ECLI:CZ:NSS:2019:KONF.22.2019:12
sp. zn. Konf 22/2019-12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D., rozhodl
o návrhu J. B., na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Okresním soudem v Olomouci a
Exekutorským úřadem v Olomouci, soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem, a
dalších účastníků exekučního řízení vedeného u tohoto Exekutorského úřadu v Olomouci
pod sp. zn. 185 EX 160/18, pro vymožení částky 34 407 Kč s příslušenstvím: oprávněného
Společenství vlastníků domu Černá cesta 6, 8 a 10, Olomouc, IČ 28569270, se sídlem
Černá cesta 138/6, Olomouc, zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou
se sídlem Dukelská 891/4, Olomouc, a povinné J. B.,
takto:
Návrh se od m ít á .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 18. 9. 2019 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“) se J. B. (dále jen „navrhovatelka“) domáhala, aby zvláštní senát rozhodl spor o
pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. Spor vznikl podle názoru
navrhovatelky mezi Okresním soudem v Olomouci (dále jen „exekuční soud“) a Exekutorským
úřadem v Olomouci, soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem (dále jen „soudní
exekutor“) ve věci exekučního řízení vedeného u tohoto exekutora pod sp. zn. 185 EX 160/18.
[2] Z dotčeného kompetenčního návrhu, jeho příloh a z průvodního přípisu a exekučního spisu
soudního exekutora, sp. zn. 185 EX 160/18, vyžádaného zvláštním senátem, vyplynulo
následující.
[3] Na základě exekučního titulu, rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2015,
čj. 19 C 425/2014-41, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci
ze dne 1. 2. 2018, čj. 69 Co 485/2017-289, byl usnesením exekučního soudu ze dne 7. 3. 2018,
čj. 47 EXE 3133/2018-12, k návrhu oprávněného pověřen vedením exekuce pro vymožení
částky 34 407 Kč s příslušenstvím soudní exekutor.
[4] Navrhovatelka doručila exekučnímu soudu dne 13. 5. 2019 podání označené jako „žaloba
pro zmatečnost a na obnovu řízení ve věci 19 C 425/2014-41“. Exekuční soud dané podání
navrhovatelky podle obsahu vyhodnotil mimo jiné jako návrh na odklad exekuce a přípisem
ze dne 19. 6. 2019 jej postoupil soudnímu exekutorovi s tím, aby o tomto návrhu rozhodl.
Zároveň soudního exekutora upozornil, že podání navrhovatelky nemá zákonné náležitosti podle
§42 odst. 4 občanského soudního řádu.
[5] K opakovaným výzvám soudního exekutora ve smyslu upozornění exekučního soudu
navrhovatelka podala vždy k exekučnímu soudu písemná doplnění svého původního podání
ze dne 13. 5. 2019. K těmto se mimo jiné soudní exekutor v přípise adresovaném zvláštnímu
senátu ze dne 25. 10. 2019 vyjádřil tak, že podání navrhovatelky mu byla postoupena exekučním
soudem jako návrhy na zastavení exekuce, a aby o nich tedy rozhodl. „Podání povinné byla označena
jako Žaloba pro zmatečnost, nicméně v podání samotném uváděla i důvody pro nepřípustnost exekuce s tím,
aby exekuce byla zastavena.“
[6] V návrhu na zahájení řízení před zvláštním senátem navrhovatelka uvedla, že „…exekutor
se s žalobou neztotožňuje, nechce však soudu odporovat a vyzval mě k doplnění žaloby.“ Dále uvedla, že „Tuto
žalobu má dle Občanského soudního řádu (OSŘ) §235 písm. a), b), c) d) řešit bezpodmínečně OS Olomouc,
jako opravný prostředek ve věci , viz č.j. Mnou řádně podanou žalobu však soud zaslal k řešení exekutorovi.“.
Navrhovatelka tak usuzuje, že „[j]e tedy sporné, kdo má žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení
projednávat (viz §228 a §229 OSŘ), když soudci i exekutor se distancují.“
[7] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí
o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:
[8] Podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo
záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“)
vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou: a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo
profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
[9] Z ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. plyne, že kompetenčním sporem je buď
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční
spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků (negativní kompetenční spor).
[10] Takto vymezené kompetenční spory projedná a rozhodne zvláštní senát (§2 odst. 1 zákona
č. 131/2002 Sb.). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení (§5 odst. 1 téhož zákona).
[11] Základní podmínkou pro to, aby byla dána pravomoc zvláštního senátu, je existence
kompetenčního sporu. Z výše uvedeného návrhu však nevyplývá, že by mezi soudem na jedné
straně a orgánem moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy na straně druhé,
či mezi soudem v občanském soudním řízení a soudem ve správním soudnictví bylo sporné,
kdo má vydat rozhodnutí v totožné věci. S ohledem na vymezení účastníků tohoto
navrhovatelkou tvrzeného kompetenčního sporu, jimiž jsou exekutorský orgán (soudní exekutor)
a dále soud působící v exekučním řízení (exekuční soud), nejsou tím naplněny předpoklady
vymezení subjektů kompetenčního sporu, jaké má na mysli ustanovení §1 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 131/2002 Sb. (k tomu viz též odůvodnění usnesení zvláštního senátu ze dne
14. 10. 2016, čj. Konf 25/2015-31).
[12] V daném případě tedy záporný kompetenční spor nevznikl a vzniknout ani nemohl, protože
neexistuje druhá strana sporu, která by si osobovala pravomoc rozhodovat v posuzované věci
(nejde ani o kompetenční spor kladný). Nad rámec zvláštní senát uvádí, že (jak vyplynulo
z předloženého exekučního spisu), soudní exekutor i exekuční soud činí v předmětném
exekučním řízení vedeném soudním exekutorem pod sp. zn. 185 EX 160/18 další úkony
potřebné pro rozhodování o všech procesních návrzích navrhovatelky (v exekučním řízení
povinné).
[13] Zvláštní senát proto pro nesplnění podmínek řízení o kompetenčním sporu návrh
navrhovatelky odmítl, a to za přiměřeného použití §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
ve spojení s §4 zákona č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. prosince 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu