ECLI:CZ:NSS:2020:3.AFS.58.2019:28
sp. zn. 3 Afs 58/2019 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: TECHNICAL
Industries s.r.o., se sídlem Pobřežní 249/46, Praha 8, zastoupená Mgr. Jiřím Oswaldem,
advokátem se sídlem Bílkova 132/4, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 9 Af 45/2018 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se z a mí t á .
II. Žádnému z účastníků se ne při z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 8. 2018, č. j. 37643/18/5100-41451-711055, zamítl
odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce
daně“) ze dne 11. 10. 2017, č. j. 7470288/17/2008-52523-111079, ve znění rozhodnutí ze dne
29. 11. 2017, č. j. 8458297/17/2008-52523-111079, a rozhodnutí správce daně potvrdil.
Tímto rozhodnutím správce daně označil žalobkyni za nespolehlivého plátce podle
§106a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění rozhodném
pro projednávanou věc, podle kterého poruší-li plátce závažným způsobem své povinnosti vztahující
se ke správě daně, správce daně rozhodne, že tento plátce je nespolehlivým plátcem.
[2] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“), který ji postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
jako soudu místně příslušnému. Městský soud konstatoval, že žaloba neobsahuje všechny
zákonem vyžadované náležitosti, a proto v souladu s §37 odst. 5 soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“) vyzval žalobkyni usnesením ze dne 3. 12. 2018, č. j. 9 Af 45/2018 - 14, aby vady
žaloby odstranila. Konkrétně požadoval, aby uvedla den doručení napadeného rozhodnutí,
označila výroky, které napadá, doplnila žalobní body tak, aby z nich bylo patrné, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky za nezákonné nebo nicotné,
a předložila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně soud žalobkyni stanovil lhůtu 10 dnů
k odstranění vad žaloby a poučil ji o následcích nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě.
[3] Na výzvu soudu reagovala žalobkyně podáním ze dne 31. 12. 2018, která obsahuje čtyři
body: (1) označení data napadeného rozhodnutí, (2) označení napadeného výroku, (3) tvrzení,
že podmínkou určení „nespolehlivého plátce“ je, že plátce DPH závažným způsobem neplní své
povinnosti ve vztahu ke správě daně, avšak žalobkyně své povinnosti plní a žalovaný ani správce
daně neprokázali opak; a (4) odkázala na korespondenci se správcem daně, v níž poukazovala
na svoji připravenost spolupracovat při provádění daňové kontroly, pouze požadovala,
aby ji prováděl jeden správce daně (jedno územní pracoviště).
[4] Usnesením ze dne 30. 1. 2019, č. j. 9 Af 45/2018 – 28, městský soud žalobu odmítl dle
§37 odst. 5 s. ř. s. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu totiž dospěl k závěru,
že žaloba neobsahovala ani po jejím včasném doplnění žádný řádně vymezený žalobní bod,
a proto není projednatelná. K tomu městský soud dodal, že z žaloby nevyplývá, proč žalobkyně
tvrdí, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav, a jak měl být dle jejího názoru zjištěn správně,
či z jakých důvodů se domnívá, že se správní orgány nezabývaly předloženými doklady
a postupovaly vůči ní paušalizujícím způsobem. Podle městského soudu proto není zřejmé,
o „čem má vlastně rozhodovat“.
[5] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost.
V ní uvádí, že napadené usnesení je nezákonné a formalistické. Nesouhlasí s tím, že městský soud
„rezignoval“ na věcné posouzení žaloby – nezabýval se tím, zda orgány finanční správy
postupovaly zákonně a respektovaly zásady daňového řízení (které reprodukuje v kasační
stížnosti) – a namísto toho žalobu odmítl. Nakonec namítá, že se městský soud „vůbec nezabýval“
ochranou jejích práv, ačkoli právě i kontrola dodržování základních zásad daňového řízení
by měla být úlohou správního soudnictví.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s městským soudem, že žaloba
(ani po jejím doplnění) neobsahovala žádný řádně vymezený žalobní bod, a proto byla
neprojednatelná. Městskému soudu proto nelze vytýkat, že se nezabýval ochranou práv
stěžovatelky, jelikož nebyla schopna v žalobě konkretizovat, jaká práva jí byla daňovými orgány
upřena.
[7] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační
stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou
(§102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s.
přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[8] Napadené usnesení Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Obecně platí, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat nejen obecné
náležitosti podání stanovené v §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., ale také zvláštní náležitosti žaloby vymezené
v §71 odst. 1 písm. a) až písm. f) s. ř. s. Mezi náležitosti žaloby pak patří také požadavek na řádné
vymezení žalobních bodů [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], přičemž žaloba musí vždy obsahovat
alespoň jeden žalobní bod (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003,
č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, č. 113/2004 Sb. NSS; všechna judikatura tohoto soudu je dostupná
na www.nssoud.cz).
[11] Z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, pak vyplývá, že „[s]myslem uvedení žalobních bodů
je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby.
Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným – nicméně srozumitelným a jednoznačným –
vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo
zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat.“ Neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod,
lze jej doplnit pouze ve lhůtě pro podání žaloby, neboť po uplynutí lhůty pro její podání nelze
vznášet další výhrady proti správnímu rozhodnutí a toto rozhodnutí přezkoumávat z hlediska
později uplatněných žalobních bodů (§71 odst. 2 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že stěžovatelka podala žalobu, která
neobsahovala žádný žalobní bod, který by vyhovoval požadavkům vyplývajícím ze zákona a výše
citované judikatury, a proto žaloba nesplňovala kritéria stanovená v §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatelka v žalobě namítala, že daňové orgány rozhodly na základě nesprávně zjištěného
skutkového stavu, což má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. K tomu toliko
dodala, že paušalizující postup daňových orgánů, které se podrobně nezabývaly předloženými
doklady, ani si nevyžádaly doplňující informace, neobstojí. Tato argumentace je povšechná, není
z ní zřejmé, s čím konkrétně stěžovatelka nesouhlasí a proč. Za dané situace je proto správný
závěr městského soudu, že žaloba je neprojednatelná, jelikož stěžovatelka nevymezila žalobní
body tak, aby umožnila městskému soudu přezkum napadeného správního rozhodnutí.
[13] Nad rámec shora uvedeného lze dodat, že městský soud nebyl povinen stěžovatelku
vyzývat k odstranění vad podání (žaloby) ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. Rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 – 31,
č. 3733/2018 Sb. NSS, vyslovil tyto právní věty: „I. Uplatnění alespoň jednoho projednatelného žalobního
bodu nepředstavuje podmínku řízení [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ale zvláštní náležitost žaloby proti rozhodnutí
správního orgánu ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona. Absence takovéto náležitosti se odstraňuje
postupem dle §37 odst. 5 téhož zákona. Soud pro odstranění této vady stanoví lhůtu odpovídající zbývající části
lhůty pro podání žaloby. II. Soud je povinen vyzvat žalobce k doplnění žalobních bodů
(§37 odst. 5 s. ř. s.) vždy, je -li se zřetelem na konkrétní situaci pravděpodobné, že
žalobce bude s to žalobu doplnit včas . III. Neuplatní-li žalobce ve lhůtě pro podání žaloby proti
rozhodnutí správního orgánu alespoň jeden žalobní bod tak, aby jeho žaloba byla projednatelná (§71 odst. 2 věta
třetí s. ř. s.), soud žalobu odmítne podle §37 odst. 5 téhož zákona“ (zvýraznění bylo přidáno).
[14] Z uvedeného tedy plyne, že soud je povinen vyzvat žalobce k doplnění žalobních bodů
pouze tehdy, je-li se zřetelem na konkrétní situaci pravděpodobné, že žalobce bude schopen
žalobu v zákonné lhůtě pro její podání doplnit. Pokud je však s ohledem na okolnosti případu
zřejmé, že žalobce nebude schopen doplnit žalobní body včas, marným uplynutím lhůty
pro podání žaloby se stává vada žaloby spočívající v absenci žalobního bodu neodstranitelnou
vadou, pro kterou soud žalobu bez dalšího odmítne.
[15] V projednávané věci bylo žalobou napadené rozhodnutí žalovaného doručeno
stěžovatelce do její datové schránky dne 30. 8. 2018. Podle §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno
doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon
lhůtu jinou. V souladu s §40 odst. 1 s. ř. s. počala lhůta k podání žaloby stěžovatelce plynout
30. 8. 2018. Dle §40 odst. 2 s. ř. s. tak posledním dnem k podání žaloby bylo úterý 30. 10. 2018.
Pokud stěžovatelka krajskému soudu doručila žalobu až poslední den lhůty v čase
23 hod 59 minut 54 sekund, bylo nepochybné, že nebude schopná žalobu doplnit včas (tedy
ve zbývajících šesti sekundách). Městský soud, jemuž byla žaloba postoupena krajským soudem,
tedy měl žalobu odmítnout §37 odst. 5 s. ř. s. bez dalšího, tedy aniž by stěžovatelku vyzýval
k doplnění žaloby usnesením č. j. 9 Af 45/2018 – 14. Pokud tak učinil, postupoval v rozporu
s názorem vyjádřeným v rozhodnutí rozšířeného senátu č. j. 3 Azs 66/2017 – 31 (viz odstavec
[13] shora). Nejedná se však o vadu, pro kterou by bylo nutné napadené usnesení zrušit, jelikož
výroková část napadeného usnesení obstojí.
[16] S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že napadené usnesení městského soudu je zákonné. Kasační stížnost proto podle
§110 odst. 1, in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[17] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věta první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti
procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o procesně
úspěšného účastníka – žalovaného – nebylo v jeho případě prokázáno, že by mu v souvislosti
s tímto řízením nějaké náklady převyšující rámec jeho úřední činnosti vznikly. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladu řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.)
V Brně dne 30. září 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu