ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.411.2019:26
sp. zn. 1 As 411/2019 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: MUDr. A. H., zastoupené
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 549/15, Praha 8, proti žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2019, č. j. KUUK/52107/2019/DS, JID:
65248/2019/KUUK/Píš, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2019, č. j. 78 A 14/2019 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků řízení n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši
5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalovaný zamítl (pro opožděnost) odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu
města Chomutova, odboru dopravních a správních činností, ze dne 22. 10. 2018, č. j.
MMCH/126388/2017/2940, kterým byla žalobkyně shledána vinnou z přestupku provozovatele
vozidla podle ustanovení §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“),
za což jí správní orgán I. stupně uložil pokutu ve výši 2 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení
ve výši 1.000 Kč. Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že dne 9. 3. 2017 v 11:45 hodin a dne
21. 4. 2017 ve 13:17 hodin, v ulici Štefánkovo náměstí 1532 v Chomutově jako provozovatelka
motorového vozidla tovární značky Volkswagen, registrační značky X, nezajistila, aby při užití
vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na
pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, čímž porušila ustanovení §10 odst. 3
zákona o silničním provozu.
[2] Dne 5. 6. 2019 žalovaný soudu písemně sdělil, že žalobkyně vedle předmětné žaloby
podala v daném případě i podnět k zahájení přezkumného řízení, a žalovaný tento podnět spolu
se spisovým materiálem postoupil Ministerstvu dopravy k posouzení a případnému
přezkumnému řízení. Žalobkyně krajskému soudu přípisem ze dne 20. 8. 2019 sdělila, že žalobou
napadené rozhodnutí žalovaného bylo Ministerstvem dopravy v přezkumném řízení rozhodnutím
ze dne 31. 7. 2019, č. j. 1101/2019-160-SPR/3, zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému
projednání s tím, že účinky rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení nastávají zpětně
ode dne právní moci přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ode dne 17. 4. 2019. Žalobkyně dále
uvedla, že zrušením napadeného rozhodnutí odpadl důvod pro vedení řízení ve správním
soudnictví, a proto předmětnou žalobu bere zpět.
[3] Krajský soud rozhodl o odmítnutí věci, neboť rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno;
odpadl tudíž předmět řízení dle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Žalobkyně nemohla svou žalobu vzít zpět, jelikož už o ní nebylo možné vést
řízení.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
V ní uvádí, že žalobkyně může vzít svou žalobu zpět až do doby, než o ní soud rozhodne
(dle §37 odst. 4 s. ř. s.). Žalobkyně svou žalobu vzala zpět 21. 8. 2019, soud však o ní rozhodl
až 30. 9. 2019. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, neboť došlo ke zrušení rozhodnutí
žalovaného pro jeho nezákonnost (odvolání bylo podáno včas). Očekávala proto, že jí budou
žalovaným nahrazeny náklady soudního řízení dle §60 odst. 3 s. ř. s.
[5] Závěrem žalobkyně žádá o nezveřejňování osobních údajů svého zástupce a sebe
na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu a o plnou anonymizaci rozsudků
vydaných v projednávané věci.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ke kasační stížnosti nebude
vyjadřovat.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek
řízení o kasační stížnosti.
[8] Dospěl však k závěru, že stěžovatelka není osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti
(§102 s. ř. s.). Její kasační stížnost se proto odmítá.
[9] Podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soud usnesením odmítne podaný návrh, jestliže byl podán
osobou k tomu zjevně neoprávněnou, podle písm. d), pokud je podle tohoto zákona nepřípustný. To platí,
podle §120 s. ř. s., přiměřeně i v řízení o kasační stížnosti.
[10] Podle §102 s. ř. s., kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení takového rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále uvedeno jinak.
[11] Důvody nepřípustnosti stanoví soudní řád správní v §104:
(1) Kasační stížnost ve věcech volebních je nepřípustná.
(2) Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu,
je nepřípustná.
(3) Kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí,
a) jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem;
to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu,
b) jímž se pouze upravuje vedení řízení, nebo
c) které je podle své povahy dočasné.
[12] (4) Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103,
nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl.
[13] Otázkou přípustnosti kasační stížnosti v závislosti na výsledku předchozího řízení a osobě
stěžovatele se v mezidobí zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, neboť dosavadní
rozhodovací činnost soudu nebyla jednotná. Ve svém usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j.
9 Afs 271/2018 – 52, dospěl k závěru, že kasační stížnost může podat pouze osoba, které byla
rozhodnutím soudu způsobená relevantní újma. K této otázce mimo jiné uvedl (důraz přidán):
„Relevantní újmu však nelze shledat ani v případě, kdy žaloba sice není
zamítnuta (pro žalovaného obecně nejpříznivější možný výsledek každého
soudního sporu), ale soudní řízení je skončeno jinak, aniž by žalobě bylo,
byť jen z malé části vyhověno. Takovými rozhodnutími jsou v soudním řízení správním
typicky usnesení o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení. Stejně jako v případě
rozhodování soudů v občanském soudním řízení (viz právě věc sp. zn. 2 Cdon 1363/96) nelze
ani v soudním řízení správním nalézt žádný právně relevantní rozdíl mezi výsledkem
pro žalovaného ideálním a dosaženým. Morální satisfakce typu „udělali jste to dobře“ v odůvodnění
zamítavého rozsudku takový rozdíl netvoří.
Pomine-li rozšířený senát možnost úspěchu v části žalobního nároku, lze ve vztahu k rozhodnutí
krajského soudu, jímž se řízení končí, rozlišit z pohledu žalovaného v zásadě jen dvě právně
rozdílné situace: žalobě (a) bude vyhověno, nebo (b) nikoliv.
Bude-li žalobě vyhověno, v závislosti na žalobním typu to vyvolá určité právní účinky
ve sféře žalovaného správního orgánu. Jeho rozhodnutí či opatření obecné povahy bude zrušeno
(§78 odst. 1, resp. §101d odst. 2 s. ř. s.), bude mu nařízeno vydat rozhodnutí ve věci
nebo osvědčení (§81 odst. 2 s. ř. s.) anebo bude vyslovena nezákonnost zásahu, případně uloženo
zdržet se jeho pokračování a obnovení stavu před zásahem (§87 odst. 2 s. ř. s.). V každém
případě bude muset správní orgán nějak následně konat, a to vázán jednak výrokem, jednak
závazným právním názorem soudu. Výjimka v podobě čistě deklaratorního výroku o nezákonnosti
zásahu, pokynu či donucení správního orgánu svědčí spíše o specifičnosti tohoto žalobního (sub)typu,
než že by zpochybňovala výše uvedené.
Oproti tomu, nevyhoví-li soud žalobě – ať již z důvodů procesních nebo meritorních, z pohledu
žalovaného správního orgánu se z právního hlediska neděje nic. A to bez ohledu na to, jak přesně
takové řízení skončilo. Jistou, zcela specifickou výjimku by mohlo představovat zastavení řízení
z důvodu uspokojení navrhovatele [§47 písm. b) s. ř. s.], které by mohlo mít s ohledem na §62
odst. 5 s. ř. s. účinky mimo jiné i na rozhodovací či jinou činnost žalovaného správního orgánu.
Relevantní újmu je totiž v každém případě nutno posuzovat ve vztahu k věci samé. Újma
tedy nemůže spočívat např. jen v prodloužení řízení (viz výše), ale ani, jak poukazuje
stěžovatel a předkládající senát, v rozhodnutí o nákladech řízení. Takové rozhodnutí
je akcesorickým výrokem soudu, který nelze napadnout samostatnou kasační
stížností (§104 odst. 2 s. ř. s.). Rozšířený senát sice (v již citované věci KOPPA) přisvědčil
přípustnosti kasační námitky proti výroku rozhodnutí krajského soudu např. o náhradě nákladů
řízení, podanou souběžně s alespoň jednou kasační námitkou směřující proti rozhodnutí v meritu
věci, přípustnost napadení výroku o nákladech řízení však podmínil
přípustností alespoň jedné meritorní námitky .
[14] Rozšířený senát uzavřel, že je-li zjevné, že řízení o žalobě nemůže pro stěžovatele skončit
příznivěji, a to ani v případě úspěšnosti kasační stížnosti, je stěžovatel osobou zjevně
neoprávněnou k podání kasační stížnosti dle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
[15] V projednávané věci sice stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas i s výrokem o odmítnutí
žaloby, veškeré důsledky, které napadenému usnesení přičítá, však pramení výhradně z výroku,
jímž soud stěžovatelce nepřiznal náhradu nákladů řízení. Zrušení rozhodnutí a změnu výroku
ze „žaloba se odmítá“ na „řízení se zastavuje“ požaduje toliko s ohledem na náhradu nákladů
řízení, což je zjevně jediným důvod podání kasační stížnosti. Na projednávanou věc
se tak beze zbytku uplatní závěry citovaného usnesení rozšířeného senátu, neboť újma
je obdobně jako ve věci rozhodované rozšířeným senátem spatřována toliko v nákladech řízení.
[16] Soud se polemikou (sama stěžovatelka svou argumentaci neoznačuje za kasační námitku)
vznesenou stěžovatelkou stran zveřejňování rozsudků na internetu již opakovaně zabýval, proto
ve stručnosti odkazuje na svá předchozí rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, usnesení ze dne 25. 5. 2017, Nao 175/2017 – 161,
či rozsudek ze dne 23. 10. 2019, č. j. 6 As 106/2019 – 33, a v něm uváděná judikatura).
IV. Závěr a náklady řízení
[17] V projednávané věci je zjevné, že řízení o žalobě nemůže pro stěžovatelku skončit
příznivěji, a to ani v případě úspěšnosti kasační stížnosti, proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítnul dle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. postupem dle §120 s. ř. s.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., neboť žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[19] Nejvyšší správní soud současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku
za kasační stížnost, a to na základě §10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení
řízení před prvním jednáním odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu