ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.481.2019:36
sp. zn. 1 As 481/2019 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. F. S., zastoupený
Mgr. Vlastimilem Slanařem, advokátem se sídlem Krušinova 140/1, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2018, č. j. JMK 63353/2018, sp. zn.
S-JMK 54474/2018/OD/Ša, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 26. 11. 2019, č. j. 33 A 31/2018 – 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu
Hodonín, odboru dopravních a správních agend, ze dne 26. 3. 2018, č. j.
MUHOCJ 21592/2018/DSA/OP/Lu, sp. zn. MUHO 16331/2017/DSA. Žalobce byl uznán
vinným ze spáchání přestupků podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4, §125c odst. 1 písm. d)
a §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“).
[2] Přestupkového jednání se dopustil tím, že dne 23. 11. 2017 v 9:24 hod., v katastru obce
Hodonín, na silnici I/55 v křižovatce se silnicí II/432, ve směru jízdy na obec Rohatec, jako řidič
vozidla tov. zn. Audi A4 Avant, RZ: X, v soupravě s přívěsem tov. zn. Agados, RZ: X, překročil
nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec stanovenou dopravní značkou B20a (70 km/h) o 24
km/h, neboť mu byla naměřena rychlost 97 km/h, která byla po zohlednění tolerance měřícího
zařízení snížena na rychlost 94 km/h.
[3] Dále bylo žalobci kladeno za vinu, že se po pozitivním výsledku na přítomnost alkoholu
v dechu, zjištěným dechovou, ale neverifikovanou zkouškou pomocí přístroje Dräger a řádném
poučení, odmítl podrobit v lékařském zařízení Nemocnice TGM Hodonín na výzvu policisty
lékařskému vyšetření odběrem krve pro zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Současně
měl žalobce řídit vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním
předpisem. Kontrolou technického stavu ze strany hlídky Policie České republiky bylo zjištěno
nadměrné opotřebení obou předních pneumatik, jejichž činná plocha nedosahovala 1,6 mm
v celé šířce běhounu, přičemž míra opotřebení dosáhla úrovně indikátorů opotřebení dezénu
(TWI – tread wear indicator), umístěných v hlavních dezénových drážkách.
[4] Za spáchání uvedených přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 30.000 Kč, zákaz
řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost uhradit náklady správního řízení
ve výši 1.000 Kč.
[5] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu. Namítal v ní, že nebyl
dostatečně objasněn skutkový stav věci, neboť ze spisu nevyplývá, kdo dal řidiči specifický pokyn
podrobit se v lékařském zařízení odběru krve. Není také jasné, zda správní orgán měl k tomuto
konkrétnímu pokynu zákonné zmocnění, resp. zda a ve kterém právním předpise je takto striktní
povinnost řidiči uložena. Řidič nabízel poskytnutí biologického materiálu, konkrétně moči. Policií
České republiky i zdravotním personálem bylo však odebrání tohoto druhu biologického
materiálu odmítnuto, resp. přímo znemožněno. Žalobce se podrobil orientační dechové zkoušce,
stejně jako se podrobil odbornému lékařskému vyšetření, splnil tedy podmínky stanovené
zákonem. Žádný právní předpis nestanoví, že správní orgán či službu konající lékař mohou určit,
který konkrétní druh biologického materiálu bude odebrán. Výzva službu konajícího lékaře
k odběru krve a zamítnutí nabízeného odběru moči tedy nenachází oporu v právní úpravě.
Žalobce správním orgánům doložil důkaz, který prokazuje, že míru alkoholu v krvi lze získat
i z rozboru odebraného vzorku moči (odborné vyjádření lékaře Ústavu soudního lékařství
v Brně). Správní orgány si samy nemohly udělat úsudek o opaku, neboť se jedná o otázku
odbornou, k jejímuž zodpovězení jsou povoláni toliko znalci z příslušného oboru. Poskytnutý
vzorek moči má stejný potenciál k určení hladiny alkoholu v krvi, jako poskytnutý vzorek krve.
[6] Vadou trpí také výrok rozhodnutí správních orgánů, neboť dostatečně a úplně
nespecifikuje porušení konkrétních právních předpisů. Ve výroku rozhodnutí byl ve vztahu
k vymezení porušené právní povinnosti uveden pouze odkaz na §5 odst. 1 písm. f) zákona
o silničním provozu. Z pohledu žalobce se jedná o nedostatečnou specifikaci, protože povinnost
podrobit se lékařskému vyšetření odběrem krve vyplývá až ze speciálního právního předpisu,
na který je zákonem o silničním provozu odkazováno. V této souvislosti žalobce poukazuje
na protiústavnost závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2009, č. j.
6 As 40/2009 - 125, č. 2027/2010 Sb. NSS, ve kterém obdobné vymezení porušené právní
povinnosti soud shledal zákonným.
[7] Krajský soud shledal rozhodnutí žalovaného zákonným a zamítl žalobu. Soud uvedl,
že v projednávané věci vydal pokyn k odběru krve nstržm. M., což sám žalobce potvrdil
podpisem záznamu o odmítnutí výzvy, v němž je tato skutečnost výslovně uvedena. Poučil-li
o tomtéž žalobce i zdravotnický personál, nejedná se ve smyslu zásady superfluum non nocet
(nadbytečné neškodí) o vadu, natož o vadu způsobující nezákonnost rozhodnutí správních
orgánů.
[8] Zákon o silničním provozu odkazuje na dnes již zrušený zákon č. 379/2005 Sb. Tento
právní předpis byl ovšem v době spáchání přestupku neúčinný, neboť byl již dříve nahrazen
zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále
jen „zákon o ochraně zdraví“), který v §20 odst. 4 stanovuje, že za účelem stanovení krevních
hladin alkoholu nebo jiných návykových látek pomocí specifických toxikologických metod
se provede toxikologické vyšetření biologického materiálu odebraného v rámci odborného
lékařského vyšetření. Odborné lékařské vyšetření je dle §2 písm. n) zákona o ochraně zdraví
definováno jako cílené klinické vyšetření lékařem, včetně odběru biologického materiálu, za který
se podle následujícího písmene daného ustanovení považuje vzorek žilní krve, moči, slin, vlasů
nebo stěru z kůže nebo sliznic. Zákon o silničním provozu a zákon o ochraně zdraví výslovně
nestanovují, zda může policista řidiče vozidla vyzvat k podrobení se odbornému lékařskému
vyšetření spojenému s odběrem konkrétního biologického materiálu, v tomto případě krve.
Je však třeba vycházet z účelu dané právní úpravy, jímž je možnost co nejpřesněji ověřit,
zda byl řidič během řízení vozidla pod vlivem alkoholu či nikoliv, pakliže nelze za tímto účelem
použít orientační dechové zkoušky.
[9] Přestože byl žalobce k odběru vzorku krve vyzván ze strany jednoho ze zasahujících
policistů, je z písemného vyjádření službu konajícího lékaře MUDr. H. patrné, že odběr moči na
žádost žalobce neprováděl proto, že se z ní hladina alkoholu nezjišťuje. Nelze pak přisvědčit
argumentaci žalobce, že takový závěr je a priori nesprávný, a to s odkazem na odborné vyjádření
ze dne 20. 11. 2017, podle kterého existují metody, jak lze hodnotu etanolu v krvi z moči
vypočítat. Ostatně ani správní orgány tuto skutečnost nezpochybňovaly, ale pouze zdůraznily, že
je tento druh výpočtu pouze orientační, pročež je pro účely přestupkového řízení, kde se
uplatňuje zásada v pochybnosti ve prospěch, logicky preferováno použití vzorku krve. Bylo by
proti smyslu skutkové podstaty přestupku podle §125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním
provozu, pokud by si žalobce mohl libovolně volit druh biologického materiálu, který má být
odebrán, resp. způsob, jakým bude jeho povinnost řidiče podle §5 odst. 1 písm. f) téhož zákona
splněna. Přijetí takového výkladu by totiž směřovalo k možnému zneužití za účelem vyhnutí se
odpovědnosti za přestupek, mohl-li by si řidič nárokovat odběr biologického materiálu, ze
kterého je přesné množství alkoholu v krvi obtížně či nepřesně zjistitelné.
[10] Dotčená ustanovení je proto nutné interpretovat způsobem, že je to službu konající lékař,
který je na základě svého vzdělání a odborné způsobilosti schopen určit, který biologický materiál
má být pro účely odborného lékařského vyšetření použit (v tomto případě žilní krev), přičemž
je povinností řidiče vozidla, aby jeho odběr na zákonnou výzvu policisty umožnil.
[11] Krajský soud odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2013, č. j.
17 A 2/2012 – 43, č. 2977/2014 Sb. NSS, který řešil obdobnou právní otázku. Dále uvedl,
že v žalobce odmítl podstoupit odebrání žilní krve pro svůj panický strach z jehel a infekce,
což není relevantním důvodem pro nepodstoupení odběru žilní krve.
[12] Závěrem konstatoval, že výrok správních orgánů považuje za dostatečný. Zákon
o ochraně zdraví upravuje pro účely projednávané věci toliko podmínky provedení příslušného
vyšetření. Tyto podmínky jsou uvedeny a hodnoceny v odůvodnění rozhodnutí.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[13] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[14] Ta je v podstatné části identickou kopií žaloby.
[15] Kromě vady výroku rozhodnutí správních orgánů a obsáhlé argumentace brojící proti
úpravě podrobení se na výzvu lékařskému vyšetření a odběru stanoveného biologického
materiálu (pozn. soudu: tyto kasační námitky jsou kopií žalobních bodů), namítá, že krajský soud
a správní orgány vyšly z vyjádření službu konajícího lékaře – neodborníka – a zcela pominuly
odborné vyjádření znalce z oboru soudního lékařství. Opomněly tak stěžejní důkaz. Nezabývaly
se ani otázkou, zda odebraná moč představuje dostatečný podklad pro zjištění hladiny alkoholu
v krvi. Odběr moči je přitom méně invazivním zásahem do práv, než odběr žilní krve. Pro výše
uvedené stěžovatel navrhnul zrušit rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného
a věc vrátit k dalšímu řízení právě žalovanému.
[16] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí
a rozsudku krajského soudu. Kasační stížnost navrhnul zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek
řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti
(§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné
důvody a v řízení je řádně zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto posoudil
kasační stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými
stížnostními důvody.
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Nejvyšší správní soud přezkoumává především rozhodnutí a postup krajského soudu,
stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené
v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 – 38, odst. 12, nebo ze dne 29. 1. 2015,
č. j. 8 Afs 25/2012 – 351). Stěžovatel je tak v kasační stížnosti povinen se vymezit proti důvodům
rozhodnutí krajského soudu nikoli správního orgánu, jakkoli krajský soud přezkoumává
zákonnost rozhodnutí správního orgánu a postupu tomu předcházejícímu (srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 – 77).
[20] V projednávané věci stěžovatel v podstatné části setrval na své žalobní argumentaci,
přičemž věcně nebrojil (nepolemizoval) proti závěrům krajského soudu stran namítané vady
výrokové části rozhodnutí správních orgánů, úpravě podrobení se na výzvu lékařskému vyšetření
a odběru stanoveného biologického materiálu, resp. možnosti volby odebíraného biologického
materiálu. Zdůraznil však, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s předloženým odborným
vyjádřením ke stanovení množství hladiny alkoholu v krvi z moči. Zodpovězení této otázky může
mít (podle stěžovatele) vliv i na správnost závěrů k ostatním otázkám, především v rovině
posouzení kritéria vhodnosti a zejména potřebnosti odběru krve oproti jiným méně invazivním
zásahům do lidského organismu.
[21] Stěžovatel správním orgánům předložil dokument označený jako „Odborné vyjádření“,
ve kterém MUDr. M.. Z., Ph.D., z Ústavu soudního lékařství v Brně, dospívá k závěru, že
„[o]rientačně lze použít pro výpočet minimální koncentrace etanolu v krvi z koncentrace moči vzorec Froentjese a
Verburgta…“.
[22] Krajský soud k tomuto stanovil, že „z písemného vyjádření MUDr. H. (doručeno na podatelnu
dne 15. 1. 2018) zřejmé, že odběr moči na žádost žalobce neprováděl proto, že se z ní hladina alkoholu
nezjišťuje. Nelze pak přisvědčit argumentaci žalobce, že takový závěr je a priori nesprávný, a to s odkazem na
odborné vyjádření ze dne 20. 11. 2017, podle kterého existují metody, jak lze hodnotu etanolu v krvi z moči
vypočítat. Ostatně ani správní orgány tuto skutečnost nezpochybňovaly, ale pouze zdůraznily, že je tento druh
výpočtu pouze orientační, pročež je pro účely přestupkového řízení, kde se uplatňuje zásada v pochybnosti ve
prospěch, logicky preferováno použití vzorku krve.“ (srov. bod [44] odůvodnění napadeného rozsudku).
[23] Sám lékař stanovil, že určení koncentrace (množství) etanolu (alkoholu) v krvi z moči
je pouze orientační (což v textu vyjádření zvýraznil tučným písmem), taktéž dodal, že se jedná
o výpočet minimálního množství alkoholu v krvi (tuto informaci také zvýraznil). Správní orgány
z výše uvedeného správně dovodily, že z moči nelze přesně určit množství alkoholu v krvi,
ale toliko stanovit jeho minimální množství v krvi. Jedná se přitom o výklad obsahu odborného
vyjádření, který nevyžaduje jakoukoliv odbornost, a jsou k němu povolány, jak správní orgány,
tak i soudy. Předložené odborné vyjádření tak není způsobilé bez dalšího zpochybnit závěr
správních orgánů (potvrzený krajským soudem), že stanovení množství alkoholu v krvi z moči
je toliko orientační a není přesné (stanoví pouze minimální množství alkoholu v krvi).
[24] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že množství alkoholu v krvi pro účely trestního
řízení lze určit z odebrané moči, jak však již dříve konstatoval Nejvyšší soud v např. rozsudku
ze dne 14. 8. 2019, č. j. 5 Tdo 975/2019 – 154, „hladina byla vypočtena z hladiny alkoholu v odebrané
moči (zjištěná ve výši 2,75 g/kg) tzv. metodou Fronentjese a Verburgta (viz k tomu Zikmund, J. Výpočty hladin
alkoholu. [online]. Dostupné k 14. 8. 2019 z http://www.zikmund.org/alkohol/vypocty.htm), která
je pro obviněného velmi výhodná, v tomto ohledu se zdá být reálnější hladina alkoholu v krvi zjištěná pomocí
dechových analyzátorů…“. Jedná se proto spíše o „záložní“ metodu pro stanovení alespoň
minimálního množství alkoholu v krvi v případě, že nelze provést odběr žilní krve.
V projednávané věci však odběru žilní krve nic nebránilo.
[25] Ačkoliv je odběr žilní krve oproti odběru moči více invazivní, je s ohledem na přesnost
určení množství alkoholu v krvi zásahem nejenom vhodným, ale zejména potřebným (ve smyslu
testu proporcionality). Soud pak neshledal, že by odběr krve byl v případě podezření, že řidič
motorového vozidla byl ovlivněn alkoholem, a s tím spojenou ochranu ostatních účastníků
provozu na pozemních komunikacích, nepřiměřeným zásahem do tělesné integrity podezřelého
řidiče (srov. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10
k výkladu §114 tr. řádu).
[26] V projednávané věci byl stěžovatel dne 23. 11. 2017 zastaven hlídkou Policie ČR, neboť
překročil nejvyšší povolenou rychlost o 24 km/h. Zasahující policisté provedli zkoušku
na přítomnost alkoholu v krvi s pozitivním výsledkem. Jelikož však byl rozdíl naměřeného
množství alkoholu v krvi mezi jednotlivými měřeními vyšší než 10 % (0,33 ‰, 0,41 ‰ a 0,34 ‰),
policisté stěžovatele vyzvali k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve,
s čímž stěžovatel souhlasil. Po příjezdu do nemocnice stěžovatel odmítl odběr krve. Na svém
postoji setrval i po opětovném poučení (a to i ze strany zdravotnického personálu) a následné
výzvě k odběru krve.
[27] Pokyn a poučení o následcích odmítnutí podrobení se odběru biologického materiálu
zasahující policista vydal dle §124 odst. 10 písm. f) zákon o silničním provozu ve spojení s §5
odst. 1 písm. f) téhož zákona a §21 odst. 1 zákona o ochraně zdraví. Výslovně uvedl, že vyzývá
k podrobení se odběru krve. Stěžovatel tento pokyn odmítl. Nabízená alternativa v podobě
odběru moči namísto krve byla, jak službu konajícím lékařem, tak i zasahujícím policistou,
odmítnuta. Do oznámení o přestupku stěžovatel uvedl, že s odběrem krve nesouhlasil, neboť
má strach z infekce a panickou hrůzu z odběru krve. Službu konající lékař k tomu uvedl,
že k neprovedení odběru krve nebyl žádný objektivní důvod. Z moči se hladina alkoholu v krvi
nestanovuje.
[28] Stěžovatel byl tak shledán vinným ze spáchání tří přestupků, jejichž specifikace
ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu I. stupně vylučovala záměnu s jinými
protiprávními činy (mezi jinými i s nepodrobením se na výzvu policisty vyšetření ke zjištění,
zda není ovlivněn alkoholem). Správní orgán I. stupně uvedl konkrétní ustanovení zákona,
jež stěžovatel svým jednáním porušil, a popsal protiprávní činy (skutky), z jejichž spáchání
ho uznal vinným. Skutečnost, že správní orgán I. stupně ve výrokové části neuvedl i ustanovení
zákona o ochraně zdraví, které, jak správně uvedl krajský soud, toliko specifikuje podmínky
pro provedení lékařského vyšetření, není vadou způsobující nezákonnost rozhodnutí (srov.
usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016 - 46, č. 3656/2018 Sb. NSS).
[29] V projednávané věci byl skutkový stav spolehlivě zjištěn. Skutkové námitky vznesené
již v žalobě byly zcela beze zbytku přezkoumané krajským soudem, s jeho závěry se Nejvyšší
správní soud ztotožnil (stěžovatel v kasační stížnosti proti těmto závěrům nevznesl ani žádnou
polemiku). Rozsudek krajského soudu (a ani řízení před správními orgány) pak netrpí žádnou
z vad, ke kterým by dle §109 odst. 4 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední povinnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[31] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120
téhož zákona. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu