ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.178.2019:29
sp. zn. 10 As 178/2019 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Bc. M. P., zastoupeného Mgr. Ing.
Miroslavem Pagáčem, advokátem se sídlem tamtéž, proti žalované: Univerzita Palackého v
Olomouci, se sídlem Křížkovského 511/8, Olomouc, proti rozhodnutí rektora žalované ze dne
9. 8. 2018, čj. F170936-II/31-07-2018-R/DE, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2019, čj. 64 A 6/2018-33,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2019, čj. 64 A 6/2018-33,
se r uší .
II. Rozhodnutí děkana Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 7. 6. 2018,
čj. F170936/31-07-2018/DE, a rozhodnutí rektora Univerzity Palackého v Olomouci
ze dne 9. 8. 2018, čj. F170936-II/31-07-2018-R/DE, se ruší a věc se vrací
žalované k dalšímu řízení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti
ve výši 20 342 Kč do rukou jeho zástupce Mgr. Ing. Miroslava Pagáče, advokáta, ve lhůtě
třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a kasační řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 7. 6. 2018 vyměřil žalobci děkan Filozofické fakulty Univerzity
Palackého v Olomouci poplatek ve výši 20 000 Kč spojený se studiem v navazujícím
magisterském programu na této univerzitě podle §58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých
školách, a to ke dni 26. 4. 2018 za započatých 6 měsíců prodloužení studia v akademickém roce
2017/2018. Učinil tak proto, že celková doba žalobcova studia včetně jeho předchozího
předčasně ukončeného magisterského studia přesáhla standardní dobu studia v aktuálně
studovaném programu zvětšenou o jeden rok. Žalobce podal proti rozhodnutí děkana odvolání,
které rektor Univerzity Palackého zamítl rozhodnutím ze dne 9. 8. 2018.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě rovněž
zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítá v ní, že žalovaný nesprávně vyložil §58 odst. 3 zákona o vysokých školách. Poplatek
za delší studium by bylo po stěžovateli možné požadovat až tehdy, kdyby jeho aktuální studium
v magisterském programu přesáhlo standardní dobu. Doba předčasně ukončeného magisterského
studia však byla stěžovateli započtena již do předchozího bakalářského studia, které stěžovatel
řádně absolvoval.
[4] Žalovaný se ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Z obsahu správního spisu vyplývají následující skutečnosti, které nejsou mezi stranami
sporné.
- Stěžovatel studoval od 1. 9. 2010 do 18. 1. 2013 (celkem 871 dní, cca 2,5 roku)
magisterský program na Právnické fakultě Univerzity Palackého a ukončil ho jinak
než řádně (zanechal studia).
- Od 27. 8. 2013 do 31. 8. 2017 studoval stěžovatel bakalářský program (filologie
ve studijních oborech anglická a portugalská filologie). Toto studium absolvoval,
při studiu však překročil standardní dobu studia zvýšenou o rok (celkem 4 roky) dne
8. 4. 2015 (k 590 dnům studia bakalářského programu se mu započetlo 871 dní
předchozího magisterského studia práv, dobu studia tedy překročil cca po 1,5 roce studia
bakalářského programu). Byl mu proto vyměřen poplatek za každých dalších šest měsíců
tohoto studia (celkem čtyřikrát).
- Dne 14. 9. 2017 začal stěžovatel studovat navazující magisterský program (filologie
ve studijních oborech anglická a portugalská filologie) o standardní délce studia dva roky.
Nyní se stěžovatel brání poplatku za prodloužení studia, který děkan fakulty vyměřil
stěžovateli ode dne 26. 4. 2018, tedy cca po půl roce (224 dnech) studia v dalším
magisterském programu po započtení 871 dní z předcházejícího studia práv.
[7] Spor je o výklad §58 odst. 3 zákona o vysokých školách v aktuálním znění, podle něhož
studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok
v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola
poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně
jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií
v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně
podle §45 odst. 3 nebo §46 odst. 3, nejde-li o předchozí studium, po jehož ukončení student
řádně ukončil studijní program stejného typu. Období, ve kterém student studoval v takovýchto
studijních programech, nebo v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním
programu souběžně, se do doby studia započítávají pouze jednou (…).
[8] Stěžovatel se domnívá, že mu poplatek neměl být vyměřen, neboť mu do doby aktuálního
studia neměla být započtena doba studia předchozího magisterského programu v délce 871 dní.
Toto předchozí studium mu bylo započteno již do doby studia bakalářského programu.
[9] Podle krajského soudu je nerozhodné, že doba předchozího magisterského studia práv
byla započtena již do bakalářského studia filologie. Zákon totiž nestanoví, že by řádně
neukončené studium mělo být započteno do dalších studií pouze jednou. Naopak předpokládá,
že se předchozí nikoli řádně ukončené studium bude započítávat znovu. Výjimka v první větě
za středníkem a v druhé větě citovaného ustanovení na stěžovatelův případ nedopadá (viz blíže
body 11 a 12 rozsudku krajského soudu).
[10] Krajský soud vykládal citované ustanovení ve znění novely provedené zákonem
č. 137/2016 Sb. a účinné od 1. 9. 2016. Před touto novelou upravoval zákon o vysokých školách
odlišně poplatky za „delší studium“ a poplatky za „další studium“. Delšího studia se týkal §58
odst. 3, který zněl:
Studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden
rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola
poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně
jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií
v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně
podle §45 odst. 3 nebo §46 odst. 3, přičemž období, ve kterém student studoval v takovýchto
studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia
započítávají pouze jednou.
[11] Naopak na tzv. studenty absolventy, tedy ty, kteří již jedno studium úspěšně absolvovali,
dopadal §58 odst. 4, který zněl:
Studuje-li absolvent bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském
nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium,
který činí za každý další započatý jeden rok studia nejvýše základ podle odstavce 2; to neplatí,
studuje-li absolvent bakalářského studijního programu v navazujícím magisterském studijním
programu či jde-li o souběh řádných studijních programů nepřesahující standardní dobu studia
programu jednoho. Pokud celková doba dalšího studia překročí standardní dobu studia, stanoví
veřejná vysoká škola poplatek za studium podle odstavce 3.
[12] Podle úpravy účinné do 1. 9. 2016 na stěžovatele dopadal §58 odst. 4 včetně výjimky
ve větě první tohoto ustanovení. Platilo, že po dobu, po kterou by stěžovatel jako absolvent
bakalářského programu studoval v navazujícím magisterském programu po standardní dobu
nezvýšenou o jeden rok, by mu nebylo možné vyměřit poplatek za „delší studium“ podle odst. 3
(protože by se na něj jako na absolventa vztahovala speciální úprava v odst. 4: nebylo by důležité
to, že předchozí magisterské studium nedokončil, nýbrž to, že již má dokončeno bakalářské
studium), ovšem ani poplatek za „další studium“ (neboť by se na něj vztahovala výjimka ve větě
první odst. 4 za středníkem: magisterským studiem filologie navázal na úspěšně ukončené
bakalářské studium filologie). Až v okamžiku, pokud by v navazujícím magisterském programu
přesáhl standardní dobu studia (věta druhá odst. 4), by mu bylo možné vyměřit poplatek za „delší
studium“ podle odst. 3 (srov. zejména body 16 a 17 rozsudku NSS ze dne 22. 6. 2017,
čj. 9 As 160/2016-49, a rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2013, čj. 7 As 46/2013 -34).
[13] NSS tedy shrnuje, že zatímco podle úpravy účinné do 31. 8. 2016 by se stěžovateli
pro účely stanovení poplatku za studium nezapočítala do doby aktuálního studia v navazujícím
magisterském programu doba předchozího neřádně ukončeného magisterského studia práv,
od 1. 9. 2016 by se tato doba započítávala, jak správně vyložil krajský soud. Zákon nestanoví,
že by řádně neukončené studium mělo být započteno do dalších studií pouze jednou, a výjimka
na stěžovatele nedopadá.
[14] NSS však již dříve uvedl, že právní úprava, která zavedením poplatkové povinnosti
motivuje studenty k racionálnějšímu jednání, má působit na aktuální chování
studentů po okamžiku své účinnosti, a nikoli znevýhodnit studenty za chování dřívější,
které podle předchozí úpravy nebylo poplatkově postihováno (rozsudek ze dne 29. 8. 2013,
čj. 7 As 46/2013-34). Dále NSS konstatoval, že na základě novelizovaného §58 odst. 3 je možné
ve vztahu k absolventům, jejichž aktuální studium nepřesáhlo standardní dobu studia, započíst
do doby studia pouze takové dřívější studium, jehož předčasné (nikoli řádné) ukončení nastalo
až po datu 1. 9. 2016, a poplatek za delší studium jim lze vyměřit pouze tehdy, pokud bylo
studium zahájeno až po tomto datu (rozsudek ze dne 27. 11. 2019, čj. 9 As 291/2019-33, bod 19
a body 16-18). Pokud se určitá doba nezapočítala podle předchozí právní úpravy do celkové doby
studia, a nebyla tedy zpoplatněna, lze ji pro účely poplatku za studium započítat až od doby
účinnosti nových pravidel (rozsudek ze dne 4. 11. 2020, čj. 1 As 69/2020-35, bod 18).
[15] NSS tak má za to, že krajský soud a žalovaný sice vyložili §58 odst. 3 v aktuálním znění
správně (shodně též bod 17 rozsudku NSS ve věci 1 As 69/2020), ovšem tuto novou právní
úpravu nesprávně vztáhli i na dobu studií ukončených nikoli řádně př e d účinností této úpravy.
Tento postup, který lze označit jako nepravou retroaktivitu, je při stanovování poplatků za delší
studium podle §58 odst. 3 zákona o vysokých školách nepřípustný (srov. bod 18 rozsudku
9 As 291/2019).
[16] NSS uzavírá, že děkan i rektor univerzity pochybili, když stěžovateli pro účely stanovení
poplatku za studium započítali do doby aktuálního magisterského navazujícího studia i dobu
předchozího neúspěšně ukončeného magisterského studia práv z let 2010-2013, a vyměřili
mu v důsledku toho ke dni 26. 4. 2018 poplatek za započatých 6 měsíců prodloužení studia
v akademickém roce 2017/2018.
III. Závěr a náklady řízení
[17] NSS shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil;
současně zrušil rozhodnutí rektora univerzity i rozhodnutí jejího děkana, neboť ani krajský soud
by v souladu s vysloveným závazným právním názorem neměl jinou možnost než správní
rozhodnutí (či obě) zrušit. Správní orgány jsou vázány právním názorem vysloveným výše.
[18] V této situaci je NSS povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti
i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§60 a §110
odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří
v tomto případě jeden celek a NSS rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem. Při rozhodování
o náhradě nákladů řízení vychází soudní řád správní z celkového úspěchu ve věci, který přísluší
stěžovateli.
[19] Stěžovatel tak obdrží celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 20 342 Kč tvořených
těmito částkami:
- soudními poplatky ve výši 8 000 Kč za (3 000 Kč za žalobu, 5 000 Kč za kasační stížnost);
- odměnou advokátovi za zastupování v řízení o žalobě, tj. za dva úkony právní služby –
převzetí věci a žalobu. Odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) činí
2 x 3 100 Kč [§7 bod 5, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního
tarifu]. Ke každému úkonu právní služby je třeba připočíst 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. To činí dohromady 6 800 Kč;
- odměnou advokátovi za zastupování v řízení o kasační stížnosti, tj. za jeden úkon právní
služby – kasační stížnost, ve výši (3 100 + 300 =) 3 400 Kč;
- částkou DPH ve výši 21 % z vypočtené odměny a paušálních náhrad, kterou je advokát
coby plátce DPH povinen odvést; ta činí 2 142 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu