ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.12.2019:7
sp. zn. 7 As 12/2019 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Horní Slavkov, P. O. Box 50, Horní Slavkov,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2018,
č. j. 30 A 273/2018 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 7. 12. 2018, č. j. 30 A 273/2018 - 22, Krajský soud v Plzni (dále též
„krajský soud“) odmítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření, kterým měla být žalované
uložena povinnost zdržet se všech dehonestujících i diskriminačních výroků při výkonu své
funkce, které snižují důstojnost žalobce, a to počínaje dnem vyhlášení předběžného opatření.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti výše uvedenému usnesení krajského soudu
kasační stížnost, ve které vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím soudu a navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření
neodmítá a věc se vrací k novému projednání a rozhodnutí.
[3] Kasační stížnost je nepřípustná.
[4] Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v §104 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Podle odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná
kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné.
[5] Typově se bude jednat o rozhodnutí učiněná soudem v průběhu řízení, jejichž účelem je
pouze prozatímně upravit poměry účastníků řízení. Podle dikce §38 odst. 1 s. ř. s. je takovým
procesním institutem i předběžné opatření. Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní
(tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků do doby, než se tyto poměry změní nebo než bude
pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem,
kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§38 odst. 4 s. ř. s.).
Z uvedených citací ustanovení soudního řádu správního je zjevné, že předběžné opatření
v žádném případě nemůže působit déle, než do nabytí právní moci meritorního rozhodnutí,
případně do okamžiku pravomocného zastavení řízení na základě usnesení soudu. Dočasná
povaha rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření ve věci je tedy nepochybná. Tento právní
závěr Nejvyšší správní soud zastává konzistentně ve své judikatuře (viz blíže rozsudek ze dne
16. 5. 2018, č. j. 1 As 94/2018 - 28, ze dne 6. 3. 2014, č. j. 10 As 4/2014 - 19, ze dne 21. 12. 2007,
č. j. 4 Ads 52/2007 - 145, nebo usnesení ze dne 28. 1. 2004, č. j. 1 Ans 2/2003 - 35,
publ. pod č. 762/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost stěžovatele směřuje proti usnesení krajského soudu, jímž byl odmítnut
jeho návrh na vydání předběžného opatření. V souladu s §104 odst. 3 písm. c) je nepřípustná
kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, jímž je
i rozhodnutí o předběžném opatření. Nejvyššímu správnímu soudu tedy ze zákona nepřísluší
hodnotit věcnou správnost napadeného usnesení.
[7] Kasační stížnost stěžovatele tedy směřovala proti usnesení, které je podle své povahy
dočasné, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítl.
[8] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
neřešil splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení stěžovatele, neboť je-li v době
podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento
nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést,
ale naopak řízení bez dalšího ukončit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48). V dané věci by se jednalo o bezúčelný a zcela neefektivní
postup (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 11. 6. 2014, č. j. 3 As 109/2014 - 10; přiměřeně
i usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 4256/12, nebo ze dne
14. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 4255/12).
[9] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. února 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu