ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.410.2019:62
sp. zn. 10 Azs 410/2019 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. U.,
zast. Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 6. 2019, čj. OAM-1039/ZA-ZA11-P17-2018, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2019, čj. 63 Az 35/2019-35,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státní příslušník Republiky Uzbekistán. Do ČR poprvé přicestoval v roce 2008.
Jeho otec tehdy chtěl, aby poznal život mimo Uzbekistán, naučil se o sebe postarat
a sám si vydělal nějaké peníze. Od roku 2008 pobýval v ČR na pracovní vízum. Následně
měl i povolení k dlouhodobému pobytu, které mu bylo prodlužováno až do února 2014.
V roce 2017 mu cizinecká policie vystavila výjezdní příkaz, dle něhož měl ČR opustit
do 29. 11. 2017. Dne 15. 6. 2018 poprvé požádal o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím
ze dne 24. 9. 2018 mu ji žalovaný neudělil. Policie ČR mu pak vydala další výjezdní příkaz;
z ČR měl vycestovat nejpozději do 5. 12. 2018. A právě 5. 12. 2018 žalobce požádal
o mezinárodní ochranu podruhé. Přitom mj. uvedl, že nikdy nebyl politicky aktivní. Je muslim,
ale nevyznává žádnou konkrétní odnož islámu. Je zdráv. V Uzbekistánu žije jeho manželka
s jejich dvěma dětmi, nar. X a X. Naposledy byl v Uzbekistánu před pěti lety. O mezinárodní
ochranu žádá, jelikož doma není spokojený. Jeho matka je nemocná, kvůli policii. Všechny
důvody již popsal v první žádosti o mezinárodní ochranu; důvody se nezměnily, ale vše je dle něj
horší. Kvůli údajnému nesplacenému dluhu mu tamní policie volala přes sociální sítě do ČR.
Prý mu hrozili pokutou i trestem odnětí svobody, pokud se do vlasti nevrátí. Během seznámení
se s podklady dále uvedl, že v Uzbekistánu má problémy jeho rodina, protože ho tam hledá
policie.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný tuto druhou (opakovanou) žádost
o mezinárodní ochranu shledal nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, proto řízení dle §25 písm. i) téhož zákona zastavil. Důvody opakované žádosti
o mezinárodní ochranu se shodují s důvody, které uvedl již v první žádosti (stále jde o nebezpečí
šetření údajného prodlení s úhradou dluhu). Žalobce neuvedl jakékoliv nové informace
a skutečnosti, které by bylo potřeba opětovně hodnotit. Krajský soud názoru žalovaného
přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností.
Mj. namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu. Upozorňuje, že důvody jeho žádosti
sice zůstaly stejné, ale v mezičase došlo ke změně bezpečnostní situace v Uzbekistánu.
Žalovaný se dle něj opomněl zabývat touto změnou.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] V režimu opakované žádosti o mezinárodní ochranu lze zohlednit radikální zhoršení
(bezpečnostní) situace v zemi původu [§11a odst. 1 zákona o azylu]. Nic však nenasvědčuje,
že by právě v tomto případě – v Uzbekistánu – k takové razantní změně došlo. Viz k tomu
informace MZV ČR ze dne 22. 11. 2017 o aktuálních změnách politického režimu v zemi
po nástupu nového prezidenta Mirzijojeva v druhé polovině roku 2016 (k tomu srov. též případy
stěžovatelových krajanů v usneseních ze dne 3. 10. 2018, čj. 6 Azs 291/2018-26;
ze dne 20. 2. 2019, čj. 4 Azs 378/2018-32; ze dne 23. 8. 2019, čj. 3 Azs 133/2018-50
a ze dne 5. 9. 2019, čj. 5 Azs 392/2018-30 či 24. 10. 2019, čj. 10 Azs 319/2019-25).
Informace uvedené v této zprávě navíc podepírají další novější zprávy (Informace OAMP
z 11. 2. 2019 – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Informace MZV ČR
ze dne 7. 3. 2019 - Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po vratu do vlasti).
Stěžovatel sice proti těmto zjištěním vznesl námitky, avšak jím tvrzené „zhoršení“ situace v zemi
opíral o zprávy staršího data. Navíc není zřejmé, jak lze tyto jím tvrzené informace
(zejména k nevybíravým způsobům zacházení s protistátní činností) vztáhnout k jeho azylovému
příběhu. Podklady, které pořídil žalovaný, tedy plně postačovaly k posouzení situace
v Uzbekistánu (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS).
[7] Tvrzení o údajné stěžovatelově obtížné dluhové situaci není – v žádné myslitelné
rovině - nové (podrobněji viz s. 3 a 4 napadeného rozhodnutí žalovaného). Není jej třeba
opětovně věcně posoudit. Nebylo proto ani povinností žalovaného řešit, zda u stěžovatele
existují důvody hodné zvláštního zřetele (§11a odst. 4 zákona o azylu).
[8] Jak se již stěžovateli dvakrát pokusil vysvětlit žalovaný, azyl nelze zaměňovat s jinými
legálními formami pobytu cizinců, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky.
[9] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu