ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.433.2019:29
sp. zn. 10 Azs 433/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. Ch. N., zast. Mgr. Štěpánem
Svátkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 820/45, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2018, čj.
OAM-9/ZA-ZA11-HA12-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, čj. 13 Az 11/2018-24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 4. 1. 2018 podal žalobce (státní příslušnost Vietnamská socialistická republika) žádost
o mezinárodní ochranu. Žalobce přicestoval poprvé do ČR v roce 2008. V roce 2013 se vrátil
do země původu, kde se oženil, chvíli se tam zdržel a následně se vrátil přes Itálii zpět do ČR.
Uvedl, že v zemi původu má problémy s věřiteli, od kterých si půjčil peníze na vyřízení pobytu
v ČR. Splatil pouze malou část. Věřitelé jednou za 2 až 3 měsíce navštěvují jeho rodiče. V ČR
má dceru a manželku, které zde mají povolen trvalý pobyt. Při pohovoru k žádosti o mezinárodní
ochranu žalobce kladně odpověděl na otázku žalovaného, zda účelem podání žádosti je dosažení
legálního pobytu v ČR.
[2] Rozhodnutím ze dne 7. 2. 2018 žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana
dle §12 až 14b zákona o azylu neuděluje. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu
k městskému soudu, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
Namítl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť městský soud se dostatečně
nevypořádal s jednotlivými žalobními námitkami. Vypořádal je pouze paušálně ve shodě
s rozhodnutím žalovaného. V žalobě přitom stěžovatel uváděl, že splnil podmínky pro udělení
azylu, případně doplňkové ochrany. V ČR má manželku a dceru, má zde zázemí, ve Vietnamu
téměř nikdy nepobýval a neorientuje se tam. Městský soud měl tedy dovodit, že stěžovateli hrozí
v zemi původu vážná újma, protože tam nemá žádné ekonomické, sociální a materiální zázemí.
Navrhl, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu.
[4] Žalovaný považoval kasační stížnost za nedůvodnou. Odkázal na správní spis, zejména
samotnou žádost o mezinárodní ochranu, výpověď stěžovatele, rozhodnutí žalovaného, vyjádření
k žalobě a napadený rozsudek, s nímž se ztotožnil. Se stěžovatelovými námitkami se žalovaný
i městský soud již dostatečně vypořádali. Tvrzenými důvody pro udělení mezinárodní ochrany
byly dluhy stěžovatele ve Vietnamu, jakož i to, že má v ČR rodinu. Podle žalovaného účelem
podání žádosti byla legalizace pobytu v ČR, neboť stěžovatel má od roku 2015 problémy
s pobytovým oprávněním. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně
ji zamítl.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] K nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí lze poukázat na rozsudky ze dne
4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44,
č. 689/2005 Sb. NSS, atd. Městský soud postupoval v souladu s touto judikaturou. V žalobě
stěžovatel namítal z hlediska relevantních tvrzení pro udělení mezinárodní ochrany pouze
problémy s věřiteli v zemi původu a skutečnost, že má v ČR rodinu. Městský soud se proto
zabýval jen možností udělení mezinárodní ochrany dle §12 a §14a zákona o azylu.
V tomto ohledu námitky stěžovatele dostatečně a srozumitelně vypořádal a vysvětlil,
proč rozhodl tak, jak uvedl ve výroku napadeného rozsudku. Z rozsudku je tedy zřejmé, jak
městský soud uvážil o stěžovatelových námitkách.
[8] K nedostatečnému posouzení stěžovatelovy rodinné situace NSS konstatuje, že zásah
do soukromého a rodinného života, který by odůvodňoval udělení doplňkové ochrany dle §14a
odst. 2 písm. d) zákona o azylu, nastane pouze výjimečně (srov. rozsudky NSS ze dne
28. 11. 2008, čj. 5 Azs 46/2008-71, či ze dne 8. 6. 2011, čj. 2 Azs 8/2011-55). Stěžovatelem
uváděné důvody tuto intenzitu nenaplňují. Nikdo mu nebrání, aby případně svůj rodinný život
rozvíjel ve Vietnamu. V tomto ohledu proto neměl žalovaný ani městský soud povinnost blíže
zkoumat ekonomické, materiální a sociální zázemí stěžovatele. K problémům stěžovatele v zemi
původu lze uvést, že se jedná o problémy, jejichž původci jsou soukromé osoby. Pokud
jsou původci pronásledování soukromé osoby, je třeba zkoumat, zda poskytovatelé ochrany
(tj. stát či strany nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, včetně
mezinárodních organizací) jsou schopni ochranu poskytnout, resp. kromě schopnosti je nutno
zkoumat i ochotu poskytovatelů tuto ochranu poskytnout (viz rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008,
čj. 5 Azs 50/2008-62), stejně jako dostupnost a účinnost této ochrany (viz rozsudek NSS
ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008-57, či ze dne 25. 1. 2011, čj. 6 Azs 36/2010-274,
č. 2290/2011 Sb. NSS). Stěžovatel netvrdil, že by se na státní orgány obrátil či proč by mu nebyly
schopny případně poskytnout pomoc. Ani z tohoto důvodu nelze uzavřít, že by se stěžovatel
nemohl s rodinou přestěhovat zpět do Vietnamu.
[9] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[10] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS
ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu