ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.29.2020:58
sp. zn. 1 Azs 29/2020 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: A. M.,
zastoupena JUDr. Janem Braborcem, advokátem se sídlem Litevská 2571, Kladno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2019, č. j. OAM-324/LE-LE05-K09-2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2019, č. j.
31 Az 9/2019 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci, advokátovi JUDr. Janu Braborcovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši 3.400 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala dne 15. 11. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany z důvodu
špatného zdravotního stavu svého manžela. V řízení rovněž uvedla, že do České republiky
přicestovala, neboť si zde chce vydělat peníze na splacení dluhů, kvůli kterým jeden z věřitelů
vyhrožoval jejím vnukům. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobkyni neudělil mezinárodní
ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon
o azylu“).
[2] Žalobkyně brojila proti tomuto rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl.
[3] Dospěl k závěru, že mezi důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu
nelze podřadit snahu žalobkyně vydělat si v České republice finanční prostředky na zaplacení
svých dluhů ani snahu získat pro svého manžela bezplatnou léčbu. Rovněž neudělení azylu
dle §13 zákona o azylu (za účelem sloučení rodiny) považoval krajský soud za zákonné a náležitě
odůvodněné, neboť žalobkyně není rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl udělen azyl
dle §12 nebo 14 tohoto zákona. Za zákonný lze označit také závěr žalovaného, dle něhož
žalobkyně nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany podle §14b zákona o azylu,
neboť z výpovědi žalobkyně, evidence žadatelů o mezinárodní ochranu a ani ze zjištění
žalovaného nevyplývá, že by v České republice byla udělena doplňková ochrana některému
z rodinných příslušníků žalobkyně.
[4] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s. “). Krajský soud dle stěžovatelky pochybil, když neshledal splnění zákonných
podmínek k udělení azylu za účelem sloučení rodiny dle §13 zákona o azylu, resp. doplňkové
ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu §14b téhož zákona. Pakliže by žalovaný splnil svou
povinnost a manželi stěžovatelky udělil humanitární azyl či doplňkovou ochranu pro jeho špatný
zdravotní stav, měla by stěžovatelka dle těchto ustanovení právo na udělení mezinárodní ochrany.
Soud se měl věcně zabývat argumenty, které stěžovatelka v řízení uvedla, nikoliv pouze odkázat
na řízení o žalobě jejího manžela. Soud měl povinnost i v řízení o její žalobě přezkoumat
zdravotní stav jejího manžela a posoudit, zda je opravdu tak dobrý, jak žalovaný od počátku tvrdí
(přičemž tyto závěry stěžovatelka i její manžel od počátku řízení rozporují). Soud však v tomto
řízení dokazování neprovedl, přestože manžel stěžovatelky od počátku správního řízení
poukazoval na své zdravotní problémy a žádal další vyšetření. Skutková podstata, ze které soud
v řízení vycházel, tak nemá oporu ve spise. Navíc je napadený rozsudek v této části
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Stěžovatelka dále v plném rozsahu odkazuje
na argumentaci obsaženou v kasační stížnosti svého manžela (vedené pod sp. zn. 2 Azs 29/2019).
[5] Podle stěžovatelky soud pochybil i proto, že podle §64 s. ř. s. ve spojení s §112 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nespojil toto řízení s řízením vedeným
pod sp. zn. 31 Az 10/2019 (ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany manžela stěžovatelky),
neboť obě řízení spolu skutkově souvisejí a týkají se stejných účastníků řízení.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí i rozsudek byly vydány
v souladu s právními předpisy. Odkazuje na správní spis, zejména na stěžovatelčina podání
a výpovědi, a také na obsah napadeného rozhodnutí. Udělení azylu či doplňkové ochrany
za účelem sloučení rodiny by bylo možné jen v případě existence pravomocného rozhodnutí
o udělení mezinárodní ochrany osobě, která je rodinným příslušníkem stěžovatelky. Tato situace
v posuzovaném případě nenastala, neboť stěžovatelčině manželovi mezinárodní ochrana udělena
nebyla. Žalovaný proto navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně
její zamítnutí pro nedůvodnost.
[7] S ohledem na to, že daná věc se týká udělení mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší
správní soud nejprve otázkou, zda kasační stížnost není nepřijatelná ve smyslu §104a s. ř. s.
Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně
vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS., ve kterém
vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. Pro stručnost na toto usnesení nyní
odkazuje. Ve věci stěžovatelky však podmínky přijatelnosti naplněny nejsou.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že napadený rozsudek je přezkoumatelný.
Krajský soud dostatečně zdůvodnil, proč špatný zdravotní stav manžela stěžovatelky není
důvodem pro udělení mezinárodní ochrany stěžovatelce.
[9] Stejně tak namítané pochybení týkající se neudělení mezinárodní ochrany za účelem
sloučení rodiny nezakládá přijatelnost kasační stížnosti. Azyl a doplňková ochrana za účelem
sloučení rodiny se udělí pouze rodinným příslušníkům žadatele uvedeným v §13 a §14b zákona
o azylu. Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval situací, kdy důvody pro udělení
mezinárodní ochrany žadatele byly zcela odvozeny od jeho rodinného příslušníka. Úspěšnost
žádosti o udělení mezinárodní ochrany je v takovém případě závislá na úspěchu žádosti
rodinného příslušníka. Pokud tomuto rodinnému příslušníkovi není udělena mezinárodní
ochrana, neexistuje právní důvod, pro nějž by měla být udělena mezinárodní ochrana žadateli
(viz usnesení ze dne 2. 7. 2020, č. j. 10 Azs 437/2019-83, nebo ze dne 20. 2. 2020, č. j.
5 Azs 62/2019-22). V den vydání napadeného rozhodnutí žalovaný rovněž rozhodl,
že stěžovatelčinu manželovi mezinárodní ochranu neuděluje. Napadený rozsudek byl také vydán
ve stejný den, kdy krajský soud v rozsudku ze dne 19. 12. 2019, č. j. 31 Az 10/2019 - 28,
rozhodnutí žalovaného ve věci manžela stěžovatelky potvrdil jako zákonné. Kasační stížnost
proti tomuto rozsudku odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 9. 2020, č. j.
2 Azs 29/2020-58, pro nepřijatelnost. Neexistuje tedy ani právní důvod pro udělení mezinárodní
ochrany stěžovatelce.
[10] Rovněž nespojení věcí vedených u krajského soudu pod sp. zn. 31 Az 9/2019 a sp. zn.
31 Az 10/2019 ke společnému řízení podle §39 s. ř. s. ve spojení s §112 odst. 1 o. s. ř. není
důvodem pro přijetí kasační stížnosti k projednání. Stěžovatelka v průběhu řízení před krajským
soudem nenavrhla, aby byly obě věci spojeny; ostatně ani v případě nevyhovění návrhu účastníka
na spojení věcí ke společnému řízení se zpravidla nejedná o vadu řízení, která by mohla mít vliv
na správnost rozhodnutí ve věci (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, č. j.
25 Cdo 1117/2001). Krajský soud žalobu jejího manžela řádně projednal, jak potvrdil i kasační
soud, přičemž shledal, že jeho zdravotní stav nepředstavuje důvod pro udělení mezinárodní
ochrany. Případné spojení obou řízení by na právní postavení stěžovatelky nemělo vliv.
Nespojení obou věcí ke společnému řízení tak v tomto případě nemůže představovat zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatelky.
[11] Napadený rozsudek tedy splňuje požadavky judikatury Nejvyššího správního
soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003-75, nebo ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006-91), neodchyluje
se od dosavadní judikatury kasačního soudu a krajský soud se nedopustil ani hrubého pochybení
při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou
ve smyslu §104a s. ř. s.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
[13] Nejvyšší správní soud stěžovatelce usnesením ze dne 10. 3. 2020, č. j. 1 Azs 29/2020-29,
ustanovil zástupce pro řízení před soudem JUDr. Jana Braborce, advokáta. Podle §35 odst. 10
s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Zástupci náleží
podle §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby (sepsání
kasační stížnosti) ve výši 3.100 Kč [§11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky] a náhrada hotových
výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem tedy 3.400 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu