ECLI:CZ:NSS:2019:NAD.126.2019:29
sp. zn. Nad 126/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Wassa s. r. o., se sídlem
Na Ladech 548/15, Liberec, zastoupen Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční
nám. 14, Praha 5, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7,
Praha 1, v řízení o návrhu Krajského soudu v Brně na přikázání věci jinému soudu,
takto:
Návrh Krajského soudu v Brně na přikázání věci vedené pod sp. zn. 31 Af 45/2019 Krajskému
soudu v Ústí nad Labem se zamí t á .
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 17. 4. 2019, č. j. 33790/19/7700-10124-204230, žalovaný zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 12. 2018,
č. j. 56219/18/5300-22443-702189. Tímto rozhodnutím Odvolací finanční ředitelství postupem
podle §123 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
„daňový řád“), v přezkumném řízení změnilo původní výrok svého rozhodnutí ze dne
24. 10. 2018, č. j. 46619/18/5300-22443-702189, tak, že u dodatečných platebních výměrů
Finančního úřadu pro Liberecký kraj na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2014,
červen – srpen 2014, říjen – prosinec 2014, změnilo údaj týkající se splatnosti daně.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Přípisem
ze dne 4. 7. 2019, č. j. 31 Af 45/2019 – 20, Krajský soud v Brně postoupil věc Nejvyššímu
správnímu soudu s návrhem na přikázání věci jinému soudu podle §9 odst. 2 s. ř. s. z důvodu
vhodnosti, a to Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud v Brně poukázal
na skutečnost, že proti konečnému rozhodnutí vydanému v daňovém řízení žalobce brojil
žalobou podle §65 s. ř. s. a že tato žaloba je vedena u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 59 Af 43/2018. V této procesní situaci má Krajský soud v Brně za to, že je v zájmu
rychlosti a hospodárnosti řízení (zejména s ohledem na jeden a tentýž správní spis, který je nyní
pravděpodobně v dispozici Krajského soudu v Ústí nad Labem), aby Nejvyšší správní soud věc
přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který současně již vede řízení o žalobě v související
věci.
III.
[3] K návrhu na přikázání věci jinému soudu se vyjádřil žalobce, který poukázal na to,
že žaloba obsahuje nejen námitky proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, ale i proti
rozhodnutí žalovaného. Proto má za to, že by bylo nejvhodnější věc postoupit k vyřízení
Městskému soudu v Praze.
IV.
[4] Návrh Krajského soudu v Brně na přikázání věci jinému soudu není důvodný.
[5] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. [n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti.
[6] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
[7] Jak již bylo výše uvedeno, v právě posuzované věci žalobce podal žalobu proti rozhodnutí
ze dne 17. 4. 2019, č. j. 33790/19/7700-10124-204230. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodoval
v odvolacím řízení podle §109 a násl. daňového řádu proti rozhodnutí, kterým Odvolací finanční
ředitelství v přezkumném řízení změnilo jiné své rozhodnutí ve věci (konkrétně ze dne
24. 10. 2018, č. j. 46619/18/5300-22443-702189). Žalovaný tj. Generální finanční ředitelství
tak napadeným rozhodnutím v odvolacím řízení projednával rozhodnutí vydané v prvním stupni
přezkumného řízení.
[8] Přezkumné řízení podle daňového řádu nelze chápat jako pokračování odvolacího řízení
či jako řízení tvořící s odvolacím řízením jeden celek; jedná se o samostatné řízení o dozorčím
prostředku, relativně nezávislé na původním správním řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 3 Afs 99/2015 - 28). Odvolací finanční ředitelství tak
bylo tím správním orgánem přezkumného řízení, který rozhodoval v prvním stupni. Sídlo tohoto
orgánu finanční správy je v Brně. Podle ustanovení §7 odst. 2 s. ř. s. je proto pro řízení o žalobě
proti rozhodnutí vydanému v takovém přezkumném řízení příslušný Krajský soud v Brně
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2016, č. j. 4 As 50/2016 – 36,
nebo usnesení téhož soudu ze dne 20. 6. 2018, č. j. Nad 137/2018 - 25).
[9] V případě tzv. delegace vhodné je její uplatnění fakultativní (srov. „může přikázat“).
Jednotlivé důvody přikázání věci jsou stanoveny obecně prostřednictvím neurčitých právních
pojmů, které je třeba v každém konkrétním případě vyložit a zvažovat jejich naplnění. Důvody
jsou 1) rychlost nebo hospodárnost a 2) jiný důležitý důvod. Pojem hospodárnosti řízení nelze
vztahovat pouze k nákladům řízení, které vznikají účastníkům řízení, ale je zapotřebí na něj
nahlížet v kontextu celého řízení a především jej vykládat v úzké souvislosti s pojmem rychlosti
řízení, jakož i jinými důležitými důvody pro delegaci vhodnou. Přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu s sebou vždy nese vyšší náklady a především řízení protahuje. Místně
příslušný krajský soud, k němuž byla žaloba podána a který se s ní již obeznámil a učinil
přípravné procesní úkony (např. účastníkům řízení rozeslal příslušné výzvy a poučení), musí věc
předložit Nejvyššímu správnímu soudu, který věc - jsou-li pro to podmínky - přikáže jinému
krajskému soudu, přičemž tento krajský soud opět musí tyto úkony opakovat a seznámit se
se spisem, nemluvě o tom, že nějakou dobu potrvá, než přistoupí k projednání a rozhodnutí věci.
S tím vším jsou spojené zvýšené náklady a prodloužení délky řízení. Rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu (srov. usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26, publ.
pod č. 305/2004 Sb. NSS) uvedl, že delegace vhodná je výjimkou ze zásady trvání místní
příslušnosti a z ústavní zásady zákonného soudce, pročež k ní lze přistoupit pouze v ojedinělých
případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským soudem znamenalo
z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější
posouzení věci, přičemž je nezbytné ji vykládat restriktivně. Jde o postup nestandardní
a mimořádný.
[10] S poukazem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v nyní
posuzovaném případě nejsou dány důvody pro delegaci vhodnou. Nejvyšší správní soud proto
návrh krajského soudu na přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem zamítnul.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 3. října 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu