ECLI:CZ:NSS:2020:10.ADS.22.2019:23
sp. zn. 10 Ads 22/2019 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: K. G., zast. JUDr. Martinem
Slobodníkem, advokátem se sídlem U Rybníčku 553, Prachatice, proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 8. 2018, čj. MPSV-2018/156814-913, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2019, čj. 53 Ad 16/2018-
23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Úřad práce ČR, Krajská pobočka v Českých Budějovicích, rozhodnutím
ze dne 26. 6. 2018 nepřiznal žalobkyni příspěvek na bydlení ode dne 1. 4. 2018, neboť prostor,
který žalobkyně obývá, nesplňuje definici bytu podle §24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb.,
o státní sociální podpoře. Odvolání, které proti tomu žalobkyně podala, žalovaný zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud rovněž zamítl.
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Setrvala na tom, že prostor, který si pronajímá, je zdokumentován pasportem stavby podle
§125 stavebního zákona, a je tedy bytem určeným k trvalému bydlení podle stavebního zákona
ve smyslu definice bytu v §24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře.
[3] Kasační stížnost není důvodná.
[4] NSS na úvod předesílá, že kasační stížnost je na samé hraně projednatelnosti,
protože ve většině pouze doslovně opakuje argumentaci uplatněnou v již žalobě.
NSS se tedy pouze stručně vyjádří k hlavní kasační námitce, podle níž pasport stavby prokazuje
užívání bytu k trvalému bydlení podle stavebního zákona. Zároveň NSS upozorňuje,
že se totožnou otázkou (dokonce ve vztahu k témuž bytovému domu) zabýval v rozsudcích
ze dne 26. 6. 2018, čj. 9 Ads 253/2017-26, ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 Ads 268/2017-28,
a ze dne 16. 12. 2019, čj. 10 Ads 21/2019-23.
[5] Ve věci jde o výklad §24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, podle něhož se bytem
pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně
technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny
podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt.
[6] Jak již správně vyhodnotil krajský soud, spisovou dokumentací (zejména sdělením
stavebního úřadu ze dne 26. 9. 2016) je spolehlivě prokázáno, že vlastník domu změnil stavební
dispozici domu – ze dvou bytových jednotek zřídil tři. Tyto úpravy však provedl bez přivolení
stavebního úřadu, a nově zřízená bytová jednotka tedy není jednotkou podle stavebního zákona
určenou k užívání jako byt.
[7] Stěžovatelka se snaží tento závěr zpochybnit pasportem stavby ze dne 9. 3. 2015,
který stavební úřad ověřil dne 21. 1. 2016 a v němž vlastník domu označuje prostor obývaný
stěžovatelkou jako samostatný byt č. 1.
[8] NSS ve shodě s krajským soudem i se svou předchozí judikaturou citovanou výše
konstatuje, že samotný pasport stavby, který je navíc pouze zjednodušenou dokumentací
skutečného (faktického) provedení stavby, nemůže v nyní projednávané věci prokázat vytvoření
tří bytových jednotek ani vést k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení
v souladu se stavebním zákonem. Tím spíše za situace, kdy předložený pasport obsahuje
výslovnou poznámku stavebního úřadu, že pasport nelegalizuje stavbu a nepotvrzuje
její správnost podle stavebního zákona. Pro naplnění definice bytu podle §24 odst. 5 zákona
o státní sociální podpoře nepostačuje, pokud je obytná místnost fakticky užívána
jako byt či je tak fakticky stavebně-technicky provedena (o čemž jediném může svědčit
předložený pasport). Zákon o státní sociální podpoře naopak váže vznik nároku na příspěvek
na bydlení pouze na užívání obytných místností k trvalému bydlení podle stavebního zákona
či kolaudaci těchto místností coby bytu. Ani jedno z toho stěžovatelkou pronajímaný prostor
nesplňuje.
[9] Stěžovatelka na podporu svých tvrzení poukazuje na rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2017,
čj. 1 As 344/2016-42, který je však na tuto věc nepřiléhavý. NSS se v něm zabýval účelem
„pasportizace“ z hlediska stavebního práva, a mimo jiné v bodě 40 vyslovil, že „není možné,
aby se pasportizace stala prostředkem pro legalizaci nepovolených staveb“. V nyní řešené věci na rozdíl
od věci 1 As 344/2016 neschází dokumentace potvrzující účel užívání stavby. Z dokladů naopak
vyplývá, že vlastník domu provedl nepovolenou změnu stavby, kterou však nemůže uvést
do souladu se stavebními předpisy pouze vyhotovením pasportu. Za této situace nemůže pasport
stavby – stěžovatelčinými slovy – „nastolit stav právní jistoty“, že stěžovatelkou užívaný byt je určen
podle stavebního zákona.
[10] NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[11] Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly
v řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu