ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.75.2019:14
sp. zn. Nao 75/2019 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, pracoviště v Ústí nad Labem, se sídlem Dlouhá
3359, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2019, č. j.
2514375/18/2501-80542-507591, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15
Af 9/2019, o vyloučení soudců z projednávání a rozhodnutí věci,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., JUDr. Petr
Černý, Ph.D., Mgr. Václav Trajer a Mgr. Ing. Martin Jakub Brus, n e j s ou vyloučeni
z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 15 Af 9/2019.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o žalobě proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, vedeném
u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. 15 Af 9/2019, namítl
podjatost „předsedkyně senátu JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. i všech soudců Krajského soudu v Ústí
nad Labem (delegace nutná), neboť se zřetelem na jejich poměr k věci a zejména k účastníkům a jejich zástupcům
(zjevně nepřátelský poměr k žalobci i osobám mu blízkým – viz předchozí věci) jsou tu objektivní a nevyvratitelné
důvody pochybovat o jejich nepodjatosti.“
[2] K námitce se vyjádřili všichni čtyři soudci soudního oddělení (senátu) 15 Af příslušného
krajského soudu, do kterého předmětná věc napadla – předsedkyně senátu JUDr. Markéta
Lehká, Ph.D., a soudci JUDr. Petr Černý, Ph.D., Mgr. Václav Trajer a Mgr. Ing. Martin Jakub
Brus, přičemž žádný z nich neshledal důvody zavdávající pochybnosti o jejich nepodjatosti.
[3] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva
na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je jedním z hlavních
předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1
Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující
vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu
řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je třeba vnímat i v rovině
objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodovat
o této otázce se však musí na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu
ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
„jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým je
věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný.
Proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných
důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
[6] V projednávané věci však žalobce žádný konkrétní závažný důvod, pro který by bylo
možné dovozovat podjatost soudců, neuvedl. Zůstal pouze v rovině obecného tvrzení,
resp. nesouhlasu s obsazením soudu pro jeho nepřátelský poměr k jeho osobě a osobám
mu blízkým, což nelze považovat za legitimní důvod pro vyloučení soudce z rozhodování věci.
Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců může totiž s ohledem na výše uvedené
vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se vztahu soudců k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Žalobce Nejvyššímu správnímu soudu žádné takové tvrzení
o podjatosti namítaných soudců nesdělil. A pokud snad spatřoval žalobce „zjevně nepřátelský poměr“
jmenovaných soudců v jejich rozhodování v jiných (předchozích) věcech, dlužno dodat,
že z již výše citovaného §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s., vyplývá, že skutečnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, nejsou
(samy o sobě) důvodem k jeho vyloučení.
[7] Jinými slovy – Nejvyšší správní soud v rámci řízení o námitce podjatosti nepřezkoumává
věcnou správnost procesního postupu soudce v daném řízení ani jeho rozhodvací činnost
v řízeních jiných. I přesto mohou nastat jisté specifické skutečnosti – např. forma jednání
a způsob vystupování soudce či celkový průběh ústního jednání, které mohou být pro posouzení
námitky podjatosti důležité. Na jejich základě si totiž soud může učinit náhled na vnější stránku
nestrannosti, tj. posoudit, zda v projednávané věci existují objektivní okolnosti, které by mohly
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má určitý, nikoliv nezaujatý vztah k věci,
účastníkům nebo jejich zástupcům ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 12. 2018, č. j. Nao 164/2018 – 83). V nyní projednávané věci
však Nejvyšší správní soud žádné shora naznačené skutečnosti, na základě kterých by bylo možné
dovozovat objektivní pochybnosti o nepodjatosti dotčených soudců, neshledal (ostatně žalobce je
ani nijak blíže nespecifikoval).
[8] S ohledem na výše uvedené tedy dospěl Nejvyšší správní soud v posuzované věci
k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci JUDr. Markéta Lehká, Ph.D.,
JUDr. Petr Černý, Ph.D., Mgr. Václav Trajer a Mgr. Ing. Martin Jakub Brus byli vyloučeni
z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci; proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2019
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu