ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.158.2020:53
sp. zn. 10 Azs 158/2020 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobců: a) S. H., b) nezletilý D. H.,
oba zastoupeni Mgr. et. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33,
Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2019, čj. OAM-782/ZA-ZA05-K09-R2-2015, v řízení o
kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2020,
čj. 29 Az 3/2019-44,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobců Mgr. et. Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M., advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 12 729 Kč,
která mu bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci jsou státními příslušníky Ukrajiny a před odchodem z ní žili v Záporoží. Dne
4. 9. 2015 letecky přicestovali do ČR a učinili prohlášení o mezinárodní ochraně. V žádosti
o udělení mezinárodní ochrany ze dne 10. 9. 2015 uvedli, že odcestovali do ČR na turistické
vízum kvůli obavám z válečného konfliktu. Žalobkyně sdělila, že blízko Záporoží už se střílí,
ve městě byla spousta vojáků a vojenské techniky. Žalobkyně se velmi bojí o svého syna; ve vlasti
nemá nikoho, kdo by jí mohl pomoci. Naopak by tam měla obavy ze svého bývalého manžela,
který bil ji i jejich syna. Při pohovoru žalobkyně blíže popsala situaci v Záporoží před svým
odjezdem: bydlela v bytě svého bývalého manžela na okraji města, slyšela z dálky střelbu a útoky,
při nichž vyhazovali do povětří důležité dopravní stavby, pravidelně dochází k teroristickým
útokům, z oblastí bojů se vracejí psychicky narušení vojáci. Situace je velmi psychicky náročná,
lidé žijí ve strachu a v nejistotě, ozbrojené střety se posouvají směrem na Záporoží. Na dotaz
uvedla, že se nepokoušela přestěhovat do jiné části země, neboť neměla žádné blízké,
ke kterým by mohla odjet, navíc se obává, že podobná situace bude za chvíli na celé Ukrajině.
Sdělila, že její syn je neustále ve stresu, všeho a všech se bojí, všude chodí jen v jejím doprovodu,
proto raději nesouhlasí, aby byl pohovor proveden i s ním.
[2] Žalovaný rozhodl o žádostech žalobců rozhodnutím ze dne 21. 3. 2015 tak,
že ani jednomu z nich mezinárodní ochranu neudělil. Žalobci se proti rozhodnutí žalovaného
bránili žalobou, kterou Krajský soud v Brně zamítl. Žalobci však uspěli s kasační stížností.
[3] NSS rozsudkem ze dne 14. 9. 2017, čj. 1 Azs 209/2017-49, zrušil rozhodnutí žalovaného
i krajského soudu. Vyčetl žalovanému, že zprávy o zemi původu, z nichž žalovaný vycházel,
jsou neaktuální, zejména však nepřiléhavé k azylovému příběhu žalobců. Zprávy se totiž nevěnují
situaci přímo v Záporožské oblasti a žalovaný se vypořádal s konkrétní argumentací žalobců
pouze odkazem na všeobecné zprávy o zemi původu. Žalovaný se rovněž nezabýval možností
vnitřního přesídlení. Pochybení žalovaného je o to závažnější, že žalobci (rozvedená matka
s nezletilým dítětem trpícím psychickými problémy) jsou zranitelnými osobami.
[4] Žalovaný v dalším řízení provedl dne 17. 9. 2018 s žalobkyní doplňující pohovor.
Žalobkyně při něm popsala synův psychický stav a doložila zprávu od psychiatričky, z níž plyne,
že synovy problémy jsou způsobeny zejména obavami z návratu na Ukrajinu a zhoršují se kvůli
nejistému pobytovému statusu. K dotazu žalobkyně uvedla, že aktuální bezpečnostní
situace v Záporoží se podle jejích informací nezměnila, avšak možnosti práce jsou horší. Uvedla,
že se obrátila na policii, když ji bil muž, policie jí však odmítla pomoci. Sdělila, že se nemají
se synem kam vrátit, neboť její bývalý manžel prodal byt, ve kterém před odchodem bydleli.
Syn bude v osmnácti letech povolán do armády a bude muset jít do oblasti bojů. Na Ukrajině
by neměli za co žít, žalobkyně by se nemohla postarat o syna, ten by tam navíc neměl
psychologickou pomoc, jakou má zde. Žalobkyně se synem žijí společně s matkou žalobkyně
v pronajatém bytě, žalobkyně pracuje jako dělnice ve výrobě. Na dotaz, proč by se žalobkyně
nemohla vrátit na Ukrajinu spolu se synem a s matkou (jíž nebyla prodloužena doplňková
ochrana), uvedla, že tam není ani pro jednu z nich práce.
[5] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 1. 2019 uvedeným v záhlaví žalobcům opětovně
neudělil mezinárodní ochranu. Důvodem pro udělení azylu není ani násilí páchané na žalobcích
bývalým manželem žalobkyně, ani špatná ekonomická situace; žalobkyně má navíc jako matka
samoživitelka nárok na různé státní podpory a dotace. Nic nenasvědčuje tomu, že by žalobcům
nebyl umožněn přístup ke zdravotní péči dostupné pro ostatní občany Ukrajiny. Podle zpráv
o zemi původu je zdravotní systém na Ukrajině schopen žalobci poskytnout potřebnou
psychologickou a psychiatrickou péči včetně nezbytné medikace, přestože nejspíše na nižší úrovni
než v ČR. Veškerá pediatrická péče je ukrajinským občanům poskytována zdarma, pacienti
si hradí ze svých prostředků pouze léky a spotřebovaný zdravotnický materiál. Žalobcům nehrozí
reálné nebezpečí vážné újmy, podle informace MZV ze dne 25. 10. 2018 lze aktuálně zaznamenat
zvýšenou přítomnost ukrajinských ozbrojených sil ve větší míře jen v okresech hraničících
s Doněckou oblastí, nikoli ve městě Záporoží. Nejedná se o totální konflikt a žalobkyně
neprokázala, že právě žalobci byli vystaveni hrozbě nebezpečí ve zvýšené míře. Na Ukrajině žije
(v Chersonské a Kyjevské oblasti) babička žalobkyně a její tři tety, které by mohly představovat
určité zázemí při změně bydliště. Matce žalobkyně nebyla prodloužena doplňková ochrana
a při návratu na Ukrajinu se rodina může navzájem podporovat.
[6] Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke krajskému soudu. Namítali v ní,
že žalovaný dostatečně nezdůvodnil neudělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 písm. d)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v souvislosti s článkem 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
Žalovaný se totiž v rozhodnutí nezabýval otázkou, zda je navrácení nezletilého žalobce
na Ukrajinu, tedy na místo, které v něm vyvolalo posttraumatickou poruchu, v jeho nejlepším
zájmu. Dále uvedli, že podle nich není nezletilému žalobci na Ukrajině dostupná náležitá
psychiatrická péče.
[7] Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl. Konstatoval, že jednotlivé skutečnosti
je nutné posuzovat v celkovém kontextu. Žalovaný se podrobně zabýval žalobcovými
psychickými problémy, jejich závažností a dostupností léčby i možným vnitřním přesídlením.
Žalobkyně začala tvrdit porušení §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu poprvé až v žalobě
a krajský soud tuto námitku považoval s ohledem na vývoj správního řízení za účelovou.
II. Kasační řízení
[8] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (stěžovatelé) kasační stížnost.
Podle stěžovatelů měl krajský soud sám iniciovat jednání ve věci, neboť rozhodoval téměř
po dvou letech od doplňkového pohovoru se stěžovatelkou. Kvůli samotné délce soudního řízení
měl soud nařídit jednání a obstarat si dostatečně aktuální informace o zdravotním stavu
nezletilého stěžovatele, který se během předchozího řízení zhoršoval. V zemi původu navíc
v mezidobí nastaly nové skutečnosti, které neměli stěžovatelé v době podání žaloby k dispozici
a které je třeba vzít v úvahu (výjimka z přezkumu ex tunc), totiž zhoršenou bezpečnostní situaci
a zejména kritickou situaci zdravotnického systému během nynější pandemie.
[9] Stěžovatelé namítají, že krajský soud v bodě 29 rozsudku (v rozporu s rušícím rozsudkem
NSS) selektivně znevěrohodnil stěžovatele v otázkách týkajících se stěžovatelova zdravotního
stavu a prožitků v zemi původu a označil tvrzení stěžovatelů za účelová. Podle stěžovatelů krajský
soud neodůvodnil ani své závěry týkající se možného udělení humanitárního azylu. Stěžovatelé
však zejména považují za nepřezkoumatelné odůvodnění rozsudku krajského soudu v části,
v níž se soud vypořádává s žalobní námitkou neudělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 2
písm. d) zákona o azylu. Krajský soud totiž nejprve uvádí, že tento žalobní bod je nový,
a proto nerelevantní, hned v další větě však soud své závěry vyvrací poznámkou o tom,
že nezletilý stěžovatel byl poprvé psychiatricky vyšetřen až v průběhu řízení o prvé žalobě.
[10] Krajský soud podle stěžovatelů při hodnocení dostupnosti léčby nepřihlédl k tomu,
že je stěžovatel nezletilým dítětem. Krajský soud nepravdivě přikládá stěžovatelům k tíži,
že netvrdili zhoršující se zdravotní stav během správního řízení, přestože obsah správního spisu
toto hodnocení vyvrací. Stěžovatelé nerozumějí ani úvahám o možnosti vnitřního přesídlení.
[11] Stěžovatelé setrvali na názoru, že žalovaný nevzal v úvahu nejlepší zájmy dítěte
a nepokusil se je vyhodnotit. Krajský soud měl z tohoto důvodu rozhodnutí žalovaného zrušit.
[12] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Stěžovatelka může uskutečňovat svůj rodinný
a pracovní život v zemi původu, k legalizaci pobytu na území ČR slouží zákon o pobytu cizinců.
Stěžovatelé pouze domýšlejí krajní scénáře v případě návratu do země, jejich domněnky nemají
reálnou spojitost s jejich azylovým příběhem.
III. Právní hodnocení
[13] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[14] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu by zakládala přijatelnost kasační stížnosti,
pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, NSS proto tuto námitku
posoudil předběžně. Rozsudek krajského soudu ovšem není nepřezkoumatelný.
[15] Stěžovatelé považují rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný v bodě 29,
v němž soud podle stěžovatelů neodůvodněně označil za účelová tvrzení týkající se stěžovatelova
zdravotního stavu. NSS k tomu uvádí, že krajský soud nezpochybnil tvrzení stěžovatelů
o stěžovatelových psychických obtížích jako taková: jako účelovou vyhodnotil pouze žalobní
argumentaci porušením §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu ve spojení s článkem 3 Úmluvy
o právech dítěte. Krajský soud neuvedl, že stěžovatelovy psychické problémy byly poprvé
popsány až v žalobě, jak stěžovatelé nesprávně vykládají. Z bodu 29 rozsudku krajského soudu
vyplývá, že krajský soud považuje za novou argumentaci nejlepším zájmem dítěte. Krajský soud
vysvětlil, z jakého důvodu této argumentaci nepřisvědčil (žalovaný se podrobně a dostatečně
zabýval stěžovatelovými psychickými problémy i dostupností léčby v zemi původu i v návaznosti
na možnost vnitřního přesídlení) i proč ji považuje za účelovou (stěžovatelé ji uplatnili
až v žalobě). Rozsudek krajského soudu v této části není nepřezkoumatelný.
[16] Krajský soud se rovněž přezkoumatelně vyjádřil k tomu, že v souladu s názorem
žalovaného neshledal důvod pro poskytnutí humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
Učinil tak i přesto, že stěžovatelé v žalobě výslovně nezpochybnili způsob, jakým žalovaný
zkoumal možnost udělit humanitární azyl.
[17] NSS neshledal ani jiné důvody, které by zakládaly přijatelnost kasační stížnosti.
Stěžovatelé spatřují přijatelnost kasační stížnosti v tom, že NSS ve své judikatuře dosud plně
neřešil otázku posuzování nejlepšího zájmu dítěte v řízení o udělení mezinárodní ochrany
před správním orgánem. Zároveň jsou stěžovatelé přesvědčeni, že pochybení krajského soudu
mělo zásadní dopad do jejich hmotněprávního postavení. NSS tento názor stěžovatelů nesdílí.
[18] NSS se již v minulosti vyjádřil k otázce posuzování nejlepšího zájmu dítěte v řízení
o udělení mezinárodní ochrany tak, že „jakkoli je zájem dítěte dle čl. 3 citované Úmluvy předním
hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí a státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zajistit,
aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli (čl. 9 Úmluvy), nelze tyto principy samy o sobě
podřadit pod další, nad rámec zákonem o azylu stanovené důvody pro udělení mezinárodní ochrany a správní soud
nemá žádnou zákonnou možnost zrušit žalobou napadené rozhodnutí s odvoláním na výše uvedené principy“
(rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2008, čj. 9 Azs 14/2008 -57; dále např. body 26 a 27 rozsudku
ze dne 23. 5. 2018, čj. 6 Azs 67/2018-29, či body 25 a 26 usnesení ze dne 27. 9. 2016,
čj. 6 Azs 166/2016-28). Žalovaný zvážil důvody pro udělení mezinárodní ochrany, zejména
doplňkové ochrany, s ohledem na skutkové okolnosti případu, a dospěl k závěru, že stěžovatelé
důvody pro její udělení nesplňují. NSS je přesvědčen, že žalovaný i krajský soud u toho přihlédli
k nejlepšímu stěžovatelovu zájmu v rozsahu důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.
[19] Žalovaný zvážil závažnost stěžovatelových zdravotních potíží a dospěl k závěru,
že nevyžadují žádnou specializovanou péči, která by nebyla na Ukrajině dostupná. NSS souhlasí
se stěžovateli, že podklady svědčící o dostupnosti psychiatrické a psychologické péče na Ukrajině,
které si žalovaný obstaral, nerozlišují mezi tím, zda se jedná o péči pro dospělé,
nebo pro nezletilé. V tomto směru NSS rovněž shledává mezery v rozhodnutí žalovaného,
respektive krajského soudu. Stěžovatelé však zároveň nevysvětlují, proč by neměla být tato péče
dostupná pro nezletilé. Nadto se žalovaná zabývala podmínkami poskytování pediatrické péče
na Ukrajině obecně.
[20] Stěžovatelé dále spatřují pochybení krajského soudu také v tom, že rozhodoval na základě
neaktuálních informací o stěžovatelově zdravotním stavu a o zemi původu. NSS pochybení
krajského soudu neshledal. Stěžovatelé totiž v žalobě vůbec nenamítali existenci nových
skutečností, neuváděli, že se situace v zemi původu změnila, ani že se změnil stěžovatelův
zdravotní stav. Žalobní argumentace obsahuje pouze jedinou žalobní námitku, a to že by návrat
stěžovatelů do země původu nebyl v nejlepším stěžovatelově zájmu. Stěžovatelé v žalobě
dále pouze obecně uvedli, že by v případě návratu na Ukrajinu nebyla stěžovateli dostupná
náležitá psychiatrická péče, a svou žalobu již nijak nedoplnili. Soud nemusel zjišťovat aktuální
situaci z úřední povinnosti, jestliže to pro vypořádání žalobních námitek nebylo nutné.
Stěžovatelé ostatně ani v kasační stížnosti konkrétně neuvádějí, jak se stěžovatelův psychický stav
vyvinul. Stěžovatelé sice namítli, že v mezidobí nastaly nové skutečnosti, které jsou popsány
ve výzkumných zprávách lidskoprávních organizací, ke kasační stížnosti ani k žalobě však žádné
zprávy nepřiložili.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] NSS je tedy přesvědčen, že v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud
nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Soud
ani hrubě nepochybil při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost
(§104a s. ř. s.).
[22] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
[23] NSS stěžovatelům ustanovil zástupce z řad advokátů, Mgr. et. Bc. Filipa Schmidta, LL.M.
Ustanovenému advokátovi se podle §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování za dva úkony právní služby (převzetí
věci a příprava zastoupení, doplnění důvodů kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč snížená o 20 %
vzhledem k zastupování dvou osob (podle §12 odst. 4 advokátního tarifu), tj. 4 × 2 480 Kč,
a dále paušální náhrada hotových výdajů 2 × 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu);
celkem tedy částka 10 520 Kč. Zástupce je plátcem DPH, proto mu rovněž náleží náhrada ve výši
21 % z částky, tj. 2 209,20 Kč. Celkem tedy odměna po zaokrouhlení na celé koruny činí
12 729 Kč. Tato částka bude advokátovi proplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu