ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.265.2018:28
sp. zn. Nao 265/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Josefa Baxy v právní věci kárné navrhovatelky:
předsedkyně Okresního soudu v Děčíně, proti kárně obviněnému: Mgr. Radomil Bajer,
soudce Okresního soudu v Děčíně, bytem M. 377/23, P., o návrhu na zahájení kárného řízení
o kárné odpovědnosti soudce ze dne 23. 8. 2018, o námitce podjatosti vznesené kárně
obviněným,
takto:
Přísedící kárného senátu Nejvyššího správního soudu z řad advokátů JUDr. Petr Poledne
je v yl o u če n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 11 Kss 6/2018.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, námitka podjatosti a vyjádření přísedícího kárného senátu
[1] Navrhovatelka podala kárný návrh proti obviněnému mj. z důvodu, že se měl dopustit
jednání, jímž narušil důstojnost soudcovské funkce, čímž se dopustil provinění podle §87 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.
[2] Bod I. kárného návrhu je konkrétně formulován
takto:„V rozporu se zákonnými povinnostmi
soudce chovat se tak, aby se zdržel všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkcce, nejméně dne
5. 3. 2018 v Základní škole Dr. Miroslava Tyrše v Děčíně II., se dopustil jednání spočívajícího v tom,
že násilím odvedl svou plačící dceru E. B. ze třídy v průběhu vyučování přesto, že se třídní učitelka snažila s ním
domluvit na vhodnějším a přijatelnějším způsobu chování, zejména vůči jeho dceří E. Jeho reakcí bylo pouze
sdělení, že má v daném týdnu dceru ve střídavé péči a může si ji odvézt. Po tomto incidentu nebylo možno
pokračovat ve výuce, neboť třídní učitelka i žáci byli silně rozrušeni.“ Dále je v odůvodnění bodu I.
podaného návrhu mimo jiné popisována osobní a rodinná situace kárně obviněného. Rovněž
je zde uvedeno, že se na kárnou navrhovatelku obraceli rodinní příslušníci matky dětí kárně
obviněného stran nedůstojného chování, jež je předmětem bodu I. kárného návrhu. Tyto
skutečnosti navrhovatelka dokládá přílohami.
[3] Dne 13. 9. 2018, vznesl kárně obviněný námitku podjatosti proti přísedícímu z řad
advokátů JUDr. Petru Poledne. Přílohou tohoto podání byl podnět k prošetření aktivit advokátky
JUDr. M H. v minulosti učiněný kárně obviněným a navazující odložení této stížnosti Českou
advokátní komorou podepsané přísedícím kárného senátu JUDr. Petrem Poledne. Na základě
námitky podjatosti byl rozhodujícímu senátu o této námitce dne 6. 11. 2018 předložen kárný spis
Nejvyššího správního soudu k jejímu rozhodnutí.
[4] Námitka podjatosti proti přísedícímu z řad advokátů JUDr. Petrovi Poledne
je formulována tak, že v dané věci existuje pochybnost o jeho nepodjatosti vzhledem k poměru
k věci, neboť tento člen rozhodujícího senátu v kárné věci obviněného získal o věci poznatky
jiným způsobem, než dokazováním při jednání.
[5] Kárně obviněný ve své námitce rekapituloval obsah bodu I. kárného návrhu a zdůraznil,
že dle odůvodnění návrhu se na kárnou navrhovatelku obraceli rovněž rodinní příslušníci matky
dětí kárně obviněného stran tvrzeného nedůstojného chování.
[6] Obviněný namítá, že se hodlá bránit proti vznesenému obvinění a doložit skutečnost,
že byl vystaven velmi úpornému dehonestujícímu jednání ze strany rodiny matky jeho nezletilých
dětí. V reakci na toto jednání vůči jeho osobě obviněný v minulosti učinil několik kroků. Mimo
jiné se společně s kolegyní Mgr. M. G. (v současnosti soudkyně Okresního soudu v Ústí nad
Labem) obrátil na Českou advokátní komoru.
[7] Konkrétně podal stížnost na svou tchýni, která je advokátkou a v minulosti zastupovala
jeho bývalou manželku. Jmenovaná advokátka se vůči kárně obviněnému dopustila štvavého
a dehonestujícího jednání v souvislosti s komplikovanou rodinnou situací spočívající mj. v tom,
že měla obviněnému vyhrožovat a rozesílat jeho kolegům z justice nepravdivé e-maily líčící
obviněného jako násilníka. O tomto podnětu na advokátku rozhodoval právě JUDr. Petr
Poledne, a to jako místopředseda Kontrolní rady ČAK.
[8] Kárně obviněný na základě výše uvedeného namítá, že o jeho rodinné a osobní situací
a probíhajícím opatrovnickém řízení (což má být i dle kárné navrhovatelky příčinou jednání
zakládajícího odpovědnost za kárné provinění), byl JUDr. Petr Poledne jako člen senátu
rozhodující ve věci sp. zn. 11 Kss 6/2018 obeznámen již před zahájením předmětného kárného
řízení.
[9] Závěrem kárně obviněný dodal, že pochybnost o případném nestranném postupu vůči
jeho osobě ze strany JUDr. Petra Poledne je dána i způsobem, jakým o předmětném podnětu
JUDr. Petr Poledne rozhodl, neboť aniž by došlo k výslechu navrhovaných svědků a provedení
listinných důkazů, rozhodl JUDr. Petr Poledne pouze na základě tvrzení JUDr. M. H. o odložení
stížnosti. Tento postup přirovnal k jednání, kdy by trestní soudce vyslechl pouze obžalovaného, a
aniž bych provedl výslechy poškozených, svědků a další listinné důkazy navrhované obžalobou,
rozhodl by pouze na základě popření vytýkaného jednání obžalovanou, o jejím zproštění.
[10] Přísedící kárného senátu JUDr. Petr Poledne ve svém vyjádření předně uvedl, že byla
námitka podjatosti vznesena opožděně. Z procesní opatrnosti se však vyjádřil i k meritu věci.
[11] Námitka podle jeho názoru vychází z nepochopení úlohy kontrolní rady České advokátní
komory. Ve vztahu ke stížnostem na advokáty plní kontrolní rada funkci kolektivního orgánu,
který rozhoduje o tom, zda předseda kontrolní rady coby kárný žalobce podá na advokáta
či advokátku kárnou žalobu. V době rozhodování o stížnosti kárně obviněného na advokátku
JUDr. H. měla kontrolní rada 54 členů (v současné době má 70 členů). Vzhledem k tomuto počtu
členů a vzhledem k počtu stížností rozhoduje kontrolní rada o stížnostech ve třech sekcích. O
stížnosti kárně obviněného na advokátku JUDr. H. vedenou pod sp. zn. S 989/2016 rozhodovala
sekce, které přísedící kárného senátu nebyl členem.
[12] Jelikož kontrolní rada dospěla k závěru, že stížnost není důvodná, bylo nutno o této
skutečnosti zpravit vedle advokátky, i stěžovatele – nyní kárně obviněného. Jelikož přísedící
kárného senátu v kontrolní radě vykonává funkci místopředsedy, podepsal v zastoupení předsedy
kontrolní rady dopis se zprávou o odložení stížnosti kárně obviněnému. Veškeré informace, které
se dozvěděl o rodinné a osobní situaci kárně obviněného a o probíhajícím opatrovnickém řízení
jsou obsaženy výlučně v dopisu kontrolní rady ze dne 30. 1. 2017 sp. zn. 989/2016.
[13] Přísedící kárného senátu závěrem konstatoval, že všechny informace získané shora
uvedenými způsoby o kárně obviněném samozřejmě zapomněl, nicméně byl nucen si je obnovit
při přípravě tohoto vyjádření. Daleko více informací o rodinné a osobní situaci kárně obviněného
a o probíhajícím opatrovnickém řízení se však dozvěděl z řízení vedeného před zdejším soudem,
jako soudem kárným, pod sp. zn. pod sp. zn. 11 Kss 4/2017 – v tomto řízení však stěžovatel
námitku podjatosti nevznesl.
II. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu
[14] Nejvyšší správní soud posoudil námitku podjatosti, dospěl přitom k závěru, že námitka
je důvodná.
[15] Ustanovení §10 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve větě první stanoví, že „[n]a vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování
věci se přiměřeně použije ustanovení zvláštního právního předpisu.“ Tímto zvláštním předpisem se rozumí
zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s.ř.s.).
[16] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[17] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník „namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka
nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod
podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.
Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení
soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
[18] Předně je třeba uvést, že námitka byla podána podle §8 odst. 5 s. ř. s. včas, neboť byla
učiněna dne 13. 9. 2018, tedy v týdenní lhůtě ode dne doručení poučení kárně obviněnému
do datové schránky (tj. dne 6. 9. 2018). Přísedící kárného senátu na doručence poučení zřejmě
zaměnil pole „dodáno“ a „doručeno“. Pro běh procesních lhůt je rozhodující až zmíněné druhé pole,
které vypovídá o stažení zprávy vlastníkem datové schránky, popř. o fikci vyzvednutí datové
zprávy.
[19] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, a proto
postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Zákon jej však v případech popsaných v §8 odst. 1 s. ř. s. nejen připouští,
ale přímo vyžaduje.
[20] Námitka podjatosti byla v nyní projednávané věci zdůvodněna tím, že přísedící kárného
senátu v minulosti jako místopředseda kontrolní rady České advokátní komory rozhodoval
o podnětu, kterým se kárně obviněný obrátil na Českou advokátní komoru, z čehož vyplývá,
že přísedící kárného senátu byl obeznámen již před zahájením kárného řízení o komplikované
rodinné a osobní situaci kárně obviněného, jakož i o probíhajícím opatrovnickém řízení. Druhým
důvodem podání námitky kárně obviněným byl i způsob, jakým o předmětném podnětu přísedící
kárného senátu rozhodl, neboť aniž by došlo k výslechu navrhovaných svědků a provedení
listinných důkazů, rozhodl o odložení stížnosti toliko na základě tvrzení JUDr. M. H. (tchýně
kárně obviněného a advokátky, proti níž stížnost směřovala).
[21] Podle §8 odst. 1 věta třetí s. ř. s. „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Toto ustanovení
lze přiměřeně vztáhnout i na rozhodování osob, které se staly soudci (zde přísedícím kárného
senátu) a mají projednávat věci týchž účastníků. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že kárně
obviněným namítaný postup, kterým došlo k odložení stížnosti (tj. například aniž by byly
vyslechnuty navrhované osoby), ze zákona nemůže představovat důvod podjatosti. V této části
je tudíž námitka nedůvodná.
[22] Prvotně namítaným důvodem podjatosti přísedícího (viz bod 20 tohoto usnesení) je jeho
vztah k věci ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. Podle formulace námitky má přísedící jisté
předporozumění ve věci, neboť v minulosti rozhodoval o stížnosti na advokátku (tchýni) kárně
obviněného, která je nyní současně nepřímo zmiňována v samotném kárném návrhu proti
obviněnému (a to v odůvodnění bodu I. kárného návrhu).
[23] Proto je pro posouzení nyní projednávané otázky důležitý obsah namítané stížnosti
i dokumentu o jejím odložení. Kárně obviněný ve stížnosti na vystupování své tchýně, coby
advokátky své bývalé manželky upozornil na to, že advokátka měla telefonicky či osobně
kontaktovat doslova stovky lidí z okolí kárně obviněného, a to včetně jeho kolegů a dalších
zaměstnanců justice (např. justiční stráže), a sdělovat jim dehonestující a nepravdivá tvrzení
o kárně obviněném a o jeho chování během rozpadu jeho manželství. Vypořádání této stížnosti
pak obsahuje – zde již z pohledu advokátky – mimo jiné konstatování fyzického napadení rodiny
advokátky kárně obviněným i popis některých jeho procesních obstrukcí.
[24] V této souvislosti je vhodné rekapitulovat bod I. kárného návrhu. Podle tohoto
bodu se měl obviněný dopustit jednání, kterým měl narušit důstojnost soudcovské funkce. Tento
bod je konkrétně formulován
takto:„V rozporu se zákonnými povinnostmi soudce chovat tak,
aby se zdržel všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkcce, nejméně dne 5. 3. 2018 v Základní škole
Dr. Miroslava Tyrše v Děčíně II., se dopustil jednání spočívajícího v tom, že násilím odvedl svou plačící dceru
E. B. ze třídy v průběhu vyučování přesto, že se třídní učitelka snažila s ním domluvit na vhodnějším
a přijatelnějším způsobu chování, zejména vůči jeho dceří E. Jeho reakcí bylo pouze sdělení, že má v daném týdnu
dceru ve střídavé péči a může si ji odvézt. Po tomto incidentu nebylo možno pokračovat ve výuce, neboť třídní
učitelka i žáci byli silně rozrušeni.“ Dále je v odůvodnění bodu I. podaného návrhu mimo jiné
popisována osobní a rodinná situace kárně obviněného. Rovněž je zde uvedeno, že se na kárnou
navrhovatelku obraceli rodinní příslušníci matky dětí kárně obviněného stran nedůstojného
chování, jež je předmětem bodu I. kárného návrhu. Tyto skutečnosti navrhovatelka dokládá
přílohami.
[25] Jakkoliv se v případě, kdy přísedící vyřizoval stížnost na advokátku, a v nyní projednávané
věci kárného návrhu směřujícího proti soudci striktně vzato nejedná o tutéž věc, v níž by přísedící
rozhodoval, nelze současně odhlédnout od následujících skutečností: obsahem bodu I. kárného
návrhu je nevhodné chování kárně obviněného, na které dle odůvodnění navrhovatelku
upozornili mj. rodinní příslušníci bývalé ženy obviněného. Dle formulace námitky podjatosti
nelze vyloučit, že součástí obhajoby může být tvrzení, že právě tyto osoby přispěly k eskalaci
konfliktu a vzniku situace, z nichž je nyní v bodu I. kárně obviněn. Kárně obviněný
ve své námitce podjatosti přímo uvádí, že k eskalaci konfliktu přispěla matka jeho bývalé ženy,
přičemž o vyřízení stížnosti směřující vůči této osobě v minulosti přísedící rozhodoval.
[26] Přísedící kárného senátu si svým rozhodnutím o odložení stížnosti učinil v minulosti dílčí
závěr o podílu jiné osoby na eskalaci konfliktu, ze kterého je nyní soudce kárně obviněn.
K jeho nynějšímu kárnému obvinění nadto došlo mj. na základě upozornění navrhovatelky toutéž
osobou.
[27] Jinými slovy, jakkoliv se nejedná striktně vzato o tutéž věc, s ohledem na výše citovanou
formulaci bodu I. kárného návrhu (odkazující i na stížnosti příbuzných bývalé ženy kárně
obviněného) a s ohledem na formulaci námitky podjatosti kárně obviněným nelze vyloučit,
že k chování, ze kterého je nyní kárně obviněn, mohla přispět osoba, o jejímž chování vůči kárně
obviněnému v minulosti přísedící rozhodl tak, že jej de facto neshledal dostatečně závažným
k zahájení dalších kroků z pozice kárného žalobce ve věcech advokátů. V širším kontextu
se tedy toho rozhodnutí o odložení stížnosti týká právě okolností souvisejících s bodem I.
kárného návrhu.
[28] Soud v rozhodnutí o námitce podjatosti přísedícího kárného senátu nemůže předjímat,
do jaké míry kárný senát při posuzování jednání kárně obviněného dle bodu I. kárného návrhu
zohlední vliv jeho rodinných poměrů, případně význam jednání dalších osob, ani k jakým
skutkovým zjištěním v tomto směru případně dojde. Aby tak ale kárný senát mohl nestranně
učinit, musel soud vyjít z předpokladu, že i tyto okolnosti mohou být pro rozhodnutí kárného
senátu významné.
[29] Kárně obviněný v námitce podjatosti popisuje dlouhodobý štvavý přístup vůči němu
ze strany bývalé manželky a její matky, který byl podkladem řízení o stížnosti. Nelze vyloučit,
že se dokument o vyřízení stížnosti kárně obviněného stane součástí jeho obhajoby ve věci
sp. zn. 11 Kss 6/2018 – může totiž dotvářet obraz o osobní a rodinné situaci stěžovatele,
v níž se dopustil chování, za které je kárně obviněn (viz bod I. a odůvodnění kárného návrhu).
Časové hledisko (k vyřízení stížnosti došlo před delší dobou), jakož i obsah rozhodnutí o vyřízení
stížnosti, tak může například vypovídat o dlouhodobosti konfliktu a stresové situaci kárně
obviněného.
[30] Článek 6 odst. 3 písm d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
pak zakotvuje minimální standard ochrany obviněného, mj. právo „vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky
proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti
sobě.“ Podle formulace kárného návrhu a námitky podjatosti skutečně nelze vyloučit, že rodinní
příslušníci bývalé ženy kárně obviněného, o kterých přísedící rozhodoval, budou nyní v rámci
obhajoby předvolání jako svědci.
[31] Přísedící kárného senátu ve svém vyjádření namítá, že ve věci přímo nerozhodoval, pouze
jako oprávněná osoba v pozici místopředsedy kontrolní rady o odložení stížnosti „obeznámil“
kárně obviněného a advokátku, vůči níž stížnost směřovala.
[32] Podle §46 odst. 3 zákona č. 85/1996, o advokacii, „kontrolní rada volí ze svých členů
a odvolává předsedu kontrolní rady, a stanoví-li tak organizační řád, i místopředsedy kontrolní rady. Předseda
kontrolní rady je oprávněn vystupovat v kárném řízení podle tohoto zákona jako kárný žalobce.“
[33] Předně, ze zákona neplyne skutečnost, že by byl předseda (zde místopředseda) kontrolní
rady vázán rozhodnutím kolegiátního orgánu (rady). Pro posouzení námitky podjatosti na základě
poměru k věci je nerozhodné, že přísedící nebyl přímo členem kolegia, které o způsobu vyřízení
stížnosti rozhodovalo za situace, kdy přísedící v pozici místopředsedy kontrolní rady podepsal
„výstup“ z konkrétního šetření (jehož výsledkem bylo, že kárná žaloba nebude vůči příbuzné
kárně obviněného v této věci podána).
[34] Přísedící kárného senátu se především při podpisu dokumentu s výsledky šetření
bezpochyby seznámil, má na skutečnosti zjištěné v souvislosti s výsledkem šetření nějaký názor,
a tudíž i jisté předporozumění k bodu I. kárného návrhu směřujícího vůči obviněnému. Ostatně
jak již bylo uvedeno v bodu 23 tohoto rozhodnutí, dokument o odložení stížnosti cituje mj. právě
nevhodné chování kárně obviněného vůči jeho rodině.
[35] I kdyby přísedící jako místopředseda kontrolní rady skutečně o rozhodnutí účastníky
řízení „toliko“ fakticky obeznámil, jednalo by se přinejmenším o nepřímý podíl na úkonech,
na základě kterých nelze vyloučit pochybnosti o nepodjatosti přísedícího na základě jeho poměru
k věci. Je přitom třeba zdůraznit, že přísedícím namítané „obeznámení“ nepředstavovalo prostý
přípis, kdy a jakým způsobem bylo rozhodnuto, ale jednalo se o podrobné vypořádání
a vysvětlení důvodů odložení stížnosti, jehož součástí byl právě popis osobní a rodinné situace
kárně obviněného a souvisejících - z různých stran vyostřených - rodinných konfliktů.
[36] Jak Nejvyšší správní soud shrnul v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004-70,
„[n]estrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním
zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná
kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti,
ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti [I. ÚS 167/94, podtržení doplněno].
Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze
ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto
pochybnostem vedou (II. ÚS 105/01)“ (zvýrazněno rozhodujícím senátem v této věci).
[37] Závěry shora citované judikatury Nejvyšší správní soud vztáhl na projednávanou věc
a na jejím základě (a s vědomím, že je v kárném řízení rozhodováno pouze v jednom stupni),
shledal, že zde existují legitimní pochybnosti o nepodjatosti přísedícího kárného senátu
na základě jeho poměru k věci dle §8 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §10 zákona o řízení ve věcech
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.
[38] Přísedícím namítaná skutečnost, že v předešlém kárném řízení vedeném pod sp. zn.
11 Kss 4/2017 obviněný námitku podjatosti vůči němu nevznesl, je nepodstatná pro rozhodnutí
o jeho (ne)podjatosti v nynější věci. Procesní postup účastníka řízení v související věci (zahrnující
i jeho eventuální pasivitu) totiž nemá vliv na právo tohoto účastníka v pozdějších věcech učinit
procesní kroky vedoucí k zajištění práva dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod. Taková okolnost tedy nevylučuje ani právo kárně obviněného vznést tuto námitky
v pozdějším řízení, pakliže se takové vede, přičemž je povinností soudu o ní samostatně
rozhodnout.
[39] Nadto je soudu z jeho úřední činnosti jako soudu kárného známo, že předmětem
předešlého kárného řízení vedeného pod sp. zn. 11 Kss 4/2017 bylo výhradně jednání kárně
obviněného, které nijak nesouviselo s jeho rodinnou situací. Mimo jiných možných důvodů
je tak snadno představitelné, že tehdy námitku podjatosti nevznesl s vědomím, že vyřízení
stížnosti na jeho tchýni přísedícím kárného senátu nezakládalo vztah tohoto přísedícího k tehdy
projednávané věci.
III. Závěr
[40] Nejvyšší správní soud s ohledem na všechny shora uvedené okolnosti shledal, že lze mít
objektivní pochybnosti o nepodjatosti přísedícího JUDr. Petra Poledne v dané věci. Námitka
podjatosti je tedy důvodná. Soud proto rozhodl podle §8 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §10 zákona
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, o vyloučení přísedícího
kárného senátu Nejvyššího správního soudu z řad advokátů JUDr. Petra Poledne z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 11 Kss 6/2018.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu