ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.503.2018:28
sp. zn. 7 As 503/2018 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobců: a) E. L., zastoupený
zmocněncem J. V., b) J. V., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka
Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce b) proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 6. 11. 2018, č. j. 39 A 6/2018 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobci se v řízení před krajským soudem domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 4. 2018, č. j. 41/2018-120-STSP/3, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno
rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 14. 6. 2017, č. j. MSK
114079/2019. V řízení požádali o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) shora označeným usnesením návrh žalobců
na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl a vyzval je
k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč. Krajský soud dospěl k závěru, že návrh zjevně
nemůže být úspěšný, a nejsou tak splněny podmínky §36 odst. 3 s. ř. s.
II.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce b) (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. V ní vyjadřuje nesouhlas s napadeným usnesením krajského soudu. Nad rámec toho
poukázal na nedostatky systému spravedlnosti v ČR a na skutkové okolnosti jeho sporů
v souvisejících věcech.
III.
[3] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[4] Nejvyšší správní soud předesílá, že s ohledem na povahu dané věci a obsah spisu netrval
na podmínce povinného zastoupení advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, a rozsudky téhož soudu ze dne
21. 6. 2017, č. j. 3 As 116/2017 - 20, ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 114/2017 - 63, či usnesení
ze dne 24. 1. 2019, č. j. 7 As 503/2018 - 12).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Stěžovatel nesouhlasí s usnesením krajského soudu, kterým byl zamítnut návrhu žalobce
na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů z důvodu zjevné
bezúspěšnosti žaloby u krajského soudu.
[7] Dle §35 odst. 9 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
[8] Dle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[9] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s posouzením krajského soudu, který dovodil,
že předmětný návrh nemůže být zjevně úspěšný. Krajský soud správně uvedl, že vyznačování
právní moci je úkon, který je činěn až po vydání napadeného rozhodnutí. Nemůže tudíž být
předmětem řízení o přezkumu tohoto rozhodnutí (§75 odst. 1 s. ř. s. a contr.). Poukazy
na nesprávné postupy úřadu v jiných věcech, které byly dále obsahem žaloby, krajský soud
přiléhavě označil za zjevně bezpředmětné, neboť zcela míjí předmět nynějšího řízení. Zbytkem
obsahu žaloby pak skutečně byly jen všeobecné floskule, fráze a subjektivní komentáře
stěžovatele, které vycházely z obecného nesouhlasu s výstavbou nové dopravní infrastruktury,
jejíž je stavba, která je předmětem napadeného rozhodnutí, součástí (jak správě uvedl krajský
soud). Nejvyšší správní soud dává krajskému soudu za pravdu i v tom , že je třeba trvat na tom,
aby žalobce vyjádřil, v čem spatřuje vadu napadaného rozhodnutí (k formulaci žalobních bodů
srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78).
[10] Nejvyšší správní soud se tedy plně ztotožnil s usnesením krajského soudu
a v podrobnostech na něj odkazuje. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádnou vadu v postupu
krajského soudu, pro kterou by bylo třeba jeho usnesení zrušit. Stěžovatelem uplatněná stížní
argumentace není sto zpochybnit argumentaci krajského soudu. Z uvedených důvodů proto
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu