ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.135.2019:35
sp. zn. 7 As 135/2019 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. H., zastoupen
JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský
úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2019,
č. j. 31 A 15/2017 - 72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen k rukám
jeho zástupce JUDr. Radka Bechyně, advokáta, z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Nové Město nad Metují (dále též „správní orgán
I. stupně“) ze dne 5. 1. 2017, č. j. NMNM/4078/2016/ODSH/VaD/36, byly zamítnuty námitky
žalobce proti provedenému záznamu 12 bodů v registru řidičů a záznam potvrzen. Tato
skutečnost měla za následek pozbytí řidičského oprávnění žalobce, jak vyplývá z §123c odst. 3
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“).
[2] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný
rozhodnutím ze dne 4. 4. 2017, č. j. KUKHK-12066/DS/2017/Er, zamítl a rozhodnutí
správního orgánu I. stupně potvrdil.
II.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové
(dále též „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. Krajský soud
neshledal, že by v projednávané věci postupovaly správní orgány jinak než je obvyklou praxí,
tj. že by neposuzovaly jednotlivé podklady pro záznam bodů v registru řidičů z hlediska jejich
způsobilosti pro provedení záznamu. Z judikatury vyplývá, že správní orgán v řízení o námitkách
pouze ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, plně
odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě. Blokové
řízení je přitom řízením zjednodušeným, kdy příslušný pokutový blok musí obsahovat náležitosti
stanovené zákonem, byť tyto mohou být uvedeny stroze a zkratkovitě. Řízení o námitkách pak
nepředstavuje opravný prostředek proti rozhodnutí o přestupku samém. Následně krajský soud
podrobně přezkoumal jednotlivé podklady pro záznam bodů v registru řidičů a konstatoval,
že zákonem požadované údaje jsou na všech namítaných pokutových blocích identifikovány
dostatečně a znemožňují, aby nastaly jakékoli pochybnosti o tom kdy, kde, jakou osobou a jaký
přestupek byl spáchán. Uzavřel, že se žalobci nepodařilo relevantně zpochybnit způsobilost
jednotlivých rozhodnutí o přestupku jako podkladů pro záznam bodů do registru řidičů.
III.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Namítá, že došlo
k porušení zásady legitimního očekávání. Žalovaný ignoroval správní praxi, když nepřezkoumal
jednotlivá rozhodnutí vzešlá z blokových řízení, přestože stěžovatel doložil tři rozhodnutí
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, ze kterých dle jeho názoru vyplývá, že odvolací orgán
se k odvolání účastníka řízení zabýval kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí v blokových
řízeních a tyto pak označil za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení
řidiče. Správní orgány se od této praxe bez udání důvodu odchýlily a krajský soud jejich postup
nepřípustně aproboval. Dále nesouhlasí s tím, že žalovaný posuzoval pouze oznámení od věcně
příslušných oddělení policie o tom, že stěžovatel měl spáchat přestupek a bylo vydáno rozhodnutí
v blokovém řízení. Takové oznámení nemůže být dostatečným důkazem a musí být porovnáno
s předmětným rozhodnutím, kterého se týká. A to i přesto, že rozhodnutí vydávané v blokovém
řízení a blokové řízení samotné jsou velmi specifickým druhem řízení. Krajský soud pak posoudil
věc po právní stránce nesprávně, neboť podklady, které použily správní orgány pro záznam bodů
v bodovém hodnocení řidiče, jsou nezpůsobilými pro provedení záznamu těchto bodů.
Konkrétní vady jednotlivých podkladů stěžovatel zopakoval dle žaloby.
[5] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, věc vrátil
uvedenému k dalšímu řízení; dále žádá přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a náhradu
nákladů řízení.
IV.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se zcela ztotožňuje s rozsudkem
krajského soudu.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovateli bylo dne 11. 4. 2016 doručeno
oznámení ze dne 6. 4. 2016, č. j. NMNM/4078/2016/ODSH/VaD, o dosažení 12 bodů
v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského
oprávnění. Proti tomuto uplatnil v podání ze dne 5. 7. 2016 námitky. Správní orgán I. stupně
obstaral podklady, na základě kterých byly body do registru řidičů stěžovateli zaznamenány
(ověřené kopie pokutových bloků) a po jejich zhodnocení rozhodnutím ze dne 25. 8. 2016,
č. j. NMNM/4078/2016/ODSH/VaD/22, námitky stěžovatele proti provedení záznamu bodů
zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, na základě kterého žalovaný uvedené
rozhodnutí zrušil pro nesrozumitelnost a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému
projednání. Správní orgán I. stupně poté rozhodnutím ze dne 5. 1. 2017,
č. j. NMNM/4078/2016/ODSH/VaD/36, opět zamítl stěžovatelovy námitky proti
provedenému záznamu 12 bodů v registru řidičů a záznam potvrdil. V rozhodnutí o zamítnutí
námitky přitom vycházel z následujících podkladů: Oznámení o uložení pokuty v blokovém
řízení ze dne 3. 4. 2016, č. j. KRPH-31716/PŘ-2016-050506, Oznámení o uložení pokuty
v blokovém řízení ze dne 10. 1. 2016, č. j. KRPH-2952/PŘ-2016-050506, Oznámení o uložení
pokuty v blokovém řízení ze dne 29. 3. 2015, č. j. KRPM-42220/PŘ-2015-141106, Oznámení
o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 10. 11. 2014, č. j. KRPM-149204/PŘ-2014-140040,
Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 4. 12. 2013, č. j. KRPU-278971/PŘ-2013-
0400040, Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 28. 6. 2012, č. j. KRPH-
62510/PŘ-2012-050710; Rozhodnutí o uložení pokuty a zákazu řízení motorových vozidel
ve správním řízení s nabytím právní moci dne 21. 12. 2010, č. j. OD/78124/2010/RV-1601,
Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 21. 7. 2010, č. j. Mp 441/10.
[10] Nejvyšší správní soud předesílá, že se předloženou stížní argumentací ve skutkově
a právně obdobné věci zabýval (např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2018, č. j. 2 As 129/2018 - 46,
a ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 As 377/2017 - 57), přičemž neshledal důvod se v posuzované věci
od své stávající judikatury odchýlit.
[11] Kasační stížnost je převážně tvořena argumentací, kterou stěžovatel použil již ve správní
žalobě, a se kterou se krajský soud v napadeném rozsudku detailně vypořádal. Z obsahu kasační
stížnosti ani nelze dovodit, co přesně stěžovatel krajskému soudu vytýká. Nejvyšší správní soud
v tomto ohledu pokládá za vhodné zdůraznit, že kasační stížnost představuje mimořádný opravný
prostředek proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů. Stěžovatel je v ní v souladu
s dispoziční zásadou povinen výslovně uvést jednotlivá skutková a právní tvrzení, z nichž
dovozuje nezákonnost napadeného soudního rozhodnutí, a vymezit tak rozsah jeho přezkumu
Nejvyšším správním soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005 - 74). Uvedení kasačních námitek není možné nahradit pouhým
zopakováním či parafrází námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací
a žalobní námitky směřují proti jiným rozhodnutím, než která jsou předmětem přezkumu
Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006 - 58). Stěžovatel samozřejmě může v kasační stížnosti žalobní
argumentaci (popřípadě argumentaci uvedenou v odvolání) zopakovat; například tehdy, pokud
krajský soud argumentaci obsaženou v žalobě dostatečně nevypořádal, popřípadě neshoduje-li se
stěžovatel s jejím skutkovým či právním posouzením. Vždy by však měl výslovně uvést, které
závěry krajského soudu pokládá za nedostatečné, respektive nesprávné. Neučiní-li tak, je Nejvyšší
správní soud oprávněn zabývat se posouzením zákonnosti rozsudku krajského soudu pouze
v rovině obecné. V opačném případě by totiž popřel dispoziční zásadu a za stěžovatele by
v podstatě domýšlel, v čem je napadené rozhodnutí nesprávné (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. 3 As 137/2015 - 45).
[12] Dle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, je „žalobce povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného
rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má
jednat o nezákonnosti. Tyto závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti
s tím, že důvody musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační stížnosti je
přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).“ V projednávané věci je podaná kasační stížnost na samé
hranici projednatelnosti, neboť stěžovatel v podrobnostech neuvádí žádné argumenty, jimiž by se
závěry krajského soudu relevantně polemizoval. Stěžovatel v kasační stížnosti z velké části pouze
zopakoval argumentaci uplatněnou již v žalobě; konkrétně se jednalo o námitku spočívající
v tvrzeném nedodržení ustálené správní praxe ze strany žalovaného, potažmo porušení zásady
legitimního očekávání, a námitku založenou na zpochybňování podkladů použitých pro záznam
bodů v bodovém hodnocení řidiče. Těmito námitkami se však krajský soud podrobně zabýval již
v napadeném rozsudku, přičemž je neshledal důvodnými. Stěžovatel se proti argumentaci
krajského soudu týkající se uvedených žalobních námitek v kasační stížnosti nikterak nevymezil.
Jestliže ovšem stěžovatel vznáší námitky toliko v obecné rovině, může na ně zdejší soud reagovat
pouze srovnatelnou mírou konkrétnosti a pouze obecně posoudit zákonnost rozsudku krajského
soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2017, č. j. 3 As 193/2014 - 37).
[13] Stěžovatel považuje podklady, které použily správní orgány pro záznam bodů v bodovém
hodnocení řidiče nezpůsobilými pro provedení záznamu těchto bodů. Toto nesprávné posouzení
pak shledává kasačním důvodem podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[14] Nejvyšší správní soud předznamenává, že pro oblast dopravního přestupkového práva
existuje bohatá judikatura (viz níže). V kontextu přezkumu podkladů pro záznam bodů
v bodovém hodnocení řidiče v námitkovém řízení lze uvést např. rozsudek ze dne 6. 8. 2009,
č. j. 9 As 96/2008 - 44, ve kterém Nejvyšší správní soud shrnul rozsah přezkumu následovně:
„Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§123f
zák. č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý
podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b
odst. 1, 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto
způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému
bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost
aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako
na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem
prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ K hlediskům
soudního přezkumu rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů a k nárokům
kladeným na pokutové bloky blíže viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018,
č. j. 6 As 377/2017 - 57, ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, a ze dne 4. 12. 2013,
č. j. 6 As 67/2013 - 16, ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 As 109/2016 - 32, a ze dne 4. 9. 2012,
č. j. 7 As 94/2012 - 20, ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 – 76.
[15] Z ustálené judikatury vyplývá, že správní orgán je v rámci námitkového řízení oprávněn
přezkoumávat pouze to, zda zápis do registru řidičů byl proveden na základě pravomocného
rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy (zde Policie ČR, Městského úřadu Nový Jičín nebo
Městské policie Nové Město nad Metují) a zda počet připsaných bodů odpovídá spáchanému
přestupku. Stěžovatel proti těmto skutečnostem nic nenamítal. Správnost a zákonnost aktů
orgánů veřejné moci, na základě nichž jsou zápisy prováděny, je proti tomu v námitkovém řízení
ze zákona presumována a správní orgány ji v této fázi již přezkoumávat nemohou. Tomuto
správní orgán I. stupně dostál; jeho postup byl v souladu s citovanou judikaturou a jím zjištěný
skutkový stav má oporu ve spise. Žalovaný se v rozhodnutí podrobně věnoval jednotlivým
oznámením o uložení pokuty, shrnul jejich obsahové náležitosti a také zápisy odpovídajících
počtů bodů do registru řidičů. Také krajský soud se pak v rozsudku vyjádřil ke všem žalobním
námitkám stěžovatele týkajícím se jednotlivých podkladů zápisu (pokutových bloků), tyto náležitě
vypořádal a přesvědčivě zdůvodnil, proč dospěl k závěru, že zákonem požadované údaje jsou
na jednotlivých rozhodnutích (pokutových blocích) identifikovány dostatečně a znemožňují,
aby nastaly jakékoli pochybnosti o tom kdy, kde, jakou osobou a jaký přestupek byl spáchán.
Napadený rozsudek je řádně odůvodněn a netrpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
Stěžovatel ani nevznesl proti tomuto posouzení žádné námitky. Pakliže chtěl stěžovatel
dosáhnout také podrobného přezkoumání krajským soudem učiněného posouzení právních
otázek plynoucích z předmětných podkladů pro záznamy bodů do registru řidičů, měl v kasační
stížnosti formulovat, proti čemu v napadeném rozsudku brojí, nikoliv pouze opakovat žalobní
námitky. Kasační námitka je proto nedůvodná.
[16] Fakticky jedinou kasační námitku vznáší stěžovatel proti nesprávnému právnímu
posouzení aplikace zásady legitimního očekávání na projednávaný případ. Ze tří doložených
rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje stěžovatel dovozuje, že správní orgán
ignoroval ustálenou praxi; na základě takto nekonzistentního rozhodování pak vznikají rozpory,
které jdou k tíži stěžovatele a odporují jeho legitimnímu očekávání. Stěžovatel upozorňuje,
že správní orgán je správní praxí vázán; pokud má od této odlišný názor, musí jej řádně
odůvodnit, což v daném případě neučinil, a to ani v nejobecnější rovině. Krajský soud
při vypořádání této žalobní námitky uvedl, že stěžovatel nevyjádřil spojitost předložených
důkazních prostředků se svým řízením a svou věcí. Současně, že námitky nebyly jasně a zřetelně
formulovány, proto na ně nelze konkrétně reagovat. Krajský soud neshledal, že by správní orgány
zde postupovaly jinak než je obvyklou praxí, tj. že by neposuzovaly jednotlivé podklady
pro záznam bodů v registru řidičů u žalobce z hlediska jejich způsobilosti pro provedení
záznamu. Toto bylo detailně posuzováno u každého jednotlivého případu. K této otázce
se vyjádřil také žalovaný na straně 10 žalobou napadeného rozhodnutí. V žalobě, a taktéž shodně
v kasační stížnosti, pak stěžovatel k patřičnému nezohlednění těchto rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje uvádí, že „z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jednoznačně
vyplývá, že se odvolací orgán zabýval kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí (v blokových řízeních) a také
že jednotlivá rozhodnutí (v blokových řízeních) po posouzení označil za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů
v bodovém hodnocení řidiče. Z dalších rozhodnutí stejného odvolacího orgánu (Krajský úřad Moravskoslezského
kraje) ve věcech shodných či obdobných (…) též vyplývá, že odvolací správní orgán se zabývá způsobilostí
jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body.“
[17] Nejvyšší správní soud na tomto místě odkazuje na rozsudek ze dne 30. 5. 2018,
č. j. 6 As 377/2017 - 57, v němž vypořádával argumentačně totožnou námitku formulovanou
týmž advokátem ve skutkově obdobné věci, a od níž nemá žádný důvod se ani v nyní
projednávaném případě odchýlit. Zde konstatoval, že „správní praxí zakládající legitimní očekávání
se dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132,
č. 1915/2009 Sb. NSS, rozumí „ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné
správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů.“ Jak ovšem vyložil Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2010, č. j. 6 Ads 88/2006 - 159, č. 2059/2010 Sb. NSS, správní praxe
opírající se o nezákonný výklad nemůže zpravidla založit legitimní očekávání u adresátů správy, že tak bude
setrvale postupováno i do budoucna. I kdyby Krajský úřad Moravskoslezského kraje skutečně v některých svých
rozhodnutích ve věcech námitek proti záznamu bodů v registru řidičů v plném rozsahu přezkoumával zákonnost
původních rozhodnutí o přestupcích, jak naznačuje stěžovatel, nejednalo by se o setrvalou správní praxi žalovaného
a tedy způsobilou založit legitimní očekávání pro řízení vedené jiným krajským úřadem, zde Krajského úřadu
Jihočeského kraje. Pokud by různé krajské úřady jako odvolací orgány rozhodovaly odlišně, nevzniklo by
stěžovateli žádné legitimní očekávání, neboť takové nevznikne z neustálené praxe. Dále pak, jak vyplývá z výše
uvedeného, by stěžovatelem tvrzená praxe Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj byla v rozporu
se zákonem, a tedy by se jí stěžovatel nemohl úspěšně dovolávat. Navíc však ze žalobcem předloženého rozhodnutí
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014 (totéž rozhodnutí
přikládal stěžovatel k žalobě i v nyní projednávaném případě, pozn. soudu), nevyplývá, že by tento
úřad rozhodoval způsobem, který je prezentován v kasační stížnosti. Na str. 3 uvedeného rozhodnutí totiž
Krajský úřad Moravskoslezského kraje uvádí, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů „[p]řezkumná
činnost (…) směřuje k posouzení zákonnosti provedení tohoto záznamu, tedy k posouzení, zda jednání,
pro které byla přestupci pravomocně uložena sankce, je zařazeno do bodového hodnocení (…) a jsou splněny
podmínky pro záznam bodů v registru řidičů. Z tohoto pohledu by naopak bylo v rozporu se zákonem, pokud by
se příslušný obecní úřad (…) neřídil pravomocnými rozhodnutími resp. blokovými pokutami“. Z tohoto citátu
se jednoznačně podává, že Krajský úřad Moravskoslezského kraje ve své praxi postupuje zcela v souladu se
zákonem, jak jej vykládá judikatura Nejvyššího správního soudu, a jak byl též aplikován v nyní projednávané
věci žalovaným.“
[18] Správní orgán I. stupně v projednávané věci věnoval každému přestupku v rozhodnutí
o námitkách dílčí odstavec (strany 3-5), v němž ve všech případech mimo jiné popsal, co je
na příslušném pokutovém bloku uvedeno: popis protiprávního jednání stěžovatele, vč. právní
kvalifikace přestupku a příslušného právního předpisu, výše uložené pokuty, datum vystavení
blokové pokuty, datum právní moci, razítko, podpis s uvedením jména, příjmení a služebního
čísla oprávněné úřední osoby a podpis přestupce (stěžovatele). Ověřil tak, že podkladem
pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, záznam byl proveden v souladu s ním a počet bodů
odpovídá bodovému hodnocení přestupkového jednání. Jak z výše uvedeného plyne, tento
postup zcela odpovídá konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu a jako takový nemůže
vést k porušení legitimního očekávání stěžovatele (srov. také rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 2 As 129/2018 - 45). V případě, že by některý z krajských úřadů
zákonnost předložených podkladů (aktů veřejné moci) v některých svých rozhodnutích přímo
posuzoval, mělo by takové rozhodování za následek tříštění praxe, nikoli její sjednocování, a jako
takové by nebylo způsobilé založit legitimní očekávání. I tato námitka stěžovatele je proto
nedůvodná.
[19] Nejvyšší správní soud konstatuje, že správní orgány i krajský soud při přezkumu
rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů postupovaly v souladu se zákonem
a konstantní judikaturou, řádně své závěry odůvodnily, pročež jsou námitky stěžovatele uvedené
v kasační stížnosti, které nadto nikterak konkrétně nebrojily proti napadenému rozsudku, liché.
[20] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebyla naplněna žádná ze stěžovatelem
uplatněných kasačních námitek, taktéž neshledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti; proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle
§110 odst. 1 s. ř. s., věty poslední.
[21] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto
bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů
nutných pro rozhodnutí.
[22] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
[23] Protože Nejvyšší správní soud nerozhodl o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, rozhodl podle §10 odst. 1 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, o vrácení zaplaceného soudního poplatku za tento návrh ve výši 1 000 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu