ECLI:CZ:NSS:2020:1.ADS.137.2020:28
sp. zn. 1 Ads 137/2020 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: J. M., zastoupena JUDr.
Petrem Cardou, advokátem se sídlem Pod Věží 121/3, Svitavy, proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 2. 2019, č. j. MPSV-2019/27544-919, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 11. 3. 2020, č.
j. 52 Ad 9/2019 – 124,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalovaný n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Petru Cardovi, advokátovi se sídlem Pod Věží
121/3, Svitavy, se n ep ři zn áv á odměna za zastupování.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala dne 17. 10. 2018 žádost o mimořádnou okamžitou pomoc na nezbytný
jednorázový výdaj – nákup dřevěných briket na topnou sezonu 2018/2019 – ve výši 18.000 Kč.
Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Pardubicích, Kontaktní pracoviště Polička (dále jen „správní
orgán I. stupně“), nejprve vydal dne 23. 10. 2018 rozhodnutí, jímž dle §36 a násl. zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, přiznal žalobkyni dávku mimořádné okamžité
pomoci ve výši 5.000 Kč. Žalovaný toto rozhodnutí k odvolání žalobkyně zrušil
pro nepřezkoumatelnost a vrátil věc správnímu orgánu I. stupně k novému projednání.
[2] Správní orgán I. stupně poté vydal dne 7. 1. 2019 rozhodnutí č. j. 96/2019/POL, kterým
žalobkyni přiznal dávku opět ve výši 5.000 Kč. Výši dávky odůvodnil tak, že vycházel z údajů
zveřejněných na stránkách Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“), podle nichž
je průměrná roční spotřeba dřevěných pelet v domácnostech pro byty v Pardubickém kraji
18.000 Kč. Tuto částku ponížil o 30 % z důvodu, že žalobkyně vytápí dům dřevěnými briketami
pouze ze 70 %, ve zbylé části topí elektřinou. Od ponížené částky 12.600 Kč následně odečetl
částku 8.952 Kč rovnající dvanáctinásobku započítávané částky 746 Kč, jež žalobkyně dostává
každý měsíc v rámci příspěvku na bydlení. Správní orgán I. stupně rovněž vyšel ze skutečnosti,
že potřeba nakoupit palivové dřevo je žalobkyni předem známa, není to nenadálá událost, navíc
o dávku mimořádné okamžité pomoci na nákup briket žádá každoročně.
[3] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaný
v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl. Ztotožnil se tak se závěry správního orgánu
I. stupně, k nimž doplnil, že z tabulky ČSÚ navíc vyplývá, že částka 18.000 Kč se týká dřevěných
pelet, zatímco spotřebu dřevěných briket požadovaných žalobkyní hodnotí jiná tabulka ĆSÚ
částkou 7.000 Kč/rok. Hodnota, ze které správní orgán I. stupně vycházel (18.000 Kč)
je tak spíše nadhodnocena, tedy je pro žalobkyni výhodnější. Žalobkyni byla na základě diskreční
pravomoci správního orgánu I. stupně přiznána dávka v adekvátní výši.
II. Rozsudek krajského soudu
[4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, které krajský soud vyhověl,
napadené rozhodnutí zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti a vrátil věc žalovanému k dalšímu
řízení.
[5] Krajský soud správním orgánům vytkl, že při stanovení pravděpodobných ročních výdajů
stěžovatelky na vytápění vycházely z dokumentu ČSÚ nazvaného „Roční spotřeba dřevěných
pelet v domácnostech“, který však nelze chápat jako ukazatel průměrných ročních nákladů
na vytápění dle jednotlivých krajů. To je zřejmé již při prvotním pohledu na hodnoty v posledním
sloupci (průměrné náklady na domácnost), kde jsou patrné enormní výkyvy jednotlivých hodnot
v závislosti na krajích (např. náklady na vytápění v Pardubickém kraji jsou zde dvojnásobně
vysoké oproti těm v sousedním Královéhradeckém kraji). Tento dokument ČSÚ tak přestavuje
spíše statistický údaj o spotřebě (nákupu) uvedené komodity, bez ohledu na skutečně
„protopené“ množství. Dokument se navíc týkal dřevěných pelet namísto dřevěných briket,
o jejichž úhradu žalobkyně žádala. Navíc, byly-li by použité hodnoty pravdivé a správní orgán
by namísto z hodnoty 7.000 Kč (dle obdobného dokumentu zveřejněného na stránkách ČSÚ
týkajícího se dřevěných briket) za dřevěné brikety vycházel z hodnoty 18.000 Kč za dřevěné
pelety (kterými žalobkyně netopí), tedy vycházel by z hodnoty o 11.000 Kč vyšší, popřel
by tím účel smysluplného posouzení nároku na dávku v konkrétní výši. Dle soudu tak existovaly
pochybnosti o relevanci zmíněné tabulky, a proto se měl správní orgán podrobněji zabývat
a vypořádat s důkazním návrhem žalobkyně, tj. s předloženou tabulkou průměrných nákladů.
Zároveň se měl zabývat dalšími okolnostmi podstatnými pro stanovení výdajů stěžovatelky
na vytápění, jako jsou stav domu, region, v němž se dům nachází atd.
[6] Krajský soud tedy zavázal žalovaného, aby v dalším řízení důkladně zjistil alespoň
pravděpodobné roční náklady na vytápění v domě žalobkyně, popřípadě, aby vyšel
z věrohodných statistických dat blízkých místu jejího bydliště a vzal přitom v úvahu i další
faktory, které mohou mít vliv na vyšší či nižší náklady na vytápění, než je statistický průměr např.
v rámci kraje.
III. Kasační stížnost
[7] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[8] Nejprve stěžovatel brojil proti závěru krajského soudu o irelevanci tabulky ČSÚ,
z níž správní orgán I. stupně vyšel při stanovení průměrných výdajů žalobkyně na vytápění
pevnými palivy. Uvedl, že odlišnosti v nákladech dle jednotlivých krajů vyjádřené v této tabulce
jsou způsobeny preferencí užitého paliva. K poznámce soudu, že uvedený dokument je třeba
vnímat spíše jako statistický údaj o spotřebě – nákupu uvedené komodity, stěžovatel poznamenal,
že za náklad na vytápění lze považovat určité množství dané komodity, které je třeba zakoupit
pro topnou sezonu dle znalostí z předchozího období. Jedná se tak o údaj o nákupu, ale zároveň
i o spotřebě. V dokumentu je označena celková spotřeba za jednotlivé kraje a ve sloupci
„průměrné náklady na domácnost“ jejich vyčíslení v korunách na byt. Pokud by tyto hodnoty
neměly vykazovat průměrnou spotřebu dané komodity, není zřejmé, proč by ČSÚ uvedený
dokument označil jako „Roční spotřeba dřevěných pelet v domácnostech“. Podle stěžovatele
tak při shromažďování údajů o ročních výdajích na vytápění není možno vycházet
z objektivnějšího zdroje, než jaký poskytuje ČSÚ. Krajský soud ani neoznačil alternativu
k uvedenému zdroji.
[9] Stěžovatel uznal, že si byl vědom nesrovnalosti v rozhodnutí správního orgánu I. stupně
spočívající v tom, že se uvedená tabulka ČSÚ týkala dřevěných pelet namísto dřevěných briket,
nepovažoval však tento rozpor za výrazně závažný. S ohledem na skutečnost, že se jedná
o nenárokovou dávku mimořádné okamžité pomoci, a že zjišťované údaje jsou hodnoceny
v rovině pravděpodobných údajů, byla situace vyhodnocena ve prospěch žalobkyně. Stěžovatel
má za to, že jednal v souladu se zákonem a v jeho mezích.
[10] K výtce soudu týkající se odmítnutí důkazního návrhu žalobkyně (tabulka průměrných
nákladů – na www.tbz-info.cz) stěžovatel uvedl, že vysvětlení bylo obsaženo v jeho rozhodnutí,
které předcházelo nyní napadenému rozhodnutí. Zde stěžovatel vysvětlil, že žalobkyně odkázala
na blíže neurčený zdroj informací, který označila za veřejně známé ceny vytápění v České
republice. V nyní napadeném rozhodnutí se sice k tomuto návrhu již nevyjádřil, to však
s ohledem na své přesvědčení, že pro stanovení výše dávky byl využit relevantní zdroj dat ČSÚ.
[11] Stěžovatel dále poznamenal, že převzal tvrzení žalobkyně, že topí pevnými palivy
ze 70 %, neboť má dle zákona o pomoci v hmotné nouzi vycházet z tiskopisu Informace
o užívaném bytu, jakožto náležitosti žádosti o příspěvek na živobytí, jehož je žalobkyně
příjemcem. S ohledem na povinnost správního orgánu postupovat tak, aby nikomu nevznikaly
zbytečné náklady, nebylo podle stěžovatele v rozporu se zákonem převzít tuto informaci jako
rozhodnou i pro dávku mimořádné okamžité pomoci. Stěžovatel rovněž uvedl, že důvodem, proč
došlo ke krácení této dávky o 100 % částky za pevná paliva, byla skutečnost, že žalobkyně
takovou částku skutečně obdržela v rámci systému státní sociální podpory – příspěvku na bydlení.
Do nákladů na bydlení přitom byla za každý měsíc předmětného období započítána částka
746 Kč za pevná paliva dle §1 odst. 2 nařízení vlády č. 407/2017 Sb., ročně se tedy jednalo
o částku 8.952 Kč. Tuto částku by si měla žalobkyně odkládat z příspěvku na bydlení pro účely
nákupu dřevěných pelet, neboť za tímto účelem byla dávka poskytnuta. Z toho důvodu byla tato
částka odečtena od dávky mimořádné okamžité pomoci.
IV. Vyjádření žalobkyně
[12] Žalobkyně ve svém vyjádření vyslovila souhlas se závěrem krajského soudu, že stěžovatel
použil nesprávné podklady pro výpočet ročního výdaje na vytápění jejího domu. Stěžovatel
též ignoroval důkazní návrh žalobkyně – tabulku nákladů na vytápění různými druhy paliv
pro Pardubický kraj v roce 2018/2019. Není pravda, že by se jednalo o blíže neurčený zdroj
informací, naopak šlo o relevantní informace dostupné na internetu.
[13] Na pravdě se nezakládá ani tvrzení stěžovatele, že žalobkyně skutečně obdržela částku
746 Kč měsíčně v rámci příspěvku na bydlení, a tuto částku že si měla odkládat na zakoupení
dřevěných briket. Krajský soud se tímto vůbec nezabýval a unikl mu návrh žalobkyně vyžádat
si příslušné správní spisy týkající se příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení. Z těch je zřejmé,
že v rámci uvedených dávek nedostala částku na úhradu pevných paliv – dřevěných briket.
[14] Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek ponechal
a pouze zajistil, aby bylo v dalším řízení před správními orgány provedeno dokazování týkající
se spisů příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Podle §36 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok na mimořádnou
okamžitou pomoc osoba uvedená v §2 odst. 4 a 5 téhož zákona, pokud je považována za osobu
v hmotné nouzi.
[18] Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi podle §2 odst. 4
citovaného zákona považovat „osobu, kterou postihne vážná mimořádná událost a jejíž celkové sociální
a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami; vážnou
mimořádnou událostí se rozumí zejména živelní pohroma (například povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné
pohromy, zemětřesení), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie“.
[19] Podle §2 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi
považovat za osobu v hmotné nouzi též „osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním
a majetkovým poměrům dostatečné prostředky a) k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména
se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu
nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků,
a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu, nebo b) na úhradu nákladů spojených s pořízením nebo opravou
nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby a na základní vybavení domácnosti a odůvodněných nákladů
souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte“.
[20] Zákon o pomoci v hmotné nouzi přitom upravuje dva typy dávek k zajištění základních
životních podmínek fyzických osob, a to dávky měsíčně se opakující (příspěvek na živobytí
a doplatek na bydlení) a dávky jednorázové označované souhrnně jako dávka mimořádné
okamžité pomoci. Příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení jsou základními prostředky
k zajištění osob nacházejících se v hmotné nouzi. Jedná se o dávky obligatorní, tedy takové,
na které vzniká nárok splněním podmínek stanovených zákonem. K zajištění základních
životních potřeb, nestačí-li k tomu dávky výše uvedené, lze přiznat v případě mimořádných
okolností ještě další jednorázovou dávku okamžité mimořádné pomoci. Tato dávka je však
fakultativní a její přiznání je ponecháno na správním uvážení příslušného správního orgánu.
Nárok na ni vzniká až rozhodnutím o jejím přiznání. Tato dávka má hradit výdaje „jednorázové
a v podstatě nahodilé“ (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 87/2012 - 39, ze dne
23. 11. 2011, č. j. 3 Ads 113/2011 - 46, č. 2582/2012 Sb. NSS, ze dne 18. 9. 2013, č. j.
6 Ads 39/2013 - 29, ze dne 20. 11. 2013, č. j. 3 Ads 7/2013 - 31, či ze dne 17. 4. 2014, č. j.
4 Ads 27/2014 - 28).
[21] V nyní posuzovaném případě žádala žalobkyně o dávku mimořádné okamžité pomoci
na nákup dřevěných briket na topnou sezonu 2018/2019. V kontextu výše uvedeného soud
poznamenává, že se nejedná o typický „jednorázový a v podstatě nahodilý“ výdaj, na jehož
úhradu by byla požadovaná dávka určena. Naopak jde o výdaj očekávaný a pravidelný, z hlediska
uvedeného systému pomoci v hmotné nouzi by tedy k jeho úhradě měly sloužit primárně
prostředky získané v rámci opakujících se dávek, případně prostředky z dávky státní sociální
pomoci - příspěvku na bydlení (dle §24 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální
podpoře). Dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu takového výdaje lze proto přiznat
jen ve zcela výjimečných případech, pokud to odůvodňují konkrétní okolnosti na straně žadatele
(k tomu viz např. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2016, č. j. 1 Ads 45/2016 – 20, ve kterém soud
uznal, že ve zcela výjimečných případech lze dávku mimořádné okamžité pomoci přiznat
i na základě žádosti požadující uhrazení vzniklého nedoplatku na energie, které by jinak měly
být hrazeny z příspěvku na bydlení, resp. doplatku na bydlení).
[22] Stěžovatel tak v napadeném rozhodnutí správně uvedl, že záleží na posouzení konkrétní
situace jednotlivce (případně s ním společně posuzovaných osob) a správním uvážení orgánu
pomoci v hmotné nouzi, zda dávku mimořádné okamžité pomoci přizná či nikoliv. Je třeba
přitom respektovat podmínky stanovené v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, zejména posuzovat
celkové příjmové, sociální a majetkové poměry žadatele, odůvodněnost výdaje a podobně.
[23] Nejvyšší správní soud však přisvědčuje krajskému soudu, že v posuzované věci správní
orgány výše uvedeným způsobem nepostupovaly. Jejich správní uvážení ohledně důvodů i výše
přiznané dávky je zcela nedostatečně odůvodněno a nevychází z relevantních podkladů.
Napadené rozhodnutí stěžovatele je tak nutno považovat za nepřezkoumatelné.
[24] Krajský soud dospěl ke správnému závěru, že tabulka zveřejněná na webových stránkách
ČSÚ nazvaná „Roční spotřeba dřevěných pelet v domácnostech“ nemá dostatečnou vypovídací
hodnotu pro stanovení přibližných nákladů žalobkyně na vytápění jejího domu dřevěnými
briketami. Tato tabulka totiž skutečně obsahuje spíše statistický údaj o průměrné spotřebě
uvedené komodity v Pardubickém kraji, který sám o sobě nemůže být dostatečným podkladem
pro určení konkrétní spotřeby stěžovatelky. Pro posouzení její individuální situace měly správní
orgány zohlednit zejména velikost jejího domu, jeho konkrétní umístnění, izolační vlastnosti
a podobně. Tato specifika vytápění domu žalobkyně však správní orgány zcela opominuly,
a jejich odhad spotřeby žalobkyně je tak naprosto nepodložený.
[25] Soud navíc nesouhlasí ani s navazujícími úvahami, které správní orgány vedly
ke stanovení výše dávky. Za značně nelogický považuje postup správního orgánu I. stupně, který
údaj o průměrných ročních nákladech na vytápění domácnosti uvedený v tabulce ČSÚ ponížil
o 30 % z důvodu, že žalobkyně vytápí svůj dům pevnými palivy toliko ze 70 % (tj. dle jejího
vyjádření topí dřevěnými briketami pouze přes den, kdy může přikládat do kamen, v noci používá
elektrické přímotopy). Z ničeho totiž nevyplývá, že by tato tabulka zohledňovala pouze
domácnosti, které topí výhradně (tj. ze 100 %) pevnými palivy. Uvedený odpočet se tedy nejeví
jako opodstatněný. Zejména je však podstatné, že ani samotný údaj o průměrné spotřebě
uvedený v tabulce nebyl pro určení spotřeby žalobkyně sám o sobě dostatečně vypovídající.
[26] Nadto správní orgán I. stupně vycházel z tabulky týkající se spotřeby dřevěných pelet,
přestože se na webových stránkách ČSÚ nachází stejná tabulka vztahující se ke spotřebě
dřevěných briket, jejichž úhradu žalobkyně požadovala. Tato tabulka přitom uváděla podstatně
nižší průměrné roční náklady na domácnost – 7.000 Kč, zatímco průměrné náklady na roční
spotřebu dřevěných pelet měly představovat 18.000 Kč. Stěžovatel si sice byl tohoto pochybení
správního orgánu I. stupně vědom, k jakékoliv úpravě výše dávky však nepřistoupil (byť uvedené
údaje považoval za relevantní podklad pro její stanovení) s tím, že údaje uvedené v tabulce
týkající se dřevěných pelet byly pro žalobkyni výhodnější. To však právě vypovídá o naprosté
absenci úvah správních orgánů ohledně skutečné spotřeby žalobkyně a zcela libovolném určení
výše dávky. Pokud by stěžovatel považoval údaje uvedené ve zmíněných tabulkách ČSÚ opravdu
za stěžejní podklad pro stanovení výše dávky, muselo by se v jeho úvaze promítnout, že tato
výchozí částka je o 11.000 Kč nižší než částka, ze které vycházel správní orgán I. stupně. Krajský
soud v této souvislosti zcela správně konstatoval, že pečlivé posouzení nároku na dávku ze strany
orgánů pomoci v hmotné nouzi má nejen zajistit, aby případně přiznaná dávka pokryla žadatelem
tvrzené a správním orgánem ověřené náklady, ale také vyloučit přiznání dávky ve vyšší částce,
než jakou žadatel na úhradu konkrétních nákladů fakticky potřebuje, a tedy zamezit plýtvání
prostředků státního rozpočtu.
[27] Stěžovateli lze nicméně přisvědčit, že při posuzování žádosti žalobkyně a určení výše
dávky bylo třeba vzít v úvahu, že v příspěvku na bydlení, jehož je žalobkyně příjemkyní,
je obsažena rovněž částka na úhradu pevných paliv. Soud se však neztotožňuje se závěrem
správních orgánů, že by z tohoto důvodu bylo namístě z žalobkyní požadované částky na úhradu
briket mechanicky odečíst částku rovnající se dvanáctinásobku měsíční částky 746 Kč určené
v rámci příspěvku na bydlení na úhradu pevných paliv. Takovou úvahu soud považuje za značně
zkratkovitou. Správní orgány totiž měly zejména zkoumat, zda žalobkyně skutečně nebyla
schopna – s ohledem na svou aktuální finanční situaci, i přes vyplácení jiných dávek určených
k úhradě nákladů spojených s bydlením, jednorázový výdaj na nákup dřevěných briket uhradit.
Žalobkyni však nelze dát za pravdu, že by bylo nutné, aby k tomu prováděly důkazy správním
spisem týkajícím se doplatku na bydlení, pokud jim byla známa měsíční částka tohoto příspěvku.
[28] S ohledem na nedostatek relevantních podkladů pro stanovení výše dávky tak krajský
soud správně konstatoval, že stěžovatel se měl zabývat rovněž žalobkyní navrhovaným důkazním
materiálem týkajícím se průměrné spotřeby dřevěných briket. Minimálně měl alespoň vysvětlit,
proč nepovažoval tento důkaz za relevantní. Není přitom dostatečné, že důvody jeho
neprovedení stěžovatel uvedl v rozhodnutí vydaném v rámci předchozího projednání věci.
Zjevně se přitom nejednalo o blíže neurčený zdroj informací, pokud stěžovatel sám v kasační
stížnosti odkázal na webovou stránku, z níž měly tyto údaje vycházet.
VI. Závěr a náklady řízení
[29] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[30] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, žádné náklady
jí však nevznikly (ani žádné náklady sama nevyčíslila), a proto soud rozhodl, že se jí náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[31] Žalobkyni byl usnesením krajského soudu ze dne 5. 9. 2019, č. j. 52 Ad 9/2019 – 81,
ustanoven zástupcem JUDr. Petr Carda, advokát. Podle §35 odst. 10 s. ř. s. platí, že zástupce
ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení
o kasační stížnosti. Hotové výdaje ustanoveného zástupce a odměnu za zastupování platí stát.
S ohledem na to, že ustanovený zástupce neučinil v řízení před Nejvyšším správním soudem
žádný úkon právní služby, soud mu odměnu za zastupování žalobkyně nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu