ECLI:CZ:NSS:2019:NA.52.2019:10
sp. zn. Na 52/2019 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: M. K., proti žalovanému:
Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na poříčním právu 376/1,
128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 10. 2018 č. j. MPSV-
2018/212421-914 a č. j. MPSV-2018/212056-914, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému
soudu,
takto:
Návrh žalobce na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu
se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobu ze dne 10. 12. 2018 doručenou Městskému soudu v Praze žalobce brojí proti
rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 10. 2018 č. j. MPSV-2018/212421-914
a č. j. MPSV-2018/212056-914 (dále jen „žaloba“). Dne 15. 1. 2019 byla žaloba postoupená
Městským soudem v Praze doručena Krajskému soudu v Plzni a nadále vedena
pod sp. zn. 16 Ad 6/2019.
[2] Dne 21. 2. 2019 podal žalobce ke Krajskému soudu v Plzni námitku podjatosti soudkyně
JUDr. Aleny Hocké vztahující se k žalobě a dále k věcem vedeným pod sp. zn. 16 Ad 86/2018,
16 Ad 91/2018, 16 Ad 8/2019, 16 Ad 14/2019 a k další žalobě ze dne 3. 1. 2019 a dvěma
žalobám ze dne 15. 2. 2019.
[3] Dne 14. 3. 2019 bylo žalobci Krajským soudem v Plzni zasláno poučení o možnosti
podání námitky podjatosti soudce ve smyslu §8 odst. 1 a 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) s tím, že ve věci žaloby bude rozhodovat soudkyně JUDr. Alena
Hocká (zastupuje Mgr. Jana Komínková.).
[4] Dne 27. 3. 2019 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání vztahující
se současně k věcem vedeným Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 16 Ad 86/2018,
16 Ad 91/2018, 16 Ad 6/2019, 16 Ad 8/2019, 16 Ad 14/2019, 16 Ad 22/2019, 16 Ad 23/2019,
30 A 3/2019, 30 A 7/2019, a k žalobě ze dne 15. 2. 2019. Žalobce v těchto věcech namítá
podjatost samosoudkyně JUDr. Aleny Hocké a brojí proti postupu Krajského soudu v Plzni,
který při projednávání výše uvedených věcí zamítl několik návrhů žalobce na nařízení
předběžných opatření, přičemž se domáhá, aby Nejvyšší správní soud „všechny označené žaloby
neprodleně projednal a vydal rozhodnutí“, nebo aby byly „přesunuty na nezávislý, nestranný a spravedlivý
soud“. Žalobce v tomto podání blíže popsal jen své důvody nesouhlasu se zamítnutím návrhů
na nařízení předběžných opatření.
[5] Dne 2. 4. 2019 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání žalobce, kterým
se na tento soud obrátil „dle ust. §9 odst. 2“ s. ř. s. s odkazem, že Nejvyšší správní soud může věc
přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo
hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné. Dle názoru žalobce Krajský soud
v Plzni úmyslně a účelově zdržuje vydání rozhodnutí ve věci žaloby.
[6] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud věc přikázat jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného
důležitého důvodu vhodné.
[7] Delegace vhodná tak, jak ji definuje §9 odst. 2 s. ř. s., představuje průlom do zásady
zákonného soudce, vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tak, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Místní příslušnost soudu určená procesními předpisy je tedy základní pravidlo, které
je promítnutím dělby činnosti uvnitř soudní soustavy mezi jednotlivými články tak, aby věci byly
projednávány tam, kde jsou nejlepší předpoklady pro jejich náležité projednání a rozhodnutí.
[8] V otázce tzv. delegace vhodné již existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního
soudu. Rozšířený senát se k tomuto institutu vyjádřil v usnesení ze dne 22. 4. 2004,
č. j. Nad 138/2003 - 26, publ. pod č. Sb. NSS 305/2004 (všechna citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz),
takto:„Delegace vhodná je výjimkou
ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit
pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským soudem
znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější
posouzení věci.“
[9] Obdobný názor na věc již opakovaně zaujal Ústavní soud, např. v nálezu ze dne
2. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 938/10, dostupné z http://nalus.usoud.cz/: „[Z]ásada zákonného soudce
představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě
a podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Dodržení obecných
zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti
soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování. Předpokladem přikázání věci z důvodu
vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je, aby pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky v tomto ustanovení
uvedené. Jak již Ústavní soud uvedl ve svých (citovaných) rozhodnutích, lze souhlasit s tím, že předpokladem
uvedeného postupu je (typicky) existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci,
či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným, než podle zákona příslušným soudem
(nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996 sp. zn. IV. ÚS 222/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního
soudu, svazek 6, str. 201). Na straně druhé Ústavní soud zdůrazňuje, že přitom je však třeba mít na zřeteli,
že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti
jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně (nález Ústavního soudu
ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24,
str. 281)“.
[10] Z výše uvedeného plyne, že delegace vhodná je pouhou výjimkou ze zásady trvání místní
příslušnosti a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit jen
v ojedinělých a odůvodněných případech. Podmínky pro delegaci vhodnou je tedy nutno
interpretovat restriktivně a výjimku z pravidla lze připustit pouze tehdy, je-li to z komplexního
pohledu hospodárnější, rychlejší či spolehlivější pro náležité posouzení věci. Jinými slovy,
k základnímu důvodu musí přistoupit další důvody a naléhavé zájmy, které výjimečně a zcela
ojediněle převáží ústavní zásadu zákonného soudce a soudu.
[11] Nejvyšší správní soud dospěl v nyní posuzované věci k závěru, že podmínky
pro uplatnění institutu delegace vhodné splněny nebyly. Žalobce odůvodnil svůj návrh
na delegaci vhodnou tím, že procesní soud úmyslně a účelově zdržuje vydání rozhodnutí ve věci
žaloby, k čemuž blíže uvedl, že Krajský soud v Plzni odeslal žalobu k vyjádření žalovanému
až dne 21. 1. 2019, pročež ji „bez udání důvodu“ v období od 13. 12. 2018 do 21. 1. 2019
neprojednával. Vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 19. 2. 2019 pak měl Krajský soud v Plzni
odeslat žalobci až 19. 3. 2019. Tyto žalobcem namítané časové okolnosti průběhu projednávání
žaloby nesvědčí o tom, že by Krajský soud v Plzni žalobu neprojednával či úmyslně a účelově
zdržoval vydání rozhodnutí, jelikož ji obdržel po postoupení Městským soudem v Praze až dne
15. 1. 2019 s tím, že již dne 21. 1. 2019 učinil ve věci procesní úkon zaslání žaloby k vyjádření
žalovanému. Pokud pak žalobce namítá, že mu Krajský soud v Plzni doručil vyjádření žalovaného
k žalobě ze dne 19. 2. 2019 s měsíční prodlevou, je třeba zohlednit, že Krajský soud v Plzni
14. 3. 2019 společně s tímto úkonem spojil učinění úkonu poučení o možnosti namítat podjatost
zákonného soudce. Krajským soudem v Plzni učiněné procesní úkony ve věci žaloby na sebe
logicky navazovaly a směřovaly k vydání rozhodnutí ve věci. Nelze proto dospět k závěru, že by
tento dosavadní postup úmyslně či účelově zdržoval vydání rozhodnutí ve věci žaloby.
[12] Ačkoli Nejvyšší správní soud vnímá, že se žalobce žalobou i dalšími výše uvedenými
žalobami u Krajského soudu v Plzni naléhavě domáhá ochrany veřejných subjektivních práv
v oblasti dávek státní sociální pomoci, pomoci v hmotné nouzi a podpory v nezaměstnanosti,
dosavadní průběh řízení o žalobě ještě neodůvodňuje předpoklad, že řízení u jiného správního
soudu bude hospodárnější, rychlejší nebo spolehlivější, a tak ani nepředstavuje relevantní důvod
pro uplatnění institutu delegace vhodné. Nejvyšší správní soud přitom akcentuje, že toto
rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci žaloby jinému krajskému soudu se týká výhradně
právní otázky delegace vhodné a nijak nepředjímá ani neodůvodňuje rozhodování o žalobcem
uplatněných námitkách podjatosti či v právních otázkách eventuálních dílčích průtahů
jednotlivých řízení. Tyto právní otázky zůstávají tímto usnesením nedotčeny.
[13] Námitky žalobce o podjatosti soudkyně Krajského soudu v Plzni, JUDr. Aleny Hocké
jsou zdejším soudem projednávány pod spisovými značkami Nao 61/2019, Nao 62/2019,
Nao 63/2019, Nao 64/2019, Nao 65/2019, Nao 66/2019 a Nao 67/2019. V nyní projednávané
věci však není bez významu, že žalobce uplatnil námitku podjatosti i ve vztahu k žalobě,
resp. zákonné soudkyni, a v důsledku toho je i délka projednávání žaloby ovlivněna
rozhodováním Nejvyššího správního soudu o této námitce.
[14] Nejvyšší správní soud uzavírá, že k delegaci vhodné žalobcem uváděné okolnosti
nepostačují, musely by k nim přistoupit další důležité důvody, které by průlom do zásady
zákonného soudu, jakož i do zásady trvání místní příslušnosti, odůvodnily. Existenci těchto
okolností však v tomto případě neshledal, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
usnesení.
[15] Nad rámec návrhu žalobce na přikázání věci žaloby jinému krajskému soudu pak Nejvyšší
správní soud dodává následující. Žalobce v podání doručeném dne 27. 3. 2019 navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud, uzná-li za vhodné, „všechny označené žaloby neprodleně projednal a vydal
rozhodnutí“.
[16] Podle §12 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech
patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování
tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem, a dále
rozhoduje v dalších případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem.
[17] Zákonná úprava příslušnosti Nejvyššího správního soudu na rozdíl například od obecné
právní úpravy správního řízení nezahrnuje možnost tzv. atrakce věci, tedy možnost věc převzít
a rozhodnout namísto příslušného správního orgánu, resp. soudu. Nejvyšší správní soud proto
nemůže sám projednat žalobcem označené žaloby ani vydat rozhodnutí v těchto věcech namísto
příslušného krajského soudu.
[18] Podobně Nejvyšší správní soud nemůže projednat argumentaci obsaženou v podání
žalobce doručeném dne 27. 3. 2019, kterou brojí proti usnesením Krajského soudu v Plzni
o návrzích na nařízení předběžných opatření ve věcech vedených tamním soudem
pod sp. zn. 16 Ad 8/2019, 16 Ad 22/2019 a 16 Ad 23/2019. Proti takovýmto usnesením dočasné
povahy totiž není kasační stížnost přípustná ve smyslu §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu