ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.440.2019:35
sp. zn. 10 As 440/2019 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. K zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Městský úřad
Nové Město na Moravě, se sídlem Vratislavovo nám. 103, Nové Město na Moravě, na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve zveřejňování osobních údajů žalobce na
internetových stránkách obce Nové Město na Moravě (http://www.radnice.nmnm.cz/), v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2019, čj. 62 A
27/2019-99,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou ke krajskému soudu dne 22. 2. 2019 domáhal ochrany před
nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonný zásah měl spočívat ve zveřejnění osobních údajů
žalobce na webových stránkách obce Nové Město na Moravě (http://www.radnice.nmnm.cz/),
konkrétně žalobcova jména a příjmení, data narození, adresy trvalého pobytu a e-mailové adresy
v dokumentu obsahujícím žádost o informace ze dne 14. 7. 2017, kterou žalobce podal podle
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, k žalovanému, a v odpovědi
žalovaného na ni ze dne 24. 7. 2017. Žalobce upozornil, že o tomto zásahu sice krajský soud již
dříve rozhodoval, žalovaný však prý zásah znovu zopakoval.
[2] Krajský soud žalobu nejprve odmítl usnesením ze dne 5. 6. 2019 pro překážku věci
pravomocně rozhodnuté ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Tentýž krajský soud totiž
rozsudkem ze dne 21. 8. 2018, čj. 62 A 79/2018-72, rozhodl na základě žaloby téhož žalobce, že
zásah žalovaného vůči žalobci spočívající ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webových
stránkách obce Nové Město na Moravě (http://www.radnice.nmnm.cz/), a to konkrétně
žalobcova jména a příjmení, data narození, adresy trvalého pobytu a e-mailové adresy
v dokumentu obsahujícím žádost o informace, kterou žalobce podal podle zákona o svobodném
přístupu k informacím dne 14. 7. 2017 k žalovanému, a v odpovědi žalovaného na ni ze dne
24. 7. 2017, byl nezákonný.
[3] NSS v prvém rozsudku této věci ze dne 8. 10. 2019, čj. 10 As 221/2019-35, usnesení
krajského soudu zrušil. Zásah, o kterém rozhodoval krajský soud prvým rozsudkem, a žalobcem
tvrzený zásah, o kterém soud rozhodovat odmítl, totožný není. Žalobce tvrdil, že dokumenty byly
žalovaným opětovně (neznámo kdy) zveřejněny. To žalovaný sice odmítal, krajský soud však
z toho odvodil závěr, že žalobní tvrzení o opětovném zveřejnění dokumentů je „zcela
nepravděpodobné“. Takovýto závěr krajského soudu nemůže mít pro vyslovení překážky věci
pravomocně rozsouzené žádný význam. Krajský soud zde jinými slovy potvrzuje, že žalobce tvrdí
jiný zásah než zásah posouzený prvním rozsudkem, tomuto tvrzení však soud nevěří. Tyto teze
však nemohou vyústit v odmítnutí žaloby z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené [§46
odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[4] Krajský soud proto rozhodoval znovu, tentokráte žalobu věcně projednal a dospěl
k závěru, že tvrzené jednání žalovaného není nezákonným zásahem. Soud vzal jako nesporné,
že prostřednictvím webového vyhledávače Google byly dokumenty s osobními údaji žalobce
dohledatelné i v únoru 2019; to na jednání soudu potvrdil výslovně i žalovaný. Pokud jde
o dohledatelnost údajů, žalovaný věrohodně vysvětlil, jak k tomu došlo. Podle žalovaného nebyly
dokumenty s osobními údaji žalobce znovu zveřejněny, ale zůstaly z důvodu funkcionality
redakčního systému prostřednictvím webových vyhledávačů nadále dostupné. Naopak verzi
žalobcovu, že by žalovaný po rozsudku ze dne 21. 8. 2018 dokumenty s osobními údaji žalobce
znovu zveřejnil, žalobce ničím nedoložil a verzi žalovaného nezpochybnil. Krajský soud proto
dovodil, že se žalovaný nedopustil žalobcem tvrzeného zásahu, který měl spočívat v opakovaném
zveřejnění žádosti o informace s osobními údaji žalobce. Pokud by snad zásah žalovaného měl
spočívat v tom, že prostřednictvím některých webových vyhledávačů byly žádost a odpověď
na ni s osobními údaji žalobce dostupné i v únoru 2019, nejednalo by se o nový zásah, nýbrž
o pouhé následky původního nezákonného zásahu (tedy nezákonného zveřejnění osobních údajů
žalovaným v dokumentech na internetu), které již nejsou přímo žalovanému přičitatelné.
[5] Žalobce za nezákonný zásah neoznačuje postup žalovaného, který dokumenty s osobními
údaji žalobce ponechal na serveru poté, co je z webové stránky odstranil, nýbrž jejich zveřejnění
na webové stránce. K tomu však již po vydání rozsudku zdejšího soudu ve věci
sp. zn. 62 A 79/2018 nedošlo (nedocházelo). Ani pro tento případ tedy nemůže být žaloba
důvodná.
[6] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů dle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel považuje za nepodstatné, zda žalovaný zveřejnil osobní
údaje stěžovatele opakovaně, či zda byly osobní údaje zveřejněny kontinuálně. Nesporné je,
že osobní údaje byly veřejně dostupné ještě v únoru 2019. Soud prý navíc chytá stěžovatele
„za slovo“ a uvádí, že stěžovatel nežádal deklaraci, že žalovaný neodstranil dokumenty ze svého
serveru, ale jen ze své webové stránky. Takovýto výklad žaloby je nepřípustně formalistický,
stěžovatel používá pojmy server a webová stránka či web „promiscue“. Soud ani dostatečně
nevysvětlil, jaký je rozdíl mezi pojmy server a webová stránka. Soud „využil drobnou
terminologickou nepřesnost“ žaloby k tomu, aby žalobu zamítl. Stěžovatel v této souvislosti
odkazuje na judikaturu k poučovací povinnosti soudu. Stěžovatel nesouhlasí ani s tím,
že žalované zveřejnění osobních údajů není novým nezákonným zásahem, ale jen následkem
prvotního nezákonného zásahu, o kterém již krajský soud rozhodl rozsudkem ze dne 21. 8. 2018.
Na zbylých jedenácti stranách z celkem patnácti stran kasační stížnosti vyjadřuje stěžovatel
nesouhlas se zveřejněním osobních údajů stěžovatele a advokáta na webových stránkách NSS.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[8] NSS nejprve zvážil přípustnost opakované kasační stížnosti. Podle §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. je opakovaná kasační stížnost přípustná jen tehdy, je-li jako její důvod namítáno,
že se soud neřídil závazným právním názorem NSS vysloveným v předchozím zrušovacím
rozsudku. Jak však již NSS v minulosti opakovaně vysvětlil (např. rozsudek ze dne 10. 6. 2008,
čj. 2 Afs 26/2008-119), §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. zajišťuje, aby se NSS nemusel znovu zabývat
věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud
vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Vztáhnout citované
ustanovení též na případy, kdy NSS zrušil procesní rozhodnutí krajského soudu, aniž hodnotil
opodstatněnost samotné žaloby, však není možné. Takovýto názor by totiž vedl k odmítnutí
věcného přezkumu napadaného rozhodnutí. Kasační stížnost je proto přípustná i přes dikci §104
odst. 3 písm. a) s. ř. s.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] NSS konstatuje, že stěžovatel nijak nezpochybňuje klíčový závěr krajského soudu, dle
něhož žalovaný opětovně nezveřejnil stěžovatelovy osobní údaje po 21. 8. 2018 (vydání prvého
rozsudku krajského soudu). Na této tezi přitom stála původní žaloba stěžovatele (viz též prvý
rozsudek NSS v této věci 10 As 221/2019, bod 10).
[11] Stěžovatel tento závěr nijak nezpochybňuje, dokonce tvrdí, že to není podstatné. Není
prý podstatné, zda byly osobní údaje znovu zveřejněny po 21. 8. 2018, anebo zda na webovém
serveru visely celou dobu. To je rozpor proti původnímu obsahu žaloby. Jak poznamenal NSS již
v prvém rozsudku, v průběhu řízení před krajským soudem se „stěžovatel posouval směrem k tvrzení,
že neví, kdy vlastně žalovaný opětovně dokument s osobními údaji zveřejnil, byl však v každém případě dostupný
ještě 8. 2. 2019“ (rozsudek 10 As 221/2019, bod 11).
[12] NSS nepovažuje za nutné řešit otázku, zda osobní údaje byly zveřejněny na webové
stránce či na serveru žalovaného. Pokud by snad na tomto stál rozsudek krajského soudu, bylo
by třeba jej zrušit, protože v běžném jazyce se vskutku oba termíny směšují a ostře se mezi nimi
nerozlišuje. Je všeobecně známo, že každý webový server, který lze navštívit přímým zadáním
určité adresy či vyhledáním adresy vyhledavačem jako Google či Seznam, je připojen k počítačové
síti a přijímá požadavky ve tvaru http (což je právě zadáním přesné internetové adresy, jako
je třebas http://www.nssoud.cz/Uvod/art/1). Webový server reaguje na zadání adresy (kterou
lze zadat přímo nebo dohledat přes webový vyhledavač): počítači, který požadavek vznesl, vrací
odpověď. To v praxi znamená, že webový server žádajícímu počítači zobrazí např. HTML
dokument (webová stránka).
[13] V nynějším případě není sporu, že při vyhledání určité adresy přes vyhledavač Google
webový server žalovaného vrátil ještě v únoru 2019 webovou stránku s osobními údaji
stěžovatele (byť na tuto webovou stránku server „nepustil“ návštěvníka proklikem z hlavní
webové stránky žalovaného).
[14] Proto není třeba se zvlášť vyjadřovat ani k judikatuře a odborné literatuře, která analyzuje
poučovací povinnost soudu. NSS opakuje, že v daném případě je nesporné, že údaje na webovém
serveru žalovaného ještě v únoru 2019 byly. Krajský soud však nezaložil svůj závěr na tom,
že osobní údaje byly na serveru žalovaného. Krajský soud doslova říká toto: stěžovatel
za „nezákonný zásah neoznačuje postup žalovaného, který dokumenty s osobními údaji žalobce ponechal na svém
serveru poté, co je z webové stránky odstranil, nýbrž jejich zveřejnění na webové stránce“. NSS souhlasí
s krajským soudem, že nic takového se po srpnu 2018 nestalo.
[15] NSS tedy shrnuje, že žádné dokumenty na webové stránce žalovaného nově zveřejněny
nebyly. Dokonce nelze ani říci, že by původní zásah pokračoval „i po právní moci rozhodnutí soudu“
(rozsudek 10 As 221/2019, bod 12). Žalovaný odstranil již v průběhu řízení o prvé žalobě z roku
2018 „proklik“ na tyto dokumenty (webové stránky). Opomněl však, že tyto dokumenty zůstaly
na webovém serveru a webové vyhledavače jsou s to je vyhledat a příslušné webové stránky
přímo zobrazit. Jak k tomu správně říká krajský soud, v daném případě šlo o pouhé následky
(či přesněji řečeno, důsledky či pozůstatky) původního nezákonného zásahu, tedy nezákonného
zveřejnění osobních údajů v dokumentech na internetu. O tomto zásahu již rozhodl krajský soud
rozsudkem ze dne 21. 8. 2018. Nešlo tedy o nový nezákonný zásah, žalovaný jen nedostatečně
dřívější zveřejnění odstranil. NSS však nemůže souhlasit s krajským soudem, že tato situace
nebyla vůbec přičitatelná žalovanému. Takováto teze je rozporná i s obsahem spisu, neboť
žalovaný sám ve vyjádření k žalobě krajskému soudu vysvětlil, že sporné dokumenty s osobními
údaji v reakci na upozornění stěžovatele odstranil i z webového serveru.
[16] NSS opakuje, že žalovaný neprodleně odstranil dokumenty z webového serveru.
Mezi podáním „předžalobní výzvy“ žalovanému a podáním žaloby uplynulo jen deset dní
(12. 2. 2019 - 22. 2. 2019). I proto se jeví okamžité podání žaloby stěžovatelem, který ani
nevyčkal, jak a zda žalovaný zareaguje na jeho upozornění, jako „souzení pro souzení“
[srov. k tomu přiměřeně rozsudek ze dne 11. 7. 2019, čj. 9 As 138/2019-35, body 29 a 30, kde
NSS aplikoval na zásahové žaloby princip de minimis non curat praetor (maličkostmi se soud
nezabývá), a vysvětlil, že pokud by soud tento princip neaplikoval, „otevřel by tím bránu
ke zbytečnému souzení, čímž by se ovšem bezdůvodně zvýšilo zatížení soudní soustavy, a tím prodloužila doba
rozhodování sporů, v nichž jsou ve hře skutečná veřejná subjektivní práva jednotlivců.“].
[17] Stěžovatel odkazuje na rozsudek ze dne 21. 8. 2018, čj. 9 As 198/2018-37, kterým
stěžovatel argumentuje ve prospěch teze, že nezákonným zásahem je též takové zveřejnění
osobních údajů na webové stránce, k níž se lze dostat jen vyhledavačem. NSS nicméně
poznamenává, že v případě řešeném rozsudkem 9 As 198/2018 byly osobní údaje
přístupné z hlavní webové stránky, byť asi po vícero odkazech [srov. rozsudek 9 As 198/2018,
bod 17 - „na webových stránkách krajského úřadu (stěžovatele) byl pod několika záložkami zveřejněn
dokument obsahující“ osobní údaje, bod 24 – „V daných souvislostech je bezpředmětné, prostřednictvím
kolika odkazů bylo možné dokument nalézt“, což je reakce na kasační námitku správního orgánu,
že dokument byl umístěn pod několika záložkami - viz bod 6]. Právě uvedené je však relativně
bezvýznamné.
[18] Podstatnější je to, že ve věci 9 As 198/2018 šlo o první projednání věci. Proto ve věci
9 As 198/2018 vůbec nepřicházelo do úvahy posouzení, co se na zveřejněném dokumentu či jeho
důsledcích změnilo v mezidobí mezi vynesením prvního rozsudku a druhého rozsudku krajského
soudu. Pro nynější věc je podstatné, že nový zásah nebude založen jen proto, že na internetu
zůstane nějaká stopa po předchozím zásahu, tedy po předchozím zveřejnění osobních údajů,
o kterém již soud meritorně rozhodoval a posoudil ho jako nezákonný zásah.
[19] S ohledem na vše výše uvedené proto NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[20] K nesouhlasu s vyvěšením osobních údajů advokáta na internetu NSS uvádí, že nejde
o kasační námitku. Lze jen uvést, že způsob, jakým NSS standardně zveřejňuje anonymizované
verze rozhodnutí na svých webových stránkách, neporušuje právo na ochranu osobních údajů
či soukromí stěžovatele ani advokáta. Jak již NSS mnohokráte uvedl, pokud „se Mgr. Václav
Voříšek cítí být poškozen, je-li spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho
domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých
rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení“ (srov. rozsudky
ze dne 27. 3. 2019, čj. 2 As 383/2017-46, ze dne 17. 1. 2019, čj. 10 As 321/2017-38 atd.).
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch.
Žalovanému náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu