ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.510.2018:18
sp. zn. 7 As 510/2018 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: obec Roštění, se sídlem
Roštění 144, zastoupena Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 36,
Mohelnice, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018,
č. j. 62 A 152/2018 - 20,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 62 A 152/2018 - 20, se z r u š u j e
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně dne 29. 6. 2015 vystoupila ze Svazku obcí pro hospodaření s odpady - Bystřice
pod Hostýnem se sídlem v Bystřici pod Hostýnem, Cihelna 1600, IČ 47934379 (dále též „svazek
obcí“) a domáhala se vyplacení vypořádacího podílu ve výši 672 833 Kč.
[2] Okresní soud v Kroměříži vydal dne 17. 8. 2017 platební rozkaz, kterým uložil svazku
obcí povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 672 833 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši
61 036,40 Kč. Podáním odporu byl platební rozkaz zrušen.
[3] Usnesením ze dne 7. 9. 2017, č. j. 5 C 168/2017 - 69, Okresní soud v Kroměříži řízení
zastavil (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému úřadu
Zlínského kraje. Toto usnesení napadla žalobkyně odvoláním. Krajský soud v Brně – pobočka
ve Zlíně usnesením ze dne 9. 2. 2018, č. j. 58 Co 321/2017 - 88, potvrdil usnesení Okresního
soudu v Kroměříži; ztotožnil se s rozhodnutím Okresního soudu v Kroměříži, že nárok
na vyplacení vypořádacího podílu je nárokem z veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi územními
samosprávnými celky dle §160 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní
řád“), a je tak třeba na daný případ aplikovat §169 odst. 1 písm. b) správního řádu, podle kterého
spory rozhoduje krajský úřad (žalovaný).
[4] Žalovaný vydal dne 5. 9. 2018, pod č. j. KUZL/28968/2018, sp. zn.
KUSP/28968/2018/PŽÚ, rozhodnutí, jímž podle §141 odst. 7 správního řádu zamítl návrh
žalobkyně, aby jí svazek obcí zaplatil vypořádací podíl v částce 672 833 Kč (výrok I). Výrokem II
byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit svazku obcí náhradu nákladů řízení v částce 4 356 Kč.
II.
[5] Uvedené rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně správní žalobou u Krajského soudu
v Brně (dále též „krajský soud“), který ji odmítl shora označeným usnesením. V odůvodnění
uvedl, že žalovaný rozhodl o tom, že žalobkyně nemá nárok na to, aby jí svazek obcí zaplatil
vypořádací podíl v konkrétní výši při vystoupení žalobkyně z dobrovolného svazku obcí.
Žalovaný tedy rozhodoval o tom, zda žalobkyně nemá konkrétní finanční nárok, byť je tento
nárok odvozován od původně uzavřené smlouvy, jež byla smlouvou veřejnoprávní. Podstatné
však je, že bylo rozhodováno ve sporném řízení o majetkovém sporu mezi smluvními stranami
(žalobkyní a svazkem obcí). I na základě veřejnoprávní smlouvy totiž mohou vzniknout spory
soukromoprávního charakteru, tj. spory majetkové. Tak tomu bylo i v daném případě. Krajský
soud proto shledal, že žaloba směřuje proti rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci
a jako takovou ji podle §68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“), odmítl. Současně poučil žalobkyni o tom, že ve lhůtě do jednoho
měsíce od právní moci tohoto usnesení může podat žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále též „o. s. ř.“), přičemž věcná
příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí sporu je dána §249 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
k řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy, a místní příslušnost soudu pak vyplývá
z §250 odst. 1 o. s. ř.
III.
[6] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu včasnou kasační
stížností z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Uvedla, že rozhodnutí ve věci její
žádosti o úhradu vypořádacího podílu se nejprve domáhala u Okresního soudu v Kroměříži.
Okresní soud však řízení zastavil s tím, že jde o věc veřejnoprávní. Na základě rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu se věcí zabýval Krajský úřad Zlínského kraje a nárok stěžovatelky
na vypořádací podíl zamítl. Stěžovatelka napadla uvedené rozhodnutí správní žalobou, tu však
Krajský soud v Brně odmítl shora označeným usnesením s tím, že věc spadá okresnímu soudu –
tedy soudu, u kterého byla původně podána. Z tohoto důvodu podává kasační stížnost a domáhá
se toho, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a vrátil mu věc jako soudu
příslušnému ve věci.
IV.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s rozsudkem krajského
soudu. Navrhl kasační stížnost zamítnout.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud považuje za nutné předeslat, že je mu z úřední činnosti známo,
že usnesením ze dne 19. 6. 2018, č. j. Konf 9/2018 - 8, zvláštní senát v právně a skutkově
obdobné věci (tj. spor o vypořádací podíl při vystoupení obce Lechovice z téhož svazku obcí jako
stěžovatelka) rozhodl, že „Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži
pod sp. zn. 16 C 117/2017, o zaplacení 419 793,50 Kč, je správní orgán.“ Ostatně na toto usnesení
zvláštního senátu v kasační stížnosti poukazuje (bez jeho konkrétní specifikace) i stěžovatelka.
[11] Jak vyplývá z uvedeného usnesení zvláštního senátu, tento výrok byl vysloven na základě
návrhu Krajského úřadu Zlínského kraje (dále též „navrhovatel“), který se domáhal „rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Brně, pobočkou ve Zlíně, a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 117/2017, o zaplacení 419 793,50 Kč: žalobkyně
obce Lechotice, se sídlem v Lechoticích 100, IČ 00287407, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou,
advokátkou, se sídlem v Mohelnici, Olomoucká 261/36, a žalovaného Svazku obcí pro hospodaření s odpady -
Bystřice pod Hostýnem, se sídlem v Bystřici pod Hostýnem, Cihelna 1600, IČ 47934379.“
[12] Zvláštní senát uvedl, že podle navrhovatele (Krajského úřadu Zlínského kraje) řešení
nároku ohledně vypořádání majetkového podílu ze společnosti s ručením omezeným představuje
soukromoprávní prvek sporu, k jehož řešení není dána pravomoc správního orgánu. Dobrovolné
svazky obcí mohou zakládat obchodní společnosti a vkládat do nich majetek, je však otázkou,
zda při vystoupení obce z dobrovolného svazku vzniká obci nárok i na vypořádání tohoto
majetku vloženého do obchodní společnosti. K zodpovězení této otázky je dle názoru
navrhovatele příslušný soud a nikoli správní orgán, neboť se jedná o posouzení čistě
soukromoprávního vztahu uvnitř veřejnoprávního subjektu. Soukromoprávní prvek je dle názoru
navrhovatele v tomto případě zvýrazněn i tím, že se jedná o vypořádání majetku, který byl vložen
do obchodní společnosti za účelem podnikání, s čímž ostatně i členové svazku vyslovili souhlas
a tato obchodní společnost je samostatným subjektem.
[13] Zvláštní senát navrhovateli nepřisvědčil, což zdůvodnil následovně: „[A]by se v případě
nároku tvrzeného žalobkyní jednalo o nárok, k rozhodnutí o němž by nebyly příslušné správní orgány rozhodující
o sporech z veřejnoprávních smluv, muselo by z jejích tvrzení vyplývat, že takový nárok nemá souvislost s právními
vztahy v oblasti veřejného práva, které zákon umožňuje upravit veřejnoprávními smlouvami. To však
v projednávaném případě není splněno. Vypořádání majetkového podílu je veřejnoprávním institutem,
který je ze zákona kogentní součástí stanov, jež jsou kogentní součástí sm louvy o zal ožení
dobrovolného svazku obcí. Odkazoval-li navrhovatel na usnesení zvláštního senátu ze dne 19. 10. 2010,
čj. Konf 13/2010-7, kde skutečně byly shledány příslušnými vydat rozhodnutí soudy, šlo o žalobu na vrácení
půjčky, kterou poskytly jednotlivé obce žalovanému (provozovateli linkové veřejné osobní dopravy), přičemž soud
v občanském soudním řízení posoudil smlouvu jako neplatnou. V případě usnesení zvláštního senátu ze dne
21. 5. 2008, čj. Konf 31/2007-82, šlo o určení neplatnosti výpovědi a plnění nároků ze smlouvy o závazku ve
veřejné linkové dopravě uzavřené mezi dopravním podnikem a krajem, přičemž zvláštní senát shledal příslušným
k vydání rozhodnutí správní orgán. Z uvedeného tak vyplývá, že navrhovatelem odkazovaná rozhodnutí
zvláštního senátu nejsou v žádném rozporu s výše uvedenými závěry v usnesení zvláštního senátu ze dne
25. 2. 2016, čj. Konf 10/2015-11. V posuzovaném případě je tak zřejmé, že žalobkyně uplatnila
vůči žalované nárok vycházející z právních vztahů založených na základ ě veřejného práva
a vyplývající z veřejnoprávní smlouvy. Příslušný k rozhodnutí o nároku žalobkyně požadovaném
v souvislosti s jejím vystoupením ze žalované je tedy správní orgán, nikoli soud v civilním řízení.
Na tom nic nemůže změnit skutečnost, že v řízení případně bude muset být řešeno ocenění podílu žalované
ve společnosti s ručením omezeným. (…)“ (důraz přidán).
[14] Jak je však patrno z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně (napadeného nyní
projednávanou kasační stížností), krajský soud uvedenou argumentaci (ačkoliv skutkové
okolnosti věcí jsou zcela shodné – viz shora provedenou rekapitulaci) nikterak nereflektoval,
resp. ani nezdůvodnil, z jakého důvodu se odchýlil od uvedeného usnesení zvláštního senátu,
které je závazné nejen pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, orgány moci výkonné,
orgány územního samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud
jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti
veřejné správy, ale i pro soudy (viz §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů).
[15] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu podle §110
odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém je vázán shora vyslovenými
právními názory (§110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud se tedy bude znovu zabývat správní žalobou
podanou žalobkyní, přičemž při jejím posouzení zohlední shora uvedené usnesení zvláštního
senátu.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu