ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.256.2018:29
sp. zn. 8 As 256/2019-29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci
žalobkyně: D. P., zastoupena JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám
3170/2, Praha 10, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova
40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2017, čj. KUOK 84051/2017, sp. zn.
KÚOK/74484/2017/ODSH-SD/7658, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, čj. 73 A 64/2017-31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný je po v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce, JUDr. Emila
Flegela.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „krajský soud“)
domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil
rozhodnutí Magistrátu města Prostějova (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 6. 2017,
sp. zn. OOZ2 1502/2017 Hu. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta za přestupek
podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
jehož se dopustila porušením povinnosti stanovené v §4 písm. c) téhož zákona.
[2] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci věc postoupil Krajskému soudu v Brně
(dále „krajský soud“) jako místně příslušnému. Ten v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil
napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. Vyhověl žalobní námitce žalobkyně, podle níž ve správním řízení
došlo k procesním vadám. Správní orgán I. stupně podle krajského soudu pochybil, neboť
oznámení o zahájení řízení nesplňuje náležitosti, které jsou na něj kladeny podle §46 odst. 1
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“). Na oznámení o zahájení řízení
a předvolání žalobkyně k jednání ve věci, které bylo součástí oznámení, chybí podpis pověřené
úřední osoby, případně není zřejmé, která úřední osoba oznámení a předvolání vydala.
Z oznámení a obsahu správního spisu rovněž nelze bez dalšího bezpochyby určit, která úřední
osoba je osobou oprávněnou ve věci jednat.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[3] Proti rozsudku krajského soudu žalovaný (dále „stěžovatel“) brojí kasační stížností.
V ní uvádí, že absence podpisu V. H., který je na oznámení o zahájení řízení uveden jako osoba,
která věc vyřizuje, je nutno považovat za formální vadu, která nemůže představovat důvod pro
zrušení napadeného rozhodnutí. Přestože totiž absence podpisu oprávněné osoby založila
nezákonnost oznámení o zahájení řízení, ve světle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
11. 3. 2015, čj. 1 As 229/2014-48, nemusí vést každá nezákonnost nutně k neplatnosti úkonu
jako takového. Správní orgán I. stupně navíc takto postupuje při zahajování přestupkových řízení
formálně stejně, tedy jím vydávaná oznámení o zahájení řízení nejsou podepisovány příslušnou
pověřenou osobou, která je uvedena jako „referent přestupkového řízení“, nýbrž osobou jednající
„za správní orgán“, která je odpovědná za správnost písemného vyhotovení písemnosti. Krajský
soud přitom v doposud projednávaných řízeních neshledal nezákonnost při zahájení řízení.
Neshledal ji ani Nejvyšší správní soud, ke kterému byly v obdobných řízeních podány kasační
stížnosti, přičemž by takovou nezákonnost podle názoru žalovaného přehlédl jen stěží.
[4] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti namítá, že žalovaný neuvedl, na základě čeho
dospěl k závěru, že nezákonnost vyslovená krajským soudem v projednávané věci nevede
k neplatnosti úkonu. Zároveň není jasné, jak by nezákonné oznámení o zahájení řízení mohlo být
platným právním úkonem, případně zakládat zákonem předvídané účinky. Skutečnost, že správní
orgán I. stupně postupuje i v jiných řízeních stejně jako v této věci, neznamená, že jedná
zákonným způsobem, ale naopak že soustavně a dlouhodobě porušuje zákon. Žalovaný rovněž
nijak nedoložil tvrzení, že krajský soud nebo Nejvyšší správní soud neshledal nezákonnost
spočívající v absenci podpisu na oznámení o zahájení řízení vydaném správním orgánem
I. stupně i v jiných řízeních. S ohledem na dispoziční zásadu řízení před správními soudy
lze navíc uvést, že se krajský soud nebo Nejvyšší správní soud takovou nezákonností doposud
nemusely nezabývat, neboť ji žádný jiný účastník doposud nenamítal.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti podané kasační stížnosti.
Zjistil, že byla podána řádně a včas v zákonné lhůtě podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Podána byla oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl
účastníkem řízení před krajským soudem, a pověřená osoba, která za něj jedná, má vysokoškolské
právnické vzdělání. Nejvyšší správní soud rovněž nezjistil žádné překážky, které by bránily
projednání věci.
[6] Kasační stížnosti není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud se v rámci uplatněné kasační argumentace stěžovatele zabýval
spornou otázkou nezákonnosti oznámení o zahájení řízení doručeném žalobkyni společně s jejím
předvoláním k jednání, kterou krajský soud shledal v absenci podpisu oprávněné úřední osoby
a dále důsledky, které taková nezákonnost měla pro správní řízení. Oznámení o zahájení řízení
lze spojit s jiným úkonem v řízení (§46 odst. 3 správního řádu), např. s předvoláním k jednání
ve věci, jako tak učinil správní orgán I. stupně. I v takovém případě je nicméně nutno na daný
úkon klást formální požadavky jako na samotný úkon oznámení o zahájení řízení, jak správně
uvedl krajský soud. Podle §46 odst. 1 správního řádu musí oznámení o zahájení řízení obsahovat
„označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední
osoby“. Mezi účastníky přitom není v nynějším řízení sporné, že absence podpisu pověřené úřední
osoby (podle obsahu správního spisu jí měl být V. H.) na oznámení o zahájení řízení založilo jeho
nezákonnost, neboť toto oznámení bylo vydáno v rozporu s požadavky §46 odst. 1 správního
řádu. Otázkou nicméně je, zdali taková vada představovala důvod pro zrušení napadeného
rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žalobkynina odvolání.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že absence náležitostí dle §46 odst. 1 správního
řádu a nezákonnost oznámení o zahájení řízení a předvolání žalobkyně k jednání nezakládá
nutně neplatnost tohoto úkonu, a to s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 1 As 229/2014. Ačkoliv zdejší soud v tomto dřívějším rozsudku skutečně vyslovil,
že „[n]e každá nezákonnost rozhodnutí však nutně musí vést k jeho zrušení,“ zároveň k projednávané
otázce absence otisku razítka správního orgánu dodal, že by mohl představovat „důvod pro zrušení
rozhodnutí, pokud by toto pochybení vrhalo pochybnost na to, kdo předmětné rozhodnutí vydal“. V nyní
projednávané věci není zřejmé, která úřední osoba oznámení o zahájení řízení vydala, respektive
zdali jej vydala oprávněná úřední osoba. Nevyplývá-li přitom taková skutečnost z listiny doručené
žalobkyni, měla by vyplývat alespoň ze správního spisu (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 1. 2004, čj. 2 Azs 64/2003-54, č. 199/2004 Sb. NSS, anebo rozsudek ze dne
20. 10. 2011, čj. 2 As 121/2011-90). Ani z obsahu správního spisu však v dané věci není zřejmé,
kdo oznámení o zahájení řízení za správní orgán I. stupně vydal. Z oznámení o zahájení řízení
a předvolání žalobkyně k jednání vyplývá, že věc „vyřizuje“ V. H., jehož podpis není na listině
připojen, stejně jako zde chybí doložka „v. r.“ nebo „vlastní rukou“. Oznámení podepsala K. J., a
to s označením „za správní orgán“ a razítkem příslušného přestupkového oddělení správního
orgánu I. stupně. Stejným způsobem bylo vydáno dřívější předvolání žalobkyně k podání
vysvětlení, které „za správní orgán“ podepsala E. V. I na tomto předvolání je uveden V. H. jako
vyřizující osoba, nicméně jeho podpis nebo doložka „v. r.“ či „vlastní rukou“ zde rovněž chybí.
Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, čj. 1 As 55/2012-32, ve
správních řízeních zahajovaných z moci úřední podle §46 správního řádu je oprávněná úřední
osoba určena oznámením o zahájení řízení, a nikoliv postupem podle §15 odst. 4 správního řádu.
Rozhodující tedy není záznam o určení oprávněné úřední osoby ze dne 15. 7. 2017 (tedy před
zahájením správního řízení) založený ve správním spise, nýbrž oznámení o zahájení řízení
doručené žalobkyni 7. 6. 2017, z nějž nelze oprávněnou úřední osobu bez dalších pochybností
seznat.
[9] Stěžovatel, který nezpochybňuje absenci podpisu oprávněné úřední osoby (pana H.) na
oznámení o zahájení řízení a předvolání žalobkyně k jednání, nijak nevysvětlil právní význam
podpisu „za správní orgán“, resp. postavení osob, které oznámení o zahájení řízení podepisují.
Neučinil tak ani ve vyjádření k žalobě, ani v kasační stížnosti. Jeho kasační argumentace
ani nevysvětluje, proč považuje danou vadu pouze za formální. Z uvedeného důvodu nelze
souhlasit se stěžovatelovou obecnou námitkou, že předmětná nezákonnost oznámení představuje
pouhou formální vadu, která nezakládá neplatnost samotného úkonu. Jedná se totiž o vadu
významnou, v jejímž důsledku může být v obecné rovině přinejmenším ztíženo právo účastníka
správního řízení uplatnit námitku pro podjatost úřední osoby, která jeho věc projednává
(srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2014, čj. 9 As 34/2014-76). Nejvyšší správní
soud již dříve vyslovil, že smyslem určení oprávněné úřední osoby podle §15 správního řádu
„je především zabránit anonymitě výkonu veřejné správy a posílit postavení účastníka řízení tím, že účastník
řízení má v každém okamžiku řízení možnost zjistit, kdo je v jeho věci oprávněn činit v řízení úkony“
(rozsudek ze dne 10. 11. 2016, čj. 7 As 158/2016-69). V nyní projednávané věci tedy zdejší soud
neshledal v návaznosti na argumentaci stěžovatele důvod rozporovat závěry krajského soudu
učiněné v napadeném rozsudku, podle něhož výše popsaná nezákonnost oznámení o zahájení
řízení spočívající v absenci podpisu oprávněné úřední osoby a nemožnosti jejího určení zakládá
důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného.
[10] Stěžovatel dále poukázal dále na to, že správní orgán I. stupně postupuje při oznamování
zahájení správního řízení stejně i v jiných věcech, aniž by mu takový postup správní soudy
doposud vytkly. Taková námitka je nicméně příliš obecná a je třeba souhlasit s žalobkyní,
že ji stěžovatel nijak konkrétně nedoložil, např. odkazem na soudní řízení vedená před krajským
soudem nebo Nejvyšším správním soudem, u nichž byly v tomto směru obdobné skutkové
okolnosti, aniž by je správní soudy posoudily jako vadu správního řízení. Nejvyšší správní soud
přezkoumává v nynějším řízení kasační stížnost v rozsahu uplatněných kasačních důvodů.
Vyvstala-li tedy v této věci otázka důsledků nezákonného oznámení o zahájení řízení pro správní
řízení a účinnost úkonů správního orgánu I. stupně, je povinen ji posoudit. I pokud by se stalo,
že v některé z dříve projednávaných věcí správní soudy totožnou otázku přehlédly, ačkoliv
by se jí za určitých okolností měly zabývat z úřední povinnosti [§76 odst. 1 písm. c) a odst. 2 s. ř. s.,
§109 odst. 4 věta za středníkem téhož zákona], nelze z takového důvodu dovodit, že nyní
projednávaný postup správního orgánu I. stupně lze akceptovat; ostatně sám stěžovatel výslovně
připouští, že je postup správního orgánu I. stupně v rozporu s §46 odst. 1 správního řádu.
Z uvedeného důvodu nemůže tato kasační námitka obstát.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto má proti
neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů. Náklady žalobkyně
tvoří náklady za její zastupování advokátem stanovené dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), tj. odměna za zastupování ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4
písm. d) advokátního tarifu] za 1 provedený úkon právní služby, a to vyjádření ke kasační
stížnosti dle §11 odst. 1 písm. d). Vedle toho má žalobkyně též právo na náhradu hotových
výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celková částka 3 400 Kč je navíc zvýšena
o DPH z odměny a náhrad ve výši 714 Kč, neboť je zástupce žalobkyně plátcem uvedené daně.
Žalobkyni tak náleží celková náhrada důvodně vynaložených nákladů ve výši 4 114 Kč, kterou
je stěžovatel povinen jí zaplatit k rukám jejího zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. srpna 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu