ECLI:CZ:NSS:2019:KONF.34.2018:15
sp. zn. Konf 34/2018-15
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta
Bičáka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu
ředitelky Krajského dětského domova pro děti do 3 let, příspěvkové organizace,
IČ 71175130, se sídlem v Karlových Varech, Zítkova 1267/4, zastoupené JUDr. Martinem
Čonkou, advokátem se sídlem v Chebu, Komenského 2276/4, na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ní a Okresním soudem v Chebu a Krajským soudem v Plzni, a dalších účastníků
sporu vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 130/2016, o zaplacení 5040 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně Krajský dětský domov pro děti do 3 let, příspěvková organizace,
IČ 71175130, se sídlem v Karlových Varech, Zítkova 1267/4, a žalovaná K. V. S.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu
pod sp. zn. 11 C 130/2016, o zaplacení 5040 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 5. 2016, čj. 11 C 130/2016-15, a usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2016, čj. 64 Co 304/2016-43, se zrušují .
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 6. 8. 2018 se Krajský dětský domov pro děti do 3 let, příspěvková
organizace prostřednictvím ředitelky (dále „navrhovatelka“), domáhala, aby zvláštní senát zřízený
podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon
o některých kompetenčních sporech“), rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ní a Okresním
soudem v Chebu a Krajským soudem v Plzni ve věci vedené u okresního soudu
pod sp. zn. 11 C 130/2016.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Navrhovatelka se žalobou podanou u Okresního soudu v Chebu domáhala zaplacení
částky 5040 Kč s příslušenstvím, představující příspěvek na úhradu zaopatření dítěte umístěného
v dětském domově podle §44 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
a podmínkách jejího poskytování (dále „zákon o zdravotních službách“), neboť nezletilá dcera
žalované byla v období od 6. 12. 2013 do 28. 3. 2014 umístěna v zařízení provozovaném
navrhovatelkou. Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 23. 5. 2016, čj. 11 C 130/2016-15,
řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena navrhovatelce
(výrok III.); výrokem II. rozhodl o nákladech řízení. Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím,
že na projednávanou věc lze plně vztáhnout právní názor publikovaný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod číslem 63/2015, který byl vysloven ve skutkově obdobné věci
Krajským soudcem v Hradci Králové. Podle tohoto názoru příspěvek na zaopatření dítěte
ve smyslu ustanovení §44 zákona o zdravotních službách směřuje na náhradu nákladů,
které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, a jeho povaha je veřejnoprávní.
Rozhodování o zaplacení tohoto příspěvku je tak výlučně v pravomoci provozovatelů zdravotní
péče, kteří jej požadují; rozhodování se odehrává ve správním řízení. Okresní soud vyšel z tohoto
právního názoru a dovodil, že v nyní posuzované věci není založena obecná rozhodovací
pravomoc soudů (§7 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že jde o neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení, postupem podle §104 odst. 1 s. ř. s. řízení zastavil a věc postoupil k vyřízení
navrhovatelce.
[4] Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka odvolání, o němž rozhodl Krajský soud
v Plzni usnesením ze dne 31. 8. 2016, čj. 64 Co 304/2016-43, kterým napadené usnesení potvrdil.
Krajský soud uvedl, že s ohledem na požadavek právní jistoty je zásadně třeba respektovat
ustálenou judikaturu vrcholných soudů (v dané věci již zmíněné rozhodnutí publikované
pod číslem 3/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž odchýlení od takové
judikatury by měly odůvodňovat dostatečně přesvědčivé argumenty, které však v odvolání
navrhovatelky neshledal. Odvolací soud je především přesvědčen, že navrhovatelka v daném
právním vztahu se žalovanou vystupuje jakožto veřejný ústav, tj. subjekt veřejné správy zřízený
za účelem trvalé služby zvláštnímu veřejnému účelu, a proto je tento poměr povahy
veřejnoprávní.
[5] Navrhovatelka naproti tomu v návrhu na zahájení řízení podle zákona o některých
kompetenčních sporech uvedla, že právní názor Krajského soudu v Hradci Králové, ze kterého
soudy v nyní posuzované věci vycházely, považuje za chybný. Povinnost hradit předmětný
příspěvek vzniká ex lege, což ale neznamená, že mezi poskytovatelem zdravotní péče a osobou
povinnou k jeho úhradě nemůže vzniknout soukromoprávní vztah. Pravomoc správního orgánu
musí vždy výslovně vyplývat z platné právní úpravy; opačný přístup by odporoval čl. 2 Ústavy.
Předmětný příspěvek nepředstavuje veřejnoprávní platbu a nesměřuje do systému veřejného
zdravotního pojištění. Jeho příjemcem je poskytovatel zdravotnické péče, kterému slouží
k úhradě nákladů péče vynaložené na nezletilé dítě. Na posuzovanou věc tak lze plně vztáhnout
právní názor vyslovený zvláštním senátem ve věci sp. zn. Konf 38/2012. Správnost právního
názoru navrhovatelky potvrzuje i rozhodnutí zvláštního senátu vydané ve skutkově obdobné věci
dne 24. 4. 2018 pod sp. zn. Konf 30/2017, kde bylo vysloveno, že příslušným k rozhodování
o povinnosti platit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte je soud.
[6] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následující úvahou:
[7] Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním
kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí
v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc
Okresní soud v Chebu a Krajský soud v Plzni i navrhovatelka, jedná se proto o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát.
[8] Předmětem řízení je povinnost rodiče nezletilého dítěte hradit poskytovateli zdravotních
služeb příspěvek na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let
věku.
[9] Touto otázkou se již zvláštní senát zabýval a v usnesení čj. Konf 28/2017-12 uvedl,
že příslušným k rozhodnutí ve sporu o příspěvku na úhradu zaopatření dítěte umístěného
v dětském domově pro děti do 3 let věku podle §44 zákona o zdravotních službách je soud
v občanském soudním řízení (shodně viz též např. usnesení zvláštního senátu ze dne 25. 9. 2018,
čj. Konf 36/2018-27). V nyní projednávané věci nemá zvláštní senát důvod se od svého právního
názoru odchýlit.
[10] V prvé řadě je třeba vyjasnit, zda je příspěvek svým charakterem platbou
soukromoprávní, či veřejnoprávní. Pokud má příspěvek charakter věci soukromoprávní,
pak by v intencích §7 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval o příspěvku poskytovatel zdravotních služeb
jen tehdy, pokud by jeho pravomoc byla zákonem výslovně založena, a tím odňata obecné
rozhodovací pravomoci soudů v občanském soudním řízení. Naopak ve věcech veřejnoprávních
by soud o příspěvku rozhodoval v nalézacím soudním řízení, jen pokud by byla výslovně
pravomoc soudu založena (§7 odst. 3 o. s. ř.).
[11] Smyslem zavedení příspěvku je, aby se osoby povinné výživou spolupodílely na nákladech
spojených se zaopatřením dítěte umístěného v dětském domově, přičemž pojmem z ao pat ř e n í
zákon označuje náklady na stravování, ubytování, ošacení a výchovnou činnost. Poskytovateli
zdravotních služeb tak osoby povinné výživou přispívají na náklady spojené s pobytem dítěte,
popř. průvodce dítěte, v tomto typu zdravotnického zařízení.
[12] Z povahy příspěvku dále plyne, že není úhradou za poskytovanou zdravotní péči. Podle
§43 odst. 1 věty druhé zákona o zdravotních službách se zaopatřením rozumí stravování,
ubytování, ošacení a výchovná činnost. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že ve všech případech
se jedná o náklady a úhradu za služby související s poskytováním zdravotní péče,
nikoliv však o úhradu za samotnou zdravotní péči.
[13] I když je výše příspěvku stanovena právním předpisem, nejde o poplatek ve smyslu
finančněprávní teorie, a to zejména proto, že příspěvek není dávkou hrazenou za stanovené
úkony orgánů veřejné správy. Příspěvek představuje v paušalizované výši rozsah spoluúčasti
na nákladech na výchovu a výživu dítěte, které v důsledku jeho umístění do dětského domova
hradí toto zdravotnické zařízení a jež by jinak musely vynakládat osoby, v jejichž péči by se dítě
nacházelo.
[14] Z výše uvedených důvodů zvláštní senát dospěl k závěru, že příspěvek na úhradu
zaopatření dítěte lze označit za platbu soukromoprávního charakteru, která se vyznačuje
především tím, že je hrazena přímo poskytovateli zdravotní péče (nikoliv zdravotní pojišťovně)
a která je účelově určena pouze k (částečné) úhradě nákladů na pobyt dítěte v dětském domově.
[15] Závěr o tom, že na příspěvek je třeba nahlížet jako na soukromoprávní platbu,
ještě sám o sobě nevylučuje, aby o příspěvku a jeho výši rozhodoval poskytovatel zdravotních
služeb.
[16] Pokud by měl zákonodárce úmysl přiznat poskytovateli služeb pravomoc k rozhodování
o výši příspěvku a jeho vymáhání, musel by tento úmysl být vyjádřen přímo a výslovně v textu
zákona. Jestliže zákon o zdravotních službách mlčí o pravomoci ke stanovení příspěvku,
k rozhodování o odvolání proti takovému rozhodnutí, případně k jeho vymáhání, nelze nikterak
dovozovat pravomoc, která v zákoně není zakotvena. Naopak vzhledem k tomu, že takové
ustanovení zákon o zdravotnických službách neobsahuje, lze usuzovat spíše na opačný závěr
a tedy že zákonodárce neměl v úmyslu tuto pravomoc vložit do rukou poskytovatele zdravotní
péče.
[17] Chybí-li zákonné zmocnění pro výkon veřejné moci a provozovatel zařízení není nadán
žádnou pravomocí pro autoritativní rozhodování, nelze učinit jiný závěr, než že se jedná
o soukromoprávní spor, k jehož rozhodnutí je ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. příslušný
soud (výrok I.).
[18] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Výrokem II. proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního
soudu v Chebu ze dne 23. 5. 2016, čj. 11 C 130/2016-15, a usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 31. 8. 2016, čj. 64 Co 304/2016-43.
[19] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud
v Chebu pokračovat v řízení o podaném návrhu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. ledna 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu