ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.302.2019:27
sp. zn. 1 As 302/2019 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Spolek rybářů Markvartovice,
se sídlem Lipová 365, Markvartovice, zastoupen Mgr. Michalem Miturou, advokátem se sídlem
Místecká 329/258, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje,
se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2018,
č. j. MSK 90722/2018, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 20. 6. 2019, č. j. 25 A 119/2018 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je po v i ne n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti 4.144 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho
zástupce, advokáta Mgr. Michala Mitury.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Městský úřad Hlučín (dále jen „vodoprávní úřad“) opatřením ze dne 4. 11. 2016,
č. j. HLUC/45244/2016/OŽPaKS/Fi, podle §125 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ověřil zjednodušenou dokumentaci skutečného
provedení stavby (pasport stavby) vodního díla ve vlastnictví žalobce – „Vodní dílo - rybník
na pozemku parc. č. 1272, k. ú. Markvartovice“. Usnesením ze dne 17. 5. 2018, č. j.
HLUC/23446/2018/OŽPaKS/Ja, vodoprávní úřad ověření pasportu zrušil podle §156 odst. 2
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalovaný napadeným
rozhodnutím částečně změnil výrok tohoto usnesení a ve zbytku jej potvrdil. Správní orgány
dospěly k závěru, že ověření pasportu stavby je v rozporu se zákonem. Stavbu jako celek v její
současné podobě totiž není možné považovat za povolenou, neboť je na ní instalováno plastové
výpustné potrubí DN 250, přičemž v projektové dokumentaci ke stavbě blízkého teletníku z roku
1978 (která řeší odtok srážkových vod do rybníka – požární nádrže) je zakresleno výpustné
potrubí DN 80, nadto odlišně umístěné. Uvedená změna byla provedena dle žalobce
před cca dvaceti lety a vyžadovala stavební povolení. Stavba dle správních orgánů dále nemůže
sloužit k deklarovanému účelu – chovu ryb, neboť nelze regulovat vodní hladinu ani vodní dílo
vypustit. Důvodem pro zrušení ověření pasportu je v neposlední řadě skutečnost, že žalobce
nemá vydáno povolení k nakládání s vodami. S ohledem na princip tzv. dvojí prevence ve smyslu
§15 odst. 1 a §9 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní
zákon), nelze stavbu bez tohoto povolení povolit (a naopak).
[2] Proti napadenému rozhodnutí se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“). Namítal, že potrubí DN 250 bylo fakticky použito již na konci
sedmdesátých let, přičemž žalobce vodní plochu nabyl do vlastnictví v roce 2000. Po celou dobu
žádný z orgánů veřejné moci neměl proti provedení potrubí žádných námitek, což nemůže
jít k tíži žalobce. Vodní hladinu lze regulovat pomocí otočného kloubu přepadové roury, což však
žalovaný bez opory v konkrétních důkazech označuje za způsob nesprávný, neodborný a chybný,
a odmítá se skutečným stavem věci zabývat. Výtka o absenci povolení k nakládání s vodami
působí absurdně, neboť žalobce o toto povolení požádal, nicméně vodoprávní úřad jej odmítl
vydat do doby, než bude ověřena dokumentace stavby. Je třeba vzít v úvahu, že se jedná
o historickou stavbu ze 17. století.
[3] Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí vodoprávního
úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že stavební úřad posuzuje,
zda je dokumentace skutečného provedení stavby pořízena v zákonem stanoveném rozsahu a zda
odpovídá skutečnému provedení stavby. Pokud jsou tyto podmínky splněny, stavebnímu úřadu
nezbývá, než pořízenou dokumentaci ověřit. Otázku (ne)legálnosti stavby (v tomto případě pouze
výpustného potrubí DN 250) je dle krajského soudu třeba řešit v řízení o odstranění stavby
dle §129 stavebního zákona. Žalovaný v napadeném rozhodnutí ani nerozvádí, jakým způsobem
chrání veřejný zájem závěrem o nelegálnosti uvedených stavebních úprav. Pro označení stavby
jako nepovolené nadto nepostačuje pouhé konstatování, že se nepodařilo získat žádné důkazy
o její legálnosti.
[4] Zákon dle krajského soudu neumožňuje stavebnímu úřadu neověřit pasport stavby
jen proto, že je přesvědčen, že stavba má sloužit jinému než deklarovanému účelu. Obdobně jsou
nedůvodné výtky žalovaného k absenci platného povolení k nakládání s vodami. Ani vyhláška
č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, nepracuje s pojmem „podklady, z nichž by bylo možné
zjistit účel, pro který byla stavba povolena“. I v případě, že by bylo nutné dokládat podklady
pro zjištění účelu stavby, žalovaný se nijak nevypořádal s tím, zda je žalobcem deklarovaným
účelem užívání stavby (chov ryb) dotčen veřejný zájem a nepostavil najisto, zda stavba svým
vybavením vyhovuje více účelům.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Namítá, že dle zákona nelze ověřit dokumentaci skutečného provedení stavby, pokud by tím byla
legalizována nepovolená stavba. To platí i pro situace, kdy je nepovolenou pouze část stavby.
V posuzované věci jde o stavbu starou několik staletí, na níž však byly zjevně bez povolení
provedeny změny v instalaci výpustného plastového potrubí, proto vodoprávní úřad ověření
pasportu zrušil. Stěžovateli není jasné, jak má ve věci dále postupovat. Krajský soud totiž dospěl
k závěru, že nepovolená stavba má být řešena v řízení o odstranění stavby. Tomu však brání
právě existence ověření dokumentace skutečného provedení stavby. Zároveň není možné ověřit
dokumentaci jen ve vztahu k části stavby. Správní orgány přitom zjistily a prokázaly, že na stavbě
byly cca před 20 lety provedeny stavební úpravy vyžadující povolení. Stávající potrubí neodpovídá
tomu, s nímž počítá stavební povolení nedalekého teletníku. Nelegálnost stavby nelze prokázat
jinak než absencí příslušného povolení, jehož existence by byla vodoprávnímu úřadu známa,
neboť je příslušný k jeho vydání. Sama skutečnost, že část stavby je nepovolená, postačuje
ke zrušení ověření pasportu. Napadený rozsudek je v této části nezákonný.
[6] Stěžovatel dále namítá, že v rámci ověření dokumentace skutečného provedení stavby dle
§125 stavebního zákona je nutné zabývat se také jejím účelem. To vyplývá z §125 odst. 2
stavebního zákona, který nelze od ostatních odstavců téhož ustanovení oddělit. Závěr krajského
soudu, že stavba vyhovuje více účelům, je nesprávný, neboť k chovu ryb není stavba náležitě
vybavena, jak blíže rozvedl stěžovatel v napadeném rozhodnutí.
[7] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti upozorňuje, že podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j. 1 As 344/2016 - 42, samozřejmě není možné,
aby se pasportizace stala prostředkem legalizace nepovolených staveb. Stěžovatel
však opomíjí, že podle téhož rozsudku zároveň nelze připustit, aby pro označení stavby
jako nepovolené postačilo pouhé konstatování, že se nepodařilo získat žádné důkazy o její
legálnosti. Stavební úřad musí postupovat vždy maximálně obezřetně a důsledně zvážit
okolnosti konkrétního případu. Jak krajský soud správně konstatuje, stěžovatel se dosud
nevypořádal s námitkami žalobce stran toho, kdy došlo k instalaci sporného potrubí.
Je zřejmé, že zmiňované stavební povolení bylo vydáno před rokem 1989 , v této době došlo
k instalaci potrubí a až poté celý pozemek s vodním dílem k oupil žalobce od obce. Závěr
o nelegálnosti instalace potrubí za takového skutkového stavu považuje žalobce
za učebnicový příklad neobezřetného postupu a nepřihlédnutí k veřejnému zájmu (kterým
je v době boje proti suchu mj. snaha o podporu výstavby vodních děl a prvků zadržujících
vodu v krajině). Žalobce dále uvádí, že §125 stavebního zákona nesvěřuje pravomoc orgánu
veřejné moci neověřit zjednodušenou dokumentaci z důvodu přesvědčení o jin ém účelu
stavby, než jak je deklarován žadatelem. Stavební úřad má předloženou zjednodušenou
dokumentaci prozkoumat a zjistit, zda odpovídá skutečnému provedení stavby , a nikoliv
rozhodovat, jaký by měl být účel stavby. Žalobce navrhuje, aby soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále je „s.
ř. s.“), přípustná. Poté soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[9] Podle §125 odst. 1 stavebního zákona vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání
stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech,
kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby
povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby.
[10] Podle odstavce 3 téhož ustanovení neplní-li vlastník stavby povinnost podle odstavce 1, stavební
úřad mu nařídí, aby pořídil dokumentaci skutečného provedení stavby. Pokud není nezbytná úplná dokumentace
skutečného provedení stavby, uloží stavební úřad pouze pořízení zjednodušené dokumentace (pasport stavby),
pokud ji stavebník nepořídil sám. Pokud není třeba pořízenou dokumentaci doplnit, změnit
nebo jinak přepracovat, stavební úřad ji ověří (§125 odst. 4 stavebního zákona).
[11] Účelem právní úpravy §125 stavebního zákona je nastolit stav právní jistoty ohledně
technického provedení v minulosti povolené stavby a jejího účelu, jejíž dokumentace zcela chybí,
případně není dostatečným zdrojem informací o stavbě; umožňuje také určit účel užívání stavby,
o němž se nedochovaly doklady.
[12] Judikatura i doktrína se shodují v tom, že ověření dokumentace nebo zjednodušené
dokumentace, tj. pasportu stavby, nemůže sloužit jako prostředek legalizace nepovolených
staveb. Ověřit dokumentaci tedy lze vždy pouze u stavby povolené, jejíž dokumentace nebyla
vůbec pořízena, nedochovala se, nebo není v náležitém stavu (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j. 1 As 344/2016 - 42; Průcha, P., Gregorová, J. a kol.:
Stavební zákon. Praktický komentář. Praha: Leges, 2017; Malý, S. Stavební zákon. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer, 2007; nebo Varvařovský, P. a kol., Odstraňování staveb. Sborník
stanovisek veřejného ochránce práv. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2013).
[13] Pokud v průběhu procesu vyjdou najevo důvodné pochybnosti, resp. objeví se
přesvědčivé důkazy o tom, že stavba (či její část) nebyla nebo nemohla být v minulosti povolena,
stavební úřad dokumentaci stavby neověří a věc projedná dle §129 stavebního zákona v řízení
o odstranění stavby (případně její nepovolené části; v takovém případě si musí v tomto řízení
též učinit úsudek o tom, v jakém rozsahu lze stavbu považovat za povolenou).
[14] Právní úprava však nevychází z toho, že stavba, u které se nedochovaly doklady,
je stavbou nepovolenou. Takový přístup by mohl vést k neodůvodněným tvrdostem,
a to zpravidla právě u starší zástavby, ve které je mnohdy prokazování legálnosti stavebních
změn obtížné (srov. též stanovisko odboru stavebního řádu MMR ze dne 10. 1. 2007, č. j.
46324/06-82). Je proto vždy na příslušném stavebním úřadu, aby na podkladě konkrétních
okolností věci shromáždil a vyhodnotil k této otázce dostupné důkazy. Stavební úřad musí vždy
postupovat maximálně obezřetně a důsledně zvážit okolnosti konkrétního případu. Obecně platí,
že čím starší je stavba, tím je pravděpodobnější, že se její dokumentace nedochovala, a naopak,
čím je novější, tím více by k ní mělo existovat dokladů svědčících o jejím povolení (srov. zprávu
veřejného ochránce práv o šetření ze dne 10. 11. 2015 a závěrečné stanovisko ze dne 22. 6. 2016,
sp. zn. 6416/2015/VOP).
[15] Samotné ověření pasportu stavby není rozhodnutím dle správního řádu a nepředchází mu
správní řízení. Naopak přezkum tohoto úkonu dle §156 odst. 2 správního řádu již ve správním
řízení probíhá a jeho výsledkem je formalizované správní rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 3. 2014, č. j. 4 Aps 7/2013 - 25). V každém případě je správní orgán
povinen v rozsahu pro daný úkon nezbytném zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti.
[16] V daném případě vodoprávní úřad nejprve pasport stavby v roce 2016 ověřil, přičemž
z místního šetření i projektové dokumentace lze seznat, že odtok je zajištěn plastovým potrubím
DN 250. V roce 2018 poté ověření zrušil a nelegálnost instalovaného potrubí DN 250 dovodil
toliko z tvrzení žalobce, že potrubí bylo vybudováno cca před 20 lety původním vlastníkem,
a dále ze skutečnosti, že v projektové dokumentaci ke stavebnímu povolení nedalekého teletníku
z roku 1978 je potrubí zajišťující odtok zakresleno odlišně.
[17] Dle Nejvyššího správního soudu nejsou tato zjištění vodoprávního úřadu s ohledem
na výše uvedené dostatečnou oporou pro závěr, že předmětné stavební úpravy byly provedeny
nepovoleně. Jak již bylo řečeno, úřad má při ověřování pasportu stavby postupovat se zřetelem
ke skutkovým okolnostem té které věci a zohlednit též časové hledisko, tedy dobu, v níž byla
stavba (zde stavební úprava potrubí) realizována. Dotčená změna byla stavební úpravou
existujícího potrubí několik století starého vodního díla a dle vodoprávního úřadu byla provedena
cca před 20 lety (kdy byla vlastníkem stavby obec), tedy již v relativně vzdálené době. Vodoprávní
úřad byl s charakterem změny již v minulosti prokazatelně seznámen a neposoudil
ji jako nepovolenou, ale naopak pasport stavby bez výhrad ověřil. Za takové situace nepostačí
k závěru o nelegálnosti změny stavby skutečnost, že není k dispozici povolení změny
a ve stavebním povolení z roku 1978 (nota bene k jiné stavbě, která dotčené vodní dílo podrobně
neřeší) je potrubí zakresleno odlišně.
[18] Z uvedeného vyplývá, že krajský soud se dopustil částečného pochybení, pokud
konstatoval, že nepovolená změna stavby není překážkou ověření jejího pasportu, a je možné
ji řešit až následně v řízení o odstranění stavby. Podstatné ovšem je, že v dané věci nejsou závěry
vodoprávního úřadu o nelegálnosti dotčené stavební úpravy potrubí dostatečně skutkově
podepřeny. Napadené rozhodnutí stěžovatele, který je potvrdil, proto v této části nemůže obstát.
Ostatně i krajský soud k věci dále přiléhavě uvádí, že pro označení stavby jako nepovolené
nepostačuje pouhé konstatování, že se nepodařilo získat žádné důkazy o její legálnosti. Naopak,
důvod pro neověření pasportu by za dané skutkové situace musel být podepřen konkrétním
důkazem o tom, že stavba byla v minulosti realizována nelegálně.
[19] Ve vztahu k účelu stavby v případě ověřování dokumentace podle §125 odst. 2
stavebního zákona platí, že nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla
stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena.
Jestliže vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá
bez závad.
[20] Pakliže se nedochovaly doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba
povolena, konstruuje toto ustanovení nevyvratitelnou právní domněnku, že je stavba určena
k tomu účelu, pro který je stavebně-technickým uspořádáním vybavena a k němuž se užívá bez
závad. K určení účelu stavby tedy dochází ex lege, správní orgán naplnění této skutečnosti toliko
konstatuje (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j.
1 As 344/2016 - 42). V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud taktéž dospěl k závěru,
že ověření pasportu stavby je vydáno v rozporu s hmotným právem, pokud stavba svým
stavebně-technickým řešením neumožňuje nerušené užívání k deklarovanému účelu
(srov. bod [36]).
[21] Vodoprávní úřad ve svém rozhodnutí uvádí, že stavba nemůže sloužit deklarovanému
účelu (chovu ryb), neboť nelze regulovat její hladinu a rybník nelze vypustit. Žalobce
v odvolání namítal, že odtok je tvořen regulovatelným přepadem a odkázal na souhrnnou
technickou zprávu, která je součástí pasportu, a kde je tato informace výslovně uvedena.
Vodní hladinu dle žalobce regulovat lze, a to otočením klou bu přepadové a vypouštěcí roury,
přičemž je nutné vstoupit do vody. Tuto manipulaci lze správním orgánům kdykoliv na místě
předvést. Stěžovatel k tomu v napadeném rozhodnutí dodal, že nádrž nese historické
označení „Hasičák“, dle obce sloužila jako „hasičský rybník“ a ve stavebním povolení
teletníku je označena jako protipožární nádrž. Způsob manipulace naznačený žalobcem
je dle stěžovatele neodborný, nestandardní, nedostatečný a nemá oporu v předložené
dokumentaci, kde se hovoří pouze o regulovatelném přep adu a bližší způsob manipulace
zde není specifikován.
[22] Dle Nejvyššího správního soudu není sporu o tom, že v dané věci nejsou k dispozici
doklady, z nichž by bylo možné bez pochybností zjistit účel stavby. Ve správním spise jsou
založeny dokumenty, z nichž vyplývá, že předmětná plocha byla historicky označována
jako „rybník Hraniček“ (leží na hranici území obcí Markvartovice a Šilheřovice), „hasičský
rybník“, „Hasičák“, stavební povolení teletníku z roku 1978 hovoří o tom, že dešťové vody
ze stavby budou svedeny do „stáv. rybníka – požární nádrže“. Na základě těchto podkladů
lze učinit nanejvýše závěr, že stavba sloužila v minulosti jako rybník i jako nádrž.
[23] Sám stěžovatel v napadeném rozhodnutí uvádí, že dle předložené dokumentace stavby
je její součástí regulovatelný přepad, tato skutečnost je zanesena také v ověření pasportu
stavby (které nyní vodoprávní úřad zrušil).
[24] Obecně v procesu ověřování pasportu stavby platí, že pokud má vodoprávní úřad,
jemuž byla k ověření předložena zjednodušená dokumentace stavby, pochybnosti o její
úplnosti (tj. např. chybějící popis mechanismu regulace vodní hladiny), může dle §125 odst. 4
stavebního zákona vyzvat vlastníka stavby k doplnění či přepracování dokumentace. Soulad
dokumentace se skutečným stavem pak může taktéž ověřit na místě.
[25] Zákon nabízí řešení také v situaci, kdy dojde k ověření pasportu stavby a vyjde najevo,
že pasport není úplný nebo daný úkon stavebního úřadu trpí jinými vadami. Podle §156 odst. 1
správního řádu jestliže vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu trpí vadami, které lze opravit,
aniž tím bude způsobena újma některé z dotčených osob, správní orgán je opraví usnesením, které se pouze
poznamená do spisu.
[26] Jak je uvedeno výše, ověření pasportu stavby je vydáno v rozporu se zákonem, pokud
stavba nemůže bez závad sloužit deklarovanému účelu. Pokud je tato skutečnost bez důvodných
pochybností prokázána, je na místě postupovat dle §156 odst. 2 správního řádu a ověření zrušit.
V nyní řešeném případě dle správních orgánů stavba nemůže sloužit chovu ryb, neboť nelze
regulovat její hladinu. Žalobce naproti tomu setrvale namítá, že vodní hladinu lze regulovat
otočným kloubem výpustného potrubí. Způsob, jakým se správní orgány s tvrzením žalobce
vypořádaly, je třeba hodnotit jako zcela nedostatečný.
[27] Stěžovatel se odmítl skutečným stavem věci zabývat, neboť tvrzený mechanismus
regulace hladiny není zakreslen v předložené dokumentaci stavby. To je sice pravda, nicméně
pakliže by bylo stavbu možné bez závad užívat k chovu ryb a jedinou vadou by byla nedostatečná
podrobnost při popisu mechanismu regulace, adekvátním postupem by bylo skutkový stav ověřit
a případně postupovat podle citovaného §156 odst. 1 správního řádu. V tomto ohledu je třeba
přihlédnout též ke skutečnosti, že vodoprávní úřad svým rozhodnutím zrušil ověření pasportu,
které předtím za nezměněných skutkových a právních okolností sám vydal. Následné tvrzení
stěžovatele, že žalobcem nastíněný způsob regulace hladiny je neodborný, nestandardní
a nedostatečný, je zcela obecné a postrádá jakékoliv bližší odůvodnění.
[28] Závěry krajského soudu je i na tomto místě nutné korigovat, neboť stavební úřad se musí
při ověření pasportu stavby zabývat také účelem, k němuž je stavba určena. Napadený rozsudek
však obstojí, neboť se lze ztotožnit s navazujícím závěrem krajského soudu, že v průběhu řízení
nebylo postaveno najisto, zda stavba svým vybavením vyhovuje více účelům. Vodoprávní úřad
(a po něm i žalovaný) dovodil, že stavba nemůže sloužit chovu ryb, aniž by se touto otázkou,
skutkovým stavem a námitkami žalobce náležitě zabýval.
[29] Proti posouzení krajského soudu ve vztahu k absenci povolení k nakládání s vodami
se stěžovatel v kasační stížnosti nevymezil. Pouze obiter dictum lze tudíž obecně znovu
poznamenat, že ověření dokumentace stavby není povolením, ale toliko deklarováním, že určitá
stavba byla v minulosti povolena a slouží k určitému účelu.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost není důvodná, Nejvyšší správní soud ji zamítl
podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
[31] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů
nenáleží. Procesně úspěšnému žalobci se přiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 4.114 Kč. Tato částka představuje odměnu právního zástupce ve výši 3.100 Kč za jeden
úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) dle §7 bod 5. ve spojení s §9 odst. 4 písm. d)
a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“),
za hotové výdaje právního zástupce ve výši 300 Kč dle §13 odst. 3 a 4 advokátního tarifu
a za daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu