ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.150.2019:18
sp. zn. 9 As 150/2019 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, proti usnesením žalovaného ze dne
24. 10. 2018, č. j. 3 As 112/2018 -7, ze dne 18. 10. 2018, č. j. 8 As 314/2018 - 40, ze dne 10. 10.
2018, č. j. 4 As 291/2018 - 55, a ze dne 17. 10. 2018, č. j. 8 As 222/2018 - 38, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2019, č. j. 31 A 1/2019 -
36,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 19. 3. 2019, č. j. 31 A 1/2019 - 36, jehož výrokem I. bylo rozhodnuto o spojení
věcí vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 1/2019, 31 A 4/2019, 31 A 5/2019
a 31 A 8/2019 (řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného uvedeným výše) ke společnému
řízení, výrokem II. byly žaloby odmítnuty a výrokem III. bylo rozhodnuto o tom, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Kasační stížnost proti výroku I. uvedeného usnesení je nepřípustná, neboť směřuje proti
rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.)]. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost v této části odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
[3] Ve vztahu k té části kasační stížnosti, kterou stěžovatel napadá výroky II. a III. usnesení
krajského soudu, Nejvyšší správní soud uvádí následující.
[4] Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení
advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 s. ř. s. nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[5] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. Je tak u něj obecně třeba trvat
na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel, ačkoli musí být
v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační stížnost podává sám, aniž by byl
takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů.
[6] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[7] Byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti ze strany soudu nesčetněkrát zpraven o nutnosti
povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém
dalším řízení o kasační stížnosti byl takový stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen
a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.
[8] Nynější stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil ve více než 800 případech,
povětšinou svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany soudu byl již mnohokrát
poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti
a již mnohokrát byl taktéž poučen o tom, že může navrhnout, aby mu byl ustanoven zástupce
z řad advokátů, pokud jsou u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 10, věta první, s. ř. s.).
[9] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej soud již v minulosti dostatečně
informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem, tak o možnosti podat návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení se proto jeví neefektivním
a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení splnění požadavků
dle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce
z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že Nejvyšší správní soud
by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž objektivně musí
z minulých řízení vědět.
[10] V projednávané věci lze v zájmu zamezení jakýchkoliv průtahů požadovat, aby u těch
řízení, kde je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, si toto zastoupení již od počátku
stěžovatel zajistil, případně alespoň podal návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů,
a to současně s podáním kasační stížnosti.
[11] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného stěžovatele opakovaně nevyzýval
k doložení plné moci pro advokáta a kasační stížnost směřující proti výrokům II. a III.
napadeného usnesení odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu