ECLI:CZ:NSS:2019:NAD.171.2019:52
sp. zn. Nad 171/2019 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Občané za ochranu kvality
bydlení v Brně – Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, z. s., se sídlem U luhu 23,
Brno, zast. RNDr. M. P., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem
Vršovická 65, Praha 10, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 546/56,
Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019,
č. j. MZP/2019/560/115, o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 A 9/2019
je př í sl ušný Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 27. 3. 2019 u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, Regionálního pracoviště Jižní Morava ze dne
18. 12. 2018, č. j. 02742/JM/18, SR/0536/JM/2018-9, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce
není účastníkem řízení vedeného Správou Chráněné krajinné oblasti Pálava
pod sp. zn. SR/0536/JM/2018 ve věci žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR o udělení výjimky
ze základních ochranných podmínek dotčené CHKO podle §43 zákona č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody“),
uvedených v §26 odst. 1 písm. c), f), h) a i) tohoto zákona, při realizaci stavby „Dálnice D52,
stavba 5206.3, Bavory – silnice II/414“.
[2] Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že není k řízení místně příslušný, a proto věc
postoupil usnesením ze dne 20. 8. 2019, č. j. 29 A 42/2019 - 46, Krajskému soudu v Ostravě.
V odůvodnění usnesení uvedl, že z „Oznámení o zahájení řízení“, vydaného Agenturou ochrany
přírody a krajiny dne 28. 11. 2018, č. j. 02576/JM/18, SR/0536/JM/2018-2, vyplývá,
že předmětná stavba podléhá zákonu č. 419/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní
a energetické infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o urychlení výstavby infrastruktury“), a proto je v souladu s §7 odst. 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) k projednání
a rozhodnutí o žalobě příslušný Krajský soud v Ostravě.
[3] Krajský soud v Ostravě předložil dne 24. 9. 2019 spis Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o místní příslušnosti podle §7 odst. 6 s. ř. s., neboť nesouhlasí s postoupením věci.
Upozornil, že §7 odst. 4 s. ř. s. nezakládá místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě
k přezkumu všech rozhodnutí vydaných v režimu zákona o urychlení výstavby infrastruktury,
ale pouze rozhodnutí o umístění či povolení vybraných staveb dopravní infrastruktury. Výlučná
místní příslušnost se tedy netýká v dané věci přezkoumávaného procesního rozhodnutí orgánu
životního prostředí o nepřiznání účasti v řízení o výjimce. Prvostupňovým orgánem
v projednávaném případě je Agentura ochrany přírody a krajiny, Regionální pracoviště Jižní
Morava, jehož sídlo je v obvodu Krajského soudu v Brně, který je tak soudem místně příslušným.
[4] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti.“
[5] Podle 7 odst. 4 s. ř. s. „[j]e k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje
stavba dopravní infrastruktury podle §1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona o urychlení výstavby infrastruktury,
příslušný Krajský soud v Ostravě. O těchto žalobách vede řízení specializovaný senát“.
[6] Podle 7 odst. 6 s. ř. s. „[n]ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný,
postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí
o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy
vázány.“
[7] Podle §1 odst. 1 zákona o urychlení výstavby infrastruktury, tento zákon „[u]pravuje
postupy při přípravě, umisťování a povolování staveb dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury
elektronických komunikací, při získávání práv k pozemkům a stavbám potřebných pro uskutečnění uvedených
staveb a uvádění těchto staveb do užívání s cílem urychlit jejich majetkoprávní přípravu, umisťování, povolování
a povolování jejich užívání, jakož i vydávání podmiňujících podkladových správních rozhodnutí, a urychlení
následného soudního přezkumu všech správních rozhodnutí v souvislosti s těmito stavbami“.
[8] Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že od umisťování a povolování staveb
je třeba odlišit „postupy při přípravě staveb“, jimiž se rozumí celá řada řízení a postupů dle různých
právních předpisů, které jsou součástí přípravy realizace stavby. Za takový postup lze považovat
také řízení o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek chráněné krajinné oblasti
podle §43 zákona o ochraně přírody.
[9] Výlučnou místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě však zakládá §7 odst. 4 s. ř. s.
toliko k řízení o žalobě proti rozhodnutím, kterými se umisťuje anebo povoluje stavba dopravní
infrastruktury podle §1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona o urychlení výstavby infrastruktury, nikoli
k řízení o žalobách proti rozhodnutím vydaným v rámci postupů při přípravě takové stavby,
u kterých i nadále platí obecná pravidla místní příslušnosti (§7 odst. 2 s. ř. s.).
[10] Z výše uvedeného plyne, že přestože Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
vydala rozhodnutí o účastenství žalobce v řízení o výjimce podle §43 zákona o ochraně přírody
v režimu zákona o urychlení výstavby infrastruktury, není v dané věci založena výlučná místní
příslušnost Krajského soudu v Ostravě ve smyslu §7 odst. 4 s. ř. s.
[11] Obdobným případem se zabýval Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 13. 9. 2018,
Nad 208/2018 – 109, jímž vyloučil místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě k řízení
o žalobě proti rozhodnutí o povolení kácení dřevin v souvislosti se stavbou dopravní
infrastruktury. V podrobnostech Nejvyšší správní soud na uvedené usnesení odkazuje.
[12] Nejvyšší správní soud však nerozhoduje jen o důvodnosti nesouhlasu soudu,
jemuž byla věc postoupena, nýbrž dle §7 odst. 6 s. ř. s. rozhodne o příslušnosti. Názorem soudu,
který vyslovil nesouhlas s postoupením, přitom Nejvyšší správní soud není vázán.
[13] Správním orgánem I. stupně byla v posuzované věci Agentura ochrany přírody a krajiny
České republiky, Regionální pracoviště Jižní Morava.
[14] Podle §75 odst. 2 zákona o ochraně přírody „[z]řizuje se Agentura jako správní úřad, který
je podřízený Ministerstvu životního prostředí. V jejím čele je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí
zákonem o státní službě. Sídlem Agentury je Praha. Agentura vykonává státní správu v ochraně přírody
a krajiny v rozsahu stanoveném tímto zákonem a jinými zákony.“ Nejvyšší správní soud poznamenává,
že název „Agentura“ je legislativní zkratkou plného názvu tohoto správního úřadu, který
zní Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky – viz §42 odst. 2 zákona o ochraně
přírody.
[15] Podle §78 odst. 1 zákona o ochraně přírody „[A]gentura na území chráněných krajinných
oblastí, nejde-li o vojenské újezdy, vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu působnosti
pověřených obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů, není-li podle tohoto
zákona příslušné Ministerstvo životního prostředí.“
[16] Podle §78 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně přírody „[A]gentura a správy národních parků
dále v obvodu své územní působnosti podle odstavců 1 a 2 povolují výjimky ze zákazů u národních parků,
chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek.“
[17] Za správní orgán lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného
celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy
[§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem
rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, svěřuje-li jí nějaký právní předpis určité samostatné
rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008,
č. j. 3 Ans 8/2008 - 84).
[18] Regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky však takové
postavení nemají. Do 31. 12. 2014 byl výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na území
chráněných krajinných oblastí svěřen správám chráněných krajinných oblastí. Zákonem
č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě, byla s účinností
od 1. 1. 2015 zřízena Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky jako orgán státní správy
s celostátní působností, která dle citovaného §78 odst. 1 zákona o ochraně přírody výkon státní
správy v ochraně přírody a krajiny na území chráněných krajinných oblastí převzala. Zákon
o ochraně přírody upravuje pouze postavení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky,
neupravuje však její organizační strukturu. Regionální pracoviště Agentury ochrany přírody
a krajiny České republiky jsou organizačními útvary zakotvenými ve vnitřním organizačním řádu
tohoto správního úřadu (viz Statut Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky dostupný
na www.ochranaprirody.cz). Zákon však regionálním pracovištím nesvěřuje samostatné
rozhodovací pravomoci ani nevymezuje jejich působnost, zmiňuje pouze Agenturu ochrany
přírody a krajiny České republiky. O odvoláních proti rozhodnutím Agentury ochrany
přírody a krajiny České republiky rozhoduje žalovaný [srov. §79 odst. 3 písm. r) zákona
o ochraně přírody]. Regionální pracoviště jakožto dekoncentrované regionální složky Agentury
ochrany přírody a krajiny České republiky tak jednají a vykonávají činnost jejím jménem,
a proto o nich nelze uvažovat jako o samostatných správních orgánech, které by byly nadány
rozhodovací pravomocí.
[19] Na základě výše popsaných úvah dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že za orgán,
který v dané věci vydal rozhodnutí v I. stupni (§7 odst. 2 věta první s. ř. s.) nelze považovat
Regionální pracoviště Jižní Morava, nýbrž Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky
se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11 – Chodov. Proto je podle přílohy č. 2 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů k projednání a rozhodnutí
této věci místně příslušný Městský soud v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu