ECLI:CZ:NSS:2020:1.ADS.343.2019:41
sp. zn. 1 Ads 343/2019 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
Mgr. Vladimíra Doležala a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: M. N., zastoupena JUDr.
Lucií Strakovou, advokátkou se sídlem Babická 2379/1a, Praha 4, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, pracoviště Střední Čechy, se sídlem Sokolovská 855/225, Praha 9, o
žalobě proti sdělení žalované ze dne 21. 1. 2019, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019, čj. 13 Ad 8/2019 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ít á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Lucii Strakové se p ři zn áv á odměna
za zastupování ve výši 8.691 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Usnesením ze dne 20. 8. 2019, čj. 13 Ad 8/2019 – 36, Městský soud v Praze (dále jen
„městský soud“) odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
(dále jen „s. ř. s.“) žalobu ze dne 26 3. 2019, kterou se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví
uvedeného sdělení žalované ze dne 26. 2. 2019 a uložení povinnosti žalované k vydání nového
rozhodnutí. Městský soud zjistil, že žalobkyně byla uznána dočasně práce neschopnou ode dne
22. 1. 2018. Dne 21. 3. 2018 byla žalobkyně uznána invalidní na základě posudku Odboru
lékařské posudkové služby Pražské správy sociálního zabezpečení. Pražská správa
sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán“) proto uzavřela, že dočasná pracovní
neschopnost žalobkyně skončila dne 20. 4. 2018 podle §59 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.,
o nemocenském pojištění, třicátým dnem ode dne následujícího po dni, kdy byla žalobkyně
uznána invalidní. O tom správní orgán vyrozuměl žalobkyni přípisem ze dne 11. 6. 2018, čj. X.
Proti tomuto závěru žalobkyně ve svých podáních, která doručila i žalované, opakovaně brojila.
Žalovaná proto dopisem ze dne 21. 1. 2019, čj. X, sdělila žalobkyni, že její pracovní neschopnost
skončila ze zákona dne 20. 4. 2018. Následně žalovaná v dopise ze dne 26. 2. 2019, čj. X,
žalobkyni informovala, že pokud pracovní neschopnost skončila dle §59 odst. 2 zákona
o nemocenském pojištění, nevydává se o tom rozhodnutí. Městský soud tuto situaci vyhodnotil
souhlasně s žalovanou tak, že dočasná pracovní neschopnost podle §59 odst. 2 zákona
o nemocenském pojištění končí ze zákona, bez ohledu na jakékoliv úkony správního
orgánu provedené či neprovedené v této věci. Jde o rozdílnou situaci od případů, kdy podle §75
zákona o nemocenském pojištění je naopak rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní
neschopnosti předpokladem tohoto následku. Žalobou napadeným úkonem – dopisem
žalované ze dne 21. 1. 2019, čj. X, ani následným dopisem žalované ze dne 26. 2. 2019, čj. X, tedy
nebyla a ani nemohla být založena, změněna, zrušena nebo závazně určena práva nebo
povinnosti žalobkyně. Nejedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s. a předmětný úkon je
proto vyloučen ze soudního přezkumu podle §70 písm. a) s. ř. s.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení městského soudu kasační stížností
ze dne 12. 9. 2019, kterou navrhovala usnesení zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Namítala,
že v důsledku rozhodnutí městského soudu došlo k přenesení důsledků nesprávného
a nezákonného úředního postupu na účastníka řízení, který vycházel z nesprávného poučení
správního orgánu. Tento závěr nebyl blíže vysvětlen. Z obsahu žaloby je však zřejmé,
že jej stěžovatelka zřejmě opírala o předchozí sdělení správního orgánu o trvání dočasné pracovní
neschopnosti, které bylo teprve později změněno přezkoumávaným úkonem žalovaného.
Městský soud podle stěžovatelky také nijak nereagoval na žalobní bod, týkající se nesouladu
diagnózy způsobující zvýšení stupně invalidity a diagnózy, která byla důvodem dočasné pracovní
neschopnosti, kdy aplikací §59 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění došlo k porušení čl. 1
Listiny základních práv a svobod.
[3] V doplnění kasační stížnosti ze dne 15. 10. 2019 se stěžovatelka dovolávala materiálního
znaku rozhodnutí, které oba dopisy žalované nesou. Přitom odkazovala na rozsudek Nejvyššího
správního soudu čj. 1 Afs 147/2005 - 107, který řešil situaci při vydání faktického správního
rozhodnutí, aniž by postup byl upraven zvláštními procesními pravidly. Vzhledem k tomu
stěžovatelka dovodila, že pokud by nebylo možné rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti
soudně přezkoumat podle §65 s. ř. s., bylo by stěžovatelce odepřeno právo na soudní ochranu,
což je v rozporu s právem na spravedlivý proces. Protože tuto otázku posoudil městský soud
nesprávně, byl dán kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Pokud se pak městský
soud nevypořádal s věcnými námitkami stěžovatelky, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů, popřípadě jinou vadu řízení a je tak dán kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost přípustná ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[6] Po posouzení obsahu kasační stížnosti dospěl soud k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b),
d) a e) s. ř. s. Je -li však kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, lze uplatnit
pouze důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS). Pokud tedy stěžovatelka
namítala nesprávnost právních hodnocení městského soudu, pak se mohla týkat pouze toho,
zda lze či nelze žalobu projednat věcně, nikoli toho, zda byl napadený úkon žalované správný.
Protože takové posouzení bylo v odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí obsaženo, nelze
mu vytýkat nepřezkoumatelnost. Skutečnosti, jimiž stěžovatelka argumentovala při vysvětlování
svého pohledu na trvání dočasné pracovní neschopnosti, nejsou pro řízení o kasační stížnosti
významné a mohou se uplatnit jen při věcném posouzení práva stěžovatelky na výplatu dávek
nemocenského pojištění (viz bod [10] odůvodnění).
[8] Ohledně posouzení charakteru žalobou napadeného úkonu žalované, souhlasí Nejvyšší
správní soud se závěrem, který přijal městský soud. Ze systematiky právní úpravy dočasné
pracovní neschopnosti tak, jak je zakotvena v §55 a násl. zákona o nemocenském pojištění,
je zřejmé, že okolnost, s níž zákon v §59 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění spojuje
ukončení dočasné pracovní neschopnosti, nespočívá ve vydání rozhodnutí o ukončení dočasné
pracovní neschopnosti, nýbrž ve vystavení posudku okresní správy sociálního zabezpečení, jímž byl
pojištěnec uznán invalidním nebo invalidním ve vyšším stupni invalidity nebo v němž byl pojištěnec posudkem
České správy sociálního zabezpečení uznán invalidním nebo invalidním ve vyšším stupni invalidity na základě
výsledku řízení o námitkách. Rozhodnutím, tedy úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění,
ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti nepodřízené osoby (§65 odst. 1 s. ř. s.)
dochází k ukončování dočasné pracovní neschopnosti podle §59 odst. 1 nebo §75 zákona
o nemocenském pojištění. Posudek nebyl žalobou napaden, a protože se obě účastnice v základu
shodly na tom, že dopis žalované se týkal okolností skončení dočasné pracovní neschopnosti
stěžovatelky podle §59 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění, nebylo zjevně vydáno ani žádné
rozhodnutí, které by bylo způsobilé soudního přezkumu. Žalobou napadený úkon žalované tedy
nenaplňuje nejen formální znaky rozhodnutí (název úkonu, jeho náležitosti, zákonem stanovený
postup jeho vydání a případného přezkumu), ale není rozhodnutím ani z hlediska materiálního
pojetí (způsobilost zásahu do právních poměrů adresáta).
[9] Jestliže městský soud dospěl k závěru, že dopis žalované ze dne 21. 1. 2019 ani ze dne
26. 2. 2019 není rozhodnutím, pak také správně vyhodnotil, že tento úkon je podle §70 písm. a)
s. ř. s. ze soudního přezkumu vyloučen a žaloba, domáhající se takového přezkumu je podle §68
písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Usnesení městského soudu o odmítnutí nepřípustné žaloby
postupem podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. proto nelze nic vytknout.
[10] Naříká-li stěžovatelka nad tím, že odmítnutím žaloby ztrácí právo na soudní ochranu,
pak nevysvětlila, jakých práv stěžovatelky by se taková ochrana měla týkat. Jen stěží je možné
dovodit právo na akademické určení trvání dočasné pracovní neschopnosti, pokud nevyplývá
přímo ze zákona, nebo se přímo neprojevuje v právních poměrech stěžovatelky. Pokud
snad stěžovatelka s trváním dočasné pracovní neschopnosti spojuje právo na výplatu dávek
nemocenského pojištění (v této souvislosti viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 11. 2018, čj. 6 Ads 247/2018 – 27), pak jí jistě nic nebrání v tom, aby jej přímo uplatnila
u příslušného správního orgánu (§84 odst. 2 písm. a) bod 2 ve spojení s §108 a násl. zákona
o nemocenském pojištění), který o něm rozhodne podle §143 a násl. zákona o nemocenském
pojištění. Trvání či skončení dočasné pracovní neschopnosti stěžovatelky si pak posoudí
jako odpověď na předběžnou otázku.
IV. Závěr, náklady řízení a odměna ustanovené zástupkyně
[11] Z uvedeného je tedy zřejmé, že kasační stížnost není důvodná a proto jí Nejvyšší správní
soud výrokem I. zamítl v souladu s §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.
[12] Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení se opírají o §60 odst. 1 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné pak náklady nad rámec její úřední činnosti
v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
[13] Stěžovatelce byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2019, čj.
1 Ads 343/2019 - 10, ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Lucie Straková. Její odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů proto platí stát podle §35 odst. 10 ve spojení s §120
s. ř. s., jak bylo určeno výrokem IV.
[14] Výše odměny zástupkyně stěžovatelky byla stanovena za čtyři úkony právní služby
(1. příprava a převzetí věci, 2. porada se stěžovatelkou, 3. nahlédnutí do soudního spisu a 4. sepis
doplnění kasační stížnosti) v souladu s §35 odst. 2 s. ř. s. a §7, §9 odst. 2 a §11 vyhlášky
č. 176/1996 Sb., advokátní tarif, po 1.000 Kč, celkem tedy v částce 4.000 Kč. Nahrazované
hotové výdaje této zástupkyně byly určeny jako paušální náhrada provozních výdajů po 300 Kč
za každý výše zohledněný úkon právní služby, tj. v částce 1.200 Kč v souladu s §13 odst. 3
advokátního tarifu; výdaje spojené s cestou zástupkyně, resp. podzástupce stěžovatelky
k nahlédnutí do soudního spisu u Nejvyššího správního soudu v účtované částce 2.391 Kč
na trase dlouhé 202 km při průměrné spotřebě 5,5 l BA 95/100 km, počítané v souladu s §156
a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, analogicky a jako náhrada za promeškaný čas
zástupkyně, resp. podzástupce stěžovatelky při této cestě v délce 5,5 hodin podle §14 odst. 3
advokátního tarifu v částce 1.100 Kč. Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů dosáhla
8.691 Kč. Splatnost byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve spojení s §64 a 120 s. ř. s.
[15] Při určení výše odměny zástupkyně stěžovatelky nebylo přihlédnuto k další účtované
částce, související s dobou porady se stěžovatelkou, která byla vykázána v délce 2 hodin a 10
minut. S ohledem na rozsah kasačních bodů a jejich charakter nebylo zjevně nezbytné, aby tento
úkon nebyl proveden v době kratší dvou hodin. Soudu přitom nebyly sděleny konkrétní důvody,
pro které by snad bylo nezbytné poradu se stěžovatelkou vést delší dobu. Pokud tedy byla doba
činnosti zástupkyně stěžovatelky delší, nejde o účelný výkon funkce ustanovené zástupkyně, který
by bylo možné honorovat z veřejných zdrojů jako důvodný náklad ve smyslu §60 odst. 1
analogicky ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu