ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.172.2020:28
sp. zn. 1 Azs 172/2020 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: D. P. L., zastoupený
Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, se sídlem Na Pankráci 820/45, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 1. 2020, č. j. OAM-446/LE-BA02-HA13-2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2020, č. j. 19 Az 6/2020-35,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Dne 9. 10. 2019 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice.
Při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické
republiky, ale ve své zemi žil naposledy v roce 2005, od té doby žije v České republice.
Při vycestování z vlasti disponoval vízem za účelem podnikání, které vypršelo v květnu roku
2018. Povolení k dlouhodobému pobytu mu nebylo uděleno. Uvedl, že je bez náboženského
vyznání. Jako důvod pro podání žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v České republice žije
již dlouho a vyhovuje mu zdejší klima a práce. Má zde zázemí, práci, přítelkyni, příbuzné
a přátele. Na pohovoru k žádosti dle 1. 11. 2019 uvedl, že je národnosti kinh, křesťanem a z toho
důvodu svoji vlast opustil, jelikož byl jako křesťan policií sledován a zadržen. Při poskytnutí
údajů k žádosti to nezmínil, jelikož si spletl pojmy. Zároveň uvedl, že si ve Vietnamu půjčil
velkou částku peněz s vysokým úrokem, kterou nemohl splatit. Pokud se vrátí do Vietnamu,
hrozí mu, že ho věřitel zabije. Nemůže se obrátit na policii, jelikož má problém
s jedním policistou, který ho již jednou obvinil z výtržnictví a také mu vyhrožuje smrtí.
Z těchto důvodů se obává vrátit se do země původu. Dne 22. 1. 2020 žalovaný rozhodnutím č. j.
OAM-446/LE-BA02-HA13-2019 žalobci mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neudělil.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě.
V ní namítal, že žalovaný nezjistil skutkový stav a nepřihlédl ke všem rozhodným skutkovým
okolnostem. Má za to, že jeho problémy s věřitelem, u něhož se zadlužil, a také s policistou, který
jej obvinil z výtržnictví a vyhrožoval mu zabitím, lze kvalifikovat jako nebezpečí vážné újmy
ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu. Zároveň žalobce nemůže v zemi původu praktikovat
svou víru.
[3] Krajský soud neshledal vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného
rozhodnutí, žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, věc po právní stránce správně
posoudil, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud souhlasí se závěry žalovaného a zastává
názor, že žalobce neuvedl a ani správní orgán nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých
by žalobci mohla hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma. Vylíčení celé žalobcovy situace
má za nevěrohodné. Nemůže opominout, že žalobce přicestoval do České republiky v roce 2005
a o mezinárodní ochranu požádal až po 14 letech, mimochodem poté, co mu bylo v roce 2018
zrušeno dosavadní vízum a nebylo mu uděleno povolení k dlouhodobému pobytu. Z výpovědi
žalobce také vyplynulo, že nemá ani ty nejzákladnější znalosti o křesťanské nauce
(např. dle něj je modlitba zakončena pozdravem Budhovi, neví, co to je Svatá trojice, nezná
žádné svátky ani Bibli). Jeho tvrzení, že byl v důsledku jeho víry pronásledován a že svoji víru
nemůže praktikovat, považuje za účelové. Potíže s věřitelem ve formě vyhrožování či vydírání
nelze bez dalšího považovat za důvody pro udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu.
Jak vyplynulo ze spisu, bezpečnostní složky ve Vietnamu fungují a skutečnost, že existují
problémy v oblasti dodržování zákonů či nižší efektivnost pomoci ze strany policie, není azylově
relevantním důvodem. Takovým důvodem není ani to, že zde chce žít, protože zde žije jeho
družka a příbuzní.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Rozsudek je dle názoru stěžovatele zatížen vadou nepřezkoumatelnosti, neboť krajský
soud se ve svém rozsudku nevypořádal meritorně dostatečně jasným a srozumitelným způsobem
s jeho jednotlivým žalobními námitkami. Paušálně je stejně jako správní orgán v napadeném
rozhodnutí odmítl. Byly splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, přičemž zdůraznil
existenci reálného rodinného a soukromého života na území České republiky a poukázal
na skutečnost, že ve Vietnamu může být perzekuován za své náboženské vyznání a postoje.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost, neboť
se domnívá, že jak rozhodnutí ve věci udělení mezinárodní ochrany, tak rozsudek soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy. Odkázal na obsah správního spisu, vydané rozhodnutí
a své vyjádření k žalobě. Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost
dle §104a odst. 1 s. ř. s. Pokud Nejvyšší správní soud neshledá důvody k odmítnutí, navrhuje
ji zamítnout pro její nedůvodnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou a přípustná. Jelikož se však jedná
o kasační stížnost podanou ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se soud v souladu s §104a
s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení přijatelná.
[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3)
kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně právního postavení stěžovatele. O žádný z těchto případů se však ve věci stěžovatele
nejedná.
[9] Nejvyšší správní soud se zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku,
jelikož se krajský soud dle stěžovatele dostatečně nevypořádal s jeho žalobními námitkami.
Tuto námitku neshledal důvodnou. Za vadu soudního rozhodnutí totiž nelze považovat situaci,
kdy se soud s posouzením věci správními orgány ztotožní a pro stručnost na jejich závěry odkáže.
Měl by však v odůvodnění rozsudku vyložit, proč tak učinil, popřípadě přidat alespoň vlastní
krátké hodnocení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j.
8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS). Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku
všemi námitkami stěžovatele zabýval a v dostatečném rozsahu je vypořádal. Samotná skutečnost,
že stěžovatel se závěrem soudu o neudělení mezinárodní ochrany nesouhlasí, nepředstavuje
důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro nepřezkoumatelnost.
[10] Rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu vychází z dostatečně zjištěného
skutkového stavu. Žalovaný pracoval s informacemi o zemi původu, které byly relevantní
a důvěryhodné ve vztahu ke stěžovatelem uvedeným skutečnostem. Svůj závěr o neexistenci
důvodů pro udělení mezinárodní ochrany díky tomu odpovídajícím způsobem odůvodnil.
[11] Žalovaný i soud se v souladu s ustálenou judikaturou zabývaly tím, zda jsou uvedená
tvrzení stěžovatele věrohodná, zda mu v případně návratu do vlasti hrozí vážná újma ve smyslu
§14a odst. 1 a odst. 2 zákona o azylu a jestli mu jsou státní orgány schopny poskytnout účinnou
ochranu před hrozící újmou (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2018, č. j. 7 Azs 265/2018-27, a ze dne
26. 6. 2019 č. j. 10 Azs 112/2019-34). Existence zázemí v České republice a fakt, že zde má
stěžovatel družku, není relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (srov.
rozhodnutí ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 Azs 166/2016-28). Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného
plyne, že důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany nebyla „sama o sobě“ skutečnost,
že se stěžovatel prostřednictvím podané žádosti snažil legalizovat svůj pobyt na území ČR
(srov. rozsudek ze dne 18. 5. 2011, č. j. 5 Azs 6/2011-49).
[12] Z výše uvedeného je zřejmé, že judikatura Nejvyššího správního soudu, na kterou
již přiléhavě poukázal v napadeném rozsudku krajský soud, poskytuje dostatečnou odpověď
na námitky stěžovatele uvedené v kasační stížnosti, které jsou navíc obsahově obdobné
jako námitky v žalobě.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájem stěžovatele. Z tohoto důvodu kasační stížnost shledal
nepřijatelnou a podle §104a odst. 1 s. ř. s. ji odmítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta jako nepřijatelná.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu