ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.420.2020:16
sp. zn. 1 As 420/2020 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové, soudkyně
Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: MVDr. Ing. Z. N.,
Ph.D., zastoupeného JUDr. Romanem Schneiderem, advokátem se sídlem Moravské náměstí
629/4, Brno, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí
2/2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2020, č. j. MHMP 845900/2020,
sp. zn. S-MHMP 2029738/2019/STR, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 A 43/2020-37,
takto:
I. Žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost se odmítá .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 8. 11. 2020 Nejvyššímu správnímu soudu
kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne
7. 10. 2020, č. j. 18 A 43/2020-37, kterým soud odmítl žalobu proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného.
[2] Stěžovatel spojil kasační stížnost s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti podle §3 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie
koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů
a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu. V ní uvedl,
že si je vědom, že lhůta k podání kasační stížnosti již uplynula, avšak k jejímu zmeškání došlo
v důsledku zásadních omezení vyplývajících z mimořádných opatření přijatých v době
koronavirové epidemie.
[3] Zástupce stěžovatele uvedl, že napadené usnesení mu bylo doručeno dne 12. 10. 2020.
Od 22. 9. 2020 však byl v pracovní neschopnosti, přičemž ihned po návratu do práce se setkal
s covid-pozitivním klientem a celá advokátní kancelář nastoupila do karantény. Tato situace
se ihned po skončení první karantény opakovala ještě jednou a druhá karanténa skončila dne
6. 11. 2020. Zástupce stěžovatele se přitom nezbytně potřeboval pro uskutečnění úkonu
spočívajícího v podání kasační stížnosti osobně setkat se stěžovatelem v místě jeho bydliště a dále
nahlédnout do soudního spisu u městského soudu.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil tuto procesní žádost stěžovatele. Podobnou
procesní situací se kasační soud zabýval již v usnesení ze dne 11. 6. 2020, č. j. 1 As 209/2020-57,
přičemž jeho závěry jsou přiléhavé i na tento případ.
[5] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, přičemž za běžných
okolností nelze zmeškání této lhůty prominout. S ohledem na nouzový stav vyhlášený
v souvislosti s epidemií nemoci SARS CoV-2 na území České republiky a na řadu mimořádných
opatření učiněných v této souvislosti byl přijat stěžovatelem uváděný zákon č. 191/2020 Sb.
Podle §3 tohoto zákona platí, že (1) zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím
ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího
v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně
ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle §40 odst. 5 soudního řádu správního
i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný
k projednání zmeškaného úkonu a rozhoduje o něm. (2) Žádost o prominutí zmeškání lhůty v řízení před soudem
jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví z důvodu podle odstavce 1 je třeba podat do dvou týdnů
od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo
podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ní spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti však
neskončí dříve než dva týdny po ukončení nebo zrušení nouzového stavu. (zvýrazněno soudem).
[6] S ohledem na citované ustanovení proto kasační soud zkoumal, zda důvody uváděné
stěžovatelem, pro které údajně zmeškal zákonnou lhůtu k podání kasační stížnosti, lze podřadit
pod vážné omluvitelné důvody spočívající v mimořádném opatření, které stěžovateli znemožnilo
nebo podstatně ztížilo provedení tohoto úkonu, tedy včasné podání kasační stížnosti. Podle
Nejvyššího správního soudu je nezbytné vyjít z toho, že §3 zákona č. 191/2020 Sb. představuje
výjimečné „prolomení“ obecného pravidla, podle něhož nelze zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti prominout. Zákonodárce sáhl k tomuto opatření s ohledem na bezprecedentní situaci
vzniklou v souvislosti s virovou epidemií, na niž vláda a další orgány moci výkonné reagovaly
vyhlášením nouzového stavu a přijímáním řady opatření, která omezovala práva a svobody, jakož
i zaváděla nové povinnosti. Je proto zcela logické, že zákon č. 191/2020 Sb. váže omluvitelný
důvod právě na tato mimořádná opatření (která blíže konkretizuje v §1 odst. 2), pokud účastníku
řízení či jiné osobě znemožnila či podstatně ztížila provedení úkonu. To lze dovodit i z formulace
v §3 odst. 2 zákona, který váže lhůtu k podání žádosti o prominutí zmeškání právě na ukončení
nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož omezení plynulo. Jinak řečeno,
pro použití tohoto výjimečného procesního nástroje je klíčové to, zda ke zmeškání lhůty došlo
v přímé souvislosti s těmito mimořádnými opatřeními (krizová opatření přijatá vládou,
mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví či krajských hygienických stanic) a zda povaha
těchto opatření byla způsobilá provedení úkonu účastníkem řízení znemožnit nebo výrazně ztížit.
[7] Stěžovatel v žádosti blíže nekonkretizoval, které z opatření uváděných v §1 odst. 2
zákona pro něj představovalo právě takové omezení, jež mu znemožnilo podat kasační stížnost
včas. Samotná absence odkazu na konkrétní opatření by sama o sobě nepředstavovala důvod
nevyhovění žádosti, pokud by stěžovatel alespoň blíže uvedl, jaká konkrétní omezení plynoucí
z těchto opatření mu skutečně zabránila podat včasnou kasační stížnost.
[8] Pokud zástupce stěžovatele v žádosti uváděl, že s ohledem na omezení nemohl věc
osobně konzultovat se stěžovatelem, pak kasační soud nepřehlédl, že tentýž zástupce stěžovatele
zastupoval již v řízení před městským soudem, byl tedy s věcí podrobně seznámen a účelem
konzultace mohl být toliko pokyn stěžovatele, zda kasační stížnost podat či nikoliv. Takovou
poradu šlo navzdory existenci různých mimořádných opatření učinit krátkým telefonickým
rozhovorem či on-line kdykoliv v době běhu zákonné lhůty. Ze stejného důvodu se jeví být
nadbytečnou i údajná potřeba nahlédnutí do soudního spisu městského soudu, k čemuž nakonec
podle soudního spisu městského soudu ani nedošlo. Rovněž samotné podání kasační stížnosti
mohl zástupce stěžovatele učinit z domova prostřednictvím datové schránky stejně tak, jako
v průběhu tvrzené soudní karantény převzal usnesení městského soudu doručené mu touto
formou.
[9] Nejvyšší správní soud tímto hodnocením nikterak nesnižuje úsilí, které si zvládání
mimořádné situace jakou je virová epidemie vyžaduje. Jestliže však zákonodárce nezvolil paušální
řešení (například v podobě stavění běhu všech lhůt), k čemuž přistoupil kupříkladu zákonodárce
na Slovensku (viz §2 zákona č. 62/2020 Z. z., o niektorých mimoriadnych opatreniach
v súvislosti so šírením nebezpečnej nakažlivej ľudskej choroby COVID-19 a v justícii a ktorým
sa menia a dopľňajú niektoré zákony), pak soudu nezbývá, než zkoumat v každém jednom
případě splnění poměrně striktních podmínek prominutí zmeškání lhůty jako výjimky z obecného
pravidla, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
[10] V důvodech uváděných stěžovatelem neshledal kasační soud onen vážný omluvitelný
důvod přímo spojený s realizací mimořádných opatření při koronavirové epidemii, která
by mu znemožnila či podstatně ztížila podat kasační stížnost včas. Tvrzení zástupce stěžovatele
o dvou bezprostředně na sebe navazujících karanténních obdobích zůstalo v obecné rovině;
soudu nebylo doloženo, že by obě karantény byly zástupci stěžovatele a všem jeho
zaměstnancům nařízeny hygienickou stanicí (srov. obdobně bod 11 usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2020, č. j. 7 As 51/2020-31). Nešlo ani o situaci, kdy by stěžovatel
podal kasační stížnost opožděně v důsledku omezení poštovních služeb či omezení činnosti
orgánů veřejné moci (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2020, č. j.
6 Azs 99/2020-17). S ohledem na to kasační soud žádost stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty
zamítl, a přistoupil proto k posouzení včasnosti kasační stížnosti.
[11] Jak již soud uvedl, podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou
týdnů od doručení rozhodnutí. Ze spisu městského soudu kasační soud zjistil, že napadené
usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele do datové schránky v pondělí dne 12. 10. 2020.
Tento den určil počátek běhu dvoutýdenní lhůty, která uplynula v pondělí dne 26. 10. 2020.
Pokud stěžovatel zaslal kasační stížnost datovanou dnem 7. 11. 2020 prostřednictvím datové
schránky svého zástupce až dne 8. 11. 2020, stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě.
[12] S ohledem na to, že Nejvyšší správní soud neshledal splnění podmínek pro vyhovění
žádosti o prominutí zmeškání lhůty podle §3 zákona č. 191/2020 Sb., a zjistil, že kasační stížnost
byla podána po zákonem stanovené lhůtě, podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. ji jako opožděnou odmítl.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu