ECLI:CZ:NSS:2020:3.AFS.373.2019:42
sp. zn. 3 Afs 373/2019 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem tř. 1 máje 97, Liberec, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
v Liberci ze dne 3. 10. 2019, č. j. 59 Af 29/2019 – 21,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým krajský soud dle §47 písm. c) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; dále jen „zákon
o soudních poplatcích“, zastavil řízení o její žalobě z důvodu nezaplaceného soudního
poplatku. Touto žalobou se domáhala zrušení nebo vyslovení nicotnosti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2019, č. j. 689841/19/2607-00540-607648. V kasační
stížnosti stěžovatelka požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce soudem.
[2] Žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce Nejvyšší
správní soud zamítl usnesením ze dne 27. 11. 2019, č. j. 3 Afs 373/2019 – 21, jelikož stěžovatelka
soudu ve stanovené lhůtě (do dne 19. 11. 2019) nesdělila své osobní, majetkové a výdělkové
poměry. Současně ji vyzval k předložení plné moci udělené advokátovi, zaplacení soudního
poplatku a doplnění důvodů kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatelka
následně soudu předložila vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech, avšak k tomuto podání již nepřihlížel. Stěžovatelka jej totiž doložila až dne
29. 11. 2019, tedy opožděně.
[3] Dne 20. 12. 2019 Nejvyšší správní soud obdržel faxové podání stěžovatelky (tuto
písemnost zaslala soudu také poštou), ve kterém (kromě obecné kritiky usnesení ze dne
28. 11. 2019) znovu požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[4] V tomto podání stěžovatelka uvedla, že u ní v mezidobí došlo ke změně poměrů - veškerý
její majetek je obstaven nezákonnými exekucemi, což musí být zdejšímu soudu z úřední činnosti
známo z obsahu listin, které jsou součástí spisů v řízeních vedených stěžovatelkou.
[5] V souvislosti s opětovnou žádostí stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků
a návrhem na ustanovení zástupce je vhodné poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65 (všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), v němž tento soud zaujal názor, že o „[p]odané žádosti o osvobození od soudního
poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné
pravidlo však má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést
ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti
o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost
obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.“
[6] Usnesení ze dne 27. 11. 2019, kterým byla stěžovatelka vyzvána k předložení plné moci
udělené advokátovi ve lhůtě jednoho týdne a zaplacení soudního poplatku (za řízení o kasační
stížnosti a návrh na přiznání jejího odkladného účinku) ve lhůtě 15 dnů, jí bylo doručeno
dne 13. 12. 2019 (viz doručenka na č. l. 22 soudního spisu). Posledním dnem lhůty k předložení
plné moci udělené advokátovi tudíž byl pátek dne 20. 12. 2019 a posledním dnem lhůty
k zaplacení soudního poplatku bylo pondělí dne 30. 12. 2019. Dne 20. 12. 2019, tedy včas,
stěžovatelka opakovaně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Stěžovatelka sice v opakované žádosti uvedla nové skutečnosti (konkrétně, že je proti ní vedena
exekuce), avšak tato tvrzení spočívají toliko v obecném poukazu na „rdoucísí/zničující efekt“
exekuce sloužící k „likvidaci neohebných“, aniž by tato tvrzení konkretizovala. Obecný odkaz
na listiny založené v jiných spisech vedených Nejvyšším správním soudem za situace,
kdy je takových spisů ve věcech stěžovatelky již více než 140, není dostačující.
[7] Tvrzení stěžovatelky navíc ani nevysvětluje změnu situace, k níž by muselo dojít v období
od předchozího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (tj. usnesení ze dne 27. 11. 2019),
a nejedná se tak o změnu poměrů ve smyslu citované judikatury. Stěžovatelka totiž sama uvádí,
že uváděné skutečnosti „musely být soudu známy“ při jeho předchozím rozhodování o osvobození
od soudních poplatků, respektive ustanovení zástupce, což zpochybňuje možnost změny poměrů
v době od předchozí žádosti. Stěžovatelka neuvedla například ani spisovou značku exekučního
řízení, neoznačila exekuční soud, soudního exekutora nebo datum příslušných exekučních úkonů.
Změnu poměrů musí účastník dostatečně určitě tvrdit, což se v dané věci nestalo. Nejvyšší
správní soud proto v souladu s citovaným rozsudkem č. j. 4 Ans 5/2008 – 65, o opakované
žádosti nerozhodoval.
[8] Jak je již uvedeno výše (viz odstavec [6] tohoto rozsudku), stěžovatelka byla vyzvána
usnesením ze dne 27. 11. 2019, které jí bylo doručeno dne 13. 12. 2019, k zaplacení soudního
poplatku. Patnáctidenní lhůta ke splnění této povinnosti stěžovatelce marně uplynula v pondělí
dne 30. 12. 2019, a to i přesto, že byla o negativních důsledcích nesplnění poplatkové povinnosti
řádně poučena. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti zastavil podle
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[9] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatelka neodstranila ani další
vadu své kasační stížnosti, a to absenci povinného zastoupení advokátem, přestože k tomu byla
usnesením rovněž vyzvána, nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., za použití
§120 s. ř. s. Postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má totiž
přednost před odmítnutím návrhu pro absenci právního zastoupení advokátem (srovnej usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016 – 70, či ze dne 22. 3. 2018,
č. j. 8 As 227/2017 – 35).
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 3 věty první s. ř. s. , ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 8. ledna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu