ECLI:CZ:NSS:2018:6.ADS.23.2018:37
sp. zn. 6 Ads 23/2018 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška
(soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci
žalobce: P. N., zastoupený Mgr. Tomášem Veselským, advokátem, se sídlem Korunní 1077/31,
Mariánské Hory, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 8. března 2017, č. j. X,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.
prosince 2017, č. j. 20 Ad 19/2017 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce se n ep ři zn áv á odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobci byl v roce 2014 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně
zapříčiněnou následky úrazu, kdy jako řidič kamionu seskakoval z kabiny a zaklínily se
mu obě nohy mezi kolo a obrubník, přičemž si po pádu poranil oba bérce.
[2] Ke dni 26. října 2016 došlo na základě posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení Ostrava č. j. LPS/2016/5620-OV-CSSZ ke změně stupně invalidity žalobce na první
stupeň s tím, že předcházející posudkový závěr byl výrazně nadhodnocený. Jako rozhodující
příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem
na pokles jeho pracovní schopnosti bylo vyhodnoceno zdravotní postižení uvedené
v kapitole XV (Funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (Postižení končetin),
položce 13b (Funkční postižení po zlomeninách kostí dolní končetiny – středně těžké postižení
funkce končetiny) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu
pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti
pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro toto postižení byla stanovena míra
poklesu pracovní schopnosti 35 %, beze změny ve smyslu §3 vyhlášky.
[3] Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 2. ledna 2017, č. j. R-2.1.2017-429/710 630 5536,
rozhodla o snížení výše invalidního důchodu žalobce pro invaliditu třetího stupně na invalidní
důchod pro invaliditu prvního stupně, tedy na částku 5 320 Kč měsíčně, a to od 8. ledna 2017.
Na základě námitek žalobce proti tomuto rozhodnutí provedla žalovaná nové posouzení
jeho zdravotního stavu a dospěla ke stejnému závěru, jako v řízení v prvním stupni,
tedy že žalobce je invalidní v prvním stupni. Lékař České správy sociálního zabezpečení Ostrava
sice s ohledem na schopnost žalobce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti
a na jeho schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace
navýšil míru poklesu pracovní schopnosti žalobce podle §3 odst. 2 vyhlášky o posuzování
invalidity o 10 % (tedy na 45 %), to však nemá vliv na výsledný posudkový závěr. Postižení
žalobce nelze hodnotit jako těžké, jeho pracovní schopnost i schopnost rekvalifikace
je zachována, i když není schopen práce trvale ve stoji či práce spojené s delší chůzí. Žalovaná
proto námitky žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla.
[4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Žalobce odkazoval na znalecký posudek vypracovaný
znalcem v oboru zdravotnictví MUDr. Z. Š., z něhož vyplývá, že jeho zdravotní postižení je
závažnější, než tvrdí žalovaná. Krajský soud si vyžádal posudek o zdravotním stavu žalobce a
zhodnocení poklesu jeho pracovní schopnosti u Posudkové komise Ministerstva práce a
sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), která potvrdila dosavadní závěry, že žalobce byl v době
vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni. Tento posudek považoval krajský soud
za stěžejní důkaz. PK MPSV byla obsazena v souladu se zákonem a její závěry odpovídají
odborným vyšetřením, z nichž vycházela. K námitce žalobce krajský soud zdůraznil, že úkolem
PK MPSV není posuzovanou osobu vyšetřit, nýbrž posoudit její zdravotní stav a pracovní
schopnosti. Žalobcem předložený posudek nebyl vypracován znalcem z oboru posudkového
lékařství, což je specializovaný atestační obor. MUDr. Z. Š. tedy nebyl oprávněn hodnotit
zdravotní stav žalobce podle vyhlášky o posuzování invalidity a ani tak nečinil. PK MPSV však
jeho zjištění vzala v úvahu. Výslech znalce nepovažoval krajský soud za nutný. Na závěr krajský
soud poznamenal, že při určování míry poklesu pracovní schopnosti se vychází z objektivně
zjištěného zdravotního stavu posuzované osoby, nikoli z jejích subjektivních pocitů.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační
stížnost, jíž se domáhá zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu
řízení. Stěžovatel namítal, že krajský soud postupoval nesprávně, když při posouzení
jeho zdravotního stavu vycházel výhradně ze závěrů posudku PK MPSV a nezohlednil
dostatečně další důkazy, především stěžovatelem předložený znalecký posudek vypracovaný
MUDr. Z. Š., znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie se specializací traumatologie
pohybového ústrojí, a odvětví ortopedie. Tento znalec prostudoval veškerou zdravotní
dokumentaci stěžovatele, vyšetřil jej a popsal jeho zdravotní stav jako těžké postižení s podstatně
omezenou schopností až neschopností chůze a stání, neschopností přenášení a manipulace
s předměty a neschopností statické a mechanické zátěže. PK MPSV měla tento znalecký posudek
k dispozici, nicméně se s ním žádným způsobem nevypořádala a nevysvětlila, proč se její závěry
od závěrů znalce tak výrazně liší, neodstranila tedy pochybnosti o zdravotním stavu stěžovatele.
Stěžovatel zdůraznil, že stěžejním důkazem pro rozhodnutí soudu může být jen takový posudek,
který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, tedy který se vypořádává se všemi
rozhodujícími skutečnostmi.
[6] Stěžovatel trvá na tom, že krajský soud měl vyslechnout znalce MUDr. Z. Š. Argument,
že nejde o znalce v oboru posudkové lékařství, neobstojí, neboť jde o odborníka v oblasti
ortopedie, což je specializace rozhodující pro objektivní zhodnocení zdravotního stavu
stěžovatele. Posudek od znalce z oboru posudkové lékařství byl stěžovateli z důvodu časové
vytíženosti znalce odepřen.
[7] Od roku 2014, kdy byl stěžovatel shledán invalidním ve třetím stupni, se jeho zdravotní
stav nijak nezlepšil, je trvalý. Stěžovatel není schopen samostatné chůze bez berlí, jeho chůze
je kolísavá a nejistá. Po dalším ležení či sezení je nucen obě nohy rozcvičovat a není schopen
vstát bez pomoci druhé osoby. Každý den stěžovatel zažívá velké bolesti obou nohou, navíc
očekává další operace z důvodu výměny kyčlí a kolenních kloubů. Závěr, že může pracovat
pouze s mírným omezením, je pro něj proto nepochopitelný. Stěžovatel je veden v evidenci
uchazečů o zaměstnání, z důvodu nepříznivého zdravotního stavu mu však nikdo práci nenabídl.
V závěru kasační stížnosti stěžovatel připomněl, že má ukončené základní vzdělání a celý život
pracoval jako řidič kamionu. Práci v tomto oboru, stejně jako v jakémkoli jiném odvětví,
však jeho zdravotní stav vylučuje.
[8] Společně s kasační stížností požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků.
K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že řízení ve věcech důchodového pojištění jsou
podle §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od poplatkové
povinnosti osvobozena, což se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti [§11 odst. 3 písm. e)
citovaného zákona]. Žádost stěžovatele je proto bezpředmětná.
[9] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že krajský soud postupoval zcela
v souladu s právními předpisy. PK MPSV ve svém posudku dostatečně zohlednila stěžovatelovy
zdravotní problémy i míru poklesu jeho pracovní schopnosti, přičemž uzavřela, že se jedná
o invaliditu prvního stupně. Žalovaná se proto zcela ztotožňuje s právním hodnocením krajského
soudu a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
[10] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádřením žalované stěžovateli k případné replice,
ten na ně již nijak nereagoval.
[11] Dne 20. února 2018 obdržel Nejvyšší správní soud žádost stěžovatele o ustanovení
zástupce z řad advokátů, v níž stěžovatel uvedl, že mu jeho majetkové poměry nedovolují úhradu
nákladů právního zastoupení. Společně s žádostí stěžovatel zaslal vyplněný formulář Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech fyzické osoby pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce.
[12] Dotazem na advokáta, který stěžovatele doposud zastupoval na základě plné moci,
Nejvyšší správní soud zjistil, že tento advokát plnou moc stěžovateli vypověděl.
[13] Usnesením ze dne 27. února 2018, č. j. 6 Ads 23/2018 - 34, ustanovil Nejvyšší správní
soud stěžovateli zástupcem Mgr. Tomáše Veselského, advokáta, se sídlem Korunní 1077/31,
Mariánské Hory, Ostrava.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.
[15] Podle §75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního
stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
[16] Podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle §39 odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %,
avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce
o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího
stupně. Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní
schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření;
přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení
adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti,
než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu
pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti
nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných
podmínek.
[17] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (invalidní důchod je podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní
soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a zákon a organizaci a provádění
sociálního zabezpečení) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků
z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup
posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá
vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky
nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2
s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným
znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti
a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla
rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá,
a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[18] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů
sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise,
o nějž se správní rozhodnutí, resp. rozsudek opírá, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti,
přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu,
např. rozsudek ze dne 25. září 2003 č. j. 4 Ads 13/2003-54, z poslední doby např. rozsudek
ze dne 3. dubna 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, a mnohé jiné), případně – namítal-li to žalobce –
zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).
[19] V nyní posuzovaném případě stěžovatel výslovně nezpochybnil, že by příslušná
posudková komise MPSV, o jejíž závěry opřel krajský soud svůj kasační stížností napadený
rozsudek, byla obsazena nesprávně, a ani ze spisů nic takového neplyne (v obou případech byl
přítomen lékař – ortoped). Nejvyšší správní soud se proto bude zabývat otázkou, zda posudky
PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.
[20] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom,
že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity).
Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se přitom nesčítají, procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování
invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní
stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně
případného navýšení podle §3 této vyhlášky.
[21] Na žádost krajského soudu provedla posudkové zhodnocení PK MPSV v Ostravě
dne 8. listopadu 2017. Stěžovatel i jeho zástupce byli při vyšetření před PK MPSV osobně
přítomni a zdravotní stav stěžovatele byl přešetřen členem komise, lékařem – ortopedem.
PK MPSV dospěla k závěru, že stěžovatel byl k datu vydání rozhodnutí žalované následkem
úrazu ze dne 11. května 2013 invalidní podle §31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo
o invaliditu prvního stupně podle §39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění,
nikoli o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle §39 odst. 2 písm. b) nebo c)
tohoto zákona. Pracovní schopnost stěžovatele poklesla z důvodu nepříznivého zdravotního
stavu nejméně o 35 %, nikoli však o více než 49 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti
stěžovatele k datu rozhodnutí žalované o námitkách PK MPSV označila postižení uvedené
v kapitole XV (Funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (Postižení končetin),
položky 13b (Funkční postižení po zlomeninách kostí dolní končetiny – středně těžké postižení
funkce končetiny, značná deformita bérce nebo stehna, svalové atrofie, značné omezení funkce
končetiny, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) vyhlášky o posuzování invalidity,
pro něž stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 35 %, což je horní hranice vyhláškou
stanoveného procentního rozpětí. Vzhledem k charakteru předchozího povolání stěžovatele
a neschopností v něm pokračovat PK MPSV navýšila míru poklesu pracovní schopnosti
stěžovatele o 10 % na výsledných 45 %. PK MPSV rovněž uvedla, že v případě stěžovatele
nejsou splněna posudková kritéria pro hodnocení dle položky kapitoly XV, oddílu B, položky 13c
vyhlášky o posuzování invalidity, neboť nelze konstatovat těžké funkční postižení se značným
omezením kloubů v končetinách, tj. s hodnotami kolem poloviny rozsahu včetně nosných kloubů
a méně, nebyly zjištěny kloubní ankylosy, parézy či plegie, ani ztráta opěrné funkce končetin
či bipedální lokomoce.
[22] PK MPSV tedy zdravotní stav stěžovatele posoudila zcela shodně jako lékař České správy
sociálního zabezpečení Ostrava, z jehož posudku vycházela žalovaná v napadeném rozhodnutí.
[23] Nejvyšší správní soud konstatuje, že PK MPSV vycházela z úplné zdravotnické
dokumentace stěžovatele (zdravotnická dokumentace praktické lékařky MUDr. R. F., nález
MUDr. F. ze dne 24. května 2016, chirurgie MUDr. V. ze dne 24. května 2016, ortopedie MUDr.
J. ze dne 14. září 2016, profesní dotazník ze dne 25. května 2016) i ze znaleckého posudku
z odvětví chirurgie vypracovaného MUDr. Z. Š. dne 28. dubna 2017, který v řízení před krajským
soudem předložil stěžovatel. PK MPSV zjištění MUDr. Š. ve svém posudku podrobně
rekapitulovala a při posouzení zdravotního stavu stěžovatele je zohlednila. Nejvyšší správní soud
však zdůrazňuje, že MUDr. Š. se ve svém znaleckém posudku nezabýval posouzením
zdravotního stavu stěžovatele v kontextu vyhlášky o posuzování invalidity (vzhledem ke své
specializaci ani nemohl), pouze objektivně konstatoval zjištěné zdravotní potíže stěžovatele.
Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že posudkové lékařství je specializované
medicínské odvětví (srov. část I bod 42 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 185/2009 Sb., o oborech
specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů)
a podřazení zjištěného zdravotního postižení pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování
invalidity může provést pouze odborník z této oblasti; jeho činnost nemůže nahradit soud, ale ani
lékař s jinou specializací, který nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu
stěžovatele podle vyhlášky o posuzování invalidity. Nelze tak souhlasit se stěžovatelem, že závěry
PK MPSV jsou v rozporu se znaleckým posudkem MUDr. Š., neboť to byla až PK MPSV, která
zdravotní obtíže stěžovatele spojila s procentuálně vyjádřeným poklesem jeho pracovní
schopnosti dle vyhlášky o posuzování invalidity. PK MPSV též podrobně odůvodnila,
proč nestanovila vyšší míru poklesu pracovní schopnosti žalobce (nelze konstatovat těžké
funkční postižení se značným omezením kloubů v končetinách, tj. s hodnotami kolem poloviny
rozsahu včetně nosných kloubů a méně, nebyly zjištěny kloubní ankylosy, parézy či plegie,
ani ztráta opěrné funkce končetin či bipedální lokomoce). Žádné z uvedených postižení přitom
ve znaleckém posudku uvedeno není. Nutno též opět zdůraznit, že člen posudkové komise,
jímž byl lékař se specializací ortopedie, stěžovatele osobně prohlédl se závěrem, že jeho chůze
je sice opatrná, nicméně je schopen volně usednout a vstát. Také zpráva z traumatologického
vyšetření ze dne 24. května 2016 uváděla, že stěžovatel je mobilní s oporou jedné francouzské
hole na kratší vzdálenosti, na delší se dvěma holemi, přičemž vytrvalost chůze je omezena
pro následky úrazu.
[24] Stěžovatel namítal, že od roku 2014, kdy mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu
třetího stupně, se jeho zdravotní stav nijak nezlepšil. Nejvyšší správní soud v prvé řadě
upozorňuje, že důvody pro snížení již přiznaného stupně invalidity je třeba přesvědčivě a úplně
popsat v posudku zdravotního stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. listopadu 2012, č. j. 6 Ads 97/2012 - 28). Podle konstantní judikatury správních soudů existují
tři okruhy příčin, jež mohou vést k přesvědčivému odůvodnění zániku nebo snížení stupně dříve
přiznané invalidity – posudkově významné zlepšení zdravotního stavu, stabilizace zdravotního
stavu spojená s adaptací například na poúrazovou situaci a dřívější posudkové nadhodnocení
zdravotního stavu, tedy tzv. posudkový omyl (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. července 2003, č. j. 4 Ads 19/2003 - 48). Pro přesvědčivost posudkových závěrů je
přitom nezbytné, aby v posudku uváděný důvod zániku nebo změny stupně invalidity byl zcela
konkrétně a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může soud získat potřebný skutkový základ
pro správné posouzení věci.
[25] V případě stěžovatele došlo ke kombinaci druhé a třetí z uvedených příčin snížení stupně
přiznané invalidity. PK MPSV ve svém posudku uvedla, že invalidita třetího stupně byla
stěžovateli dříve přiznána za účelem rehabilitace, pro krátký časový odstup od operace – tj.
pro „neukončené léčení, adaptaci a další stabilizaci“, přičemž nyní je jeho stav stabilizovaný na stávající
funkční úrovni. Již posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava konstatoval,
že posudkový závěr z roku 2014 byl výrazně nadhodnocený. V jistém smyslu preventivní přiznání
vyššího stupně invalidity přitom byl postup ke stěžovateli vstřícný. V období bezprostředně
následujícím po úrazu stěžovatele totiž nemuselo být zřejmé, jak závažné jeho zdravotní postižení
nakonec bude. Lze proto předpokládat, že v této době byl jeho zdravotní stav hodnocen
i s ohledem na hrozící komplikace, což vyústilo v přiznání invalidního důchodu pro invaliditu
třetího stupně. S tím spojený invalidní důchod navíc mohl stěžovateli umožnit podstoupit
kvalitnější (a finančně nákladnější) rehabilitaci. Avšak ve chvíli, kdy již byl zdravotní stav
stěžovatele stabilizován, lze revizi dříve učiněných posudkových závěrů považovat za logickou
a oprávněnou. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. srpna 2003,
č. j. 3 Ads 7/2003 - 42, č. 198/2004 Sb. NSS (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze
ze dne 4. září 2002, č. j. 42 Ca 111/2002 - 16), důvodem pro snížení stupně přiznané invalidity
„nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu ve srovnání se stavem před jejím vznikem, ale i stabilizace
zdravotního stavu ve srovnání se stavem před jejím vznikem, protože stabilizace dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou například zdravotním postižením může vést
k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu“.
[26] Nejvyšší správní soud konstatuje, že posudek vypracovaný PK MPSV je z obsahového
hlediska bezvadný. Zdravotní stav stěžovatele byl posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím. V posudku je uvedeno, že zjištěné
postižení zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a v jakém rozsahu v jeho důsledku
poklesla pracovní schopnost stěžovatele, a to v souladu s vyhláškou o posuzování invalidity.
PK MPSV vysvětlila, proč stanovila míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatele na horní
hranici rozpětí stanoveného příslušnou položkou přílohy k vyhlášce i proč ji ještě zvýšila o 10 %.
Znovu je třeba zopakovat, že PK MPSV též uvedla, proč stěžovatelovo zdravotní postižení
zařadila pod příslušnou položku vyhlášky a nepovažovala je za závažnější.
[27] Krajský soud tedy nepochybil, když tento posudek označil za stěžejní důkaz
pro své rozhodnutí. Jelikož závěr posudku PK MPSV zohlednil výsledky veškerých vyšetření,
která stěžovatel doposud podstoupil, a nelišil se od posudkového závěru lékaře posudkové služby
České správy sociálního zabezpečení Ostrava, neměl krajský soud důvod zadávat provedení
srovnávacího posudku či znaleckého posudku z odvětví posudkového lékařství (ostatně
stěžovatel to ani nenavrhoval). Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že posouzení
podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky,
tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet
procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, protože jde právě o ten typ
odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru
posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.
[28] Nejvyšší správní soud odmítá jakkoli bagatelizovat zdravotní obtíže stěžovatele,
které jej mohou pochopitelně v každodenním životě nepříjemným způsobem omezovat.
To ostatně vyplývá ze všech doposud vypracovaných lékařských posudků, které stěžovatele
označily za invalidního, stěžovatel tedy trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem,
který v nikoli zanedbatelném rozsahu omezuje jeho pracovní schopnost. Za dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav se přitom ve smyslu §26 zákona o důchodovém pojištění považuje
zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné
pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok
nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.
Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele však nebyl při objektivním posouzení
tak závažný, aby snížil pracovní schopnost stěžovatele o více než 49 %. A jak správně poukázal
krajský soud, to, že stěžovatel subjektivně vnímá své zdravotní postižení jako těžší,
než jak je vyhodnotili posudkoví lékaři, nelze při hodnocení zdravotního stavu stěžovatele
pro účely přiznání invalidního důchodu brát v úvahu.
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou,
pročež ji ve smyslu poslední věty §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Rozhodl tak bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[30] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce neměl úspěch ve věci, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, nevznikly jí však žádné náklady nad rámec
obvyklé úřední činnosti, a náhrada nákladů řízení se jí tudíž nepřiznává.
[31] Jak již bylo zmíněno v rekapitulační části tohoto rozsudku, Nejvyšší správní soud
stěžovateli usnesením ze dne 27. února 2018, č. j. 6 Ads 23/2018 - 34, ustanovil zástupcem
Mgr. Tomáše Veselského, advokáta. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného
zástupce hradí stát (§35 odst. 9 s. ř. s.). Zástupce stěžovatele nicméně po svém ustanovení
soudem neučinil žádný úkon právní služby, a odměna za zastupování ani náhrada hotových
výdajů mu tudíž nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu