ECLI:CZ:NSS:2020:10.AFS.447.2019:49
sp. zn. 10 Afs 447/2019 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně:
ČERNOHORSKÁ DEVELOPERSKÁ, s.r.o., se sídlem Příkop 843/4, Brno,
zast. JUDr. Yvetou Janákovou, advokátkou se sídlem Vachova 43/5, Brno,
proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno,
o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2019, čj. 62 A 193/2019-38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se žalobou podanou ke krajskému soudu domáhala ochrany před nezákonným
zásahem žalovaného, který spatřovala v provedení výslechu svědka V. S. dne 26. 2. 2019 v rámci
daňové kontroly na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2016 až 4. čtvrtletí
2016, 1. čtvrtletí 2017 až 4. čtvrtletí 2017 a ledna 2018. Konkrétně žalobkyně uvedla, že dne
26. 2. 2019 žalovaný vyslýchal svědka V. S. v 8:30 hod. Žalobkyni ovšem žalovaný předtím sdělil,
že se výslech uskuteční v 7:30 hod. Zástupce žalobkyně se k výslechu skutečně na 7:30 hod.
dostavil, avšak budova, v níž měl být výslech proveden, byla uzamčena. Zástupce žalobkyně tedy
odešel. Téhož dne kolem poledne se zástupce žalobkyně k žalovanému znovu dostavil a zjistil, že
výslech proběhl bez jeho přítomnosti, a vyzvedl si o výslechu protokol. Žalobkyně proto
požadovala, aby krajský soud v daňové kontrole na daň z přidané hodnoty za výše specifikovaná
zdaňovací období uložil žalovanému povinnost opětovně vyslechnout svědka V. S. a umožnil
žalobkyni klást svědkovi otázky.
[2] Krajský soud žalobu odmítl pro opožděnost, neboť žalobkyně podala žalobu po uplynutí
dvouměsíční lhůty k podání žaloby ve smyslu §84 odst. 1 s. ř. s. O výslechu svědka se žalobkyně
dozvěděla dne 26. 2. 2019 a žalobu podala až dne 25. 11. 2019. Krajský soud rovněž uvedl,
že přípustnost zásahové žaloby není podmíněna podáním stížnosti podle §261 odst. 1 až 5
daňového řádu (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, čj. 1 Afs 58/2017-42,
č. 3686/2018 Sb. NSS).
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatelka uvedla, že se nedomáhala pouze určení, že zásah byl nezákonný, ale také
opětovného vyslechnutí svědka. V takovém případě je podmínkou pro podání žaloby podání
stížnosti ve smyslu §261 daňového řádu, neboť rozsudek rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017,
čj. 1 Afs 58/2017-42, č. 3686/2018 Sb. NSS, se týká jen deklaratorní žaloby. Stěžovatel se tedy
domnívá, že žaloval trvající zásah a nikoli jednorázový. Dvouměsíční lhůta pro podání žaloby
proto nemohla uplynout, dokud zásah trvá, tzn. dokud trvá daňová kontrola (viz nález Ústavního
soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18). Stěžovatelka navrhla, aby NSS napadené
usnesení zrušil.
[4] Žalovaný se ztotožnil se závěry krajského soudu. Nesouhlasí s názorem stěžovatelky,
že by vadné provedení svědeckého výslechu mělo samo o sobě znamenat trvající zásah do právní
sféry stěžovatelky, neboť žalovaný odmítá na návrh stěžovatelky tento výslech zopakovat.
O trvající zásah by se mohlo jednat, pokud by stěžovatelka nezákonný zásah spatřovala v tom,
že správní orgány by odmítaly svědecký výslech zopakovat. Tímto způsobem však stěžovatelka
nezákonný zásah v žalobě nevymezila; žalobou se domáhala pouze určení, že výslech svědka byl
nezákonný.
[5] Pokud by stěžovatelka skutečně požadovala nařízení opakovaného provedení svědeckého
výslechu, bylo by to přímo proti povaze institutu nezákonného zásahu. Autoritativní nařízení
provedení důkazu soudem prostřednictvím zásahové žaloby by představovalo omezení uvážení
správního orgánu. Soud nemůže moderovat probíhající řízení rozhodnutím o zásahové žalobě.
Žalovaný dále podotkl, že pokud by se dopustil pochybení v souvislosti s dokazováním,
mohlo by se toto pochybení projevit v zákonnosti konečného rozhodnutí, proti kterému by byla
možná obrana prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 s. ř. s.
Podle žalovaného je zásahová žaloba především negatorní povahy. Soudy o ní rozhodují
převážně v zákazové rovině, tedy zamezí pokračování zásahu za účelem odstranění trvání
nezákonného zásahu či jeho důsledků, případně obnovení stavu před tímto zásahem.
Soudy již ale nemají diktovat postup správních orgánů po ukončení nezákonného zásahu.
Žalovaný dále v podrobnostech odkázal na písemnosti týkající se vyřízení stížnosti stěžovatelky.
[6] K rozsudku rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, čj. 1 Afs 58/2017-42, č. 3686/2018
Sb. NSS, žalovaný uvedl, že podle jeho názoru se závěry z tohoto rozsudku vztahují,
jak na jednorázové, tak trvající nezákonné zásahy.
[7] Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Výslech svědka, který stěžovatelka považuje za nezákonný, proběhl dne 26. 2. 2019.
Stěžovatelka podala dne 17. 6. 2019 stížnost na neprovedení výslechu svědka V. S. v její
přítomnosti a domáhala se ve smyslu §261 odst. 5 daňového řádu zjednání nápravy
(aby byl svědek znovu vyslechnut za její přítomnosti). Žalovaný shledal tuto námitku
nedůvodnou, neboť výslech svědka byl proveden v souladu se zákonem, a vyrozuměl
o tom žalobkyni přípisem ze dne 12. 8. 2019. Stěžovatelka následně dne 8. 11. 2019 podala žádost
podle §261 odst. 6 daňového řádu na prošetření způsobu vyřízení stížnosti. O této žádosti
rozhodlo Odvolací finanční ředitelství dne 15. 1. 2020 tak, že žalovaný při vyřizování stížnosti
postupoval v souladu s daňovým řádem. Před vyřízením žádosti ze dne 8. 11. 2019
podala stěžovatelka dne 25. 11. 2019 žalobu proti nezákonnému zásahu žalovaného ve smyslu
§82 s. ř. s., která je podrobněji specifikována v bodě 1 tohoto rozsudku.
[10] Podle §96 odst. 5 daňového řádu daňový subjekt má právo být přítomen výslechu svědka
a klást mu otázky v rámci dokazovaní svých práv a povinností. O provádění svědecké výpovědi
správce daně daňový subjekt včas vyrozumí, nehrozí-li nebezpečí z prodlení.
[11] Podle §84 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce
dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku,
kdy k němu došlo.
[12] NSS konstatuje, že výslech svědka, který podle stěžovatelky proběhl nezákonně,
byl proveden dne 26. 2. 2019. Jedná se o úkon, jenž proběhl pouze v tento jeden den a dále
nepokračoval. Pokud by bylo na tento úkon nahlíženo jako na potenciální zásah, jedná se
o jednorázový úkon, a proto 26. 2. 2019 počala běžet také dvouměsíční subjektivní lhůta
podle §84 s. ř. s. k podání zásahové žaloby. Stěžovatelka se totiž také téhož dne informovala
u žalovaného, že výslech svědka proběhl. Lhůta k podání žaloby tedy uplynula dne 26. 4. 2019.
Jestliže stěžovatelka podala žalobu až dne 25. 11. 2019, byla podána opožděně a krajský soud
stěžovatelčinu žalobu správně odmítl pro opožděnost.
[13] Jak již konstatoval krajský soud, podání stížnosti ve smyslu §261 daňového řádu
nemá vliv na běh lhůty k podání žaloby podle §82 s. ř. s. (rozsudek rozšířeného senátu
ze dne 5. 12. 2017, čj. 1 Afs 58/2017-42, č. 3686/2018 Sb. NSS).
[14] Ke stěžovatelčině konstrukci, že v projednávané věci se jedná o trvající zásah, neboť se
domáhala opětovného provedení výslechu svědka V. S., z čehož vyvozuje, že dokud nebude
proveden výslech tohoto svědka v její přítomnosti, nezákonný zásah stále trvá, NSS uvádí, že tato
argumentace je mylná. Pokud se stěžovatelka domáhá opakovaného výslechu svědka, nejedná se
o nic jiného než o důkazní návrh (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 3. 2018, čj. 6 Afs
379/2017-54, ze dne 22. 5. 2019, čj. 9 Afs 2/2018-50). Pojmově se tedy nemůže jednat o
nezákonný zásah, a to ani o zásah t rvající. O tomto návrhu v této fázi řízení NSS nepřísluší
rozhodovat. Je na žalovaném, jak s tímto návrhem v daňové kontrole, kterou vede, naloží. Jak již
žalovaný konstatoval ve vyjádření ke kasační stížnosti, to, zda svědka znovu vyslechne, je součástí
dokazování a volného hodnocení důkazů, do něhož nyní NSS nemůže zasahovat. Daňový subjekt
má totiž právo navrhovat důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení (§92 daňového řádu) a
správce daně mu musí umožnit uplatňovat jeho práva (§6 odst. 3 daňového řádu). Správce daně
pak při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz
jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě
daní vyšlo najevo (§8 odst. 1 daňového řádu).
[15] NSS zdůrazňuje, že zásahová žaloba byla v projednávané věci podána opožděně a NSS
se v tomto rozsudku zabýval především správností odmítnutí žaloby pro její opožděnost.
[16] Pro úplnost je však potřebné dodat, že žalobu by bylo nutné odmítnout rovněž
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatelkou vytýkaný způsob provedení výslechu
svědka a jeho opětovné neprovedení ani pojmově zásahem ve smyslu §82 s. ř. s. být nemůže.
V obecné rovině je totiž nezbytné konstatovat, že ne jakýkoli úkon správního orgánu v průběhu
daňové kontroly může být sám o sobě nezákonným zásahem. Jak již bylo uvedeno v bodu [14],
otázka způsobu provedení výslechu svědka, jakož i to, zda žalovaný vyhoví důkaznímu návrhu
stěžovatelky a svědka znovu vyslechne, je součástí dokazování, do něhož v tomto stádiu řízení
nemůže NSS zasahovat. Proti způsobu provedení svědeckého výslechu a nevyhovění návrhu
na opětovné provedení výslechu svědka je však možná obrana prostřednictvím žaloby
proti konečnému rozhodnutí správního orgánu (viz např. již citované rozsudky 15. 3. 2018,
čj. 6 Afs 379/2017-54, ze dne 22. 5. 2019, čj. 9 Afs 2/2018-50). Pokud je možné namítat
nezákonnost postupu správního orgánu v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
podle §65 s. ř. s., nemůže být jednotlivý úkon žalován zásahovou žalobou. Správní soudy nejsou
povolány k tomu, aby plnily úlohu supervizora správních orgánů, který by průběžně monitoroval
na základě zásahových žalob (§82 s. ř. s.) postupy veřejné správy. Uvedené by bylo v rozporu
se základními principy soudního řízení správního, především s principem subsidiarity (§5 s. ř. s.),
jakož i s principem dělby moci (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2020, čj. 10 Afs 304/2019-39,
č. 3974/2020 Sb. NSS). Skutečnost, že krajský soud žalobu odmítl pro předčasnost,
aniž by se blíže zabýval otázkou, zda žalovaný zásah vůbec může být pojmově zásahem ve smyslu
§82 s. ř. s., však nemá bez dalšího vliv na zákonnost výroku jeho usnesení.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[18] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení
náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2020
.
Ondřej Mrákota
předseda senátu