ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.376.2019:13
sp. zn. 7 As 376/2019 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci navrhovatele: Městys Brozany
nad Ohří, se sídlem Palackého náměstí 75, Brozany nad Ohří, zastoupen Mgr. Petrem Muchou,
advokátem se sídlem Štěpánská 540/7, Praha 2, proti odpůrci: Krajský úřad Ústeckého kraje,
se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2019, č. j. 40 A 42/2018 - 58,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Navrhovateli se v ra cí zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Muchy,
advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel (dále též „stěžovatel“) podal v zákonné lhůtě kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2019, č. j. 40 A 42/2018 - 58, jímž byl zamítnut
jeho návrh na zrušení části opatření obecné povahy ze dne 19. 8. 2016,
č. j. 3761/ZPZ/2014/Ohře5-30/Ko, JID: 134669/2016/KUUK – Stanovení záplavového území
a aktivní zóny záplavového území významného vodního toku Ohře ř.km 5,336 – 30,600
(železniční most Bohušovice nad Ohří – Křesín).
[2] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento
nebo zvláštní zákon.
[3] Stěžovatel neuhradil soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud jej proto vyzval usnesením ze dne 8. 11. 2019, č. j. 7 As 376/2019 - 8, k zaplacení
soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně ho poučil, že nebude-li poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla zástupci stěžovatele doručena
dne 12. 11. 2019.
[4] Podle §40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo
rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek.
[5] Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního
poplatku, bylo úterý 12. 11. 2019, byla posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku
středa 27. 11. 2019.
[6] Stěžovatel zaplatil soudní poplatek bezhotovostním převodem na účet Nejvyššího
správního soudu. Otázkou, kdy dochází k zaplacení soudního poplatku, je-li poplatek placen
bezhotovostně na účet soudu, se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 12. 4. 2012,
č. j. 9 Afs 7/2012 - 49, kde vyslovil, že „[z]ákon o soudních poplatcích neobsahuje výslovnou právní úpravu,
která by určovala, kdy nastává okamžik splnění poplatkové povinnosti v případech, že se účastník řízení
(resp. jeho zástupce) rozhodne uhradit soudní poplatek bezhotovostním převodem prostřednictvím peněžního
ústavu. V případě takto zvoleného způsobu platby je tedy stěžejním výklad pojmu zaplacen, užitý zákonodárcem
při formulaci jednotlivých pravidel obsažených v ustanovení §9 (tedy nejen v jeho odst. 7) zákona o soudních
poplatcích. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pojem zaplacen je nutno vykládat ve smyslu hmotněprávním,
tj. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu.
Až v tomto okamžiku je totiž bez dalšího postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou
a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně soudní poplatek v souladu s pokyny soudu
zaplatil. Do doby, než je částka připsána na účet soudu, je nejisté, zda účastník řízení požadovanou částku
na účet soudu skutečně odeslal a zda vůbec bude tato částka na účet soudu poukázána. Tento výklad odpovídá
významu, který je pojmu zaplacen obecně přisuzován, tj. faktické dispozici příjemce uhrazenou peněžní částkou.
Z hlediska včasnosti splnění uvedené povinnosti tedy není rozhodné, kdy účastník částku soudního poplatku
ze svého bankovního účtu poukáže (resp. kdy dá pokyn bance k bankovnímu převodu), ale je rozhodný až ten
den, kdy je částka skutečně připsána na účet soudu. Dokladem potvrzujícím zaplacení soudního poplatku
je v takovém případě tzv. „záznam o složení“, který vyhotovuje účtárna soudu a který je zakládán do soudního
spisu.“ S tímto názorem se ztotožnil i Ústavní soud, který odmítl ústavní stížnost směřující proti
citovanému rozsudku usnesením ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 685/12.
[7] V posuzované věci byl soudní poplatek za kasační stížnost připsán na účet Nejvyššího
správního soudu v pondělí 2. 12. 2019, tj. až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty
pro zaplacení soudního poplatku. Tato skutečnost vyplývá ze „Záznamu o složení“, založeného
ve spisu na č. l. 10, který je dokladem o tom, kdy byl soudní poplatek připsán na účet Nejvyššího
správního soudu a soud s ním mohl fakticky nakládat.
[8] Stěžovatel tak nezaplatil soudní poplatek ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem,
přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí této lhůty nelze přihlížet (k tomu srovnej
usnesení ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017 - 19).
[9] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud řízení podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[10] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
[11] Podle §10 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích soud vrátí poplatek z účtu
soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Ve smyslu §9 odst. 8 zákona
o soudních poplatcích se nesplněním poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě stal návrh
neúčinným a poplatková povinnost zanikla; pozdním zaplacením soudního poplatku tak vznikl
přeplatek, který Nejvyšší správní soud vrací.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu