ECLI:CZ:NSS:2019:7.AFS.99.2019:26
sp. zn. 7 Afs 99/2019 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: HEAVY
MACHINERY SERVICES a. s., se sídlem Jana Pernera 159, České Velenice, zastoupen
Mgr. Petrem Opletalem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 6 Af 64/2012 - 54,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Opletala, advokáta,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal v zákonné lhůtě kasační stížnost proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 6 Af 64/2012 - 54, jímž byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu (právního předchůdce
žalovaného) ze dne 23. 10. 2012, č. j. 15413/12-1300-107220.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“) vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak
tento nebo zvláštní zákon.
[3] Stěžovatel neuhradil soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud ho proto vyzval usnesením ze dne 15. 4. 2019, č. j. 7 Afs 99/2019 - 9, k zaplacení
soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Současně ho poučil, že nebude-li
poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla zástupci stěžovatele
doručena dne 24. 4. 2019.
[4] Podle §40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo
rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek.
[5] Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního
poplatku, byla středa 24. 4. 2019, byl posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku
čtvrtek 9. 5. 2019.
[6] Stěžovatel zaplatil soudní poplatek bezhotovostním převodem na účet Nejvyššího
správního soudu. Otázkou, kdy dochází k zaplacení soudního poplatku, je-li poplatek placen
bezhotovostně na účet soudu, se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 12. 4. 2012,
č. j. 9 Afs 7/2012 - 49, kde vyslovil, že „[z]ákon o soudních poplatcích neobsahuje výslovnou právní úpravu,
která by určovala, kdy nastává okamžik splnění poplatkové povinnosti v případech, že se účastník řízení
(resp. jeho zástupce) rozhodne uhradit soudní poplatek bezhotovostním převodem prostřednictvím peněžního
ústavu. V případě takto zvoleného způsobu platby je tedy stěžejním výklad pojmu zaplacen, užitý
zákonodárcem při formulaci jednotlivých pravidel obsažených v ustanovení §9 (tedy nejen v jeho odst. 7) zákona
o soudních poplatcích. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pojem zaplacen je nutno vykládat ve smyslu
hmotněprávním, tj. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky
na účet soudu. Až v tomto okamžiku je totiž bez dalšího postavena najisto faktická dispozice soudu
s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně soudní poplatek
v souladu s pokyny soudu zaplatil. Do doby, než je částka připsána na účet soudu, je nejisté, zda účastník řízení
požadovanou částku na účet soudu skutečně odeslal a zda vůbec bude tato částka na účet soudu poukázána.
Tento výklad odpovídá významu, který je pojmu zaplacen obecně přisuzován, tj. faktické dispozici příjemce
uhrazenou peněžní částkou. Z hlediska včasnosti splnění uvedené povinnosti tedy není rozhodné, kdy účastník
částku soudního poplatku ze svého bankovního účtu poukáže (resp. kdy dá pokyn bance k bankovnímu převodu),
ale je rozhodný až ten den, kdy je částka skutečně připsána na účet soudu. Dokladem potvrzujícím zaplacení
soudního poplatku je v takovém případě tzv. ,záznam o složení‘, který vyhotovuje účtárna soudu a který je
zakládán do soudního spisu.“ S tímto názorem se ztotožnil i Ústavní soud, který odmítl ústavní
stížnost směřující proti citovanému rozsudku usnesením ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 685/12.
[7] V posuzované věci byl soudní poplatek za kasační stížnost připsán na účet Nejvyššího
správního soudu v pátek 10. 5. 2019, tj. až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty
pro zaplacení soudního poplatku. Tato skutečnost vyplývá ze „záznamu o složení“, založeného
ve spisu na č. l. 11, který je dokladem o tom, kdy byl soudní poplatek připsán na účet Nejvyššího
správního soudu a soud s ním mohl fakticky nakládat.
[8] Stěžovatel tak nezaplatil soudní poplatek ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem,
přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí této lhůty nelze přihlížet (k tomu srov.
usnesení zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017 - 19). Pro úplnost Nejvyšší
správní soud doplňuje, že dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 6. 2019, č. j. 1 Afs 135/2018 - 71, se na řízení před správními soudy nepoužije §11 odst. 2
písm. n) zákona o soudních poplatcích, který od placení soudního poplatku osvobozuje
insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se
týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.
Poplatková povinnost tedy na stěžovatele v posuzovaném případě dopadala.
[9] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud řízení podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[10] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
[11] Podle §10 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích soud vrátí poplatek z účtu
soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Ve smyslu §9 odst. 8 zákona
o soudních poplatcích se nesplněním poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě stal návrh
neúčinným a poplatková povinnost zanikla; pozdním zaplacením soudního poplatku tak vznikl
přeplatek, který Nejvyšší správní soud vrací.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu