ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.301.2019:28
sp. zn. 8 Azs 301/2019-28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobců:
a) T. L. N., a b) D. V. L., oba zastoupení JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem
Wenzigova 5, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké
policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2019,
čj. CPR-3360-3/ČJ-2019-930310-V223, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, čj. 2 A 45/2019-26,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, čj. 2 A 45/2019-26,
se ve výrocích II. a III. r uší .
II. Žaloba ve vztahu k žalobkyni a) se od m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 27. 11. 2018, čj. KRPA-190857-37/ČJ-2018-000022, rozhodla
Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie (dále „správní orgán
I. stupně“), dle §119 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) o správním vyhoštění žalobce b) (druha
žalobkyně), a stanovila mu zákaz vstupu na území členských států EU na dobu tří let. Žalobkyně
byla účastníkem tohoto řízení na základě §27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále
jen „správní řád“). Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce b) odvolání, které
žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a potvrdila rozhodnutí spr. org. I. stupně.
[2] Žalobci podali proti rozhodnutí žalované společnou žalobu k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), který v záhlaví označeným rozsudkem žalobu ve vztahu k žalobci b)
odmítl pro opožděnost. Ve vztahu k žalobkyni a) městský soud žalobu věcně projednal a zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně a) (dále „stěžovatelka“) kasační
stížnost, jejíž součástí je i návrh na přiznání odkladného účinku. Namítá, že správním vyhoštěním
bude nepřiměřeně zasaženo do soukromého života partnerů a bude porušen čl. 8 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nebylo dostatečně zohledněno, že druh
stěžovatelky [žalobce b)] žije na území ČR více než 36 let, má zde syna a se stěžovatelkou a její
dcerou sdílí více než 6 let společnou domácnost. Má zde zázemí, přičemž z vazeb v zemi původu
(ve Vietnamu) je zcela vykořeněn a nemá se kam vrátit. Stěžovatelka by nemohla svého druha
spolu s dcerou do země původu následovat, neboť by tím ztratila veškeré jistoty v sociální
a rodinné rovině, které si doposud vybudovala. Jejich integrace v zemi původu by byla s ohledem
na vyšší věk a dobu pobytu v ČR nereálná. Musela by je navíc následovat i nezletilá dcera
stěžovatelky, která se v ČR vzdělává a připravuje na budoucí povolání. Při rozhodování
o správním vyhoštění navíc správní orgány nezohlednily veškerá kritéria dle §174a zákona
o pobytu cizinců.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
Uvedla, že kasační stížností může být napaden pouze způsob rozhodování správního soudu,
tudíž není kompetentní se k dané věci vyjádřit. Ve svém postupu a svých závěrech neshledává
pochybení a plně souhlasí se závěry městského soudu. Dále odkázala své vyjádření k žalobě.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatuje,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
přípustná, a stěžovatelka je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátkou. Poté Nejvyšší
správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž shledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s.,
k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[6] Podle §5 s. ř. s. „nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat
ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon“. Podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona
nepřípustný. Podle §68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, „nevyčerpal-li žalobce řádné
opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního
orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného“.
[7] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že správní orgán I. stupně sdělením
ze dne 30. 7. 2018 uvědomil stěžovatelku o tom, že se stala účastnicí řízení o správním vyhoštění
žalobce b) podle §27 odst. 2 správního řádu. Následně v odst. [1] tohoto rozsudku
specifikovaným rozhodnutím rozhodl o jeho správním vyhoštění. Odvolání proti tomuto
rozhodnutí však podal toliko žalobce b). Ten nejprve podal blanketní odvolání ze dne
8. 12. 2018, následně prostřednictvím advokátky druhé blanketní odvolání ze dne 11. 12. 2018
a důvody odvolání doplnil v podání ze dne 22. 12. 2018. Všechna tato podání jsou podepsána
výlučně žalobcem b). Jak bylo již výše rekapitulováno, žalovaná odvolání zamítla a potvrdila
rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Ze spisu městského soudu pak plyne, že proti rozhodnutí
žalované již podali společnou žalobu oba žalobci (v záhlaví byla jako žalobkyně označena pouze
stěžovatelka, žalobu však podepsali oba žalobci, městský soud s nimi v řízení jako se žalobci
jednal, jako žalobce je oba označoval a žalobci tento postup nijak nezpochybnili). Městský soud
žalobu ve vztahu ke stěžovatelce věcně projednal a zamítl.
[8] Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65,
č. 672/2005 Sb. NSS, „podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby
k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů
do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky
k ochraně svých práv, které má ve svojí procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat
soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany
subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy.“ Řádný
opravný prostředek musí vyčerpat každý z žalobců osobně, nemůže se dovolávat řádného
opravného prostředku podaného třetí osobou, byť by hájila stejný zájem a stanovisko žalobce
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, čj. 9 As 43/2010-50).
[9] Stěžovatelka měla v rámci správního řízení jakožto jeden z účastníků řízení k dispozici
řádný opravný prostředek v podobě odvolání. Toho však [na rozdíl od žalobce b)] nevyužila
a odvolání nepodala. Za dané situace tak městský soud neměl žalobu ani ve vztahu k stěžovatelce
projednat meritorně, nýbrž měl žalobu na základě §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68
písm. a) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout. Vzhledem k tomu, že tak městský soud neučinil,
zatížil své rozhodnutí jinou vadou řízení, která měla za následek nezákonnost napadeného
rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[10] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl o věci samé bezprostředně poté, kdy
provedl nezbytné procesní úkony, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Jelikož v posuzovaném případě byl již v řízení před městským soudem dán důvod pro
odmítnutí žaloby i ve vztahu k žalobkyni a) podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68
písm. a) s. ř. s., Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 větou první s. ř. s. zrušil kasační
stížností napadený rozsudek městského soudu v rozsahu výroků, jimiž žalobu posuzoval městský
soud věcně, a žalobu tak i ve vztahu k žalobkyni a) odmítl.
[12] V případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek městského soudu a současně
rozhodne o odmítnutí žaloby, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti
i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí městského soudu (§110 odst. 3
věta druhá s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří v tomto
případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem
vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).
O náhradě nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. listopadu 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu