ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.504.2019:29
sp. zn. 1 Azs 504/2019 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: T. Z., zastoupen JUDr. Jiřím
Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2, adresa pro doručování T. G.
Masaryka 11, Přerov, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se
sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2019, č. j.
MV-66418-4/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 19. 12. 2019, 25 A 119/2019 – 48,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m ít á .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Přípisem ze dne 22. 11. 2013 oznámilo Ministerstvo vni tra (dále jen „správní orgán
I. stupně“) zahájení správního řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobci podle §77
odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť byl žalobce
pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody. Konkrétně se dopustil trestného činu nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst . 1, odst. 2 písm. a) zákona
č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c)
zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (v období let 2007 a 2008 a následně v roce 2010
obchodoval sám nebo prostřednictvím svého syna s heroinem). Za uvedené trestné činy
byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 T 6/2011 ze dne 19. 4. 2013
ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 80/2013 ze dne 27. 8. 2013
k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti roků.
[2] Správní orgán I. stupně nejprve rozhodnutím ze dne 28. 6. 20016, č. j.
OAM-2581-36/ZR-2013, rozhodl o zrušení trvalého pobytu žalobce. Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) však rozhodnutí, kterým žalovaná toto rozhodnutí správního orgánu
I. stupně potvrdila, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Následně žalovaná zrušila
rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátila k novému projednání. Zavázala
jej, aby náležitě a v potřebném rozsahu zjistil všechny aktuální okolnosti významné
pro posouzení přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce,
zejména ve vztahu ke zdravotnímu stavu jeho manželky. Správní orgán I. stupně
rozhodnutím ze dne 9. 3. 2019, č. j. OAM-2581-69/ZR-2013, opětovně rozhodl o zrušení
trvalého pobytu žalobce podle §77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců; s hledal přitom,
že rozhodnutí je přiměřené z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života žalobce,
a to i s ohledem na zdravotní stav jeho manželky. Následně žalovaná napadeným
rozhodnutím toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila.
[3] Proti napadenému rozhodnutí žalované brojil žalobce u krajského soudu, který žalobu
zamítl. K namítané nedostatečné specifikaci rušeného povolení k trvalému pobytu ve výroku
rozhodnutí (což dle žalobce představuje vadu spočívající v neurčitosti a nepřezkoumatelnosti
správního rozhodnutí), soud poukázal na to, že se k této problematice vyjádřil
již ve svém předchozím zrušujícím rozsudku v projednávané věci (č. j. 22 A 163/2016 - 81).
V něm uvedl, že se jedná pouze o administrativní pochybení, které nezakládá
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Je-li rozhodnutí jako celek logické, pak zřejmé
administrativní pochybení jej nečiní nesrozumitelným a rozhodnutí může být soudem věcně
přezkoumáno. Dodal, že z žalobcových podání vyplývá, že si je přesně vědom, které povolení
k trvalému pobytu je rušeno; nadto z povahy věci může cizinec disponovat jen jedním
povolením k trvalému pobytu.
[4] Krajský soud považoval za nedůvodnou i námitku procesní vady, spočívající
v neuvedení data vypravení na stejnopisu napadeného rozhodnutí. Také to lze podle soudu
považovat pouze za administrativní pochybení, které nemá vliv na přezkoumatelnost
ani zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobci bylo napadené rozhodnutí prokazatelně
doručeno a brání se proti němu podanou žalobou, je tedy s jeho obsahem podrobně
seznámen.
[5] Žalobci krajský soud nepřisvědčil ani v námitce, že žalovaná chybně vyhodnotila
zdravotní stav jeho manželky a zásah do jeho rodinného života navzdory důsledkům
onemocnění manželky posoudila jako přiměřený. Správní orgány se zdravotním stavem
žalobcovy manželky tentokrát již zabývaly. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla,
že manželka není na péči žalobce závislá už jen z toho důvodu, že žalobce je v dlouhodobém
výkonu trestu odnětí svobody. Je léčena medikamentózně a ambulantně a má vlastní povolení
k trvalému pobytu, o které v důsledku napadeného rozhodnutí, která se týká výlučně
žalobce, nepřijde. Nepřijde ani o veřejnou zdravotní péči. Byť žalobce lékařské zprávy
předložil po stanovené lhůtě, správní orgány k nim přihlédly. Správní orgán I. stupně ve svém
rozhodnutí uvedl, že žalobcova manželka je sice od roku 2014 v péči Psychiatrické
nemocnice v Opavě a má závažné zdravotní obtíže, zásah rozhodnutí do žalobcova
rodinného života je přesto přiměřený, neboť žalobce se s ohledem na výkon trestu odnětí
svobody nyní nemůže s manželkou stýkat ani o ni pečovat, a po propuštění z výkonu trestu –
navzdory vydanému rozhodnutí - dojde vlastně naopak ke zlepšení rodinné situace. Žalobci
totiž není zakázán pobyt na území, i bez povolení k trvalému pobytu se na území může stýkat
s manželkou a zletilými syny, a to častěji, než je tomu v době výkonu trestu. Krajský soud
se obecně ztotožnil s posouzením přiměřenosti zásahu do rodinného života žalobce, které
provedly správní orgány.
[6] Podle názoru krajského soudu nyní správní orgány zjistily skutkový stav ohledně
zdravotního stavu žalobcovy manželky dostatečně. Co se týče neprovedení výslechu
manželky, krajský soud jej v souladu s názorem žalované označil za nadbytečný, neboť
zdravotní stav manželky žalobce byl doložen lékařskými zprávami, které předložil
sám žalobce, a jejich obsahovou správnost nijak nerozporoval.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností podle
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[8] Dle stěžovatele je napadený rozsudek nepřezkoumatelný [kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Krajský soud totiž bez bližšího odůvodnění vyhodnotil chybějící
identifikaci rozhodnutí, na jehož základě byl stěžovateli povolen nyní rušený trvalý pobyt, jako
dostatečnou. Základním požadavkem na výrok rozhodnutí zrušujícího trvalý pobyt je určení
toho, jaké konkrétní rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu se zrušuje, resp. pozbývá platnosti.
Z výroku ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí však není patrné, jaké povolení k trvalému
pobytu je vlastně ve správním řízení rušeno - povolení k trvalému pobytu zde není identifikováno
ani číslem jednacím, spisovou značkou, ani datem jeho vydání či označením orgánu, který
povolení vydal. Rozhodnutí tedy obsahuje vadu a je neurčité. Předpokladem vykonatelnosti
každého správního aktu je přitom jeho dostatečná určitost. Stěžovatel se proto neztotožňuje
s právním názorem krajského soudu, dle kterého se jedná pouze o administrativní pochybení;
neurčitý právní výrok pokládá za nevykonatelný.
[9] Bod 16 napadeného rozsudku je nesrozumitelný a zmatečný, neboť v první větě soud
popírá, že došlo k absenci uvedení data vypravení správního rozhodnutí, ve druhé větě již toto
pochybění explicitně připouští, avšak považuje ho za pouhou administrativní chybu.
[10] Stěžovatel dále napadený rozsudek shledává nezákonným pro nesprávné posouzení
právní otázky, zda je chybějící datum vypravení na napadeném rozhodnutí žalované
administrativní chybou, jak tvrdí krajský soud, či závažnou procesní vadou, jak jej označuje
stěžovatel [kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Napadené rozhodnutí žalované
v rozporu s §71 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“)
neobsahuje uvedení data vypravení, a tudíž nesplňuje ani elementární formální náležitosti
správního rozhodnutí.
[11] Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný i pro nedostatek důvodů [kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Krajský soud se totiž bez další skutkové či právní argumentace
ztotožnil s nedostatečným odůvodněním rozhodnutí správního orgánu stran hodnocení
přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele. Nelze souhlasit
s názorem krajského soudu, že skutkový stav ohledně zdravotního stavu manželky tentokrát
správní orgány zjistily dostatečně. Manželka stěžovatele je od července 2011 v psychiatrické péči
lékařů, neboť trpí smíšenou úzkostně depresivní poruchou a organickou depresivní poruchou,
je léčena medikací (užívá antidepresiva, anxiliotika, antipsychotika). Z lékařské zprávy MUDr. P.
D. ze dne 28. 8. 2013 vyplývá, že není schopna cestovat na delší vzdálenosti. Případné cestování
za manželem by v případě jeho vycestování do Kosova tak bylo zcela vyloučeno. Z lékařské
zprávy MUDr. I. D. ze dne 30. 5. 2016 se pak podává, že zrušení trvalého pobytu jejího manžela
a případně její vycestování z ČR by pro ni mohlo mít až fatální následky. Správní orgány
pochybily, když stěžovatele nevyzvaly k doložení tvrzeného špatného zdravotního stavu jeho
manželky a bez doplnění důkazů v tomto směru rozhodly tak, že zásah do rodinného života
stěžovatele je přiměřený. Stěžovatelova manželka bude přitom do budoucna bezpochyby
potřebovat jeho péči. Správní orgány pochybily, když odmítly provést důkaz svědeckou výpovědí
(výslechem) manželky a dalších rodinných příslušníků za účelem zjištění informací, které by
napomohly k objektivnějšímu posouzení zásahu do osobního a rodinného života.
[12] Takový postup byl také v rozporu se zásadou materiální pravdy, vyjádřené v §3 s. ř.,
i s ustálenou judikaturou správních soudů. Z nejnovější judikatury totiž vyplývá požadavek
na řádné zjištění skutkového stavu za pomoci výslechu osoby, jejíž povolení k trvalému pobytu
se ruší, a rovněž jejích rodinných příslušníků (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne
29. 8. 2018, č. j. 30 A 191/2017 – 58).
[13] Pokud by správní orgány a posléze krajský soud postupovaly v souladu s výše uvedeným
požadavkem náležitého zjištění skutkového stavu, musely by se nutně vypořádat s manželčiným
špatným zdravotním stavem, se skutečností, že stěžovatel má v ČR majetek a zázemí, kdežto
v Kosovu, odkud celá rodina odešla před více než dvaceti lety, nemají zázemí žádné, s délkou
pobytu celé rodiny v ČR i věkem dětí stěžovatele, které za svůj jazyk považují češtinu, nikoliv
albánštinu či srbštinu.
[14] Krajský soud navíc nerespektoval požadavek judikatury správních soudů
na to, aby správní orgány přihlížely k době, jež uplynula od porušení veřejného pořádku
či spáchání trestného činu, a k chování cizince v průběhu této doby.
[15] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornila na skutečnost, že stěžovatel
uplatňuje obdobné námitky jako v žalobě; proto zcela odkázala na odůvodnění napadeného
rozhodnutí a na své vyjádření k žalobě.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší
správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3,
4 s. ř. s.). Po takto provedeném řízení dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[17] Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Pokud by totiž rozsudek trpěl vadou nepřezkoumatelnosti,
mohlo by to mít za následek nemožnost přezkoumat další námitky stěž ovatele; sama o sobě
by pak tato vada odůvodnila zrušení napadeného rozsudku.
[18] Stěžovatel nejprve označuje napadený rozsudek za nesrozumitelný a zmatečný [a tedy
nepřezkoumatelný ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], a to v bodě 16, který zní: „Krajský
soud nemůže dát žalobci za pravdu ani ohledně námitky, že v napadeném rozhodnutí není uvedena doba jeho
vypravení. I toto pochybení žalovaného lze považovat pouze za pochybení ad ministrativní, nemající vliv
na přezkoumatelnost ani zákonnost napadeného rozhodnutí.“ Citované věty si sice skutečně protiřečí,
nicméně z jejich kontextu je zřejmé, že krajský soud reaguje na žalobní námitku o existenci
formální vady rozhodnutí v podobě chybějícího data vypravení, pročež žalobci nedává
za pravdu; první věta je přitom skutečně chybně formulována. Krajský soud však v druhé
větě výslovně uznává, že se jedná o administrativní pochybení, které však nemá vliv
na přezkoumatelnost ani zákonnost napadeného rozhodnutí. Bod 16 odůvodnění rozsudku
tedy dostatečně reaguje na stěžovatelovu námitku obsaženou v žalobě a je z něj seznatelný
právní názor krajského soudu.
[19] Kasační soud nesouhlasí ani se stěžovatelovou námitkou, že krajský soud se bez další
skutkové či právní argumentace ztotožnil s nedostatečným odůvodněním rozhodnutí správních
orgánů ve vztahu k posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného
života stěžovatele. Krajský soud se se všemi žalobními námitkami směřujícími do posouzení
přiměřenosti dopadů vypořádal. Ani v této části není napadený rozsudek nepřezkoumatelný.
[20] Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu chybějící
identifikace správního rozhodnutí o vydání povolení k trvalému pobytu, které
má být rozhodnutím správního orgánu I. stupně zrušeno. Nejvyšší správní soud nejprve
podotýká, že stěžovatel spíše vyjadřuje nesouhlas s posouzením právní otázky krajským
soudem [kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] – stěžovatel se na rozdíl
od krajského soudu nedomnívá, že se jedná pouze o administrativní pochybení , nýbrž
o obsahovou vadu rozhodnutí správního orgánu I. stupně, která zakládá jeho neurčitost
a tedy nevykonatelnost.
[21] Podle §68 odst. 1 s. ř. rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.
Podle §68 odst. 2 věty první s. ř. se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení,
právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle §27 odst. 1 .
[22] Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, č. j.
3 Ads 96/2011 - 118, rekapituloval, že ve výrokové části je „označen orgán, který jako věcně
příslušný ve věci rozhodl; poté jsou v ní označeni účastníci řízení podle §27 odst. 1 s. ř., kterým správní
rozhodnutí zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti nebo o nichž se prohlašuje, že práva nebo
povinnosti mají nebo nemají, a jejich zástupců; poté je v ní uvedena vlastní právní otázka, která
je předmětem řízení (…); dále jsou uvedena příslušná ustanovení právních předpisů, na jejichž základě bylo
vydáno rozhodnutí a samozřejmě samotný výrok rozhodnutí.“
[23] Obsah výrokové části musí být přitom dostatečně určitý, zejména pokud jde o řešení
otázky, která je předmětem správního řízení; a musí z něj být zřejmé právní účinky, které
má správní rozhodnutí vyvolat (Vedral, J. a kol. Správní řád: Komentář, II. aktualizované
a rozšířené vydání. Praha: Bova Polygon 2012, s. 611).
[24] V projednávaném případě musí výroková část rozhodnutí určitě, jednoznačně
a srozumitelně specifikovat, jaké oprávnění je jím odnímáno. Cizinec může být držitelem
vždy pouze jednoho právě platného povolení k trvalému pobytu. Proto postačuje, pokud
výroková část ve vztahu k řešení právní otázky, která je předmětem řízení, jímž je zrušení
povolení k trvalému pobytu, stanoví, že se „ruší platnost povolení k trvalému pobytu“,
jak tomu bylo v projednávaném případě. Již z takového obsahu výrokové části je určité,
jednoznačné a srozumitelné, jaké oprávnění je cizinci odnímáno. Rozhodnutím o zrušení
platnosti povolení k trvalému pobytu se navíc ruší platné pobytové oprávnění, nikoli
rozhodnutí, kterým mu jej správní orgán I. stupně původně udělil.
[25] Ze stěžovatelova jednání je nadto zřejmé, že si je vědom, „jaký“ trvalý pobyt je rušen,
neboť proti rozhodnutí brojí specifickými argumenty vztahujícími se k danému oprávnění.
Nadto stěžovatelovo tvrzení, že datum vydání rozhodnutí, kterým správní orgán I. stupně
udělil povolení k trvalému pobytu, není obsaženo ani v odůvodnění rozhodnutí, není
pravdivé, neboť v odůvodnění správní orgán uvádí, že povolení k trvalému pobytu
stěžovateli udělil dne 25. 10. 1999.
[26] Jak upozornila žalovaná, vymezení řešené otázky odpovídá správní praxi správního
orgánu I. stupně, což je kasačnímu soudu známo i z jeho činnosti. Kasační soud na rozdíl
od krajského soudu konstatuje, že v daném případě se nejednalo o administrativní pochybení;
naopak takovou správní praxi správního orgánu I. stupně nepovažuje za vadnou
či nezákonnou, neboť je v souladu s požadavkem určitého, jednoznačného a srozumitelného
vymezení řešení právní otázky, která je předmětem řízení, ve výrokové části rozhodnutí,
kterým je rušena platnost povolení k trvalému pobytu.
[27] Kasační soud se dále zabýval namítaným nesprávným právním posouzením
chybějícího data vypravení jako pouhé administrativní chyby, která nezakládá
nepřezkoumatelnost ani nezákonnost rozhodnutí žalované. Dle stěžovatele se naopak jedná
o základní formální náležitost správního rozhodnutí, která vyplývá z §71 odst. 2 písm. a). s. ř.
[28] Podle §71 odst. 2 písm. a) s. ř. se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného
vyhotovení rozhodnutí k doručení podle §19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán
sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:".
[29] Ze správního spisu je zřejmé, že žalovaná doručila napadené rozhodnutí zástupci
stěžovatele prostřednictvím veřejné datové sítě. Pokud správní orgán doručuje stejnopis
písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím datové schránky, rozumí se vydáním
rozhodnutí podle §71 odst. 2 písm. a) s. ř. provedení tzv. jiného úkonu směřujícího
k doručení, tzn. odeslání elektronické verze rozhodnutí prostřednictvím datové schránky.
Skutečnost, že došlo k předání rozhodnutí k doručení, se vyznačí slovy „Vypraveno dne“
i na jeho elektronické verzi.
[30] Zásadní je předání stejnopisu k doručení, vyznačení uvedených slov skutečnost
pouze doprovází (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2018, č. j.
8 As 255/2017 - 49). Absence této náležitosti je však nepochybně vadou písemného
vyhotovení rozhodnutí, které by se měly správní orgány vyvarovat. Nezákonnost, pro kterou
by bylo nezbytné rozhodnutí zrušit, však většinou nezakládá. Důvod pro zrušení rozhodnutí
by nastal například za situace, pokud by tato vada vyvolávala pochybnost nad dodržením lhůt
pro vydání rozhodnutí žalovanou, popřípadě nad její nečinností (srov. viz rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2015, č. j. 1 As 229/2014 – 48, a ze dne
16. 6. 2011, č. j. 7 As 23/2011 – 82), či pokud by tím byla dotčena soudní ochrana proti
rozhodnutí nebo byla zkrácena lhůta k podání žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 10. 1. 2018, č. j. 8 As 255/2017 - 49).
[31] Napadené rozhodnutí je v záhlaví datováno dnem 27. 5. 2019, ve stejný den byla
podána datová zpráva a dodána do datové schránky zástup ce stěžovatele; následující
den došlo přihlášením se do datové schránky k doručení rozhodnutí a k nabytí jeho právní
moci. Ačkoli rozhodnutí žalované skutečně neobsahuje údaj o tom, kdy bylo
vypraveno, je zřejmé, že tomu bylo právě dne 27. 5. 2019. Nemohlo být tedy pochyb
o tom, že rozhodnutí bylo vydáno právě dne 27. 5. 2019 a z chybějícího data vypravení
tak neplynuly žádné negativní právní důsledky. Soudní ochrana proti rozhodnutí nebyla
dotčena, rovněž stěžovateli nebyla zkrácena lhůta k podání žaloby. Nejvyšší správní soud tedy
sice souhlasí se stěžovatelem, že chybějící vyznačení dne, kdy žalovaná rozhodnutí vypravila,
je vadou písemného vyhotovení; shodně s krajským soudem však konstatuje, že tato vada
nezakládá důvod pro zrušení rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti.
[32] Další stěžovatelovy námitky pak směřují do posouzení přiměřenosti zásahu
rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele ( nedostatečně zjištěný skutkový
stav ve vztahu k soukromému a rodinnému životu stěžovatele a nesprávné hodnocení
přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele.
[33] Podle §77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců, ve znění platném do 17. 12. 2015
(tj. použitelném na projednávanou věc), platí, že ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu
dále zruší, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného
činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska
jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince.
[34] Dle §174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí
podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince,
délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické
poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním
občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště.
Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné
k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.
[35] Shodně s krajským soudem považuje Nejvyšší správní soud zjištěný skutkový stav
stran zdravotního stavu manželky za dostatečný. Lékařské zprávy ze dne 28. 8. 2013 a ze dne
30. 5. 2016, na které stěžovatel poukazuje v kasační stížnosti, stěžovatel během správního
řízení nedoložil, jak kasační soud ověřil ze správního spisu. Správní orgány vycházely
z obsahu lékařských zpráv vydaných Psychiatrickou nemocnicí v Opavě, které stěžovatel
doložil, a skutečnosti v nich obsažené nezpochybnily. Upozornily však na délku vazby
a výkonu trestu odnětí svobody, která fakticky znemožňovala, aby se stěžovatel od roku 2011,
kdy byl zadržen, do současnosti (s plánovaným propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody
v únoru 2021) o manželku staral. Jak kasační soud zjistil ze správního spisu, společné rodinné
soužití takto nenarušil poprvé, neboť trest odnětí svobody vykon ával již mezi lety 2003
až 2005. Manželka je schopna běžného života i bez přítomnosti manžela, je navyklá na jejich
letité odloučení, nevyžaduje péči třetí osoby. Její pobytové oprávnění není vázáno na pobyt
stěžovatele, zůstane nadále držitelkou povolení k trvalému pobytu. Tyto závěry by výslech
stěžovatelovy manželky nemohl zvrátit, a proto jej správní orgány správně považovaly
za nadbytečný.
[36] Správní orgán I. stupně zohlednil i délku pobytu stěžovatele na území. Konkrétně
uvedl, že během výkonu trestu odnětí svobody si stěžovatel nevytvářel vazby k zemi pobytu
ve smyslu §174a zákona o pobytu cizinců; uznal, že na území ČR nepobývá zcela krátce,
avšak část z celkové délky pobytu zohlednit nelze, neboť ji strávil ve výkonu trestu. Pokud
stěžovatel uvádí, že zásah do jeho rodinného života by byl nepřiměřený i s ohledem
na integraci jeho dětí, kasační soud podotýká, že oba jeho synové jsou již zletilí a nezávislí
na jeho péči (ročník narození 1987 a 1994). Starší z jeho synů, V., byl v rámci stejného
trestního řízení jako stěžovatel odsouzen k osmiletému nepodmíněnému trestu odnětí
svobody, neboť se společně se stěžovatelem zapojil do obchodování s heroinem, a již v době
odsouzení měl v rejstříku trestů šest záznamů. Z těchto důvodů mu již byla platnost povolení
k trvalému pobytu rovněž zrušena.
[37] Ostatně jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 21. 6. 2018, č. j.
9 Azs 94/2018 - 34, již samotný výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody (obzvlášť
v délce trvání 10 let, jako je tomu v projednávaném případě), je nutné hodnotit jako mnohem
intenzivnější narušení rodinného a soukromého života stěžovatele než zrušení platnosti jeho
povolení k trvalému pobytu.
[38] Kasační soud uzavírá, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav nutný
pro zohlednění všech relevantních kritérií obsažených v §174a zákona o pobytu cizinců
a všechna relevantní kritéria řádně zohlednily, avšak při porovnání zásahu do stěžovatelova
soukromého a rodinného života s negativními důsledky jeho činů dospěly k závěru,
že rozhodnutí je z hlediska zásahů do jeho soukromého a rodinného života přiměřené.
Kasační soud se s jejich hodnocením ztotožňuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[39] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a s ohledem na to ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[40] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalované,
která byla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, pak soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť
jí žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2020
JUDr. Lenka Kaniová v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Dagmar Dolníčková