ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.161.2020:23
sp. zn. 1 As 161/2020 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Mgr. S. W., zastoupena JUDr.
Janem Walterem, advokátem se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti žalovanému:
Městský úřad Vejprty, se sídlem Tylova 870/6, Vejprty, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 14. 4. 2020, č. j. 15 A 147/2019 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] Žalobkyně žádostí ze dne 18. 8. 2017 podanou podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), požádala žalovaného
o sdělení, kdy, jakým osobám a na základě jakého právního důvodu byly poskytnuty informace
(vč. kopií listin) ze spisů stavebního úřadu žalovaného č. j. 1273/2017, č. j. 755/2017, č. j.
617/2017 a č. j. 980/2017. Dále žádala o sdělení, jaké konkrétní informace byly té které osobě
poskytnuty, a požádala o poskytnutí kopií záznamů o poskytnutí informací.
[2] Žalobkyně se následně žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhala
ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nevyřídil zcela její žádost.
Podle žalobkyně žalovaný zůstal částečně nečinný, neboť nevyřídil žádost v části, která se týkala
poskytnutí informací ze spisů žalovaného č. j. 1273/2017, č. j. 617/2017 a č. j. 980/2017, a pokud
jde o část žádosti, která se týkala spisu č. 755/2017, žalovaný nevyřídil žádost, co do požadované
informace, jaké konkrétní informace byly poskytnuty, komu (adresát je označen jen jako
„zástupce“ konkrétní osoby), na základě jakého právního důvodu, a dále co do vyžádaných kopií
záznamů o poskytnutí informací.
[3] Krajský soud žalobu zamítl. Konstatoval, že žalovaný vydal dne 19. 9. 2019 přípis
označený jako rozhodnutí, v němž uvedl, že zasílá požadovanou informaci, a to v následujícím
znění: „dne 30. 6. 2017 sdělením č. j. MU-VEJ/1911/2017/Su-Še byla [poskytnuta] kopie dokumentů
ze spisu 755/2017, zástupci Mgr. S. W.. Po prozkoumání materiálů jsme na našem úřadu nedohledali žádnou
jinou evidenci toho, jakým osobám a na základě jakého právního důvodu byly poskytnuty informace (vč. kopií
listin) ze spisů stavebního úřadu č. j. 1273/2017, č. j. 755/2017, č. j. 617/2017 a č. j. 980/2017.“ Ke
stížnosti žalobkyně vydal Krajský úřad Ústeckého kraje rozhodnutí ze dne 2. 10. 2019, kterým
podle §16a odst. 6 písm. a) informačního zákona postup žalovaného potvrdil.
[4] K požadovaným informacím ze spisu č. j. 755/2017 žalovaný sdělil, že neposkytl
informace nikomu jinému než žalobkyni dne 30. 6. 2017, a to prostřednictvím jejího zástupce.
Soud k tomu uvedl, že zástupce sice jedná osobně a projevuje svoji vůli, avšak veškerá právní
jednání jsou přičitatelná zastoupenému (žalobkyni). Není tedy nesprávné, pokud se uvede jako
osoba, jíž byla informace poskytnuta, sama žalobkyně a nikoliv jmenovitě její zástupce.
Žalobkyně ostatně ani netvrdí, že by měla jiného zástupce než JUDr. Jana Waltera a mohlo dojít
k záměně. Uvedená jednoznačná identifikace žalobkyně jako jediné osoby, které byly poskytnuty
informace, s sebou nese i další významné důsledky. Je z ní totiž patrno, že hmotné právo
na získání informací bylo u žalobkyně naplněno, neboť ona byla jediným předchozím žadatelem
a příjemcem informací a kopií ze spisu, a tedy informace, které žalobkyně žádala, jí již byly dříve
poskytnuty. Právo na informace neslouží k tomu, aby byl povinný subjekt nucen k bezúčelnému
cizelování odpovědí na žádosti o informace tak, aby jeho odpovědi zrcadlově odpovídaly žádosti,
ale účelem tohoto práva je co možná nejširší a neformální poskytování informací. To bylo
v daném případě naplněno.
[5] Krajský soud zdůraznil, že žalovaný uvedl, že žádnou jinou evidenci ani ve vztahu
k ostatním spisům nedohledal. I negativní informace o tom, že neexistuje žádná evidence
o poskytnutí informací z uvedených spisů, má rovněž svoji informační hodnotu, byť ji nelze
za poskytnutí informace stricto sensu považovat. V daném případě žalobkyně netvrdila,
že by taková evidence měla existovat, resp. že by poskytnutá informace nebyla úplná, a že žádaly
informace i jiné konkrétní osoby, zůstala pouze u tvrzení, že odpověď žalovaného nevyčerpává
jednotlivé body žádosti. S tímto formálním náhledem se však soud neztotožnil a konstatoval,
že žalovaný informace poskytl v dostatečném rozsahu, žádost žalobkyně vyčerpal, a nebylo
tak jeho povinností poskytnutí informací částečně odmítnout.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ve které
navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[7] Namítla, že krajský soud vycházel ze skutkové podstaty, která nemá oporu ve správním
spisu [důvod dle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“]. Pokud jde o poskytnutí údajů ze spisu č. j. 755/2017, žalovaný uvedl, že kopie
dokumentů poskytl zástupci stěžovatelky. Více k tomu neuvedl. Žalovaný tak především nesdělil,
že údaje poskytl pouze tomuto zástupci. Takový závěr nelze ze sdělení ani dovodit. Z toho,
že povinný subjekt poskytl nějaké údaje konkrétnímu žadateli, nevyplývá, že je neposkytl ještě
někomu jinému. Součástí spisu 7855/2017 je také e-mail, kterým se vedoucí stavebního úřadu
obracela na jistého pana B., zasílala mu blíže neoznačené podklady ke spisům č. j. 1273/2017, č. j.
755/2017, č. j. 617/2017 a č. j. 980/2017. Je tedy zřejmé, že údaje z uvedených spisů žalovaný
poskytl i někomu jinému než stěžovatelce a jindy než 30. 6. 2017.
[8] Nezákonnost napadeného rozsudku [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] spočívá
dle stěžovatelky v nesprávném výkladu §15 odst. 1 informačního zákona. Úvahy krajského soudu
založené na rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 As 50/2012 – 71,
jsou nesprávné, neboť byly překonány usnesením rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2018, č. j.
5 As 18/2017 – 40, č. 3847/2019 Sb. NSS. Stěžovatelčin požadavek, aby v případě, že žalovaný
informacemi nedisponuje, bylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí (případně aby informace byly
dodatečně vytvořeny), tedy rozhodně nelze označit za pouhý formalismus. Pouze v případě,
kdy je vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, se žadatel může obrátit na soud s žalobou podle
§65 odst. 1 s. ř. s. Pokud je žádost vyřízena sdělením, že povinný subjekt vyžádané informace
nemá, pak žadatel přichází o možnost zpochybňovat důvodnost odepření informací. Povinný
subjekt musí jednak ukázat, že informaci skutečně dohledával, a jednak uvést úvahu, že informací
není povinen disponovat. Pokud zde není rozhodnutí o odmítnutí, žadatel se tím zbavuje
možnosti tyto předpoklady napadat.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[10] Soud při posuzování kasační stížnosti dospěl k závěru, že je přípustná, má požadované
náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady,
jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Soud nejprve konstatuje, že stěžovatelka správně zvolila žalobní typ, tedy žalobu
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Ze stěžovatelkou odkazovaného usnesení
rozšířeného senátu (č. j. 5 As 18/2017 – 40) plyne, že potvrzení postupu povinného subjektu
podle §16a odst. 6 písm. a) informačního zákona, vydané na základě stížnosti dle §16a odst. 1
písm. b) nebo c) téhož zákona, není rozhodnutím o žádosti o poskytnutí informace ve smyslu
§65 s. ř. s. Bezvýsledným vyčerpáním této stížnosti jako prostředku ochrany proti nečinnosti jsou
splněny podmínky pro podání žaloby na nečinnost proti povinnému subjektu. Shledá-li soud
žalobu důvodnou, nařídí povinnému subjektu, aby o žádosti rozhodl.
[13] Nejvyšší správní soud považuje za správný závěr krajského soudu týkající se poskytnutí
údajů ze spisu zn. 755/2017. Podle názoru kasačního soudu ze sdělení žalovaného jednoznačně
vyplývá, že informace z tohoto spisu poskytl dne 30. 6. 2017 stěžovatelce prostřednictvím jejího
zástupce. Byť žalovaný ve sdělení ze dne 19. 9. 2019 neuvedl, že informace poskytl pouze
stěžovatelčině zástupci, z kontextu celého sdělení tato skutečnost jednoznačně vyplývá.
[14] Stěžovatelka nesprávnost skutkových zjištění dovozuje z e-mailu odeslaného vedoucí
stavebního úřadu, z nějž je podle stěžovatelky zřejmé, že žalovaný údaje ze spisu zn. 755/2017
poskytl i jiné osobě. S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka v řízení před krajským soudem
námitku existence této e-mailové korespondence neuplatnila, nemůže k ní kasační soud podle
§109 odst. 5 s. ř. s. přihlížet.
[15] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále namítla, že pokud žalovaný určitou informací
nedisponoval, měl v této části vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti.
[16] Podle §15 odst. 1 informačního zákona pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví,
vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí žádosti“),
popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.
[17] Postupem povinných subjektů v případě neexistence požadované informace se Nejvyšší
správní soud již mnohokrát zabýval. Z konstantní judikatury vyplývá, že neexistence požadované
informace představuje tzv. faktický důvod pro odmítnutí žádosti o informace (viz rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 359/2018 - 30, ze dne 7. 4. 2015,
č. j. 6 As 136/2014 - 42, ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 As 71/2007 - 56. Např. v posledně uvedeném
rozsudku kasační soud vyslovil, že „poskytnutí informace lze odmítnout nejen z důvodů právních, jež jsou
taxativně vyjmenovány v §7 - §11 zákona o svobodném přístupu k informacím, nýbrž i z důvodů faktických,
které v zákoně z pochopitelných důvodů vyjmenovány nejsou. Typickým faktickým důvodem neposkytnutí
informace přitom bude právě situace, kdy povinný subjekt požadovanou informaci nemá.“ Tento názor vyplývá
rovněž z odborné komentářové literatury (viz Jelínková, J., Tuháček, M. Zákon o svobodném přístupu
k informacím. Praktický komentář. Wolters Kluwer, 2017). „Odmítnout žádost pro neexistenci informace
by nešlo (…) v případě, pokud by povinný subjekt informací nedisponoval, avšak zákon by předpokládal
(výslovně či implicitně), že informaci musí mít.“ (Furek, A., Rothanzl, L. Zákon o svobodném přístupu
k informacím a související předpisy. Komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2012, s. 169; srov. tamtéž, s. 80).
Odmítnutí žádosti v částech, v nichž informace nebyla poskytnuta, tak otevírá cestu
k meritornímu přezkumu postupu povinného subjektu soudem. Jak uvedl rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v usnesení č. j. 5 As 18/2017 - 40, vůči případnému negativnímu
rozhodnutí o žádosti (rozhodnutí o odmítnutí žádosti) lze následně brojit odvoláním dle §16
informačního zákona a následně i žalobou dle §65 s. ř. s.
[18] V posuzované věci se však kasační argumentace, v níž stěžovatelka kritizuje údajně
nesprávné posouzení právní otázky postupu v případě neposkytnutí informace, kterou povinný
subjekt nemá, míjí s obsahem spisu, protože o takovou situaci zde nešlo.
[19] Stěžovatelka se ve své žádosti o poskytnutí informací domáhala sdělení, „kdy, jakým osobám
a na základě jakého právního důvodu byly poskytnuty informace (vč. kopií listin) ze spisů stavebního úřadu č. j.
1273/2017, č. j. 755/2017, č. j. 617/2017 a č. j. 980/2017“. Poprosila o „sdělení, jaké konkrétní
informace byly té které osobě poskytnuty“ a o „ poskytnutí kopií záznamů o poskytnutí informací“. Na tuto
žádost žalovaný odpověděl tak, že dne 30. 6. 2017 byla poskytnuta kopie dokumentů ze spisu
755/2017 zástupci stěžovatelky. Zároveň uvedl, že po prozkoumání materiálů nedohledal žádnou
jinou evidenci toho, jakým osobám a na základě jakého právního důvodu byly poskytnuty
informace (vč. kopií listin) ze spisů stavebního úřadu č. j. 1273/2017, č. j. 755/2017, č. j.
617/2017 a č. j. 980/2017. Nejvyšší správní soud této odpovědi rozumí tak, že žalovaný žádné
jiné osobě než zástupci stěžovatelky informace z požadovaných spisů neposkytl (resp. si toho
není vědom).
[20] Krajský soud správně uzavřel, že žalovaný žádost stěžovatelky plně vyčerpal, a nebylo
tak namístě vydávat rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti dle §15 odst. 1 informačního
zákona. Žalovaný srozumitelně reagoval na stěžovatelčinu žádost a sdělil jí, komu
a kdy informace ze spisů poskytl. Pokud přitom zjistil, že poskytl takové informace toliko jediné
osobě – zástupci stěžovatelky (tj. nedohledal, že by je poskytl ještě někomu jinému), a pouze
z jednoho ze stěžovatelkou zmiňovaných spisů, byla tímto sdělením žádost o poskytnutí
informací zcela vyčerpána. Nejvyššímu správnímu soudu tak není zřejmé, v jaké části
měl žalovaný žádost stěžovatelky odmítnout. Odpověď žalovaného je právě tou, kterou
stěžovatelka požadovala, tedy sdělením toho, komu, kdy a na základě jakého právního důvodu
byly poskytnuty informace z předmětných právních spisů. Kasační soud přitom považuje
za absurdní, aby žalovaný ve vztahu ke všem dalším možným osobám, kterým žalovaný neposkytl
informace z požadovaných spisů, žádost stěžovatelky odmítl. Stejně tak nepovažuje
za smysluplné odmítat žádost ve vztahu ke spisům zn. 1273/2017, 617/2017 a 980/2017, pokud
ze sdělení žalovaného vyplývá, že informace byly poskytnuty pouze ze spisu zn. 755/2017.
Žalovaný vyčerpal žádost stěžovatelky jednoznačně tím, že uvedl, že z okruhu požadovaných
spisů byly poskytovány informace toliko z jednoho z nich. Odpověď žalovaného tak odpovídá
formulaci žádosti stěžovatelky.
[21] Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že za uvedené situace nebyl žádný důvod, proč
by žalovaný měl vydávat rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace podle §15
odst. 1 informačního zákona, neboť všechny požadované informace (tj. informace o tom, komu,
kdy a na základě jakého důvodu poskytoval informace z výše uvedených správních spisů
stavebního úřadu) poskytl.
[22] Nelze tedy shledat, že by byl žalovaný nečinný. Důvodnost nečinnostní žaloby nemohlo
založit to, že stěžovatelce nebyly poskytnuty informace, jejichž faktická existence z ničeho
nevyplývá.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[23] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[24] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto
mu soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu