ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.42.2019:36
sp. zn. 8 As 42/2019-36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce:
V. M., zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8,
proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2017, čj. DSH/15858/16, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2018, čj. 17 A 72/2017-51,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5000 Kč, který bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
zástupce žalobce, advokáta Mgr. Václava Voříška.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal k Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 2. 2019 kasační
stížnost směřující proti shora označenému rozsudku krajského soudu. Podání učinil
v elektronické formě a bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem.
[2] Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek
byl stěžovateli doručen do datové schránky jeho zástupce dne 24. 1. 2019. Stejné datum doručení
ostatně stěžovatel uvádí také v kasační stížnosti.
[3] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), platí,
že „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení,
běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není
osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání
napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu
z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“ Podle §40 odst. 2 s. ř. s. „lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil
počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §40
odst. 4 s. ř. s. platí, že „lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu
zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[4] Nejvyšší správní soud při posuzování včasnosti podání kasační stížnosti vycházel
ze zjištění, že napadený rozsudek byl stěžovateli doručen ve čtvrtek 24. 1. 2019. Lhůta dvou
týdnů k podání kasační stížnosti proto uplynula ve čtvrtek 7. 2. 2019. Kasační stížnost byla
stěžovatelem doručena do emailové schránky soudu až dne 8. 2. 2019 v 23:55 hod. (téhož dne
ji také digitálně jeho zástupce podepsal) a následně totožná kasační stížnost v 23:58 hod. téhož
dne. Je tudíž zřejmé, že se tak stalo až po marném uplynutí lhůty zákonem k tomuto úkonu
stanovené. Nad rámec výše uvedeného soud pouze pro úplnost dodává, že nepřehlédl, že druhá
z kasačních stížností byla digitálně podepsána zástupcem stěžovatele již dne 7. 2. 2019. S ohledem
na výše citovaný §40 odst. 4 s. ř. s. je však rozhodné datum, kdy bylo podání doručeno soudu,
přičemž jedinou výjimkou je předání některému z uvedených subjektů k přepravě. Doručování
elektronickou formou takovou výjimkou není (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 10. 2014, čj. 7 Afs 113/2014-33, nebo ze dne 11. 6. 2015, čj. 7 Azs 113/2015-32).
[5] Dne 4. 3. 2019 stěžovatel soudu doručil další podání označené jako kasační stížnost,
kterým brojí proti totožnému rozsudku ve znění opravného usnesení krajského soudu. Stěžovatel
v něm doplnil, že krajský soud v mezidobí dne 12. 2. 2019 vydal opravné usnesení, kterým
ve shora označeném rozsudku krajského soudu opravil chyby v adresách stěžovatele a jeho
zástupce. Nejvyšší správní soud uvádí, že opravné usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno
do datové schránky dne 13. 2. 2019. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel toto další
podání učinil rovněž po více než dvou týdnech ode dne, kdy mu bylo opravné usnesení
doručeno. I pro něj tak platí, že bylo podáno opožděně (viz §106 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Pro případ opožděného podání kasační
stížnosti je zákonem výslovně vyloučeno prominutí zmeškání lhůty k tomu úkonu (stěžovatel
o to ostatně ani nežádal). Soudní řád správní nestanovuje jiný důsledek opožděnosti kasační
stížnosti, nežli právě její odmítnutí. Nejvyššímu správnímu soudu proto opožděnou kasační
stížnost odmítl.
[7] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
[8] Vzhledem k tomu, že stěžovatel ještě před podáním kasační stížnosti na účet soudu složil
částku 5 000 Kč, Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační
stížnosti stěžovateli podle §10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Podle
tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut.
[9] Ve smyslu §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vrací ve lhůtě
30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. března 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu