ECLI:CZ:NSS:2020:1.ADS.123.2020:40
sp. zn. 1 Ads 123/2020 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: I. Š., zastoupena
Mgr. Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha
2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2019, č. j. MPSV-2019/164633-923, sp. zn.
SZ/MPSV-2019/164433-923, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2020, č. j. 18 Ad 32/2019 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátovi Mgr. Petru Křížákovi, MBA, LL.M.,
se p ři zn áv á o d měn a za zastupování ve výši 3.146 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala dne 24. 4. 2019 žádost o dávku pěstounské péče – odměnu pěstouna
u Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě (dále jen „správní orgán I. stupně“), neboť
je pěstounkou svých dvou nezletilých vnoučat Sebastiána a Vanesy. V rámci posouzení žádosti
si správní orgán I. stupně ve smyslu §47j odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní
ochraně dětí (dále jen „zákon o SPOD“), vyžádal vyjádření Magistrátu města Ostravy, odboru
sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen „OSPOD“). OSPOD neshledal péči žalobkyně o její
vnoučata jako zřetele hodnou pro přiznání odměny pěstouna. Správní orgán I. stupně s odkazem
na vyjádření OSPOD žádost žalobkyně zamítl.
[2] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaný
zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Dle žalovaného jsou potřeby dětí
dostatečně zajištěny příspěvky na úhradu potřeb dítěte (ve výši 11.010 Kč měsíčně za obě děti)
a přídavky na dítě (ve výši 1.110 Kč měsíčně za obě děti). Dodal, že žalobkyně nadto pobírá
příspěvek na bydlení (7.045 měsíčně za období duben až červen 2019), příspěvek na živobytí (401
Kč měsíčně) a doplatek na bydlení (1.901 Kč měsíčně). Byl jí přiznán příspěvek při převzetí dítěte
(ve výši 17.000 Kč za obě děti) a tato dávka jí byla vyplacena v květnu 2019. Převzetím dětí
do pěstounské péče přitom nedošlo ke zvýšení nákladů domácnosti, neboť již předtím byly děti
žalobkyni svěřeny do péče a výživy. Podle žalovaného nelze případ shledat jako hodný zvláštního
zřetele ani z důvodu zdravotního stavu dětí a blížícího se nástupu vnuka do školy, neboť
příspěvek na úhradu potřeb dítěte se zvyšuje v závislosti na věku dítěte.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“), který ji zamítl. Ztotožnil se s žalovaným, že se nejedná o případ hodný
zvláštního zřetele. Sociální situaci žalobkyně nelze hodnotit tak, že by důsledek svěření dětí
do pěstounské péče měl za následek podstatné snížení životní úrovně. Zdravotní stav nezletilých
dětí nevyžaduje podstatně zvýšené náklady – žalobkyně dosud vynaložila pouze 300 Kč
za dýchací přístroj pro S.. Nejedná se o poživatelku starobního či invalidního důchodu jako
jediného zdroje příjmů, žalobkyně je pracovně schopná, je evidována u správního orgánu
I. stupně v seznamu uchazečů o zaměstnání.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností
dle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský
soud dle ní porušil zásadu materiální pravdy zakotvenou v §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád (dále jen „s. ř.“), a z napadeného rozsudku není rovněž zřejmé, z jakých úvah soud vycházel
při naplňování zásady volného hodnocení důkazů.
[5] Vyživovací povinnost, pokud ji nejsou schopni plnit sami rodiče, přechází na vzdálenější
příbuzné pouze tehdy, pokud rodiče svou povinnost neplní z objektivních důvodů. Rodiče V. a S.
neplatí výživné, neboť matka je ve výkonu vazby a otec je závislý na drogách. Nejedná se tedy o
objektivní důvody. Stěžovatelka má tedy za to, že vyživovací povinnost ke svým vnoučatům na ni
nepřešla.
[6] Stěžovatelka pobírá různé sociální dávky celkem ve výši 14.422 Kč. Nemůže se nechat
zaměstnat, neboť se stará o čtyři děti (kromě vnoučat ještě o dvě vlastní děti) a s péčí
o ně jí nemá kdo pomoci. Její životní úroveň se pěstounskou péči zhoršila a nástupem nezletilých
do školy se náklady na jejich výchovu a výživu podstatně zvýší, což však soud opomněl zohlednit.
[7] Dále má stěžovatelka za to, že soud podcenil přezkum výkladu pojmu „případ hodný
zvláštního zřetele“. Nevycházel ze všech okolností jejího případu, ale jen z přehledu jejích příjmů
a z vyjádření OSPOD. Nadto tvrdí, že vyjádření OSPOD nemá závaznou právní povahu
a rozhodování o odměně pěstouna nesmí vycházet pouze z něj (srov. rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 29. 6. 2015, č. j. 3 Ad 8/2013-35).
[8] Správní orgány rovněž pochybily, neboť při interpretaci neurčitého pojmu „případ hodný
zvláštního zřetele“ nepostupovaly v souladu s pravidly výkladu neurčitých právních pojmů, která
formuloval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek je zákonný
a přezkoumatelný. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační
stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti
rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[11] Po posouzení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[12] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. pro vady řízení před správním orgánem, které uplatňovala v žalobě a pro které měl krajský
soud napadené rozhodnutí zrušit. Tvrdí, že žalovaný nesprávně posoudil, zda je její případ hodný
zvláštního zřetele, což by zakládalo důvod pro přiznání odměny pěstouna jako jedné z dávek
pěstounské péče. Krajský soud pak pochybil, pokud hodnocení žalovaného převzal
a nedostatečně přezkoumal.
[13] Podle §47j odst. 3 zákona o SPOD odměna pěstouna podle odstavce 1 písm. a) a b) [pozn. NSS:
je-li pečováno o jedno nebo dvě děti] náleží osobě pečující nebo osobě v evidenci, která je rodičem nebo
prarodičem otce nebo matky svěřeného dítěte, pouze v případech hodných zvláštního zřetele, zejména s ohledem
na sociální a majetkové poměry osoby pečující nebo osoby v evidenci a jejich rodiny a s přihlédnutím
ke zdravotnímu stavu dítěte. Pro účely rozhodnutí o přiznání odměny pěstouna je krajská pobočka Úřadu práce
povinna si vyžádat vyjádření příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
[14] Zákonná koncepce vychází z předpokladu odvozené vyživovací povinnosti prarodičů
[§910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)]. V situacích, ve kterých
nemohou zajistit osobní péči o dítě jeho rodiče, a dítě je z tohoto důvodu svěřeno do pěstounské
péče prarodiče nebo prarodičů, plní prarodiče výkonem pěstounské péče zároveň i svou
vyživovací povinnost k dítěti, což naopak neplatí pro žádné jiné pěstouny zajišťující péči o dítě
včetně pěstounů z řad příbuzných v linii pobočné. Vzhledem k tomu je opodstatněné ustanovení
jiného režimu odměňování za výkon pěstounské péče u pěstounů – prarodiče a zakotvení
fakultativního nároku prarodiče na odměnu za výkon pěstounské péče (totožně viz rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2019, č. j. 17 Ad 6/2019-27).
[15] Při posuzování naplnění pojmu „případ hodný zvláštního zřetele“ se tedy neposuzuje,
zda vyživovací povinnost na prarodiče přešla či nikoli. Zákonná koncepce odměňování prarodičů
– pěstounů z tohoto předpokladu již vychází a stojí na něm. Není proto povinností správních
orgánů rozhodujících o přiznání odměny pěstouna posuzovat, zda rodiče neplní svou vyživovací
povinnost z objektivních důvodů či nikoli, a zda tedy vyživovací povinnost na prarodiče přešla
či nepřešla, jak se domnívá stěžovatelka.
[16] Zákonodárce přijatou úpravou mínil odměnu pěstouna prarodiči záměrně stanovit jako
fakultativní nárok, a to za situace zvláštního zřetele hodného. Výklad tohoto ustanovení
s neurčitým právním pojmem pak náleží správnímu orgánu a správním soudům při přezkumu
správních rozhodnutí (k výkladu neurčitého právního pojmu a rozsahu jeho přezkumu
ze strany správních soudů viz například usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2014, č. j.
8 As 37/2011-154, č. 3073/2014 Sb. NSS).
[17] Výklad neurčitého právního pojmu případ hodný zvláštního zřetele a jeho aplikace
v rozhodování o odměně pěstouna musí v každé individuální věci zohlednit odvozenou
vyživovací povinnost prarodičů, zabránit případnému zneužívání dávky a zároveň předejít situaci,
kdy by nedostatek finančních prostředků negativně ovlivnil péči o dítě (k tomu Rogalewiczová,
R., Cilečková, K., Kapitán, Z., Doležal, M. a kol. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí.
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 495 – 499).
[18] Nezbytným podkladem pro rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce ve věci přiznání
odměny pěstouna je vyjádření příslušného OSPOD, bez nějž nemůže krajská pobočka Úřadu
práce o žádosti zásadně rozhodnout. Právě tento orgán sociálně-právní ochrany dětí by totiž měl
mít nejvíce informací, jak ze spisové dokumentace, tak z návštěv dítěte a pečující osoby v místě
jejich bydliště (rovněž viz Rogalewiczová, R. a spol. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí.
Komentář).
[19] Podle §50 odst. 1 a odst. 4 s. ř. mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy
účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních
orgánů nebo orgánů veřejné moci (zdůraznění doplněno), jakož i skutečnosti obecně známé. Pokud
zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména
důkazy, podle své úvahy. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
[20] Podle §3 s. ř. nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky
uvedenými v §2 s. ř. (zásada materiální pravdy).
[21] Stěžovatelka má pravdu v tom, že vyjádření OSPOD skutečně nebylo pro správní orgán
I. stupně ani žalovaného závazné (ostatně nic takového ani správní orgány netvrdily). Zákon totiž
ani nestanoví, že je pro správní orgány závazné. Žalovaný i správní orgán I. stupně mají vyjádření
hodnotit v souladu s §50 odst. 4 s. ř. jako jeden z podkladů pro vydání rozhodnutí a pečlivě
přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, což mu ostatně ukládá i §47j odst. 3 zákona o SPOD
(obdobně též rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2015, č. j. 3 Ad 8/2013-35).
[22] Pokud vyjádření OSPOD obsahuje pouze obecné konstatování, že případ žadatele není
hodný zvláštního zřetele, měly by si správní orgány rozhodující o odměně pěstouna
pro své rozhodování do spisové dokumentace pořídit další doklady. V opačném případě totiž
poruší zásadu materiální pravdy - nezjistí skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti. Své rozhodnutí musí také náležitě odůvodnit.
[23] Správní orgán I. stupně tak neučinil a ve svém rozhodování vycházel výhradně
ze stanoviska OSPOD, čímž porušil zásadu materiální pravdy zakotvenou v §3 s. ř. Žalovaný
však toto pochybení správního orgánu I. stupně napravil. Pro hodnocení sociálních
a majetkových poměrů stěžovatelky si obstaral podklady jednak ze své vlastní rozhodovací
činnosti a dále od Exekutorského úřadu Jeseník. Z nich mj. zjistil, že výše příspěvků na úhradu
potřeb dítěte a přídavků na děti dosahuje v součtu výše 12.120 Kč měsíčně, což považoval
za dostatečné na pokrytí nákladů péče o dvě děti. Zjistil také (a v rozhodnutí uvedl),
že stěžovatelce byl přiznán příspěvek při převzetí dítěte ve výši 17.000 Kč za obě děti jako další
z druhů dávek pěstounské péče (vyplacen jí byl tři měsíce před vydáním rozhodnutí žalovaného).
Stěžovatelka je nadto příjemcem dávek pomoci v hmotné nouzi (v součtu ve výši 2.302 Kč
měsíčně) a státní sociální podpory (stěžovatelka pobírala příspěvek na bydlení ve výši 7.045 Kč
měsíčně). Její příjem v porovnání s tvrzenými výdaji na bydlení (9.800 Kč) považoval žalovaný
za dostatečný. Neshledal tedy, že by nepřiznáním odměny pěstouna mohlo dojít ke snížení
životní úrovně obou dětí. Dostatečně se zabýval rovněž zdravotním stavem obou dětí.
[24] Žalovaný se vyjádřil i k dalším skutečnostem, které stěžovatelka v odvolání (stejně jako
posléze v žalobě a kasační stížnosti) označila za důvody, proč je její případ hodný zvláštního
zřetele. Jak správně uvedl žalovaný, nárůst výdajů spojený s budoucím nástupem vnuka do školy
je kompenzován navýšením příspěvku na úhradu potřeb dítěte, které vyplývá přímo ze zákona.
K této kompenzaci neslouží přiznání odměny pěstouna.
[25] Kasační soud proto uzavírá, že žalovaný při posouzení, zda případ stěžovatelky
je případem zvláštního zřetele hodným, přihlédl jak k zákonným kritériím, tedy sociální
a majetkové situaci stěžovatelky a ke zdravotnímu stavu jí svěřených vnoučat, tak se vypořádal
se všemi namítanými skutečnostmi, ze kterých sama stěžovatelka dovozovala, že její případ
je hodným zvláštního zřetele. Nepochybil ani krajský soud, který se s hodnocením žalovaného
ztotožnil. Podle názoru kasačního soudu skutečně není dána žádná okolnost, která by přiznání
odměny pěstouna odůvodňovala.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle §110 odst. 1
s. ř. s.
[27] Výroky o náhradě nákladů řízení se opírají o §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení podle §60
odst. 2 s. ř. s.
[28] Nejvyšší správní soud ustanovil usnesením ze dne 9. 4. 2020, č. j. 1 Ads 123/2020-23,
stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokáta Mgr. Petra Křížáka, MBA, LL.M.
Ustanovenému zástupci soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava
zastoupení a doplnění kasační stížnosti) ve výši 2.000 Kč [§11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení
s §7 bodem 3. a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu], a dále paušální
náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby ve výši celkem 600 Kč podle §13 odst. 4
advokátního tarifu, celkově tedy 2.600 Kč. Tuto částku soud zvýšil o 546 Kč připadající na daň
z přidané hodnoty, kterou je advokát jako plátce DPH povinen odvést (§57 odst. 2 s. ř. s.).
Částka v celkové výši 3.146 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu