ECLI:CZ:NSS:2020:2.AS.104.2020:14
sp. zn. 2 As 104/2020 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: PROBO TRANS
PRAHA spol. s r. o., se sídlem Sudoměřská 739/43, Praha, zast. Mgr. Jiřím Kokešem,
advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy,
se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 12. 2019, č. j. 225/2019-110-SDNA/4, o žádosti o osvobození
od soudních poplatků, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 16. 3. 2020, č. j. 55 A 2/2020 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu
soudu dne 30. 3. 2020 domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze,
kterým byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků (dále jen „napadené
usnesení“). Stěžovatelka má za to, že krajský soud nesprávně hodnotil veškeré skutečnosti
relevantní pro osvobození.
[2] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že v řízení o žalobě krajský soud
vydal dne 8. 4. 2020 usnesení č. j. 55 A 2/2020 – 33, jímž žalobu odmítl a rozhodl o vrácení
zaplaceného soudního poplatku žalobkyni. Toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 4. 2020
a řízení před krajským soudem tím bylo skončeno.
[3] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu skončení řízení před krajským
soudem představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení o kasační stížnosti proti
rozhodnutí o dílčí procesní otázce (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015,
č. j. 9 As 181/2015 – 90, usnesení ze dne 24. 8. 2016, č. j. 8 As 124/2016 – 25, či usnesení ze dne
31. 1. 2018, č. j. 9 As 9/2018 – 17).
[4] Rozhodování o kasační stížnosti stěžovatelky za uvedené situace ztratilo význam. I pokud
by totiž Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a zrušil napadené usnesení,
nedošlo by tím k „otevření“ pravomocně ukončeného řízení před krajským soudem. Projednání
kasační stížnosti by tak nemohlo vést k účinné ochraně práv stěžovatelky.
[5] Nejvyšší správní soud si je vědom, že stěžovatelka podala kasační stížnost dne 30. 3. 2020,
tedy ještě před skončením řízení před krajským soudem. V době podání návrhu byly podmínky
řízení o kasační stížnosti splněny. Předmět řízení však odpadl v jeho průběhu.
[6] Neexistující předmět řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, soud proto
odmítl kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný
z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu