ECLI:CZ:NSS:2020:14.KSE.2.2020:75
sp. zn. 14 Kse 2/2020 - 75
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Tomáše Foltase a členů JUDr. Jitky Dýškové, Mgr. Stanislava Moláka, Mgr. Jana Valenty,
Mgr. Štěpána Holuba a JUDr. Petry Janouškové o návrhu předsedy kontrolní komise
Exekutorské komory ČR ze dne 24. 3. 2020 na zahájení kárného řízení proti kárně
obviněnému Mgr. Pavlu Preusovi, soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Praha 8, se sídlem
Kodaňská 1441/46, Praha 10, zast. JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem
Týnská 633/12, Praha 1, v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2020,
takto:
Podle §14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, se ří ze n í o kárné žalobě proti kárně obviněnému Mgr. Pavlu Preusovi,
soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Praha 8, se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10,
p r o s ku t ky , ž e
1. jakožto soudní exekutor pověřený výkonem exekutorského úřadu po přesně nezjištěnou dobu,
nejméně však od 25. října 2016 do 19. února 2019, systematickým způsobem, nejméně
však v příkazech k úhradě nákladů exekuce čj. 204 EX 1235/16 - 63 ze dne 25. října 2016,
1532/16 - 63 ze dne 4. listopadu 2016, 2543/16 - 67 ze dne 30. prosince 2016, 3303/16 - 54
ze dne 5. ledna 2017, 3587/16 - 45 ze dne 11. ledna 2017, 4000/16 - 56 ze dne 16. ledna 2017,
3855/16 - 65 ze dne 20. ledna 2017, 4100/16 - 54 ze dne 24. ledna 2017, 2891/16 - 87 ze dne
25. ledna 2017, 4011/16 - 33 ze dne 30. ledna 2017, 4184/16 - 57 ze dne 30. ledna 2017,
120/17 - 52 ze dne 30. ledna 2017, 3801/16 - 58 ze dne 30. ledna 2017, 50/17 - 41 ze dne
30. ledna 2017, 110/17 - 59 ze dne 31. ledna 2017, 60/17 - 68 ze dne 1. února 2017, 40/17 - 42
ze dne 3. února 2017, 4200/16 - 29 ze dne 13. února 2017, 10/17 - 52 ze dne 14. února 2017,
20/17 - 53 ze dne 26. ledna 2017, 1293/17 - 75 ze dne 7. března 2017, 1000/17 - 40 ze dne
9. března 2017, 1347/17 - 49 ze dne 16. března 2017, 1791/17 - 32 ze dne 20. března 2017,
30/17 - 49 ze dne 22. března 2017, 2158/17 - 44 ze dne 31. března 2017, 2095/17 - 45 ze dne
4. dubna 2017, 2545/17 - 33 ze dne 11. dubna 2017, 2546/17 - 57 ze dne 18. dubna 2017,
2544/17 - 43 ze dne 18. dubna 2017, 2500/17 - 43 ze dne 18. dubna 2017, 2888/17 - 47 ze dne
20. dubna 2017, 2800/17 - 43 ze dne 24. dubna 2017, 3256/17 - 41 ze dne 15. května 2017,
3300/17 - 47 ze dne 23. května 2017, 4000/17 - 48 ze dne 31. května 2017, 4297/17 - 52
ze dne 7. června 2017, 4258/17 - 45 ze dne 8. června 2017, 4296/17 - 67 ze dne 9. června 2017,
4262/17 - 39 ze dne 9. června 2017, 4261/17 - 53 ze dne 12. června 2017, 4256/17 - 36 ze dne
12. června 2017, 4260/17 - 45 ze dne 13. června 2017, 4295/17 - 34 ze dne 14. června 2017,
4299/17 - 39 ze dne 19. června 2017, 4257/17 - 54 ze dne 19. června 2017, 4259/17 - 38 ze dne
19. června 2017, 4298/17 - 40 ze dne 20. června 2017, 4312/17 - 46 ze dne 21. června 2017,
5000/17 - 43 ze dne 4. července 2017, 5423/17 - 41 ze dne 18. července 2017, 5600/17 - 50
ze dne 2. srpna 2017, 8200/17 - 73 ze dne 4. října 2017, 8000/17 - 58 ze dne 11. října 2017,
8300/17 - 28 ze dne 18. října 2017, 10/18 - 47 ze dne 7. února 2018, 1000/18 - 47 ze dne
23. února 2018, 6500/18 - 49 ze dne 2. října 2018, 1300/18 - 39 ze dne 8. března 2018,
965/18 - 42 ze dne 13. března 2018, 1390/18 - 48 ze dne 15. bře zna 2018, 1501/18 - 46 ze dne
20. března 2018, 1509/18 - 34 ze dne 28. března 2018, 2158/18 - 50 ze dne 23. května 2018,
3458/18 - 44 ze dne 4. června 2018, 4316/18 - 47 ze dne 3. července 2018, 4313/18 - 48 ze dne
10. července 2018, 4314/18 - 56 ze dne 12. července 2018, 4317/18 - 47 ze dne 19. července
2018, 5003/18 - 67 ze dne 25. července 2018, 4318/18 - 49 ze dne 7. srpna 2018, 5010/18 - 68
ze dne 8. srpna 2018, 5001/18 - 56 ze dne 9. srpna 2018, 5002/18 - 56 ze dne 9. srpna 2018,
5317/18 - 58 ze dne 1 5. srpna 2018, 5005/18 - 43 ze dne 16. srpna 2018, 5323/18 - 54 ze dne
20. srpna 2018, 5508/18 - 51 ze dne 20. srpna 2018, 5318/18 - 63 ze dne 24. srpna 2018,
5423/18 - 50 ze dne 24. srpna 2018, 5319/18 - 57 ze dne 27. srpna 2018, 5605/18 - 40
ze dne 29. srpna 2018, 5422/18 - 49 ze dne 6. září 2018, 7501/18 - 58 ze dne 31. října 2018,
7500/18 - 53 ze dne 12. listopadu 2018, 7749/18 - 73 ze dne 22. listopadu 2018, 8025/18 - 52
ze dne 30. listopadu 2018, 8028/18 - 73 ze dne 3. prosince 2018, 8027/18 - 78 ze d ne
10. prosince 2018, 8033/18 - 55 ze dne 11. prosince 2018, 9125/18 - 52 ze dne 24. ledna 2019,
100/19 - 57 ze dne 1. února 2019, 400/19 - 55 ze dne 7. úno ra 2019, 246/19 - 39 ze dne
14. února 2019, 245/19 - 47 ze dne 14. února 2019, 500/19 - 40 ze dne 19. února 2019,
600/19 - 85 ze dne 19. února 2019, přiznával oprávněným zastoupeným advokátem Mgr. Janem
Ševčíkem (evidenční číslo ČAK: 10230) náhradu nákladů za šablonovitou předexekuční výzvu
ve výši celého úkonu právní služby, ačkoliv se jednalo o jednoduchou výzvu k plnění nebo zjevně
neúčelný úkon, čímž měl závažně porušit povinnosti stanovené právním předpisem, zejm. §46
odst. 1 a §88 odst. 1 ve spojení s §87 odst. 2 věta první exekučního řádu, a dále §151 odst. 2
občanského soudního řádu ve spojení s §52 exekučního řádu a čl. 5 odst. 1 stavovského předpisu
ze dne 28. 2. 2006, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních
exekutorů,
2. jakožto soudní exekutor pověřený výkonem exekutorského úřadu po přesně nezjištěnou dobu,
nejméně však od 25. října 2016 do 19. února 2019, systematickým způsobem, nejméně
však v příkazech k úhradě nákladů exekuce čj. 204 EX 1235/16 - 63 ze dne 25. října 2016,
1532/16 - 63 ze dne 4. listopadu 2016, 2543/16 - 67 ze dne 30. prosince 2016, 3303/16 - 54
ze dne 5. ledna 2017, 3587/16 - 45 ze dne 11. ledna 2017, 4000/16 - 56 ze dne 16. ledna 2017,
3855/16 - 65 ze dne 20 ledna 2017, 4100/16 - 54 ze dne 24. ledna 2017, 2891/16 - 87 ze dne
25. ledna 2017, 4011/16 - 33 ze dne 30. ledna 2017, 4184/16 - 57 ze dne 30. ledna 2017,
120/17 - 52 ze dne 30. ledna 2017, 3801/16 - 58 ze dne 30. ledna 2017, 50/17 - 41 ze dne
30. ledna 2017, 110/17 - 59 ze dne 31. ledna 2017, 60/17 - 68 ze dne 1. února 2017, 40/17 - 42
ze dne 3. února 2017, 4200/16 - 29 ze dne 13. února 2017, 10/17 - 52 ze dne 14. února 2017,
20/17 - 53 ze dne 26. ledna 2017, 1293/17 - 75 ze dne 7. břez na 2017, 1000/17 - 40 ze dne
9. března 2017, 1791/17 - 32 ze dne 20. března 2017, 30/17 - 49 ze dne 22. března 2017,
2095/17 - 45 ze dne 4. dubna 2017, 2545/17 - 33 ze dne 11. dubna 2017, 2546/17 - 57 ze dne
18. dubna 2017, 2544/17 - 43 ze dne 18. dubna 2017, 2500/17 - 43 ze dne 18. dubna 2017,
2888/17 - 47 ze dne 20. dubna 2017, 2800/17 - 43 ze dne 24. dubna 2017, 3256/17 - 41 ze dne
15. května 2017, 3300/17 - 47 ze dne 23. května 2017, 4000/17 - 48 ze dne 31. května 2017,
4297/17 - 52 ze dne 7. června 2017, 4258/17 - 45 ze dne 8. června 2017, 4296/17 - 67 ze dne
9. června 2017, 4262/17 - 39 ze dne 9. června 2017, 4261/17 - 53 ze dne 12. června 2017,
4256/17 - 36 ze dne 12. června 2017, 4260/17 - 45 ze dne 13. června 2017, 4295/17 - 34 ze dne
14. června 2017, 4299/17 - 39 ze dne 19. června 2017, 4257/17 - 54 ze dne 19. června 2017,
4259/17 - 38 ze dne 19. června 2017, 4298/17 - 40 ze dne 20. června 2017, 4312/17 - 46 ze dne
21. června 2017, 5000/17 - 43 ze dne 4. července 2017, 5423/17 - 41 ze dne 18. července 2017,
5600/17 - 50 ze dne 2. srpna 2017, 8200/17 - 73 ze dne 4. října 2017, 8000/17 - 58 ze dne
11. října 2017, 8300/17 - 28 ze dne 18. října 2017, 10/18 - 47 ze dne 7. února 2018, 1000/18 - 47
ze dne 23. února 2018, 6500/18 - 49 ze dne 2. října 2018, 1300/18 - 39 ze dne 8. března 2018,
965/18 - 42 ze dne 13. března 2018, 1390/18 - 48 ze dne 15. března 2018, 1501/18 - 46 ze dne
20. března 2018, 1509/18 - 34 ze dne 28. března 2018, 2158/18 - 50 ze dne 23. května 2018,
3458/18 - 44 ze dne 4. června 2018, 4316/18 - 47 ze dne 3. července 2018, 4313/18 - 48 ze dne
10. července 2018, 4314/18 - 56 ze dne 12. července 2018, 4317/18 - 47 ze dne 19. července
2018, 5003/18 - 67 ze dne 25. července 2018, 4318/18 - 49 ze dne 7. srpna 2018, 5010/18 - 68
ze dne 8. srpna 2018, 5001/18 - 56 ze dne 9. srpna 2018, 5002/18 - 56 ze dne 9. srpna 2018,
5317/18 - 58 ze dne 15. srpna 2018, 5005/18 - 43 ze dne 16. srpna 2018, 5323/18 - 54 ze dne
20. srpna 2018, 5508/18 - 51 ze dne 20. srpna 2018, 5318/18 - 63 ze dne 24. srpna 2018,
5423/18 - 50 ze dne 24. srpna 2018, 5319/18 - 57 ze dne 27. srpna 2018, 5605/18 - 40 ze dne
29. srpna 2018, 5422/18 - 49 ze dne 6. září 2018, 7501/18 - 58 ze dne 31. října 2018,
7500/18 - 53 ze dne 12. listopadu 2018, 7749/18 - 73 ze dne 22. listopadu 2018, 8025/18 - 52
ze dne 30. listopadu 2018, 8028/18 - 73 ze dne 3. prosince 2018, 8027/18 - 78 ze dne
10. prosince 2018, 8033/18 - 55 ze dne 11. prosince 2018, 9125/18 - 52 ze dne 24. ledna 2019,
100/19 - 57 ze dne 1. února 2019, 400/19 - 55 ze dne 7. února 2019, 246/19 - 39 ze dne
14. února 2019, 245/19 - 47 ze dne 14. února 2019, 500/19 - 40 ze dne 19. února 2019,
600/19 - 85 ze dne 19. února 2019, přiznával oprávněným zastoupeným advokátem Mgr. Janem
Ševčíkem (evidenční číslo ČAK: 10230) náhradu nákladů za šablonovitý, formulářový návrh
na předvolání povinného k prohlášení o majetku, ačkoliv šlo zjevně o úkon neúčelný, čímž měl
závažně porušit povinnosti stanovené právním předpisem, zejm.: §46 odst. 1 exekučního řádu,
§88 odst. 1 ve spojení s §87 odst. 2 věta první exekučního řádu, §151 odst. 2 občanského
soudního řádu ve spojení s §52 exekučního řádu a čl. 5 odst. 1 stavovského předpisu ze dne
28. 2. 2006, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních exekutorů,
3. jakožto soudní exekutor pověřený výkonem exekutorského úřadu po přesně nezjištěnou dobu,
nejméně však od 5. ledna 2017 do 19. února 2019, systematickým způsobem, nejméně
však v příkazech k úhradě nákladů exekuce čj. 204 EX 3303/16 - 54 ze dne 5. ledna 2017,
4100/16 - 54 ze dne 24. ledna 2017, 2891/16 - 87 ze dne 25. ledna 2017, 4011/16 - 33 ze dne
30. ledna 2017, 120/17 - 52 ze dne 30. ledna 2017, 3801/16 - 58 ze dne 30. ledna 2017,
50/17 - 41 ze dne 30. ledna 2017, 110/17 - 59 ze dne 31. ledna 2017, 60/17 - 68 ze dne
1. února 2017, 10/17 - 52 ze dne 14. února 2017, 20/17 - 53 ze dne 26. ledna 2017, 1293/17 - 75
ze dne 7. března 2017, 1000/17 - 40 ze dne 9. března 2017, 30/17 - 49 ze dne 22. března 2017,
2095/17 - 45 ze dne 4. dubna 2017, 2500/17 - 43 ze dne 18. dubna 2017, 2888/17 - 47 ze dne
20. dubna 2017, 2800/17 - 43 ze dne 24. dubna 2017, 3300/17 - 47 ze dne 23. května 2017,
4297/17 - 52 ze dne 7. června 2017, 4296/17 - 67 ze dne 9. června 2017, 4256/17 - 36 ze dne
12. června 2017, 4260/17 - 45 ze dne 13. června 2017, 4295/17 - 34 ze dne 14. června 2017,
4257/17 - 54 ze dne 19. června 2017, 4259/17 - 38 ze dne 19. června 2017, 4312/17 - 46 ze dne
21. června 2017, 5000/17 - 43 ze dne 4. července 2017, 5423/17 - 41 ze dne 18. července 2017,
5600/17 - 50 ze dne 2. srpna 2017, 8200/17 - 73 ze dne 4. října 2017, 8300/17 - 28 ze dne
18. října 2017, 10/18 - 47 ze dne 7. února 2018, 1390/18 - 48 ze dne 15. března 2018,
4316/18 - 47 ze dne 3. července 2018, 4313/18 - 48 ze dne 10. července 2018, 4317/18 - 47
ze dne 19. července 2018, 5003/18 - 67 ze dne 25. července 2018, 4318/18 - 49 ze dne
7. srpna 2018, 5001/18 - 56 ze dne 9. srpna 2018, 5002/18 - 56 ze dne 9 . srpna 2018,
5317/18 - 58 ze dne 15. srpna 2018, 5323/18 - 54 ze dne 20. srpna 2018, 5318/18 - 63 ze dne
24. srpna 2018, 5319/18 - 57 ze dne 27. srpna 2018, 5605/18 - 40 ze dne 29. srpna 2018,
8028/18 - 73 ze dne 3. prosince 2018, 100/19 - 57 ze dne 1. února 2019, 400/19 - 55 ze dne
7. února 2019, 600/19 - 85 ze dne 19. února 2019, přiznával oprávněným zastoupeným
advokátem Mgr. Janem Ševčíkem (evidenční číslo ČAK: 10230) náhradu nákladů za šablonovitý,
formulářový návrh na provedení exekuce prodejem movité věci, ačkoliv šlo zjevně o úkon
neúčelný, čímž měl závažně porušit povinnosti stanovené právním předpisem, zejm.: §46 odst. 1
exekučního řádu, §88 odst. 1 ve spojení s §87 odst. 2 věta první exekučního řádu, §151 odst. 2
občanského soudního řádu ve spojení s §52 exekučního řádu a čl. 5 odst. 1 stavovského předpisu
ze dne 28. 2. 2006, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních
exekutorů,
4. jakožto soudní exekutor pověřený výkonem exekutorského úřadu v přesně nezjištěném počtu
řízení, nejméně však sp. zn. 204 EX 5319/18, 5323/18, 5508/18, 5605/18, 4316/18, 4317/18,
5317/18, 5318/18, 4312/17, 4313/18, 4314/18, 4318/18, 4296/17, 4297/17, 4298/17, 4299/17,
4257/17, 4258/17, 4259/17, 4260/17, 4261/17, 4262/17, 4295/17, 2545/17, 2546/17, 3256/17,
4256/17, 5423/18, 5423/17, 2543/16, 2544/17, 2158/18, 3458/18, 9125/18, 5422/18, 6500/18,
7500/18, 7501/18, 7749/18, 8025/18, 8027/18, 8028/18, 5001/18, 5002/18, 5003/18, 5005/18,
5010/18, 1300/18, 1390/18, 1501/18, 1509/18, 246/19, 245/19, 8033/18, 1235/16, 3303/16,
3587/16, 4000/16, 4011/16, 4100/16, 4200/16, 10/17, 20/17, 30/17, 40/17, 50/17, 60/17,
110/17, 120/17, 1000/17, 2500/17, 2800/17, 2888/17, 3300/17, 4000/17, 5000/17, 5600/17,
8000/17, 8200/17, 8300/17, 10/18, 1000/18, 100/19, 400/19, 500/19, 600/19, 1347/17,
4184/16, 1293/17, 1532/16, 2891/16, 3855/16, 1791/17, 2158/17, 3801/16, 2095/17, 965/18,
po přesně nezjištěnou dobu, nejméně však od 19. září 2016 do dne podání kárné žaloby, prováděl
exekuce ve prospěch oprávněných zastoupených Mgr. Janem Ševčíkem (evidenční číslo
ČAK: 10230), u kterého byl zaměstnán od 2. června 2014 do 1. července 2016 na pozici
advokátního koncipienta, a činil tak, aniž by věci předložil exekučním soudům k rozhodnutí
o jeho vyloučení z důvodu podjatosti, čímž měl závažně porušit povinnosti stanovené právním
předpisem, zejm.: §29 odst. 3 exekučního řádu a čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 stavovského předpisu
ze dne 28. 2. 2006, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních
exekutorů, a zároveň tímto jednáním závažně ohrozil důstojnost exekutorského povolání
a ohrozil důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti,
5. jakožto soudní exekutor pověřený výkonem exekutorského úřadu neodmítnul provádět úkony
exekuční činnosti v nově zahájených exekučních řízení poté, co se dostal v přesně nezjištěnou
dobu, nejméně však od 1. ledna 2018, do stavu přímé ekonomické závislosti na skupině
oprávněných zastupovaných Mgr. Janem Ševčíkem (evidenční číslo ČAK: 10230), čímž měl
závažně porušit povinnosti stanovené právním předpisem, zejm.: §2 odst. 2 exekučního řádu,
§30 odst. 1 písm. a) exekučního řádu a čl. 3 odst. 1 stavovského předpisu ze dne 28. 2. 2006,
kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních exekutorů, a zároveň
tímto jednáním závažně ohrozil důstojnost exekutorského povolání a ohrozil důvěru v nezávislý,
nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti,
6. jakožto soudní exekutor pověřený výkonem exekutorského úřadu jednal v hospodářském styku
v rozporu s dobrými mravy soutěže mezi soudními exekutory tím, že po přesně nezjištěnou
dobu, nejméně však od 25. října 2016 do 19. února 2019, systematickým způsobem, nejméně však
v příkazech k úhradě nákladů exekuce čj. 204 EX označených pod bodem 1 (viz výše) přiznával
oprávněným zastoupeným advokátem Mgr. Janem Ševčíkem (evidenční číslo ČAK: 10230)
náhradu nákladů za šablonovité, formulářové nebo fiktivní úkony právní pomoci, či ji přiznával
v nezákonné výši, a tímto jednáním mohl způsobit újmu jiným soutěžitelům nebo účastníkům
dotčených exekučních řízení, čímž měl závažně porušit povinnosti stanovené právním předpisem,
zejm.: §2976 občanského zákoníku, čl. 3 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 věta první a odst. 3 stavovského
předpisu ze dne 28. 2. 2006, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže
soudních exekutorů,
čí mž se měl d o p u s t i t
závažného kárného deliktu podle §116 odst. 3 písm. a) a b) exekučního řádu,
zas t av u j e.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a kárná žaloba
[1] Dne 25. 3. 2020 podal předseda kontrolní komise Exekutorské komory ČR (dále
též „kárný žalobce“, či „kárný navrhovatel“) k Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému
(viz §3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
ve znění pozdějších předpisů, dále též „kárný řád“) kárnou žalobu proti shora označenému
soudnímu exekutorovi (dále též „kárně obviněný“, „soudní exekutor“, či „exekutor“), ve které
jej viní ze shora označených skutků – ad 1) až ad 6). K jednotlivým skutkům kárný žalobce
v kárné žalobě uvedl následující:
[2] Ke skutku ad 1) zejména uvedl, že při kontrole exekutorského úřadu kárně obviněného
konané dne 10. 4. 2019 zjistili členové kontrolní skupiny Exekutorské komory náhodným
výběrem, že kárně obviněný systematickým způsobem postupoval tak, že ve spisech, kde byli
oprávnění zastupováni advokátem Mgr. Janem Ševčíkem, přiznával těmto oprávněným náhradu
nákladů za šablonovitou předexekuční výzvu ve výši celého úkonu právní služby, ačkoliv
se jednalo o jednoduchou výzvu k plnění nebo zjevně neúčelný úkon. Kárný žalobce byl názoru,
že pakliže by vůbec za učiněné předexekuční výzvy měla být přiznána náhrada, pak je namístě
tyto úkony ocenit pouze jako půlúkon podle §11 odst. 2 písm. h) vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb, ve znění pozdějších předpisů.
[3] Ke skutku ad 2) kárný žalobce zejména uvedl, že při kontrole exekutorského úřadu kárně
obviněného konané dne 10. 4. 2019 zjistili členové kontrolní skupiny Exekutorské komory
náhodným výběrem, že soudní exekutor systematickým způsobem postupoval tak, že ve spisech,
kde byli oprávnění zastupováni advokátem Mgr. Janem Ševčíkem, přiznával těmto oprávněným
náhradu nákladů za šablonovitý, formulářový návrh na předvolání povinného k prohlášení
o majetku, ačkoliv šlo zjevně o úkon neúčelný. Šablonovitý návrh na předvolání byl činěn
systematicky a automatizovaně. Náhrady za tento návrh byly oprávněnému přiznány v brzkém
stádiu exekučního řízení, kdy nebylo jisté, zda povinní uhradí dobrovolně (§46 odst. 6
exekučního řádu). Podle kárného žalobce návrhy právního zástupce oprávněných byly veskrze
nadbytečnými úkony, které dle názoru kárného žalobce sledovaly (stejně jako v případě
předexekuční výzvy) pouze dobytí renty při vymáhání bagatelních pohledávek. Povinní byli sice
exekutorem předvoláváni k prohlášení o majetku, nicméně v žádném z kontrolovaných spisů
nebylo prohlášení o majetku provedeno. V dalším poukázal kárný žalobce na text žaloby stran
žalovaného skutku ad 1).
[4] Ke skutku ad 3) kárný žalobce zejména uvedl, že při kontrole exekutorského úřadu kárně
obviněného konané dne 10. 4. 2019 zjistili členové kontrolní skupiny Exekutorské komory
náhodným výběrem, že soudní exekutor systematickým způsobem postupoval tak, že ve spisech,
kde byli oprávnění zastupováni advokátem Mgr. Janem Ševčíkem, přiznával těmto oprávněným
náhradu nákladů za šablonovitý, formulářový návrh na provedení exekuce prodejem movité věci,
ačkoliv šlo zjevně o úkon neúčelný. Náhradu za tento návrh soudní exekutor přiznával v brzkém
stádiu exekučního řízení, kdy vůbec nebylo jisté, zda povinní uhradí dobrovolně nebo budou
vůbec dány procesní předpoklady pro (pro)vedení exekuce daným způsobem. V dalším kárný
žalobce odkázal na text žaloby stran skutku ad 1).
[5] Ke skutku ad 4) kárný žalobce zejména uvedl, že v návaznosti na kontrolní zjištění
učiněná při kontrole exekutorského úřadu kárně obviněného provedené dne 10. 4. 2019
a z veřejně dostupných informací (Věstník České advokátní komory) plyne, že soudní exekutor
byl od 2. 6. 2014 do 1. 7. 2016 zapsán v seznamu advokátních koncipientů (č. 39902) a jeho
školitelem byl Mgr. Jan Ševčík. Předtím působil jako exekutorský koncipient soudních exekutorů
Mgr. J. P. a Mgr. L. K., kteří oba jsou obchodními partnery Mgr. Jana Ševčíka a vymáhají
pohledávky oprávněných jím zastupovaných. Kárně obviněný byl jmenován soudním exekutorem
dne 1. 8. 2016, tj. fakticky bezprostředně navázal na výkon koncipientské praxe u Mgr. Jana
Ševčíka. Ihned v průběhu roku 2016 napadlo soudnímu exekutorovi 4278 nových exekucí, z
nichž většina byla ve prospěch oprávněných zastupovaných Mgr. Janem Ševčíkem. Soudní
exekutor navíc sídlí na stejné adrese jako Mgr. Jan Ševčík. Mezi soudním exekutorem a Mgr.
Janem Ševčíkem tedy nepochybně existují tak úzké vazby, že zde existují objektivní důvody k
pochybnostem o nepodjatosti soudního exekutora k právnímu zástupci oprávněných. Za daných
okolností měl soudní exekutor činit ve spisech pouze nezbytné úkony a předložit danou věc
exekučnímu soudu k rozhodnutí o své případné podjatosti.
[6] Ke skutku ad 5) kárný žalobce zejména uvedl, že v návaznosti na kontrolní zjištění
učiněná při kontrole exekutorského úřadu kárně obviněného provedené dne 10. 4. 2019 a z údajů
z rejstříku zahájených exekucí plyne, že významná většina napadlých exekucí kárně obviněného
je vedena ve prospěch skupiny oprávněných zastupovaných advokátem Mgr. Janem Ševčíkem
(konkrétní údaje týkající se případů oprávněných zastupovaných Mgr. Janem Ševčíkem kárný
žalobce zahrnul do tabulky, která je součástí kárné žaloby). Dle kárného žalobce je proto kárně
obviněný ve stavu ekonomické závislosti na Mgr. Ševčíkovi. Ve stavu této ekonomické závislosti,
která je paradoxně současně příčinou i důsledkem vytvořeného systému „tvorby příslušenství
v podobě neúčelných úkonu právní pomoci“, jak je žalováno v bodech ad 1) až ad 3), se exekutor
nacházel beze vší pochybnosti k 1. 1. 2018. Ostatně kárně obviněný se ve stavu závislosti
na daném advokátovi nacházel ještě předtím, než se stal exekutorem, neboť byl jeho
zaměstnancem. Dostane-li se soudní exekutor do stavu přímé ekonomické závislosti na jednom
z účastníků řízení, je tím narušen princip nezávislého a nestranného rozhodování. Kárně
obviněný tak měl vedení dalších exekučních řízení ve prospěch osob, na kterých byl ekonomicky
zcela závislý, odmítnout (§30 exekučního řádu), popř. učinit jiná vhodná opatření.
[7] Ke skutku ad 6) kárný žalobce zejména uvedl, že systém vymáhání práva soudními
exekutory je založen na hospodářské soutěži mezi těmito exekutory. Úkolem dohledových
orgánů je dbát na kvalitu této soutěže, neboť i pro soutěž mezi soudními exekutory platí,
že nekalá soutěž je zakázána. Tím, že kárně obviněný přiznával v exekučních řízeních náhradu
nákladů za šablonovité, formulářové nebo fiktivní úkony právní pomoci (či ji přiznával
v nezákonné výši), narušil kvalitu soutěže mezi soudními exekutory, kteří se, aniž by se uchýlili
k podobné praktice, nemohli reálně ucházet o pohledávky oprávněných. Současně tím kárně
obviněný způsobil újmu svým zákazníkům, tj. účastníkům jím vedených řízení. Kdo se dostane
v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu
jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Kárně obviněný se přitom
dle názoru kárného žalobce plošným přiznáváním nákladů exekuce za neúčelné úkony ocitl
v rozporu s dobrými mravy soutěže.
[8] Na základě shora uvedených důvodů dospěl kárný žalobce k závěru, že soudní exekutor
spácháním žalovaných skutků závažně porušil povinnosti stanovené právními předpisy, závažně
ohrozil důstojnost exekutorského povolání a ohrozil důvěru v nezávislý, nestranný, odborný
a spravedlivý výkon exekuční činnosti. Kárný žalobce proto navrhl posoudit jednání kárně
obviněného jako kárná provinění ve smyslu ustanovení §116 odst. 3 písm. a) a b) exekučního
řádu. Současně navrhl, aby bylo kárně obviněnému uloženo kárné opatření dle uvážení kárného
senátu.
[9] Kárný žalobce byl přitom názoru, že kárná žaloba byla podána včas ve vztahu ke všem
žalovaným skutkům. Kárná žaloba musí být dle §117 odst. 3 exekučního řádu podána do 3 let
ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo, tato lhůta byla u všech bodů žaloby zachována.
K subjektivní lhůtě upravené v §9 odst. 1 kárného řádu (podle kterého musí být návrh
na zahájení kárného řízení podán nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl
o skutečnostech týkajících se kárného provinění) pak kárný žalobce uvedl, že kontrola
exekučního úřadu kárně obviněného v dané věci byla ukončena dne 26. 9. 2019 zasláním zprávy
o provedení kontroly kárně obviněnému, popř. až marným uplynutím lhůty pro podání námitek,
tj. o 14 dnů později. Subjektivní lhůta k podání žaloby byla proto dodržena.
II.
Vyjádření kárně obviněného
[10] Kárně obviněný podal ke kárné žalobě obsáhlé vyjádření.
[11] Poukázal mj. na to, že kárná žaloba byla podána po uplynutí subjektivní lhůty ve smyslu
§9 odst. 1 kárného řádu. Nesouhlasil s tvrzením kárného žalobce, že subjektivní lhůta k podání
kárné žaloby započala běžet dne 26. 9. 2019, kdy byla kárně obviněnému zaslána zpráva
o provedení kontroly, popř. až marným uplynutím lhůty pro podání námitek, tj. o 14 dnů později.
Podle kárně obviněného subjektivní šestiměsíční lhůta k podání kárné žaloby začala běžet
nejpozději dnem provedení kontroly, tj. dnem 10. 4. 2019. Z judikatury Nejvyššího správního
soudu vyplývá, že okamžikem, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného
provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, je okamžik jeho vědomosti o skutkových
okolnostech v takovém rozsahu, který umožní předběžné právní hodnocení. Tuto vědomost
získal kárný žalobce již na základě kontroly provedené dne 10. 4. 2019, které se kárný žalobce
(předseda kontrolní komise Exekutorské komory) ostatně osobně účastnil. Podle kárně
obviněného nadto mohl mít kárný žalobce již před zahájením kontroly dostatek informací
o skutcích, které klade kárně obviněnému za vinu, a měl tedy k dispozici indicie, z nichž lze
na existenci kárného provinění usuzovat (o tom svědčí, že dva členové kontrolní komise se ihned
po zahájení kontroly dožadovali přístupu do informačního systému a možnosti zahájit kontrolu
konkrétních spisů dle jejich výběru a dotazovali se výhradně na to, kde lze v systému nalézt
vyčíslení nákladů oprávněného). Na základě uvedeného je tedy kárně obviněný přesvědčen,
že kárná žaloba (podaná dne 25. 3. 2020) byla kárným navrhovatelem podána opožděně, neboť
nejzazší okamžik počátku běhu šestiměsíční subjektivní lhůty k jejímu podání byl den provedení
kontroly, tj. 10. 4. 2019. Z tohoto důvodu tak subjektivní lhůta pro podání kárné žaloby kárnému
navrhovateli uplynula nejpozději dnem 10. 10. 2019. Kárně obviněný proto navrhl, aby řízení
o kárné žalobě bylo v celém rozsahu v souladu s §14 písm. a) kárného řádu zastaveno.
[12] V dalších částech svého vyjádření kárně obviněný poukázal i na uplynutí objektivní lhůty
u některých dílčích útoků a nedodržení podmínek ukončení kontroly v souladu se Stavovským
předpisem Exekutorské komory České republiky č. 3/2013 Věstníku ze dne 1. září 2012,
o kontrolní komisi Exekutorské komory České republiky (dále též „stavovský předpis o kontrolní
komisi“). Dále se pak, pro případ, že i přes výše uvedené dospěje kárný soud k závěru, že je třeba
kárnou žalobu věcně projednat, obsáhle a detailně vyjádřil i k jednotlivým skutkům, které mu byly
kladeny za vinu, a dovodil, že vytýkané skutky nejsou kárným proviněním, v důsledku čehož by
měl být zproštěn kárných obvinění ve všech bodech kárné žaloby (pokud nebude kárné řízení
zastaveno pro opožděnost kárné žaloby).
III.
Replika kárného navrhovatele
[13] Kárný navrhovatel podal k vyjádření kárně obviněného dne 9. 6. 2020 repliku, ve které
nesouhlasil s tím, že by kárná žaloba byla podána po uplynutí subjektivní lhůty dle §9 odst. 1
kárného řádu. Uvedl, že kárná žaloba byla podána poté, co se kárný žalobce seznámil
se závěry kontrolní skupiny a s námitkami kárně obviněného proti těmto zjištěním. Zopakoval,
že kontrola byla ukončena dne 26. 9. 2019 zasláním zprávy o provedení kontroly kárně
obviněnému, popř. až marným uplynutím lhůty k podání námitek, tj. o 14 dní později.
Kárně obviněný podle kárného navrhovatele vychází z nesprávného předpokladu, že kontrolou
je třeba rozumět pouze den, kde se kontrolní skupina dostaví do sídla soudního exekutora.
Součástí kontroly ale není pouze kontrolní úkon spočívající v šetření v sídle soudního exekutora,
ale také následné vyhodnocení a zpracování všech kontrolních zjištění. Celý kontrolní proces
je završen až vypracováním a rozesláním zprávy o kontrole. Odvozovat lhůtu k podání žaloby
od dne, kdy se konala samotná kontrola, by fakticky znamenalo nemožnost podání žaloby
pro skutky, které jsou co do rozsahu složité. Předmětem kárné žaloby je dle kárného žalobce
skutek spočívající v „násobném, dlouhotrvajícím a systematickém jednání.“ O takovém jednání se kárný
žalobce dozvěděl až poté, co byla celá kontrola skončena, a poté, co byly prověřeny veškeré
rozhodné listiny. Kárný žalobce byl proto názoru, že kárná žaloba byla podána včas. Výslovně
dodal, že případné prodlení kontrolního orgánu při prověřování indicií a vyhotovování kontrolní
zprávy může být jistě skutečností rozhodnou (polehčující) pro stanovení trestu, nemůže však
ničeho změnit na otázce viny. V dalších částech repliky pak kárný žalobce tvrdil, že kárná žaloba
byla podána i v objektivní lhůtě a polemizoval s tvrzením kárně obviněného stran nedodržení
stavovského předpisu o kontrolní komisi. Dále se vyjadřoval k tvrzením kárně obviněného stran
jednotlivých žalovaných skutků.
IV.
Včasnost žaloby
[14] Kárný soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla kárná žaloba podána včas.
[15] Podle §117 odst. 3 exekučního řádu musí být kárná žaloba podána do 3 let ode dne,
kdy ke kárnému provinění došlo. Uvedené ustanovení tedy upravuje tzv. objektivní lhůtu
k podání kárné žaloby (podpůrně viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 7. 2019, č. j. 14 Kse 1/2019 - 55, a ze dne 10. 9. 2019, č. j. 15 Kse 5/2018 - 135).
[16] Z posledně uvedeného rozhodnutí kárného senátu dále vyplývá, že v řízení o kárné
odpovědnosti soudních exekutorů je nutno kromě tříleté objektivní lhůty dodržet i šestiměsíční
subjektivní lhůtu dle §9 odst. 1 kárného řádu. Obdobně viz i rozhodnutí kárného senátu ze dne
11. 3. 2020, č. j. 15 Kse 1/2019 - 45.
[17] Podle §9 odst. 1 kárného řádu musí být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do 6
měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění.
[18] Z konstantní judikatury kárného soudu vyplývá, že okamžikem, kdy se kárný navrhovatel
dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání
návrhu, je okamžik jeho vědomosti o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní
předběžné právní hodnocení (viz rozhodnutí ze dne 12. 9. 2012, č. j. 12 Ksz 6/2012 - 105,
či rozhodnutí ze dne 6. 9. 2017, č. j. 13 Kss 5/2017 - 120). Okamžik, od něhož se odvíjí počátek
běhu subjektivní lhůty, přitom není možné ztotožňovat s okamžikem, kdy se kárný navrhovatel
dozvěděl o všech skutečnostech rozhodných pro podání kárného návrhu. Tento okamžik nastává
již tehdy, kdy má kárný navrhovatel k dispozici indicie, z nichž lze na existenci kárného provinění
zatím pouze jen usuzovat. Pokud by se na straně kárného navrhovatele vyžadovala jistota
o existenci kárného provinění, vedlo by to v praxi často k tomu, že by návrh na zahájení kárného
řízení nemohl být vůbec podán, neboť kárný navrhovatel nemá k dispozici dostatečné nástroje
pro zjišťování skutkového stavu věci; to je až úkolem samotného kárného řízení, jehož smysl
by se tím do značné míry vyprazdňoval (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1898/09, jakož
i rozhodnutí kárných senátů tohoto soudu ze dne 6. 9. 2017, č. j. 13 Kss 5/2017 - 120, ze dne
ze dne 10. 11. 2010, č. j. 15 Kse 3/2010 - 63, či ze dne 9. 2. 2011, č. j. 15 Kse 4/2010 – 52).
Např. v posledně uvedeném rozhodnutí zdejší soud uvedl, že: „Subjektivní lhůta 6 měsíců i objektivní
lhůta 3 roky jsou, jak již bylo konstatováno, lhůtami prekluzivními, to znamená, že po jejich uplynutí již nelze
kárnou žalobu podat. Pro určení počátku běhu šestiměsíční subjektivní prekluzivní lhůty je rozhodný výklad
pojmu „dozvědět se“. Termín dozvědět se o kárném provinění přitom neznamená, že již v tomto okamžiku musí
být najisto postaveno, že k jednání zakládajícímu kárné provinění došlo; zde postačí, že vzniklo důvodné
podezření, že se tak stalo. Prokázání toho, že ke kárnému provinění došlo a kdo je za ně odpovědný,
je až předmětem příslušného kárného řízení.“
[19] Poukázat lze i na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 Kss 1/2017 - 80,
podle něhož: »(subjektivní) lhůta pro podání kárného návrhu neslouží kárnému navrhovateli k tomu,
aby až poté, co již (v rámci svých možností) získal dostatečně komplexní představu o skutkovém stavu věci,
zvážil, zda podá kárný návrh. Jinými slovy, nejde o „lhůtu na rozmyšlenou“, zda má být na základě
již zjištěného stavu věci podán kárný návrh. Jejím smyslem je poskytnout kárnému navrhovateli dostatečný prostor
k provedení vlastního šetření věci (s tím, že v jejím rámci musí být, pochopitelně, kárný návrh případně též podán).
Právě proto se počátek jejího běhu upíná k okamžiku, kdy lze na základě získaných skutkových indicií
již reálně uvažovat o možné existenci kárného provinění, tedy k okamžiku, kdy má kárný navrhovatel
„vědomosti o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní předběžné právní hodnocení“. Její využití
slouží k tomu, aby (slovy kárné navrhovatelky) nebyl podáván kárný návrh, který je „spekulativní, neodůvodněný
a ničím nepodložený“.« (důraz přidán). Obdobně viz i rozhodnutí kárného senátu zdejšího soudu
ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 Kss 4/2017 - 49, jakož i navazující judikaturu kárných senátů.
[20] Z rozhodovací praxe kárných senátů dále plyne, že lhůtu k podání kárného návrhu nelze
odvíjet od subjektivních skutečností odvislých pouze od vůle kárného žalobce, případně od zcela
neuchopitelných postojů pracovníků dozorových orgánů (např. jejich odbornosti, znalosti práva,
pracovitosti, pohotovosti nebo od personálního obsazení). S takovými právně irelevantními
skutečnostmi počátek běhu lhůty stanovené pro zahájení kárného řízení nelze spojovat,
neboť by tím byl popřen především ústavněprávní požadavek právní jistoty. Lhůta 6 měsíců
je zcela postačující k tomu, aby byly získané indicie o existenci kárného provinění
vyhodnoceny a vyvozeny z nich případné závěry a zpracovány podklady pro podání kárné žaloby
(viz rozhodnutí kárného soudu ze dne 10. 11. 2010, č. j. 15 Kse 3/2010 - 63,
dále pak viz i rozhodnutí ze dne 25. 9. 2012, č. j. 15 Kse 7/2012 - 65, ze dne 6. 9. 2017,
č. j. 13 Kss 5/2017 - 120, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2002,
sp. zn. IV. ÚS 302/02).
[21] Kárně obviněný ve svém vyjádření ke kárné žalobě uvedl, že šestiměsíční subjektivní lhůta
k podání kárné žaloby začala běžet nejpozději dnem provedení kontroly, tj. dnem 10. 4. 2019.
Kárný žalobce naopak v kárné žalobě tvrdil, že šestiměsíční subjektivní lhůtu k podání kárné
žaloby je třeba odvozovat až od 26. 9. 2019, kdy byla předmětná kontrola ukončena zasláním
zprávy o provedení kontroly kárně obviněnému, popř. až od marného uplynutí lhůty pro podání
námitek (ke kterému došlo o 14 dní později).
[22] Kárný senát po posouzení všech rozhodných okolností (zejména obsahu kontrolního
spisu předloženého kárným žalobcem a obsahu soudního spisu) a po přihlédnutí k zásadám, které
ovládají kárné řízení, nemohl jinak, než souhlasit s kárně obviněným.
[23] Z §9 odst. 1 kárné ho řádu jednoznačně vyplývá, že kárný návrh musí být podán
nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného
provinění. Zákon tedy nehovoří o tom, že by šestiměsíční lhůta měla začít běžet až v návaznosti
na vypracování a zaslání zprávy o provedení kontroly kárně obviněnému (či dokonce ještě
později – např. až od data, kdy soudní exekutor doručí kárnému žalobci své námitky proti obsahu
zprávy o kontrole), jak kárný navrhovatel tvrdil v kárné žalobě. Zákon počátek běhu dané lhůty
spojuje s okamžikem dozvědění se o skutečnostech týkajících se kárného provinění.
[24] Z obsahu kontrolního spisu (předloženého kárnému soudu po stanovené lhůtě
a až po opakovaných výzvách) přitom nelze dovodit, že by se kárný žalobce dozvěděl
o skutečnostech, na kterých stojí kárný návrh, později než na základě kontroly provedené dne
10. 4. 2019. Ve spisu se nachází vyrozumění o provedení kontroly (ze kterého plyne, že dne
10. 4. 2019 bude v sídle kárně obviněného provedena kontrola), přípis o zaslání zprávy
o provedení kontroly kárně obviněnému a samotná zpráva o provedení kontroly (ze které plyne,
že dne 10. 4. 2019 byla u kárně obviněného provedena kontrola). Jiné doklady, ze kterých by bylo
lze dovodit pozdější dozvědění se o skutečnostech týkajících se žalovaných kárných provinění
ve smyslu §9 odst. 1 kárného řádu, se v poskytnutém spisu nenacházejí. I sám kárný žalobce
ostatně v kárně žalobě tvrdí, že skutečnost, že kárně obviněný v případech oprávněných
zastupovaných Mgr. Janem Ševčíkem přiznával náhradu nákladů za dle jeho názoru neúčelné
úkony (předexekuční výzvy, návrhy na předvolání povinného k prohlášení o majetku a návrhy
na provedení exekuce prodejem movité věci) „zjistili členové kontrolní skupiny náhodným výběrem
při kontrole“. Ohledně skutků ad 4) a ad 6) pak kárný žalobce uvedl, že tyto zjistil „v návaznosti
na kontrolní zjištění“. Již z uvedeného je zřejmé, že kárný žalobce se o indiciích svědčících
o existenci žalovaných kárných provinění dozvěděl dne 10. 4. 2019, kdy se do sídla kárně
obviněného dostavila kontrolní skupina (které byl kárný žalobce členem) a tato zde provedla
předmětný kontrolní úkon. Z tvrzení samotného kárného žalobce v kárné žalobě vyplývá,
že na základě tohoto kontrolního úkonu měl kárný žalobce k dispozici informace o tom, že kárně
obviněný přiznával předmětné sporné náhrady nákladů řízení [viz skutky ad 1), 2), 3) a 6)]
ve spisech zastupovaných jedním konkrétním advokátem [viz skutek ad) 4], který nadto vystupuje
ve většině kontrolovaných exekučních spisů [viz ad 5)]. Kárný senát přitom nepřehlédl,
že k detailnímu konkretizování popisu skutků ad 4) až ad 6) musel kárný žalobce disponovat
i dalším informacemi (např. stran předchozích zaměstnavatelů kárně obviněného, případně stran
přesného počtu jím vedených exekucí, ve kterých vystupuje Mgr. Ševčík). Z kontrolního spisu
však neplyne, že by dané informace kárný žalobce zjistil až po provedení kontroly. Nadto,
i pokud by tomu tak bylo, kroky kárného žalobce související se zjišťováním takových dalších
konkrétních poznatků (např. nahlédnutí do evidence České advokátní komory a do rejstříku
vedených exekucí – údaje z rejstříku vedených exekucí jsou nadto dle repliky kárného
navrhovatele skutečností známou kárnému žalobci z úřední činnosti) by nebylo možno hodnotit
jako úkony, od kterých je nutno odvíjet běh subjektivní lhůty k podání kárné žaloby, nýbrž pouze
jako „došetřovací úkony“, k jejichž realizaci slouží právě uvedená šestiměsíční subjektivní lhůta
dle §9 odst. 1 kárného řádu (viz výše citovanou judikaturu).
[25] Pokud pak kárný žalobce v replice k vyjádření kárně obviněného tvrdil, že se s povahou
žalovaných skutků seznámil až v okamžiku, kdy mu byla fakticky ve smyslu stavovského předpisu
o kontrolní komisi předložena zpráva o provedení kontroly, odkazuje soud na výše uvedené
a zdůrazňuje, že z kontrolního spisu předloženého kárnému soudu vyplývá, že kárný žalobce byl
osobně přítomen provedení kontroly v sídle kárně obviněného, neboť byl členem předmětné
kontrolní skupiny (viz zpráva o provedení kontroly). Dále je nutno uvést, že rozhodovací praxe
Ústavního soudu a kárných senátů Nejvyššího správního soudu stojí na názoru, že z hlediska
běhu subjektivní lhůty k podání kárné žaloby není podstatný den, kdy se informace rozhodné
pro běh subjektivní lhůty dostanou do dispozice toho, kdo stojí v čele předmětné instituce
(kárného žalobce), ale den, kdy se tyto dostanou do dispozice příslušné instituce,
popř. příslušného pracoviště v této instituci (viz zejména nález Ústavního soudu ze dne
3. 10. 2002, sp. zn. IV. ÚS 302/02, viz i rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 6. 9. 2017,
č. j. 13 Kss 5/2017 - 120; ze dne 10. 11. 2010, č. j. 15 Kse 3/2010 - 63, ze dne 18. 1. 2012,
č. j. 11 Kss 18/2011 - 251, či ze dne 25. 9. 2012, č. j. 15 Kse 7/2012 - 65).
[26] Jestliže se kárný žalobce zaštiťoval stavovským předpisem o kontrolní komisi (který
upravuje postup při kontrole a při následném předávání jejich výsledků kárnému žalobci),
konstatuje soud předně, že lhůta pro podání žaloby vyplývá ze zákona (§9 odst. 1 kárného řádu),
a dodává, že je na orgánech Exekutorské komory, aby vnitřní postupy a předpisy nastavily
tak, aby kárný žalobce mohl podat kárnou žalobu v zákonné lhůtě. Pro úplnost nutno dodat,
že ačkoliv se kárný žalobce odvolává na stavovský předpis o kontrolní komisi, v daném případě
zcela v souladu s tímto předpisem postupováno nebylo (mj. lze zmínit, že kárně obviněnému
nebyla zaslána konečná podoba zprávy o kontrole – viz §25 předmětného stavovského
předpisu). Ze spisu nelze dovodit ani to, že by byly dodrženy lhůty uvedené v §23 odst. 1
stavovského předpisu.
[27] Odmítnout je pak dále nutno i tvrzení kárného žalobce (taktéž obsažené v jeho replice),
že součástí kontroly není pouze kontrolní úkon spočívající v šetření v sídle soudního exekutora,
ale také následné vyhodnocení a zpracování všech kontrolních zjištění, a že vzhledem k tomu,
že předmětem kárné žaloby je skutek spočívající v „násobném, dlouhotrvajícím a systematickém jednání“,
je nutné běh subjektivní lhůty odvíjet až od prověření veškerých rozhodných listin. Z výše
citované judikatury totiž plyne, že k tomu, aby subjektivní lhůta započala běžet, postačí, jsou-li
k dispozici indicie, z nichž lze na existenci kárného provinění zatím pouze jen usuzovat
(rozhodnutí kárného senátu ze dne 9. 2. 2011, č. j. 15 Kse 4/2010 - 52, ze dne 5. 10. 2017,
č. j. 11 Kss 1/2017 - 80, či ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 Kss 4/2017 - 49). Skutečnost, že již dnem
provedení kontroly nebylo zcela zřejmé, kterých konkrétních postupů se mělo jednání kárně
obviněného týkat, a nebylo možno určit rozsah tohoto jednání, na uvedeném závěru nic nemění,
neboť právě pro prošetření prvotních informací indikujících možnou existenci kárného provinění
slouží předmětná šestiměsíční lhůta (rozhodnutí kárného soudu ze dne 5. 10. 2017,
č. j. 11 Kss 4/2017 - 49, či ze dne 11. 3. 2020, č. j. 15 Kse 1/2019 - 45). V této souvislosti
je namístě zopakovat i výše akcentovaný fakt, že ze spisového materiálu poskytnutého kárným
žalobcem kárnému soudu nelze jakkoli dovodit existenci dalších – na kontrolu provedenou dne
10. 4. 2019 navazujících – úkonů zaměřených na okolnosti týkající se žalovaných kárných
provinění. Nelze z něj dovodit ani to, že by faktická kontrola v sídle exekutora pokračovala
i po datu 10. 4. 2019.
[28] K dalšímu tvrzení kárného žalobce uvedenému v replice, že odvozovat lhůtu k podání
žaloby od dne, kdy se konala samotná kontrola, by fakticky znamenalo nemožnost podání žaloby
pro skutky, které jsou co do rozsahu složité, konstatuje soud, že kárný řád nerozlišuje běh lhůt
u složitějších a jednodušších případů. Podle názoru kárného soudu je šestiměsíční lhůta dostatečná
k prověření rozhodných skutečností, resp. k podání kárné žaloby (viz i rozhodnutí kárného soudu
ze dne 10. 11. 2010, č. j. 15 Kse 3/2010 - 63, a na něj navazující judikaturu). Kárný soud
v minulosti posuzoval i kárné žaloby, ve kterých bylo tvrzena obdobná množina protiprávních
úkonů, přičemž i přesto byly ze strany kárných žalobců dodrženy lhůty k podání kárné žaloby.
[29] Podle názoru kárného soudu je tedy v daném případě třeba počátek subjektivní lhůty
ve smyslu §9 odst. 1 kárného řádu odvíjet od kontroly provedené v sídle kárně obviněného dne
10. 4. 2019. Ostatně i konstantní judikatura zdejšího kárného soudu odvíjí běh subjektivní lhůty
dle §9 odst. 1 kárného řádu od okamžiku provedení kontroly (viz rozhodnutí ze dne 16. 4. 2013,
č. j. 14 Kse 9/2012 - 143, ze dne 22. 9. 2014, č. j. 15 Kse 2/2014 - 56, ze dne 8. 2. 2011,
č. j. 15 Kse 1/2009 - 90, ze dne 19. 9. 2011, č. j. 15 Kse 4/2011 - 62, a ze dne 24. 3. 2015,
č. j. 14 Kse 7/2014 - 54). V souladu s uvedeným postupuje při podávání kárných žalob
i Ministerstvo spravedlnosti (k tomu viz např. řízení vedené u zdejšího soudu
pod sp. zn. 14 Kse 2/2019).
[30] Kárný soud přitom nepřehlédl tvrzení kárného žalobce stran trvající či pokračující povahy
kárných provinění. K tomuto tvrzení je zaprvé nutno uvést, že minimálně žalovaný skutek ad 6)
(narušování hospodářské soutěže nadhodnoceným určováním náhrad nákladů řízení)
je důsledkem tvrzených kárných provinění ad 1) až ad 3), spíš než trvajícím kárným proviněním.
To stejné pak do jisté míry platí i pro žalovaný skutek ad 4) (podjatost) a skutek ad 5)
(ekonomická závislost), který i sám kárný žalobce označuje „za příčinu i důsledek vytvořeného
systému tvorby příslušenství v podobě neúčelných úkonu právní pomoci.“ U žalovaného skutku ad 5)
(ekonomická závislost) nadto není zcela zřejmé, zda kárný žalobce napadá (jednorázovou)
skutečnost, že kárně obviněný neodmítnul provádět úkony exekuční činnosti v nově zahájených
exekučních řízeních (ve kterých figuroval Mgr. Jan Ševčík), či (trvající) skutečnost, že kárně
obviněný byl tvrzeně po určitou dobu „ekonomicky závislý na skupině oprávněných zastupovaných
Mgr. Janem Ševčíkem“. To stejné pak platí i pro žalovaný skutek ad 4) (podjatost), který kárný
žalobce ve výroku jím podané kárné žaloby definoval jako provádění exekucí ve věcech
zastupovaných Mgr. Janem Ševčíkem (trvající stav) a současně jako jednorázová nepředložení
daných věcí exekučním soudům k rozhodnutí o vyloučení kárně obviněného z důvodu podjatosti
(podle §29 odst. 3 exekučního řádu má exekutor svoji podjatost exekučnímu soudu oznámit
neprodleně). Jak již přitom bylo výše zdůrazněno, z obsahu předloženého spisu neplyne,
že by se kárný žalobce dozvěděl o skutečnostech zakládajících běh subjektivní lhůty
ohledně uvedených skutků později než na základě kontroly provedené dne 10. 4. 2019.
V souladu s dominující judikaturou kárných senátů nutno dodat, že trvající a pokračující
povaha žalovaných kárných provinění má vliv na běh lhůty objektivní, která se odvíjí od data,
kdy ke kárnému provinění došlo, nikoliv však již na běh lhůty subjektivní, která se odvíjí
od okamžiku, kdy se kárný navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného
provinění (viz rozhodnutí ze dne 22. 10. 2014, č. j. 13 Kss 5/2014 - 122, ze dne 27. 11. 2014,
č. j. 11 Kss 6/2014 - 50, ze dne 21. 1. 2019, č. j. 11 Kss 7/2018 - 207, či ze dne 10. 9. 2019,
č. j. 15 Kse 5/2018 - 135).
[31] Stran otázky včasnosti kárné žaloby lze poukázat i na tvrzení kárně obviněného
ve vyjádření ke kárné žalobě, kde uvedl, že kárný žalobce mohl mít povědomost o skutcích, které
klade kárně obviněnému za vinu, již před zahájením kontroly, o čemž má svědčit, že dva členové
kontrolní komise se ihned po zahájení kontroly dožadovali přístupu do informačního systému
a možnosti zahájit kontrolu konkrétních spisů dle jejich výběru a dotazovali se výhradně na to,
kde lze v systému nalézt vyčíslení nákladů oprávněného. Uvedené tvrzení přitom kárný
navrhovatel v replice nijak nezpochybnil.
[32] Přisvědčení názoru kárného žalobce by bylo i v rozporu se shora citovanou judikaturou
zapovídající odvíjení běhu lhůt od subjektivních skutečností odvislých pouze od vůle kárného
žalobce, příp. od postupů jednotlivých pracovníků (a od jiných neuchopitelných skutečností)
a v konečném důsledku by mohlo vést i k bezdůvodnému oddalování zahájení kárného
řízení (rozhodnutí kárného soudu ve věcech sp. zn. 15 Kse 3/2010, sp. zn. 15 Kse 7/2012,
sp. zn. 13 Kss 5/2017, sp. zn. 11 Kss 1/2017, sp. zn. 11 Kse 4/2017). Z této judikatury jakož
i judikatury Ústavního soudu přitom pro kárné soudy vyplývá i nutnost zohlednění zásad
a principů trestního práva, vč. principu spravedlivého procesu zahrnujícího i zásadu in dubio pro reo
a od ní odvozených principů jdoucích ve prospěch kárně obviněných [srov. nálezy Ústavního
soudu ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 1375/11 (N 156/66 SbNU 331), ze dne 19. 11. 2008,
sp. zn. Pl. ÚS 14/07 (N 198/51 SbNU 409), ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06
(N 142/46 SbNU 373), ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. I. ÚS 512/02 (N 143/28 SbNU 271),
či ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. I. ÚS 557/05 (N 116/46 SbNU 99)].
[33] Kárný soud tedy uzavírá, že se neztotožnil s názorem kárného žalobce, že kárná žaloba
byla podána včas. Naopak přisvědčil kárně obviněnému, že kárná žaloba byla podána opožděně,
neboť subjektivní šestiměsíční lhůta k podání kárné žaloby začala běžet nejpozději dne
10. 4. 2019 a skončila běžet dne 10. 10. 2019. Kárný žalobce však kárnou žalobu podal až dne
25. 3. 2020, tj. opožděně.
[34] S ohledem na výše uvedené tedy soudu nezbylo, než řízení o kárné žalobě zastavit podle
§14 písm. a) kárného řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. června 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda kárného senátu