ECLI:CZ:NSS:2020:2.AS.173.2019:31
sp. zn. 2 As 173/2019 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Ing. I. K., zastoupená
Mgr. Ing. Ivanem Soudkem, advokátem se sídlem Bělehradská 34, Praha 2, proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 9, Praha 8, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2017, č. j. ZKI PR-O-11/62/2017-15, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2019, č. j. 45 A 53/2017 - 76,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala společně s paní B. P. prostřednictvím jejich společného zástupce dne
23. 10. 2016 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Nymburk (dále
jen „katastrální úřad“) dvě námitky proti obsahu nového katastrálního operátu. První námitkou se
žalobkyně ohradila vůči novému přečíslování původních parcel pozemkového katastru (dále také
jen „PK“) v situaci, kdy původní čísla těchto parcel byla podle ní v řadě čísel katastru nemovitostí
(dále také jen „KN“) volná. Druhá námitka se týkala změny druhu pozemku u původní parcely
PK č. st. X, která měla být podle žalobkyně označena jako „zastavěná plocha a nádvoří“
s využitím „zbořeniště“, nikoliv jako „ostatní plocha“ s využitím „neplodná půda“. Dům stojící
na tomto pozemku byl během druhé světové války značně pobořen cizí nepřátelskou mocí,
vlastníci pozemku však nikdy nepodnikli žádný úkon ke změně druhu předmětného pozemku
a neshledávají pro ni hospodářský důvod.
[2] Katastrální úřad řízení o těchto námitkách spojil a rozhodl dne 12. 12. 2016, rozhodnutím
č. j. OR-655/2016-208) tak, že 1) pozemková parcela katastru nemovitostí číslo X a pozemková
parcela katastru nemovitostí číslo X v katastrálním území X budou i nadále v katastru
nemovitostí evidovány podle výsledků obnovy katastrálního operátu přepracováním souboru
geodetických informací a 2) námitka, kterou podaly žalobkyně a paní B. P. proti označení
doplněných pozemků dosud evidovaných zjednodušeným způsobem novými parcelními čísly X v
druhu pozemku ostatní plocha, způsob využití neplodná půda, a X v druhu pozemku ostatní
plocha, způsob využití neplodná půda, se zamítá.
[3] Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí katastrálního úřadu žalovaný v záhlaví uvedeným
rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl. Uvedl, že při obnově katastrálního
operátu přepracováním se pouze převádí dosavadní katastrální mapa do elektronické podoby,
přičemž souřadnice podrobných bodů polohopisu obnovované katastrální mapy se získávají
podle platného stavu jejího obsahu. K doplnění pozemků zjednodušené evidence se využije
zejména vektorizace zpřesněného rastrového obrazu mapy pozemkového katastru. Při rozdělení
parcely KN č. X evidované před obnovou katastrálního operátu bez vlastníka (parcela nebyla
evidována na žádném listu vlastnictví) na parcely zjednodušené evidence jednotlivých vlastníků
bylo v daném případě použito automatizované přečíslování, které bylo programem provedeno
analogicky s ustanovením §36 odst. 7 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále
jen „katastrální vyhláška“), a v souladu s jejím §36 odst. 1 písm. a). Původní parcelní číslo (X)
sice nebylo ponecháno největší nově vzniklé parcele, avšak tuto podmínku není podle dikce
§36 odst. 7 katastrální vyhlášky nezbytné striktně dodržet. Co se týče určení druhu pozemku
u nově vzniklého pozemku KN parc. č. X (původně PK parc. č. st. X), provedl je katastrální úřad
převzetím údajů (druh pozemku „ostatní plocha“, způsob využití „neplodná půda“) o parcele KN
parc. č. X evidované před obnovou operátu bez listu vlastnictví. V katastru nemovitostí byl
pozemek PK parc. č. st. X evidován jako pozemek ve zjednodušené evidenci, o němž se údaje o
druhu pozemku ani způsobu jeho využití nevedou. Ke změně druhu pozemku u něj tedy došlo již
v období operátu jednotné evidence půdy (mezi roky 1956 a 1964) jeho sloučením do parcely
č. X.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Praze,
který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“).
Konstatoval, že způsob evidence pozemků pomocí parcelních čísel plní ryze technický účel a řídí
se pravidly stanovenými katastrální vyhláškou a vnitřními předpisy Českého úřadu
zeměměřického a katastrálního. Jedná se o pravidla formulovaná výkonnou mocí ve vnitřním
předpisu, jimiž si sama pro sebe stanoví způsob, jakým bude evidovat pozemky, aby co nejlépe
naplnila svou povinnost chránit vlastnické právo vlastníků nemovitých věcí. Žalobkyni nesvědčí
žádné veřejné subjektivní právo na to, aby pozemky v jejím vlastnictví byly evidovány podle
jejího přání (ať už je důvodem takového přání historická kontinuita či cokoli jiného), přečíslování
pozemků tak nemohlo zasáhnout do jejích práv. K žalobkyní namítané změně druhu pozemku
krajský soud uvedl, že v období od roku 1956 do roku 1964, kdy se nemovité věci evidovaly
v jednotné evidenci půdy, byly pozemky žalobkyně (spolu s dalšími okolními pozemky) sloučeny
do parcely č. X a v ní zjednodušeně evidovány, ač vlastnictví právních předchůdců žalobkyně
zůstalo zachováno. V roce 1964, kdy byla jednotná evidence půdy nahrazena evidencí
nemovitostí, byla už celá parcela č. X evidována jako ostatní plocha (resp. „svah-skála“);
tyto údaje byly následně převzaty do katastru nemovitostí. Při obnově katastrálního operátu
přepracováním v roce 2016 došlo pouze k převedení dosavadní analogové mapy do digitální
podoby pomocí výpočetní techniky, a to na základě měřických podkladů dostupných v katastru
nemovitostí. I údaje o jednotlivých parcelách včetně jejich druhu katastrální úřad pouze převzal
z podkladů, jež měl k dispozici. Krajský soud přisvědčil žalobkyni v tom, že v minulosti došlo
ke změně druhu pozemku z druhu „zastavěná plocha“ na „ostatní plocha“, což jí způsobilo újmu
na vlastnickém právu (hodnota pozemku se snížila). To se však stalo již v 60. letech,
jak to žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně ozřejmil a doložil kopiemi pozemkových knih
a dalších historických evidencí. Bylo prokázáno, že ke změně druhu pozemku nedošlo
až v souvislosti s obnovou katastrálního operátu v roce 2016, nýbrž mnohem dříve. Tento zásah
do práv žalobkyně proto nemohl být napraven v řízení o námitkách proti obnovenému
katastrálnímu operátu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), tj. pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení a pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.
[6] Stěžovatelka setrvala na svých žalobních námitkách týkajících se neoprávněné změny druhu
jejího pozemku ze strany katastrálního úřadu a nesprávného přečíslování parcel v rámci obnovy
katastrálního operátu.
[7] Krajský soud podle stěžovatelky posuzoval věc tak, jako by v minulosti došlo ke sloučení
pozemků. K tomu ale nedošlo, pozemky byly pouze vedeny ve zjednodušené evidenci.
Proti tvrzení žalovaného, které převzal i krajský soud, svědčí mimo jiné to, že pozemková parcela
EN (evidence nemovitostí) X a později KN X v podobě do obnovy v r. 2016 neměla
evidovaného žádného vlastníka. Stěžovatelka ani její předchůdci tak nebyli spoluvlastníky
„souhrnné parcely“, ale po celou dobu byli vlastníky parcely, jak byla evidována v pozemkovém
katastru. V pozemkovém katastru byl evidován i druh pozemků, a to minimálně v rozlišení
na parcely stavební a ostatní. Obnovou katastrálního operátu souhrnná parcela zaniká a na její
místo se doplňují parcely podle pozemkového katastru, o čemž svědčí například znění
§36 odst. 11 katastrální vyhlášky. Krajský soud podle stěžovatelky nesprávně dovodil, že druh
pozemku převzatý ze souhrnné parcely odpovídá současnému stavu a že o tom není
mezi účastníky sporu. Stěžovatelka má stále za to, že na současném pozemku je zbořeniště
a jeho současný stav odpovídá druhu zastavěná plocha a nádvoří.
[8] Krajský soud rovněž nesprávně usoudil, že právo stěžovatelky, aby bylo jejímu pozemku
přiděleno číslo, které mu historicky náleželo, tedy právo na řádnou evidenci parcely včetně jejího
očíslování, není veřejným subjektivním právem stěžovatelky. Stěžovatelka má za to,
že se nesmyslným přečíslováním užitná hodnota pozemku snížila. Argumentace žalovaného
§36 odst. 7 katastrální vyhlášky je podle ní zcela nepříhodná, protože toto ustanovení se týká jiné
situace – dělení parcel. Stěžovatelka je toho názoru, že bylo možné postupovat podle
§36 odst. 11 katastrální vyhlášky, přičemž žalovaný duplicitu nijak neprokázal. Nežádala
o „číslo na přání“, ale postup v souladu s právními předpisy.
[9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a odkázal
na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu. Zdůraznil, že katastr
nemovitostí plní evidenční funkci a orgány na úseku zeměměřictví a katastru nejsou oprávněny
činit si závěr o případné neplatnosti nabývacích titulů ani o skutečném vlastnickém právu. Změny
druhu pozemku, pokud v terénu skutečně nastala, může vlastník dosáhnout jiným způsobem,
např. ohlášením změny údajů o pozemku k zápisu do katastru nemovitostí. Ve vztahu
k očíslování pozemků je podle žalovaného nutno dodržet i §36 odst. 1 písm. a) katastrální
vyhlášky, podle kterého se nově vzniklé parcely označí číslem ve tvaru zlomku, kde čitatelem
je kmenové číslo původní parcely a jmenovatelem první vyšší dosud nepoužité číslo poddělení.
Ačkoli by při použití parcelního čísla X nevznikla duplicita v číslování parcel, neboť v KN v době
provádění obnovy operátu neexistovala parcela označená tímto parcelním číslem, existovala
v KN parcela označená parcelním číslem X. Při použití parcelního čísla X (podlomení nižší než
12) by tudíž nebyla dodržena podmínka stanovená v §36 odst. 1 písm. a) katastrální vyhlášky.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil,
že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky řízení obsažené
v §105 odst. 2 s. ř. s.. Kasační stížnost posuzoval Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
III.A Ke změně druhu pozemku
[11] Pojem „pozemek“ je v §2 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí,
ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „katastrální zákon“), vymezen jako
„část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území,
hranicí vlastnickou, hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím nebo územním souhlasem,
hranicí jiného práva podle §19, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhů
pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků.“
[12] Parcelou se podle §2 písm. b) katastrálního zákona rozumí „pozemek, který je geometricky
a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem,“ přičemž podle písm. c) a d)
téhož ustanovení se rozlišují parcely stavební („pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěná plocha
a nádvoří“) a pozemkové („pozemek, který není stavební parcelou“).
[13] Parcelou zjednodušené evidence je podle §2 písm. d) katastrální vyhlášky „pozemek evidovaný
zjednodušeným způsobem podle katastrálního zákona, který je geometricky a polohově určen, zobrazen
v grafickém operátu dřívější pozemkové evidence a označen parcelním číslem zpravidla podle této dřívější
pozemkové evidence.“
[14] Ustanovení §62 odst. 1 katastrálního zákona stanoví, že „[p]ozemky, jejichž hranice v terénu
neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků, se do doby jejich zobrazení v katastrální mapě, nejpozději však
do doby ukončení pozemkových úprav podle jiného právního předpisu, v katastru evidují zjednodušeným způsobem
s využitím bývalého pozemkového katastru, pozemkových knih a navazujících operátů přídělového a scelovacího
řízení a evidence nemovitostí.“ Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pozemky evidované v katastru
podle odstavce 1 „považují pro účely zápisu práv za pozemky podle tohoto zákona. Údaje zjednodušené
evidence se považují za součást katastrálního operátu. […]“
[15] Podle §40 odst. 4 katastrálního zákona se při obnově katastrálního operátu „do katastrální
mapy doplňují parcely pozemků evidovaných dosud zjednodušeným způsobem, pokud to umožňuje kvalita jejich
původního zobrazení.“
[16] Proces doplňování pozemků ve zjednodušené evidenci do katastru nemovitostí upřesňuje
§93 katastrální vyhlášky: „Katastrální úřad doplňuje pozemky evidované zjednodušeným způsobem do souboru
geodetických informací na základě využití podkladů dřívějších pozemkových evidencí. Při tomto doplnění stanoví
parcelní číslo podle katastru, určí další údaje o parcele v souboru popisných informací (včetně údajů o druhu
pozemků a způsobu jejich využití, pozn. soudu) a uvědomí o tom vlastníka pozemku. […]“
[17] Zatímco u parcel zjednodušené evidence se podle §10 odst. 5 katastrální vyhlášky
neeviduje druh a způsob využití pozemku, u parcel katastru nemovitostí ano
[§4 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona a §10 odst. 1 písm. g) katastrální vyhlášky].
[18] Nejvyšší správní soud na základě výše citované právní úpravy shrnuje, že proces doplnění
parcel zjednodušené evidence do katastru nemovitostí představuje začlenění původních parcel
zjednodušené evidence do katastrální mapy a nahrazení stávajících užívacích hranic parcel
katastru nemovitostí vlastnickými hranicemi těchto parcel, dříve evidovaných pouze v mapě již
neplatné pozemkové evidence a nyní označených údaji platného katastrálního operátu
(srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018,
č. j. 6 As 380/2017 -33).
[19] Z podkladů založených ve správním spise je zřejmé, že stěžovatelka nabyla na základě
rozhodnutí Státního notářství v Nymburce ze dne 27. 9. 1983, č. j. D 600/83-29, v rámci dědictví
mimo jiné podíl na pozemcích č. X a č. st. X, užívaných socialistickou organizací, evidovaných
v tehdejší době v operátu evidence nemovitostí na listu vlastnictví č. X.
[20] Dále je ze správního spisu patrné, že na pozemcích vedených v současném KN pod čísly X
(dříve podle pozemkového katastru č. X) a X (dříve podle pozemkového katastru č. st. X) se od
roku 1903 nacházel rodinný dům se zahradou, který byl v průběhu druhé světové války zbořen.
V období 50. a 60. let 20. století, kdy se nemovité věci evidovaly v tzv. jednotné evidenci půdy,
nebyly tyto pozemky evidovány samostatně, ale pod „souhrnnou“ parcelou č. X. Podle vysvětlení
žalovaného se tak dělo z důvodu preference užívacích (hospodářských) poměrů před poměry
vlastnickými, ačkoliv vlastnické právo právních předchůdců stěžovatelky bylo zachováno (po
vlastnické stránce tak pozemky skutečně nebyly „sloučeny“, jak správně namítá stěžovatelka
v kasační stížnosti). Parcela č. X byla v této jednotné evidenci půdy označena poznámkou
„kamení“ (srov. dokument nazvaný „Prvotní doklad pro SPS“ vyhotovený dne 26. 6. 1961). Spis
obsahuje rovněž podklady znázorňující transformaci dosud užívaných znaků pro druhy pozemků
na kódy charakteristik v klasifikaci registru evidence nemovitostí (REN), kterou byla v roce 1964
jednotná evidence půdy nahrazena. Dále je z něj zřejmé, že nejpozději v roce 1979 byla už celá
parcela č. X evidována v operátu evidence nemovitostí s druhem pozemku „ostatní plocha“ (znak
14) a poznámkou „svah-skála“ (znak 94).
[21] Od 1. 1. 1993 nabyl účinnosti zákon č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, jehož
§29 odst. 1 stanovil, že „[o]d účinnosti tohoto zákona se operát evidence nemovitostí považuje za katastrální
operát.“ Údaje o parcele č. 572/6 tak byly převzaty do katastru nemovitostí. Tento zákon rovněž
založil tzv. „zjednodušenou evidenci“ [§29 odst. 3 ve znění k 30. 6. 1992]: „Zemědělské a lesní
pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků, se evidují, do doby ukončení
pozemkových úprav podle zvláštního předpisu, zjednodušeným způsobem, s využitím bývalého pozemkového
katastru a pozemkových knih.“ (obdobně viz §62 odst. 1 katastrálního zákona).
[22] Ve správním spisu je založen výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu
24. 10. 2016, z něhož je patrné, že na listu vlastnictví č. 24 byly pozemky č. X a č. st. X evidovány
jako „pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK)“. U obou
těchto parcel ve zjednodušené evidenci nebyl ve smyslu §10 odst. 5 katastrální vyhlášky uveden
druh ani způsob využití pozemku.
[23] Dnem 26. 10. 2016 byla podle §46 katastrálního zákona v části katastrálního území X obce
X vyhlášena platnost obnoveného katastrálního operátu.
[24] Součástí správního spisu je i výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu
27. 10. 2016 (tj. po vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu), z něhož je zřejmé,
že na listu vlastnictví č. 24 nejsou předmětné parcely s původem v pozemkovém katastru nadále
vedeny jako parcely ve zjednodušené evidenci, ale nově jako parcely katastru nemovitostí č. X
a č. X, obě s druhem pozemku „ostatní plocha“ a způsobem využití „neplodná půda“.
[25] Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že „[v] rámci obnovy katastrálního operátu není
katastrální úřad oprávněn jakkoliv rozhodovat o existenci či rozsahu vlastnického či jiného práva k dotčené
nemovitosti“ (rozsudek ze dne 3. 12. 2009, č. j. 9 As 10/2009 – 35) a že „[r]ozhodnutí těchto orgánů
mají pouze evidenční charakter, na jejich základě jsou skutečnosti vkládány do katastru nemovitostí“ (rozsudek
ze dne 16. 11. 2010, č. j. 9 As 53/2010 – 81). Ačkoliv byly tyto dílčí závěry učiněny ve vztahu
k předchozí právní úpravě, Nejvyšší správní soud je toho názoru, že platí i ve vztahu k nyní
platnému katastrálnímu zákonu, neboť úprava obnovy katastrálního operátu přepracováním
souboru geodetických informací je prakticky totožná [srov. §13 odst. 1 písm. b)
a §15 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, a §40 odst. 1 písm. b)
a §43 katastrálního zákona].
[26] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud dospěl k závěru,
že katastrální úřad postupoval správně, když v rámci obnovy katastrálního operátu u nově
vzniklých parcel katastru nemovitostí č. X a č. X toliko převzal údaje o druhu pozemku podle
původní (tyto pozemky zahrnující) parcely č. X, která byla vedena nejpozději od 60. let 20. století
v jednotné evidenci půdy a následně (od roku 1964) i v operátu evidence nemovitostí (jenž se od
roku 1993 považuje za katastrální operát) s druhem pozemku „ostatní plocha“. Z odůvodnění
napadeného rozhodnutí a obsahu správního spisu je přitom jednoznačně zřejmé, že podklady
v něm založené poskytují dostatečnou oporu pro zjištění skutkového základu správními orgány,
proto ani námitku podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
[27] Ačkoliv je v dané věci nesporné, že se na předmětných pozemcích v době operátu
pozemkového katastru nacházely rodinný dům (o čemž svědčí rovněž historické označení parcely
pozemkového katastru č. X zkratkou „st.“, tedy „stavební“) a zahrada, jednal by katastrální úřad
nad rámec svých zákonných pravomocí a v rozporu s výše citovanou judikaturou zdejšího soudu,
kdyby v rámci obnovy katastrálního operátu prováděl úvahy o historické funkci pozemků nebo
dokonce bral v úvahu současný faktický stav pozemku a doplňoval na základě nich
u předmětných parcel jiné údaje o druhu pozemku a způsobu jeho využití, než jaké vyplývaly
z evidencí bezprostředně předcházejících obnově katastrálního operátu provedené v roce 2016.
Nejméně od roku 1961 totiž pozemky s původem v pozemkovém katastru č. X a č. st. X již
nadále jako samostatné parcely vůbec neexistovaly, nebyl proto u nich veden ani samostatně údaj
o druhu těchto pozemků a způsobu jejich využití.
[28] Nejvyšší správní soud proto shodně s krajským soudem konstatuje, že námitku
stěžovatelky spočívající v tvrzení, že na současném pozemku je zbořeniště a jeho současný stav
odpovídá druhu pozemku „zastavěná plocha a nádvoří“, nebyly správní orgány způsobilé vyřešit
v rámci řízení o námitce proti obsahu obnoveného katastrálního operátu.
III.B Ke změně očíslování pozemků
[29] Stěžovatelka se ohrazuje vůči závěru krajského soudu, že následkem změny původních čísel
pozemků PK č. X a č. st. X nemohlo dojít k zásahu do jejích veřejných subjektivních práv.
K takovému zásahu podle stěžovatelky došlo, neboť správní orgány postupovaly v rozporu se
zákony a ostatními předpisy, konkrétně §36 odst. 11 katastrální vyhlášky.
[30] Podle §36 odst. 1 katastrální vyhlášky se nově vzniklé parcely označují „a) číslem ve tvaru
zlomku, kde čitatelem je kmenové číslo původní parcely a jmenovatelem první vyšší dosud nepoužité číslo poddělení,
nebo b) číslem následujícím za posledním použitým kmenovým parcelním číslem příslušné číselné řady.“
[31] Ustanovení §36 odst. 7 katastrální vyhlášky stanoví, že „[p]ři dělení parcely na více parcel
bez změny vlastníka se zpravidla ponechá u největší nově vznikající parcely původní parcelní číslo, včetně jeho
případného poddělení, nebo se poddělí číslem jedna, popřípadě jiným nejnižším dosud nepřiděleným číslem
poddělení. Ostatní nově vzniklé parcely se označí kmenovým číslem původní parcely a navazujícím dosud
nepoužitým poddělením.“
[32] Podle §36 odst. 11 katastrální vyhlášky „[p]ři doplnění celého pozemku dosud evidovaného
zjednodušeným způsobem nebo jeho zbývající části do souboru geodetických informací se tomuto pozemku ponechá
parcelní číslo parcely zjednodušené evidence, nevznikne-li duplicita v číslování parcel. V opačném případě
nebo při jednotném číslování parcel se pozemek označí novým parcelním číslem podle odstavce 1.“
[33] Katastrální úřad a následně žalovaný v napadeném rozhodnutí postup při přečíslování
pozemků při obnově katastrálního operátu podrobně popsali a uvedli, že katastrální úřad provedl
přečíslování v souladu s §36 odst. 1 a 7 katastrální vyhlášky, neboť fakticky došlo k rozdělení
parcely KN č. X na nové dílčí parcely katastru nemovitostí.
[34] Krajský soud se otázkou, zda byly pozemky přečíslovány správně, nezabýval, neboť byl
toho názoru, že stěžovatelka nedisponuje žádným veřejným subjektivním právem na to, aby bylo
určitému pozemku přiděleno číslo, jež mu historicky náleželo, nebo jiné číslo podle přání
jeho vlastníka.
[35] Nejvyšší správní soud se částečně ztotožňuje s námitkou stěžovatelky co do závěru,
že správní orgány jsou bezesporu v rámci výkonu svých pravomocí vždy povinny postupovat
v mezích právního řádu (srov. §2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu).
Má proto za to, že krajský soud byl povinen se námitkou stěžovatelky podrobněji zabývat
a vyhodnotit, zda její tvrzení o dotčení v souvislosti s přidělováním čísel parcelám mohou vést
k závěru o nezákonnosti postupu správních orgánů s vlivem na zákonnost přezkoumávaného
rozhodnutí.
[36] Nejvyšší správní soud však neshledává toto dílčí pochybení krajského soudu důvodem
pro zrušení napadeného rozsudku, neboť dospěl ke stejnému závěru, a to že žádná veřejná
subjektivní práva stěžovatelky nebyla postupem správních orgánů porušena. Žalovaný dostatečně
vysvětlil svůj postup při číslování parcel dříve sloučených do jednoho celku (viz zejm. strany
13 a 14 napadeného rozhodnutí) a doložil, že pravidlo uvedené v §36 odst. 1 písm. a) katastrální
vyhlášky bylo dodrženo. I kdyby přidělení jiného číselného označení parcelám stěžovatelky lépe
vystihovalo požadavek kontinuity v číslování, nelze jednoduše říci, že stávající přidělení čísla
se dotklo stěžovatelčiny právní sféry, a to dokonce natolik, že by bylo namístě nově přidělená
čísla znovu změnit (nahradit jinými). Stěžovatelka neuvedla, jakým konkrétním způsobem
ji přidělení konkrétního nového číselného označení její parcele poškozuje. Vliv číselného
označení parcely na užitnou hodnotu pozemku lze přitom s jistotou vyloučit a duplicitu
stěžovatelka nenamítala. V katastru nemovitostí je provedená změna číslování u příslušných
parcel od počátku (okamžiku provedení) výslovně vyznačena (viz výpisy z katastru nemovitostí
založené ve správním spise). Nehrozí tedy, že by při právních jednáních ve vztahu k dané parcele
došlo vlivem jejího přečíslování k jakékoli záměně, neboť veškeré změny jsou ve veřejně
přístupné evidenci katastru nemovitostí zaznamenány.
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji v souladu s §110 odst. 1 poslední větou s. ř. s. zamítl.
[38] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné
administrativní činnosti v tomto řízení nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu
nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu