ECLI:CZ:NSS:2020:1.ADS.474.2019:21
sp. zn. 1 Ads 474/2019 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: P. S., zastoupen Mgr. Ladislavem
Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí
žalované ze dne 6. 6. 2019, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2019, č. j. 18 Ad 28/2019 – 45,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem Purkyňova
787/6, Ostrava, se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši 1.300 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 3. 2019, č. j. X, zamítla žádost žalobce o invalidní
důchod, neboť žalobce není invalidní ve smyslu §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí
námitky, které žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla. Na základě vypracovaného posudku
zjistila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je postižení
uvedené v kapitole V. přílohy vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb.,
kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a
upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity),
tj. disociální porucha osobnosti. Důsledkem této poruchy ve spojení s prodělanou hepatitidou je
pokles pracovní schopnosti žalobce o 20 %, nárok na invalidní důchod však vzniká až v případě
poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
napadeným rozsudkem zamítl. V souladu s požadavky zákona si krajský soud vyžádal odborný
lékařský posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise
stanovila u žalobce stejně jako posudková komise v rámci řízení o námitkách jako rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu disociální poruchu osobnosti s abúzem
návykových látek. Pokles pracovní schopnosti dle tohoto posudku činí u žalobce taktéž 20 %.
O úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku neměl krajský soud důvodu pochybovat.
Hepatopatie po hepatitidě B v roce 2012 a hepatitidě C v roce 2016 je v diagnostickém souhrnu
v posudku uvedena jako lehká porucha bez léčby. Tento nález není pokročilý, neboť u žalobce
nebyla zjištěna cirhóza ani fibróza. Krajský soud proto neshledal důvod vyžádat od posudkové
komise doplňující posudek.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační
stížností. Zpochybňuje úplnost a správnost posudku vyžádaného krajským soudem, neboť
ten se nezabýval zcela odlišným hodnocením rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele v posudku vyhotoveném ve správním řízení prvostupňovém oproti
posudku v řízení o námitkách. Aby mohl krajský soud zjistit přesnou příčinu poklesu pracovní
schopnosti stěžovatele, která nastala v důsledku výkonu funkce v zaměstnání, měl provést jeho
výslech nebo vyžádat doplňující posudek. Krajský soud svým nesprávným postupem nedostál
povinnosti odstranit existující nejasnosti, neúplnost a nesprávnost vyžádaného posudku.
[4] Napadený rozsudek je také nepřezkoumatelný, neboť toliko v obecné rovině odkazuje
na posudky posudkových komisí a přebírá jejich závěry o míře poklesu pracovní schopnosti
stěžovatele. Krajský soud se nevyjádřil k podstatě stěžovatelovy námitky, že posudek vyžádaný
soudem netematizuje rozdílné příčiny snížení pracovní schopnosti stěžovatele v předcházejících
posudcích. Není taktéž zřejmé, proč krajský soud souhlasí s posudkovým závěrem, že rozhodující
příčinou nepříznivého zdravotního stavu není porucha kategorie kapitoly XI, oddílu F, položky
1a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity („tj. lehké poruchy, bez komplikací,
bez mimojaterních projevů, s lehce sníženou výkonností, s únavou“), když tento popis odpovídá
popisu krajského soudu („lehká porucha bez léčby, tento nález není pokročilý, neboť u žalobce
nebyla zjištěna cirhóza ani fibróza“).
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že shledal-li krajský soud vyžádaný
posudek úplným a přesvědčivým, tj. uvážil-li, že se posudková komise vypořádala se všemi fakty
a své úvahy jednoznačně ozřejmila, stěží uspěje námitka opomenuté „subjektivní stránky
zdravotního postižení“ či absence polemiky s medicínskými nálezy. Navzdory rozdílnému určení
rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v prvostupňovém
posudku se pak všechny posudky zjevně shodují v tom, že stěžovatel není invalidní.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[7] Po posouzení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
pokrčaování 1 Ads 474/2019 - 22
[8] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 %.
[9] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, medicínskou
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Podle §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ministerstvo posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo
vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své
orgány posudkové komise.
[10] Na posudek klade judikatura požadavek úplnosti a přesvědčivosti, který spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi (především pak s těmi, které
namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod podmíněný dlouhodobým
nepříznivým zdravotním stavem) a aby podaný posudek obsahoval náležité odůvodnění
posudkového závěru, jenž bude přesvědčivý pro soud, který nemá odborné lékařské znalosti,
na nichž posouzení invalidity závisí především (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 – 58). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl
komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem
tvrzeným obtížím. V posudku musí být dále uvedeno, zda je zjištěný zdravotní stav dlouhodobě
nepříznivý, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující v případě,
že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3
vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní
schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se přitom nesčítají, procentní míra
poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle zdravotního postižení, které je rozhodující
příčinou, se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní
schopnosti (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j.
6 Ads 23/2018).
[11] Stěžovatel zpochybňuje úplnost a správnost posudku vyžádaného krajským soudem
výhradně z toho důvodu, že tento posudek výslovně nevypořádal skutečnost, že rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele je dle posudku vydaného
před rozhodnutím orgánu prvního stupně jiné onemocnění než dle posudku vyhotoveného
před rozhodnutím o námitkách. Tato skutečnost však dle Nejvyššího správního soudu sama
o sobě není způsobilá zpochybnit úplnost a správnost vyžádaného posudku.
[12] Dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení vyhotoveného v průběhu řízení
v prvním stupni je nejvýznamnější příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., odd. F, položce 1a přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity - chronická hepatopatie po hepatitidě B a C, lehká porucha
bez komplikací, pro niž je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 15 - 20 %. Posudek taktéž
zmiňuje ostatní nálezy – disociální poruchu osobnosti a abúzus návykových látek (alkohol,
marihuana, pervitin), které snižují pracovní schopnost o dalších 5% bodů. Dle posudku
vyhotoveného v průběhu řízení o námitkách (shodně jako dle posudku vyžádaného krajským
soudem) je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele
postižení uvedené v kapitole V., položce 7a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity – disociální
porucha osobnosti s abúzem návykových látek v anamnéze, lehké postižení, pro niž je stanovena
míra poklesu pracovní schopnosti 5 - 10 %. Posudková komise zároveň zjistila, že stěžovatel trpí
též chronickou hepatopatií, míru poklesu stanovila na 10 % a zvýšila o 10 % bodů s ohledem
na další relevantní skutečnosti.
[13] Z uvedeného je zřejmé, že posudek vyžádaný krajským soudem popisuje zdravotní potíže
stěžovatele zcela shodně jako předchozí dva posudky. Pouze první posudek vyhodnotil
jako nejvýznamnější příčinu nepříznivého zdravotního stavu jinou ze dvou relativně obdobně
závažných stěžovatelových poruch. Tento rozdíl ovšem nemá žádný vliv na závěr, že dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav stěžovatele nevede k poklesu jeho pracovní schopnosti nejméně
o 35 %. Krajský soud tudíž nepochybil, pokud shledal vyžádaný posudek úplným
a přesvědčivým a nevyžádal doplňující posudek. Příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu je naprosto irelevantní, nemělo by tudíž žádný smysl provádět v tomto směru výslech
stěžovatele, který ostatně v řízení před krajským soudem ani nikdo nenavrhoval.
[14] Napadený rozsudek není ani nepřezkoumatelný z důvodů namítaných v kasační stížnosti.
Krajský soud odkázal na konkrétní závěry posudkové komise, přičemž hodnotil pouze jejich
úplnost a přesvědčivost, neboť jak je již shora uvedeno, nedisponuje odbornými medicínskými
znalostmi. Námitku, že posudek vyžádaný krajským soudem netematizuje rozdílné příčiny snížení
pracovní schopnosti stěžovatele v předcházejících posudcích, krajský soud vypořádal. Uvedl,
že diagnóza chronické hepatopatie je ve vyžádaném posudku obsažena, jedná se ovšem o lehkou
poruchu bez léčby, při níž nebyla zjištěna cirhóza ani fibróza.
[15] V žalobě přitom stěžovatel nenamítal, že rozhodující příčina nepříznivého zdravotního
stavu měla být stanovena jinak, než jak učinila žalovaná na základě posudku v napadeném
rozhodnutí o námitkách. Naopak na straně 5 relativně obtížně uchopitelné žaloby (která nebyla
doplněna ani ustanoveným zástupcem) výslovně uvádí, že souhlasí se závěrem, že rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení uvedené v kapitole V. přílohy
k vyhlášce o posuzování invalidity (Duševní poruchy a poruchy chování) a rozporuje toliko
závažnost svého postižení. Taktéž v průběhu jednání před krajským soudem vznesl stěžovatel
toliko námitku nepřesvědčivosti posudku vyžádaného krajským soudem spočívající
v nedostatečném odůvodnění rozdílu mezi předchozími posudky. Ani zde tedy stěžovatel
nesprávnost určení rozhodující příčiny svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
posudkovou komisí ministerstva nenamítal. Krajský soud se proto k této otázce nemohl vyjádřit
a s ohledem na §104 odst. 4 s. ř. s. tak nemůže nyní učinit ani Nejvyšší správní soud.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek není nezákonný z důvodů namítaných
v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle
§110 odst. 1 s. ř. s.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť je správním orgánem ve věcech
důchodového pojištění (§60 odst. 2 s. ř. s.).
[18] Krajský soud ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta Mgr. Ladislava Bártu. Zástupce
ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení
o kasační stížnosti (§35 odst. 10 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci soud přiznal odměnu za jeden
pokrčaování 1 Ads 474/2019 - 23
úkon právní služby (podání kasační stížnosti) ve výši 1.000 Kč [11 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 3. a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu], a dále paušální
náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle §13 odst. 4
advokátního tarifu, celkem tedy 1.300. Částka ve výši 1.300 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu