ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.219.2019:54
sp. zn. Nao 219/2019 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. V.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, týkající se žaloby
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 119/2019 proti rozhodnutí žalované
ze dne 25. 6. 2019, č. j. 10.01-000529/19-003, v řízení o námitce podjatosti soudce Městského
soudu v Praze Mgr. Martina Lachmanna v uvedené věci, vedeném u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. Nao 205/2019, o námitce podjatosti vznesené žalobcem v posledně uvedeném řízení
proti soudcům 1. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefu Baxovi, JUDr. Lence Kaniové
a JUDr. Ivo Pospíšilovi
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Ivo
Pospíšil ne j s ou v yl o u čen i z rozhodování v řízení vedeném u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. Nao 205/2019 o námitce podjatosti proti soudci Městského
soudu v Praze Mgr. Martinu Lachmannovi ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 16 A 51/2019.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce
domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované ve věci žádosti o určení advokáta
k poskytnutí právní porady nebo právní služby. Tato věc je u městského soudu vedena
pod sp. zn. 10 A 119/2019. V řízení vznesl žalobce námitku podjatosti vůči soudci městského
soudu Mgr. Martinu Lachmannovi, o níž má rozhodnout Nejvyšší správní soud v řízení
sp. zn. Nao 205/2019. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud v posledně uvedeném řízení
nad rámec nezbytného informoval žalobce o složení prvního senátu Nejvyššího správního soudu,
jemuž bylo rozhodnutí o námitce podjatosti přiděleno podle rozvrhu práce, a výslovně též o tom,
že lze namítnout podjatost soudců prvního senátu Nejvyššího správního soudu, žalobce
této možnosti využil a vznesl včasnou námitku podjatosti vůči soudcům tohoto senátu
JUDr. Josefu Baxovi, JUDr. Lence Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšilovi. Dle rozvrhu práce připadlo
rozhodnutí o této „vnořené“ či „řetězové“ námitce podjatosti v návětí uvedeným členům
šestého senátu Nejvyššího správního soudu.
[2] Námitku podjatosti vůči soudci Baxovi žalobce odůvodnil tím, že jako předseda
Nejvyššího správního soudu zastupoval Nejvyšší správní soud jako žalovaného v řízení
před Krajským soudem v Brně sp. zn. 62 A 32/2015, v němž vystupoval i žalobce jako účastník
řízení. Soudce Baxa se k námitce vyjádřil tak, že se podjatý být necítí, řízení před Krajským
soudem v Brně Nejvyšší správní soud nevyvolal, ani v rámci uvedeného řízení nezískal k žalobci
žádný vztah.
[3] Námitku podjatosti vůči soudkyni Kaniové žalobce odůvodnil tím, že je zde propojenost
mezi ní jakožto soudkyní Nejvyššího správního soudu a žalovaným Nejvyšším správním soudem
v jiném řízení před Krajským soudem v Brně, v němž žalobce taktéž vystupoval jako účastník
řízení; propojenost podle žalobce vyplývá z usnesení č. j. Nao 91/2016 - 81, bodu 15. Soudkyně
Kaniová se k námitce vyjádřila tak, že se podjatá být necítí, k účastníku ani k věci žádný vztah
nemá. Důvod její podjatosti nezakládá ani zmíněné usnesení č. j. Nao 91/2016 - 81.
[4] Konečně námitku podjatosti vůči soudci Pospíšilovi žalobce odůvodnil tím, že je členem
zkušební komise žalované České advokátní komory a kromě toho se měl jako generální sekretář
Ústavního soudu podílet „na podivných aktivitách“ se spisy, v nichž figuroval JUDr. Josef Baxa.
Ani soudce Pospíšil se dle svého vyjádření podjatým necítí, vztah k žalované nezakládá
jeho členství v její zkušební komisi, tato činnost je spíše odborné povahy a nesouvisí s agendou
určování advokátů. Pokud jde o období výkonu funkce generálního sekretáře Ústavního soudu,
nevzpomíná si na nic, co by mohlo zavdat pochybnosti o jeho nestrannosti, takovou okolností
není ani úřední korespondence, kterou zřejmě z úřední pozice vedl s rodinnou příslušnicí žalobce.
[5] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) jsou
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí účastník řízení nebo osoba
zúčastněná na řízení podjatost soudce namítnout do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl;
zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám
se nepřihlíží.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal u žádného ze soudců jeho prvního senátu důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[7] Především nutno zdůraznit, že první senát Nejvyššího správního soudu nebude
rozhodovat ve věci samé, ale jen o námitce podjatosti soudce městského soudu, který teprve má
rozhodovat ve věci samé. Pro jejich vyloučení je proto rozhodující, zda mají poměr k této věci,
tj. k rozhodování o námitce podjatosti, nikoli k věci, o níž se vede řízení před městským soudem,
a k žalované v tomto řízení. Již jen tento fakt vzdaluje „na hony“ rozhodování první senátu
od věci, v níž jde o přezkum napadeného rozhodnutí žalované. Členství soudce Pospíšila
ve zkušební komisi žalované České advokátní komory, v níž vystupuje toliko jako externí
odborník a jeho role je omezena jen na účast při advokátních zkouškách, proto objektivně
nepředstavuje okolnost, která by v potřebné minimální intenzitě mohla vyvolat pochybnosti
o jeho nestrannosti při rozhodování o námitce podjatosti soudce městského soudu.
[8] Důvod pro vyloučení soudců z rozhodování o námitce podjatosti nemůže z povahy věci
založit ani tvrzená propojenost soudkyně Kaniové a soudce Baxy s Nejvyšším správním soudem,
opírající se o skutečnost, že žalobce žaloval Nejvyšší správní soud v jiných řízeních u Krajského
soudu v Brně. Tvrzený důvod by totiž musel být připisován všem soudcům Nejvyššího správního
soudu, takže by nakonec ani nikdo nemohl o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve všech
jím vedených řízeních, nyní i v budoucnu, rozhodovat. Opačný výklad by vedl k absurdním
důsledkům, a již jen proto je nutno takový výklad zcela odmítnout (lze v této souvislosti odkázat
na odstavec 12 v usnesení č. j. Nao 41/2013 - 56 ze dne 27. srpna 2013: „Při rozhodování
o vyloučení soudce je ... třeba mít na paměti též zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz
denegationis iustitiae, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou
vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat.“). Stejně
tak důvodem podjatosti nemůže být ani skutečnost, že soudce Baxa jakožto někdejší předseda
Nejvyššího správního soudu za tuto instituci jako žalovanou v soudních řízeních jednal. Jeho role
v těchto řízeních vyplývala z jeho postavení orgánu státní správy soudu a objektivně nemohla
založit jeho osobní vztah k žalobci.
[9] Obdobně ani dřívější výkon funkce generálního sekretáře Ústavního soudu
JUDr. Pospíšilem nemohl bez dalšího založit jeho osobní vztah k žalobci, byť by i s ním
nebo s jeho příbuznými vedl JUDr. Pospíšil úřední korespondenci, neboť tato činnost vyplývá
z povahy funkce generálního sekretáře Ústavního soudu; ostatně žalobce nijak nekonkretizuje
úkony či postupy JUDr. Pospíšila, z něhož by bylo lze usuzovat na vytvoření vztahu k žalobci
ve vyšší než nepatrné intenzitě, vymykajícího se přirozenému chodu věcí při výkonu úřední
činnosti vůči třetím osobám (viz též odstavec 10 citovaného usnesení č. j. Nao 41/2013 - 56).
Žalobcovo tvrzení o „podivných aktivitách“ se spisy, v nichž figuroval JUDr. Josef Baxa
jako zástupce protistrany, je zcela nekonkrétní, nepodložené a zlovolné; má-li žalobce na mysli
řízení o ústavních stížnostech ve věcech, v nichž byl Nejvyšší správní soud žalován, platí o tom,
co bylo uvedeno v předchozím odstavci, krom toho generální sekretář Ústavního soudu není
soudcem Ústavního soudu a na rozhodování o ústavních stížnostech se nijak nepodílí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu