ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.377.2019:42
sp. zn. 1 As 377/2019 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) Ing. M. M., b)
PhMr. I. M., oba zastoupeni Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem Jugoslávská
620/29, Praha, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského náměstí 3,
Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2019, č. j. MMB/0054167/2019, sp. zn.
OUSR/MMB/0015268/2019/4, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 5. 9. 2019, č. j. 30 A 70/2019-48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobci n emají práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před správními orgány
[1] Jádrem sporu v projednávané věci je otázka přípustnosti žaloby proti rozhodnutí
o odvolání, kterým bylo účastníkům územního řízení pravomocně odepřeno pořízení kopie
dokumentace ke stavbě ze správního spisu.
[2] Úřad městské části města Brna, Brno-střed („stavební úřad“) usnesením ze dne
12. 12. 2018, č. j. MCBS/2018/0212502/PLEA, odepřel žalobcům (též účastníkům územního
řízení) pořízení kopie projektové dokumentace, která je přílohou a podkladem v územním řízení
o umístění stavby s názvem „Polyfunkční dům Brno – H.“ na pozemku par. č. X, X, v k. ú. S. B.,
obec B. Stavební úřad uvedl, že zástupce žalobců nesplnil podmínku stanovenou v §168 odst. 2
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle něhož
lze kopie poskytnout jen se souhlasem toho, kdo dokumentaci pořídil, případně se souhlasem
vlastníka stavby, jíž se dokumentace týká.
[3] Odvolání, v němž žalobci argumentovali mj. rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne
4. 12. 2013, č. j. 5 A 241/2011-69, č. 3018/2014 Sb. NSS, žalovaný v záhlaví označeným
rozhodnutím zamítl a usnesení stavebního úřadu potvrdil. Žalovaný své posouzení opřel
mj. o konkurenční názor místně příslušného správního soudu obsažený v rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, č. j. 29 A 107/2015-86.
II. Posouzení věci krajským soudem
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví
označeným usnesením odmítl.
[5] Krajský soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne
4. 6. 2010, č. j. 5 As 75/2009-78, ze dne 20. 7. 2011, č. j. 1 Aps 1/2011-101, a ze dne 21. 12. 2011,
č. j. 1 As 112/2011-100), z nichž vyplývá, že proti nezákonnému odepření vydání kopií ze spisu
je účastník řízení oprávněn brojit žalobou proti konečnému rozhodnutí ve správním řízení.
V rámci přezkumu finálního rozhodnutí soud následně přezkoumá, zda došlo k vadě řízení před
správním orgánem, resp. zda tato vada mohla mít vliv na zákonnost konečného rozhodnutí
ve věci. Žalobci jsou účastníky územního řízení, v jehož rámci bylo vydáno napadené rozhodnutí
o neumožnění pořízení kopií projektové dokumentace. Krajský soud proto uzavřel, že žalobou
bylo napadeno rozhodnutí procesní povahy, proti němuž není žaloba podle §68 písm. e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), ve spojení s §70 písm. c) s. ř. s. přípustná.
III. Obsah kasační stížnosti
[6] Proti usnesení krajského soudu podali žalobci (stěžovatelé) kasační stížnost z důvodu
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a domáhají
se jeho zrušení.
[7] Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že v mezidobí Nejvyšší správní soud již spornou
otázku práva účastníka řízení pořídit kopie projektové dokumentace vyřešil, a to rozsudkem
ze dne 23. 7. 2019, č. j. 2 As 256/2017-48, č. 3926/2019 Sb. NSS. Je proto zřejmé, že postup
stavebního úřadu byl nezákonný. Stavební úřad měl posoudit, za jakým účelem stěžovatelé žádají
pořízení fotokopií projektové dokumentace. Vzhledem k tomu, že účelem byla snaha o kontrolu
veřejné moci a ověření postupu stavebního úřadu, nikoli snaha „obohatit se na duševním
vlastnictví“, měl stavební úřad pořízení fotokopií umožnit.
[8] Stěžovatelé považují za nezbytné mít v průběhu správního řízení možnost sledovat vývoj
obsahu projektové dokumentace, zda jsou či nejsou zapracovány připomínky jiných účastníků
správního řízení, zda nedochází k nedůvodným změnám projektové dokumentace a jaký případný
nový dopad mohou mít do práv stěžovatelů. Tato práva účastníků, tedy i kontrolu činnosti
veřejné moci, nelze vykonat bez možnosti porovnat projektovou dokumentaci s její podobou
ofocenou ze spisu při dřívějším nahlížení. Stěžovatelé měli zájem nahlédnout do správního spisu
a pořídit kopii projektové dokumentace z důvodu ochrany svých práv. Pouze účastník, který
je seznámen se správním spisem, zná jeho obsah a ideálně si vede svůj „domácký správní spis“,
je rovnocenným partnerem správního orgánu a je schopen zhodnotit správnost a zákonnost
vedeného správního řízení. Z hlediska principů správního práva je proto nezbytné, aby jakýkoli
účastník měl možnost kvalifikovaně hájit svá práva, kontrolovat výkon veřejné moci a vést si svůj
„domácký správní spis“. Ochrana tohoto práva nezávislým soudem by neměla být odvislá
od toho, zda správní orgán meritorně ve věci rozhodne či nikoli (např. může dojít ke zpětvzetí
návrhu), či zda rozhodne ve výroku ve prospěch účastníka (pak by odvolání účastníka nebylo
možné, i přes nezákonný postup správního orgánu a případné vady odůvodnění rozhodnutí).
[9] Nahlédnutí do správního spisu a pořízení fotokopií je možností, jak předcházet sporům,
které často zbytečně zatěžují nadřízené správní orgány a soudy. V případě stěžovatelů nebylo
podstatné, zda mohou proti nezákonnosti brojit v budoucím rozhodnutí v meritu věci. Účelem
nahlédnutí do spisu a pořízení fotokopie projektové dokumentace bylo mimo jiné i posouzení
možnosti, zda je vůbec nutné proti meritornímu rozhodnutí brojit, či zda byl postup stavebního
úřadu zákonný. Pokud by stavební úřad postupoval v souladu se zákonem, bylo naopak možné
sporu předejít.
[10] Odmítnutí pořídit fotokopii projektové dokumentace je rozhodnutím, které má širší
dopad než rozhodnutí procesní povahy. Tímto rozhodnutím správní orgán přímo zasahuje
do práv a povinností účastníka a určuje, jakou možností kontroly bude účastník vůči postupu
orgánu veřejné moci disponovat. Zkrácení práv účastníka řízení v takové intenzitě je zásadním
zásahem, který se do sféry stěžovatelů a možností jejich dalšího postupu v řízení projeví mnohem
více, než běžné rozhodnutí správního úřadu procesní povahy (např. přerušení řízení). Jestliže
by nebylo usnesení o odmítnutí pořídit kopii projektové dokumentace přezkoumatelné
ve správním soudnictví, nelze zaručit efektivní kontrolu činnosti veřejné správy účastníkem
správního řízení, a to právě v okamžiku, kdy správní orgán shromažďuje podklady a formuluje
svou vůli v rozhodnutí. Zcela mimo přezkum by pak zůstala činnost správních orgánů v situaci,
kdy jejich postup neskončí meritorním rozhodnutím v neprospěch účastníka řízení.
[11] Přezkum zákonnosti postupu orgánu veřejné moci nemůže být podmíněn tím, jak bude
orgán veřejné moci, ale i navrhovatel, v řízení dále postupovat. Lze si například představit situaci,
kdy stavební úřad odmítne poskytnout spis účastníkovi k nahlédnutí a odmítne pořízení kopie
projektové dokumentace, neboť si je vědom svého nesprávného postupu. Následně
by po uplynutí dostatečné lhůty došlo ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení ze strany stavebníka.
V takové situaci by pak nezákonný postup orgánu veřejné moci zůstal zcela bez možnosti
přezkumu a stavebníkovi by nic nebránilo zahájit řízení nové, ve kterém by doufal
v to, že účastníci již budou znechuceni a pasivní a nebudou mít zájem činnost veřejné moci
kontrolovat.
IV. Vyjádření žalovaného
[12] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předeslal, že v současnosti
je u něj vedeno odvolací řízení, které zahájili stěžovatelé proti územnímu rozhodnutí ze dne
4. 3. 2019, č. j. MCBS/2019/0015239, sp. zn. 3200/MCBS/2017/0192966, jímž stavební úřad
rozhodl o umístění stavby (tj. ve věci samé). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobou napadené
rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 3. 2019, žalovaný nemohl při svém rozhodování o odvolání v nyní
projednávané věci aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j.
2 As 256/2017-48, č. 3926/2019 Sb. NSS. Při vydání rozhodnutí o odvolání žalovaný postupoval
v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v Brně a k nyní podaným námitkám
stěžovatelů, které odkazují na shora označený rozsudek, se tak nemůže vyjádřit. Žalovaný
však upozorňuje, že obdobné námitky vztahující se k možnosti nahlížení a pořízení kopie
projektové dokumentace stěžovatelé uplatnili rovněž v odvolání proti shora uvedenému
meritornímu rozhodnutí o umístnění stavby ze dne 4. 3. 2019. Tyto námitky tedy budou
žalovaným vypořádány v rámci odvolacího správního řízení ve věci samé. Žalovaný navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelů zamítl.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou a přípustná. Důvodnost kasační
stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] Krajský soud žalobu stěžovatelů v projednávané věci odmítl. Prostřednictvím kasační
stížnosti se proto nelze úspěšně domáhat přezkoumání merita žaloby, tj. otázky, zda je napadené
rozhodnutí žalovaného o odepření pořízení kopie dokumentace ke stavbě ze správního spisu
skutečně protizákonné.
[16] Stěžovatelé sice správně poukazují na skutečnost, že Nejvyšší správní soud v mezidobí
roztříštěnou rozhodovací praxi krajských soudů k výkladu §168 odst. 2 stavebního zákona
sjednotil (srov. již shora zmiňovaný rozsudek ze dne 23. 7. 2019, č. j. 2 As 256/2017-48,
č. 3926/2019 Sb. NSS, a dále z nedávné doby rozsudek ze dne 4. 6. 2020, č. j. 10 As 3/2019-48).
Nejvyšší správní soud ve věci č. j. 2 As 256/2017-48 vyslovil mj. závěr, že stavební úřad nemůže
automaticky poskytnutí dokumentace stavby odepřít. Musí posoudit, o jakou část dokumentace
stavby se jedná a zda by jejím odepřením nebyla narušena spravedlivá rovnováha mezi právem
žadatele na spravedlivý proces či na ochranu jeho hmotných základních práv (typicky práva
vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny) a právem pořizovatele dokumentace stavby či vlastníka
stavby na vlastnictví dokumentace a na dispozici s ní.
[17] Předmětem řízení o kasační stížnosti však není vlastní pořizování kopie dokumentace
stavby, nýbrž přípustnost soudního přezkumu za situace, kdy správní řízení ve věci umístění
stavby nadále probíhá a dosud (podle informací vyplývajících z vyjádření žalovaného ke kasační
stížnosti) nebylo pravomocně skončeno. Řízení o umístění stavby, jehož jsou stěžovatelé
účastníky, tedy probíhalo i v době, kdy stěžovatelé prostřednictvím svého zástupce podali žádost
o pořízení kopie projektové dokumentace ke stavbě, jakož i v době, kdy o této žádosti správní
orgány v projednávané věci pravomomocně rozhodly. Pouze otázkou týkající se přípustnosti
soudního přezkumu se tak Nejvyšší správní soud může v řízení o této kasační stížnosti zabývat.
[18] Podle §68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná tehdy, domáhá-li se přezkoumání
rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Z §70
písm. c) s. ř. s. pak plyne, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu,
jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.
[19] Podle §38 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, mají účastníci a jejich zástupci právo
nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci. Správní orgán umožní jiným
osobám nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo
některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem (§38 odst. 2 správního řádu).
S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán
pořídil kopie spisu nebo jeho části (§38 odst. 4 správního řádu). Odepřel-li správní orgán osobě
nahlížet do spisu nebo jeho části, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě (§38 odst. 5
správního řádu).
[20] Podle §168 odst. 2 stavebního řádu se vedení spisové služby a nahlížení do spisu řídí
ustanoveními správního řádu a zvláštního právního předpisu (jímž dle legislativní poznámky
je §68 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů).
Kopii dokumentace stavby stavební úřad poskytne, pokud žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil,
případně souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká. V odůvodněných případech lze usnesením
odepřít nahlížení do vybraných částí dokumentace u staveb důležitých pro obranu státu, staveb
civilní ochrany a bezpečnosti, popřípadě z důvodů ochrany osob a jejich majetku.
[21] Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 256/2017-48,
šlo o situaci, kdy žalobkyně do správního spisu nahlížela poté, co skončilo řízení o odstranění
stavby a řádnými opravnými prostředky již nebylo možné změnit výrok tohoto rozhodnutí.
Žalobkyně tedy do spisu nahlížela po skončení řízení ve věci samé. Neměla tak možnost brojit
žalobou proti konečnému rozhodnutí, a tudíž bylo napadené usnesení o odepření pořízení kopie
části spisu (resp. rozhodnutí o odvolání) přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. Žaloba
proti tomuto usnesení byla tedy podle soudního řádu správního přípustná.
[22] Ve výše odkazovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 3/2019-48
se naopak jednalo o soudní přezkum rozhodnutí o umístění stavby. Otázka, zda a v jakém
rozsahu je účastník územního řízení oprávněn pořídit si kopii dokumentace stavby ze správního
spisu, se tedy řešila v rámci soudního přezkumu rozhodnutí o věci samé.
[23] Krajský soud správně poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která
pro přezkum rozhodnutí o odepření nahlížení do spisu dovodila níže citované právní závěry.
[24] Právo nahlížet do spisu trvá jak v průběhu řízení na prvním i druhém stupni,
tak i v případě, kdy je řízení pravomocně ukončeno. V případě probíhajícího řízení lze považovat
rozhodnutí správních orgánů vztahující se k právu účastníků řízení nahlížet do spisu za úkon,
jímž se upravuje vedení řízení. Na taková rozhodnutí se vztahuje kompetenční výluka stanovená
v §70 písm. c) s. ř. s. a žaloba ve správním soudnictví není podle §68 písm. e) s. ř. s. přípustná
(srov. např. usnesení NSS ze dne 26. 6. 2003, č. j. 6 A 164/2002-8). Účastníku řízení
je nahlížením do spisu dána možnost uplatnit další procesní práva, především právo vyjádřit
se k dosud shromážděným důkazům či jiným podkladům pro rozhodnutí, případně navrhnout
jejich doplnění, tedy mít možnost uplatňovat celý souhrn procesních práv, která mají zaručit
vedení spravedlivého procesu, jak je garantován čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
(srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 5 Afs 33/2009-43; ostatně ze stejné premisy vychází
i shora citované rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 256/2017-48 a č. j.
10 As 3/2019-48, které se týkají výkladu §168 odst. 2 stavebního zákona).
[25] Proti nezákonnému odepření vydání kopií ze spisu je účastník řízení oprávněn brojit
žalobou proti konečnému rozhodnutí ve správním řízení (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 6. 2010,
č. j. 5 As 75/2009-78, či ze dne 20. 7. 2011, č. j. 1 Aps 1/2011-101). Účastníci správních řízení
se tedy nemohou domoci samostatného přezkoumání rozhodnutí souvisejících s nahlížením
do spisu. Za situace, kdy se domnívají, že jim bylo nahlížení do spisu odepřeno v rozporu
se zákonem, mohou takové námitky (nezákonné odepření nahlížení do spisu či nezákonné
znemožnění pořízení kopií) uplatnit v žalobě brojící proti rozhodnutí, jež bylo výsledkem tohoto
řízení (tedy v řízení o tzv. hlavní žalobě). V rámci přezkumu finálního rozhodnutí pak soud
posoudí, zda došlo k vadě řízení před správním orgánem, resp. zda tato vada mohla mít vliv
na zákonnost konečného rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2011, č. j.
1 As 112/2011-100).
[26] Situace je odlišná v případě již ukončených řízení, či v případě výkonu práva na nahlížení
do spisu osobami odlišnými od účastníků řízení. Zde se jedná o výkon samostatného procesního
práva buď osoby odlišné od účastníka, nebo účastníka původního řízení ve fázi po ukončení
řízení, o němž se rozhoduje v samostatném správním řízení. Není-li tu jiné řízení, než samotné
řízení o žádosti osoby nahlédnout do spisu, nemůže být logicky usnesením o odepření nahlížení
do spisu upravováno vedení neexistujícího řízení (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 6. 2010, č. j.
5 As 75/2009-78, č. 2233/2011 Sb. NSS, a ze dne 21. 12. 2011, č. j. 1 As 112/2011-100).
O takový případ se však v nyní projednávané situaci nejedná.
[27] V projednávané věci není sporu o tom, že stěžovatelé jsou účastníky územního řízení,
v jehož rámci bylo vydáno napadené rozhodnutí o neumožnění pořízení kopií projektové
dokumentace. Jak vyplývá z vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti, odvolací řízení, které
zahájili stěžovatelé proti územnímu rozhodnutí ze dne 4. 3. 2019, č. j. MCBS/2019/0015239,
sp. zn. 3200/MCBS/2017/0192966, jímž stavební úřad rozhodl o umístění stavby, nadále
probíhá a nebylo pravomocně skončeno. Dle sdělení žalovaného obdobné námitky vztahující
se k možnosti nahlížení a pořízení kopie projektové dokumentace stěžovatelé uplatnili rovněž
v odvolání proti tomuto meritornímu rozhodnutí o umístnění stavby.
[28] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že ve vztahu k rozhodnutím, která lze považovat
za rozhodnutí upravující vedení řízení ve smyslu §70 písm. c) s. ř. s. , je třeba při zvažování
aplikace výluky ze soudního přezkumu v každém individuálním případě vážit, zda byl úkon
učiněn v průběhu řízení a zda bude mít adresát tohoto rozhodnutí možnost namítnout
nezákonnost tohoto rozhodnutí v souvislosti s přezkumem konečného rozhodnutí. Pokud
by nezákonnost rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, nikdy nemohla mít vliv na zákonnost
rozhodnutí konečného, potom je třeba podrobit soudnímu přezkumu „procesní“ rozhodnutí,
jímž se zasahuje do základních lidských práv a svobod (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 17. 7. 2008, č. j. 7 Afs 13/2007-54, č. 1720/2008 Sb. NSS, nebo rozsudek NSS ze dne
28. 1. 2015, č. j. 4 Afs 216/2014-32, č. 3197/2015 Sb. NSS).
[29] Jak již však výše zaznělo (viz zejména bod 24 rozsudku), proti nezákonnému odepření
vydání kopií ze spisu je účastník řízení oprávněn brojit žalobou proti konečnému rozhodnutí
ve správním řízení. Nejvyšší správní soud sice souhlasí se stěžovateli, že tento postup za všech
okolností nezaručuje v každém jednotlivém případě zcela ideální a bezprostřední zjednání
nápravy. Smysl kompetenčních výluk v §70 s. ř. s., včetně výluky týkající se úkonů, jimiž
se upravuje vedení řízení před správním orgánem [§70 písm. c) s. ř. s.], je však založen
na systémovém hledisku. Účelem je zejména vyloučit situaci, kdy by se připuštěním samostatného
soudního přezkumu o procesní otázce mohlo správní řízení ve věci samé značně prodloužit.
V případě úkonů, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem má tedy správní soud
možnost přezkoumat celý průběh řízení, včetně rozhodnutí, kterými se upravuje vedení řízení,
až v rámci řízení o žalobě proti konečnému (meritornímu) správnímu rozhodnutí ve věci samé.
[30] Stěžovatelé namítají, že v případě nemožnosti samostatného soudního přezkumu ve věci
odepření vydání kopií ze spisu by pak zcela mimo soudní přezkum zůstala činnost správních
orgánů v situaci, kdy jejich postup neskončí meritorním rozhodnutím v neprospěch účastníka
řízení. K této argumentaci však Nejvyšší správní soud podotýká, že ze soudního přezkumu jsou
obecně vyloučeny situace, kdy žalobci souhlasí s výrokem rozhodnutí, ale nejsou spokojeni pouze
s jeho odůvodněním. Soudy v rámci správního soudnictví nejsou povolány k tomu, aby takové
rozhodnutí přezkoumávaly, a to jednak s ohledem na zásadu efektivity a jednak vzhledem
ke kasačnímu principu správního soudnictví. Žaloba směřující jen proti důvodům rozhodnutí
je tedy nepřípustná vždy [§68 písm. d) s. ř. s.].
[31] S ohledem na vše shora uvedené krajský soud dospěl ke správnému závěru, že žalobou
bylo v projednávané věci napadeno rozhodnutí procesní povahy, proti němuž žaloba není
přípustná podle §68 písm. e) s. ř. s. ve spojení s §70 písm. c) s. ř. s. Věcné námitky související
s neumožněním pořízení kopií projektové dokumentace budou moci stěžovatelé uplatnit proti
meritornímu rozhodnutí vydanému v územním řízení, což ostatně podle vyjádření žalovaného
ke kasační stížnosti již učinili.
VI. Závěr a náklady řízení
[32] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[33] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelé nebyli v řízení o kasační stížnosti
úspěšní, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu