ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.264.2019:24
sp. zn. 8 Azs 264/2019-24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce:
A. T. T., zast. JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje,
Odbor cizinecké policie, se sídlem Křižíkova 279/8, Praha 8, proti rozhodnutí žalované ze dne
1. 7. 2019, čj. KRPS-126125-57/ČJ-2019-010022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2019, čj. 42 A 9/2019-39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
IV. Ustanovenému zástupci JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) byl původně zajištěn za účelem správního vyhoštění podle
§124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a to na 60 dní. Tato
doba zajištění byla v záhlaví uvedeným rozhodnutím prodloužena o dalších 90 dní. Proti tomuto
rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“)
rozsudkem podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou.
[2] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že jediný žalobní bod směřoval
do nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované spočívající v tom, že žalovaná nezdůvodnila, proč
stanovila dobu zajištění právě na 90 dní. Krajský soud poukázal na čtvrtý až šestý odstavec
na straně 6 rozhodnutí žalované, kde žalovaná specifikovala předpokládanou dobu potřebnou
pro provedení příslušných administrativních úkonů – přibližně 60 až 90 dní na vyřízení dokladů
vietnamskými úřady a 10 až 20 dní na doručení dokladu zabezpečenou poštou správnímu úřadu
počítanou ode dne 21. 6. 2019, kdy byla vyrozuměna o průběhu vyřizování věci. Dle krajského
soudu vadou nepřezkoumatelnosti napadené rozhodnutí netrpělo
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Namítl, že soud zkreslil
pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť z něj nevyplývá, že by součet dob, po kterou
měly probíhat vyjmenované úkony (70 – 110 dní), měl běžet právě od 21. 6. 2019. Krajský soud
zjevně doplnil rozhodnutí žalované o vlastní úvahu. Stěžovatel poukázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 10. 2011, čj. 1 As 93/2011-79, týkající se nutnosti doby zajištění
cizince.
[4] Žalovaná odkázala na svoje vyjádření k podané žalobě a souhlasila s rozsudkem krajského
soudu. Poukázala i na to, že zajištění stěžovatele již nadále netrvá, jelikož dne 2. 8. 2019 bylo
realizováno jeho vyhoštění.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s., přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105
odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[6] Podstatou kasační stížnosti je otázka, zda žalovaná v rozhodnutí o prodloužení zajištění
uvedla den, od kterého se přibližná doba 70 – 110 dní potřebná k ověření totožnosti stěžovatele
a obdržení cestovního dokladu počítá, nebo tento den doplnil svoji úvahou až krajský soud.
[7] V napadeném rozhodnutí je na str. 6 ve čtvrtém odstavci uvedeno následující: „Dne
25.06.2019 správní orgán telefonicky dožádal Ředitelství služby cizinecké policie, Odbor podpory výkonu služby,
Oddělení pobytového režimu cizinců (dále jen „ŘSCP“), o zaslání sdělení ve věci zjišťování totožnosti a přípravy
realizace správního vyhoštění výše jmenovaného cizince. Téhož dne ŘSCP, Oddělení pobytového režimu cizinců
správnímu orgánu zaslalo požadované sdělení, ve kterém je uvedeno, že po uplynutí zákonné lhůty pro podání
žádosti o mezinárodní ochranu byla dne 04.06.2019 cestou Ministerstva zahraničních věcí a následně
Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „Velvyslanectví ČR“) podána Ministerstvu veřejné bezpečnosti,
imigračnímu odboru v Hanoji žádost o readmisi výše uvedeného cizince dle článku 3 Dohody mezi vládou České
republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o předávání přebírání občanů obou států. Dne
21.06.2019 obdrželo ŘSCP zprávu, že všechny materiály potřebné ke zjištění totožnosti
byly v originále předány kompetentním úřadům Vietnamu v Hanoji. Proces ověření totožnosti,
vydání náhradního cestovního dokladu společně s doručením náhradního cestovního dokladu nelze přesně
časově predikovat. V obdobných případech probíhá proces ověřování totožnosti od zaslání žádosti přibližně
60 – 90 dní, dalších přibližně 10 – 20 dní „cestuje“ doklad na ŘSCP zajištěnou poštou. Poté lze přistoupit
k samotné realizaci správního vyhoštění. [pozn. ztučnění provedl NSS]“.
[8] Z výše citovaného odstavce naprosto zřejmě plyne, že den 21. 6. 2019 určila již žalovaná
jako den, od kterého počítá dobu 70 – 110 dní k provedení potřebných úkonů. Žalovaná považovala
za rozhodný den, kdy kompetentní úřad v Hanoji obdržel žádost o ověření totožnosti, což byl
právě den 21. 6. 2019. Tomuto odpovídá i spisová dokumentace, kde na č. l. 147 správního spisu
je tato informace uvedena. Námitka, že den 21. 6. 2019 určil až krajský soud, je tak nedůvodná.
IV. Závěr
[9] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[10] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení
náklady nad rámec její běžné úřední činnosti.
[11] Krajský soud ustanovil usnesením ze dne 15. 7. 2019, čj. 42 A 9/2019-23, zástupcem
stěžovatele JUDr. Ing. Jakuba Backu, advokáta. V takovém případě platí odměnu advokáta
včetně hotových výdajů stát (§35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovenému
zástupci náleží za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti odměna za jeden úkon
právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Jedná se o písemné
podání ve věci samé - kasační stížnost [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za tento úkon
právní služby náleží ustanovenému zástupci odměna ve výši 3 100 Kč (§7 ve spojení s §9 odst. 4
advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu).
Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto se částka odměny zvyšuje
o částku odpovídající dani, kterou je z odměny povinen odvést, tj. o 714 Kč. Výše celkové
odměny ustanoveného zástupce proto činí 4 114 Kč. Uvedené částka bude ustanovenému
zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. listopadu 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu