchody poskytují se snížením důchodového věku, stanoveného pro pobírání státních
důchodů.
[14] Ani stěžovatelem předložené dokumenty nemají potenciál zpochybnit shora uvedené
závěry. Z potvrzení ze dne 31. 8. 2015 vydaného Správou Penzijního fondu Ukrajiny vyplývá,
že stěžovatel pobíral starobní důchod od 10. 6. 2006 do 31. 8. 2015. Z potvrzení ze dne 1. 9. 2016
se podává, že stěžovatel od 10. 6. 2002 do 31. 8. 2015 pobíral zvýhodněné penzijní výplaty
(dávky) v souladu se zákonem o sociální ochraně. Stěžovatelem akcentované potvrzení ze dne
15. 8. 2018 pak bylo vydáno až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí (které bylo vydáno
26. 6. 2018). Podle §75 odst. 1 s. ř. s. přitom správní soud při přezkoumání správního rozhodnutí
vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu byl skutečný stav věci k datu rozhodování
správních orgánů zjištěn dostatečně (viz §3 správního řádu a k němu se vztahující
judikaturu, např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního ze dne 14. 1. 2014,
č. j. 5 As 126/2011 - 68).
[15] Je pravdou, že překlad některých listin nechal vyhotovit až krajský soud (a nikoliv
žalovaný). Takový postup však nemusí vyvolávat nutnost zrušení rozhodnutí správního orgánu.
K tomu viz např. z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2015
č. j. 9 As 12/2014 - 60, č. 3239/2015 Sb. NSS, v němž rozšířený senát uvedl, že skutkový závěr
vyslovený v rozhodnutí správního orgánu, opírající se o listinu, která nebyla (řádně) přeložena,
může i při pořízení úředně ověřeného překladu cizojazyčné listiny až soudem obstát
při přezkoumání rozhodnutí v soudním řízení. Správní orgán dle rozšířeného senátu vystavuje své
rozhodnutí toliko riziku jeho zrušení v případě zjištění nesprávných skutkových závěrů
opírajících se o cizojazyčnou listinu. V nynějším případě však závěry žalované ohledně obsahu
předmětných listin potvrdil krajský soud, nebylo tedy nutno přistoupit ke zrušení rozhodnutí
žalované.
[16] Bylo tedy prokázáno, že dávka, kterou stěžovatel na Ukrajině pobíral, byla dávkou
starobního důchodu. Tato dávka starobního důchodu byla stěžovateli Penzijním fondem
Ukrajiny přiznána dne 10. 6. 2002, tedy před tím, než v roce 2003 nabyla platnosti smlouva
o sociálním zabezpečení. Na základě čl. 40 odst. 2 této smlouvy tak měl být tento důchod
ukrajinskou stranou stěžovateli vyplácen i po vstupu smlouvy v platnost, neboť poukazovaný
článek stanoví, že důchody přiznané před vstupem této smlouvy v platnost nebudou v případě
přesídlení občanů z jedné smluvní strany do druhé smluvní strany přepočítávány a budou
vypláceny smluvní stranou, která důchod přiznala. Touto stranou je v nyní posuzovaném případě
Ukrajina.
[17] Jestliže stěžovatel žalované dále vytýkal, že mu prostřednictvím své úřednice nesprávně
poradila, aby přestal pobírat z Ukrajiny vyplácený důchod, Nejvyšší správní soud uvádí,
že stěžovatel toto své tvrzení nijak nekonkretizoval ani nedoložil. Stěžovatel ani neuvádí,
jak by se případné prokázání správnosti takového tvrzení mohlo projevit v jeho případě; neuvádí
žádné ustanovení, které by umožňovalo na základě takového tvrzení důchod zvýšit. Oporu
pro takový závěr nelze dovodit ani z předmětného článku čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním
zabezpečení, který sloužil jako základ pro rozhodnutí správních orgánů.
[18] Pokud pak stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti námitky, které neuplatnil v řízení
o žalobě, nemohl se jimi Nejvyšší správní soud zabývat. To stejné platí i pro podklady,
které stěžovatel předložil až v řízení o kasační stížnosti. Podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační
stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí
má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné. Ustanovení §109
odst. 5 s. ř. s. pak tomu brání tomu, aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí,
uplatňovaly skutkové novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem kasační soud při svém
rozhodování nepřihlíží (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 - 155, ze dne 30. 3. 2012,
č. j. 4 Azs 1/2011 - 89, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2018,
č. j. 8 Azs 259/2017 - 67). Pokud by bylo v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním
soudem připuštěno uplatnění skutkových a právních novot, vedlo by to fakticky k popření
kasačního principu, na němž je řízení o tomto mimořádném opravném prostředku vystavěno
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2012, č. j. 4 Azs 1/2011 - 89).
Stěžovatel však řadu tvrzení uplatnil poprvé až v kasační stížnosti. To platí např. pro námitku,
že žalovaná v napadeném rozhodnutí nijak nezohlednila náklady, které stěžovatel vynaložil
na úřední překlad dokumentů, pro námitku, že nebylo zohledněno, že stěžovatel je bez jakéhokoli
jiného příjmu, či pro námitku, že žalovaná i soud pochybily, neboť se nezabývaly významem
slova „penze“, a bez dalšího učinily závěr o starobním důchodu. Z procesní opatrnosti soud
dodává, že předmětem soudního přezkumu byl výklad čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním
zabezpečení, který uvedené skutečnosti neumožňuje zohlednit; uvedená mezinárodní smlouva
neumožňuje přiznat důchod, resp. jej zvýšit na základě uvedených tvrzení. Tvrzení stěžovatele,
že byl bez jakéhokoliv příjmu, nadto nelze považovat ani za pravdivé. Ze správního spisu
vyplývá, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 6. 2015 byl žalobci
přiznán dílčí český starobní důchod od 1. 11. 2014 (rozhodnutím ze dne 21. 12. 2016 byl tento
důchod zvýšen). Nejvyšší správní soud přitom jakkoliv nezpochybňuje nepříznivost majetkové
situace stěžovatele, ta však (bez splnění zákonných podmínek) nemůže vyvolat nutnost přiznání,
resp. zvýšení starobního důchodu. K řešení nepříznivé majetkové situace lze využít (při splnění
zákonných podmínek) např. systém sociálních dávek. Ze shora uvedených důvodů se soud
nemohl zabývat ani podklady předloženými stěžovatelem až v řízení ke kasační stížnosti
(potvrzení ze dne 23. 1. 2019 od Penzijního fondu Ukrajiny atp.). I zde z procesní opatrnosti
soud dodává, že ani tyto dokumenty nemohly nic změnit na závěru o nemožnosti přiznání plného
starobního důchodu, resp. jeho zvýšení stěžovateli. Správní orgány a krajský soud se dostatečně
zabývaly povahou dané dávky, a obstaraly si dostatek podkladů pro závěr, že se jednalo o dávku
podřaditelnou pod čl. 40 odst. 2 smlouvy o sociálním zabezpečení, což má za následek shora
uvedené důsledky.
[19] Nejvyšší správní soud neshledal v rozhodnutích správních orgánů a krajského soudu ani
žádné další vady, pro které by bylo nutno jejich rozhodnutí zrušit. Jejich závěry mají oporu
v právní úpravě a správním spisu. Zdejší soud se s jejich hodnocením ztotožnil a plně jej přebírá.
Z tohoto důvodu nemohl Nejvyšší správní soud shledat případnou ani polemiku stěžovatele
s jejich argumentací.
[20] Ze všech výše uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
důvodnou a jako takovou ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. S ohledem na povahu dané věci
rozhodl soud přednostně (§56 s. ř. s. v návaznosti na §120 s. ř. s.).
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení na základě §60
odst. 2 s. ř. s.
[22] Podle §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, se od poplatku osvobozují řízení ve věcech důchodového pojištění.
Stěžovatel tedy neměl povinnost uhradit soudní poplatek za kasační stížnost, přesto tak učinil.
Nejvyšší správní soud proto v souladu s §10 odst. 1 větou první zákona o soudních poplatcích
rozhodl tak, že se stěžovateli zaplacený soudní poplatek vrací.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. května 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu