ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.78.2020:29
sp. zn. 10 As 78/2020 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Občanské sdružení Dolní
Dunajovice proti R 52, z. s., se sídlem Hlavní 130, Dolní Dunajovice, zast. JUDr. Petrou
Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Krajský
úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 12. 2019, čj. JMK 172852/2019, sp. zn. S-JMK 6259/2019 OÚPSŘ,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020,
čj. 30 A 14/2020-71,
takto:
Kasační stížnost se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 12. 2019 bylo mimo jiné částečně změněno územní
rozhodnutí Městského úřadu v Mikulově (dále jen „stavební úřad“) ze dne 11. 9. 2018,
č. j. MUMI 18034090, sp. zn. STU/9043/2010/ALEL (dále jen „územní rozhodnutí“),
bylo zamítnuto odvolání žalobce a dalších účastníků řízení a ve zbytku bylo územní rozhodnutí
potvrzeno.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který
usnesením označeným v záhlaví rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě. Krajský
soud v odůvodnění usnesení uvedl, že územním rozhodnutím byla umístěna stavba „rychlostní
silnice R52, stavba R5206 Perná – státní hranice ČR/Rakousko, zúžená na úsek projektového staničení
km 34,555 – 38,445“ na pozemcích v katastrálním území Mikulov na Moravě, že z textu
územního rozhodnutí je patrné, že řízení o záměru žadatele, Ředitelství silnic a dálnic ČR,
bylo zahájeno podáním ze dne 25. 2. 2010, tj. v době platnosti a účinnosti zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (dále jen „zákon č. 416/2009 Sb.),
jak jeho název tehdy zněl (s odkazem na str. 153 územního rozhodnutí), a že stavební úřad proto
vedl řízení „v režimu opory v §1 odst. 2 a násl. zákona č. 416/2009 Sb.“ (s odkazem na str. 154
územního rozhodnutí). Krajský soud v Brně poukázal též na to, že „označení kategorie rychlostní
komunikace R52, po novele zákona č. 13/1997 Sb., silničního zákona, přešlo na označení kategorie dálnice
2. třídy, nově lze tedy dle platného silničního zákona označit stavbu jako dálnici D52“, jak je uvedeno
na str. 4 až 5 územního rozhodnutí.
[3] Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalobou je napadeno rozhodnutí, kterým
se umisťuje stavba dopravní infrastruktury podle §1 odst. 2 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb.
Místně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí věci je proto podle §7 odst. 4 s. ř. s.
Krajský soud v Ostravě.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení Krajského soudu v Brně kasační stížností.
Podle stěžovatele se v posuzované věci jednalo o umístění v zákoně definované liniové stavby.
V projednávané věci ale nebylo možné aplikovat zákon č. 416/2009 Sb., neboť ze správního
řízení nebylo prokazatelně bez nejmenších pochybností zřejmé, že probíhá podle uvedeného
zákona, např. ze žádosti žadatele, z oznámení stavebního úřadu o zahájení řízení, z jasné
deklarace v rozhodnutí stavebního úřadu či odvolacího orgánu, z poučení stavebního úřadu
a odvolacího orgánu atd. K tomu odkázal na řadu rozhodnutí NSS, z nichž vyplývá, že pokud
v příslušném správním řízení nelze nikde nezpochybnitelně dohledat, že probíhá podle zákona
č. 416/2009 Sb., nemůže tomuto zákonu podléhat ani soudní řízení včetně zkrácené lhůty
pro podání žaloby.
[5] Žalovaný uvedl, že zákon č. 416/2009 Sb. neukládá žadateli povinnost uvést v žádosti,
že na ni dopadá tento zákon. Rovněž konstatoval, že v době zahájení územního řízení
(25. 2. 2010) zákon č. 416/2009 Sb. v §2 odst. 1 ještě neobsahoval povinnost informovat
účastníky řízení o tom, že se na řízení vztahuje zákon č. 416/2009 Sb. [tato povinnost
byla do zákona vložena s účinností od 1. 1. 2018 až novelou provedenou zákonem
č. 225/2017 Sb., krom toho se dle přechodných ustanovení má řízení dokončit podle
dosavadních právních předpisů]. Správní orgány nemají povinnost odůvodnit ve svých
rozhodnutích, že územní řízení probíhalo podle zákona č. 416/2009 Sb. Dále poznamenal,
že správní orgány obecně nemají povinnost poučit účastníky řízení o možnosti podat žalobu.
K rozhodnutím, na která odkazoval stěžovatel, uvedl, že jsou na projednávanou věc nepřiléhavá,
a svůj závěr podrobněji zdůvodnil.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §1 odst. 2 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb. se dopravní infrastrukturou pro účely
tohoto zákona rozumí stavby dálnic nebo silnic I. třídy nebo stavby s nimi související.
[8] Podle §7 odst. 4 s. ř. s. je k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje
nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle §1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona
č. 416/2009 Sb., příslušný Krajský soud v Ostravě. O těchto žalobách vede řízení specializovaný
senát.
[9] Z gramatického výkladu §7 odst. 4 s. ř. s. vyplývá, že výlučná místní příslušnost
Krajského soudu v Ostravě je dána pouze v případě žalob proti rozhodnutím, která byla vydána
ve správním řízení, v němž byl aplikován zákon č. 416/2009 Sb. Podstatná pro určení místní
příslušnosti podle tohoto ustanovení je tak okolnost, zda správní řízení o umístění či povolení
zde vymezených staveb probíhalo podle zákona č. 416/2009 Sb., nikoli okolnost, zda řízení
o žalobě bylo zahájeno za účinnosti tohoto zákona (usnesení NSS ze dne 13. 6. 2019,
čj. Nad 79/2019-68, či ze dne 21. 6. 2019, čj. Nad 88/2019-75). V citovaných usneseních NSS
dospěl rovněž k závěru, že zákonodárce svěřil specializovanému senátu Krajského soudu
v Ostravě příslušnost k rozhodování pouze o omezeném a přesně definovaném okruhu staveb
a současně omezil výlučnou místní příslušnost jen na ta řízení o žalobách, která míří proti
rozhodnutím vydaným ve správním řízení, na něž se zákon č. 416/2009 Sb. vztahuje. V rozsudku
ze dne 25. 6. 2015, čj. 1 As 13/2015-295, NSS zdůraznil, že „pokud se působnost zákona o urychlení
výstavby vztahuje na příslušné správní řízení, musí tato skutečnost vyjít najevo ve správním řízení, resp. musí
být zřejmá ze správního rozhodnutí. Není přípustné, aby jeho působnost na dané řízení vyšla najevo
až v okamžiku soudního přezkumu“.
[10] V projednávané věci je sporné, zda v průběhu správního řízení vyšlo najevo,
že je postupováno podle zákona č. 416/2009 Sb. NSS konstatuje, že řízení bylo zahájeno
za účinnosti zákona č. 416/2009 Sb. a bylo zřejmé, že se na věc zákon č. 416/2009 Sb. vztahuje.
To lze vyvodit minimálně z toho, že např. na stranách 153, 154 či 158 územního rozhodnutí
je uvedeno, že řízení je vedeno v režimu zákona č. 416/2009 Sb. Minimálně od vydání územního
rozhodnutí si mohl být stěžovatel vědom, že řízení probíhá podle zákona č. 416/2009 Sb.
Argumentace stěžovatele je proto nedůvodná. Postup správních orgánů i Krajského soudu
v Brně odpovídá judikatuře NSS.
[11] Argumentace stěžovatele týkající se informační povinnosti správních orgánů a povinnosti
žadatele uvést v žádosti, že se na ni vztahuje zákon č. 416/2009 Sb., míří do věcného posouzení
žaloby, a proto se NSS k těmto námitkám nevyjadřuje. NSS k tomu v rozsudku
ze dne 16. 4. 2020, čj. 6 As 30/2020-31, v němž posuzoval shodnou otázku o místní příslušnosti
soudu ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí žalovaného podanou jiným účastníkem řízení,
uvedl, že „[p]odmínky místní příslušnosti však logicky musí být posuzovány při zahájení soudního řízení,
neboť směřují k určení soudu, který se má žalobou zabývat, a jejich splnění nemůže být odvíjeno zpětně
od posouzení důvodnosti žaloby. Ostatně v procesním právu platí, že nesplnění podmínky místní příslušnosti
nepředstavuje vadu řízení, která by způsobovala zmatečnost soudního řízení a nezákonnost soudního rozhodnutí,
resp. že se místní příslušnost zkoumá jen na počátku řízení, k námitce účastníka, popř. z podnětu soudu,
resp. že její nesplnění se zhojí, pokud již soud začal ve věci samé jednat (srov. §11 odst. 1 větu druhou
občanského soudního řádu per analogiam, podle něhož pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení
rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení; srov. též §105 odst. 1 občanského soudního řádu
per analogiam; k uplatnitelnosti těchto procesních norem v soudním řízení správním viz rozsudky Nejvyššího
správního soudu č. j. 2 Azs 156/2006 - 38 z 22. února 2007 či usnesení rozšířeného senátu
č. j. Nad 99/2018 - 75 z 20. listopadu 2018).“
[12] S ohledem na uvedené Krajský soud v Brně rozhodl správně, že pro projednání věci
je místně příslušným soudem Krajský soud v Ostravě, a věc mu postoupil. NSS proto v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine kasační stížnost zamítl.
[13] O náhradě nákladů řízení NSS nerozhodoval, jelikož o nich přísluší rozhodnout
krajskému soudu podle výsledku řízení ve věci samé v rozhodnutí, jímž se toto řízení končí
(§61 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu